píše Romča Švecová
TOTO JE PALUBNÍ DENÍK "MODRÁKA LUDVÍKA" !
Start - 10.8.2001, 13:47, garáže Kyje = výchozích 1370 km
Cíl - tamtéž
Úvod:
Palubní deník prý píše spolujezdec. Palubní deník píšu já, Erda řídí. Máme tmavě modrý "Velorex", neboli "hadrák", neboli "hadraplán", či "hadrolet". Zde následuje kresba našeho "LUDVÍKA". Neumím kreslit, nic nebude. Jedeme už delší dobu, nastíním tedy včerejšek.
Odjezdový den č. 1 = 10.8. 2001
Sešli jsme se na Florenci, nemohli jsme se najít, poněvadž Erda hledal někoho s velkým batohem a já měla podle návodu jen maličký pidibaťoh a spacáček. Dostala jsem pochvalu. Dojeli jsme do garáží Kyje a vidím poprvé takovéto vozítko. Hm, tak to tedy jó!!! Ptám se na okolnosti, funkce, je mi vše vysvětleno, pomalu se chytám a na konci expedice budu možná rozumět víc. Balíme do malých balíčků, vycpáváme čumák i zadek, sehnali jsme náhradní šroubky, vzali s sebou téměř všechny náhradní díly, že by se z toho postavil ještě jeden hadrák. Erda zkontroloval pamatovací tahák a máme vše.
Vyjíždíme 13:47! Tak tohleto je tedy SUPR. Čekají na nás u pumpy v Průhonicích, ale my stojíme v zácpě asi dvě hodiny, protože náklaďák s uhlím to už nevydržel a převrhl se, no a to uhlí bylo po celý dálnici a nikdo nemohl jet. Ale uklidili to a my jsme se setkali s dalšími dvěma hadráky, "žlutokolečkovým" Petra a Denisy a s "Anglánem" Tomáše a Kláry. Řidiči zhodnotili stroje a jedeme po dálnici směrem na jih. Frčí nám to tedy slušně, i 80 km/h, je sluníčko a je to moc fajn. Na dálnici kašlem a jedem kolem supr krajinky Benešova (Konopiště), Votice, okolo Tábora až do Soběslavi, kde "ladíme" motor na 3,5, aby to lépe táhlo. Pak jsme se trošku ztratili, ale vysílačka nám poradila, uhneme v Soběslavi doleva přes Chlebov, Mezná, je to tu samý rybník (že by Třeboňsko?), čápi a kapři, Dírná, Červená Lhota - tady jsme už zase potkali naše ostatní, kteří zkoukli zámek na vodě a už je to jen kousek do JIŽNÉ. Tady máme rande s dalšími 2/5 naší expedice.
Paní domu je velice hodná a my ženy už se ohříváme u grogu a koláčků. Chlapi né, ladí karburátor Tomáše a do půlnoci baterku Vlastíka, která se nedobíjí. (prý) Mají ale experty, Erda = přes elektriku a Jindra (od pidihadráku) je vrchní technik. Ostatní přicmrndávají. Pochlapili se a dali vše zase dohromady. Podrobnosti u nich. Dostali jsme výbornou večeři, domácího kapra s bramborama, prostě mňamka a pívo. Kluci to šli ještě rozebrat na pivečko (1, 2,...z), ale to už dávno spím.
Ujeli jsme 133 km.
11.8. 2001 So
Poté, co jsme se dozvěděli, že snídaně je na stole, jsme opravdu vstali. Dolaďováníčko strojů a balení nám trvá celé dopoledne, takže po výborném gulášku se šesti opravdu vyrážíme. Další dvě vozítka jsou hnědá - "pidivozítko" má Jindra + Vlaďka, s bílou střechou má Vlasta + Kačka. Tak to jsme tedy my - smrdutá pětka.
Přes Kardašovu Řečici jedeme do Č. Budějovic, kde jsme vykoupili Interspar, Hermelín jsme jim tam nechali, ten už by se nevešel. Jsme nacpaní, ale na jízdě to není znát. Takže hurá do Českého Krumlova a Rožmberka (tankujeme a čůráme a leštíme a oblékáme - pod mrakem, asi 18 hod). Vyšší Brod, "Veverky" jsme nechali spát a je tu CLO/ZOLL = STUDÁNKY/ Weigetschlag, ten celník je nějakej divnej, vypadá trochu jako ženská, ale směje se, dostali jsme razítko a POHODA. TAKŽE TEĎ jsme tedy v Rakousku (ještě v ČR jsme zakoupili známku "CZ", aby všichni věděli, odkud jsme. Dále tedy už jen uhlazené pelargoniové vesničky Bad Leonfelden, Zwettl, Gramastetten, Walding. Vylezlo sluníčko, jsme asi tak 18 hod nazpátek od plánu, ale frčíme. Kopečky a serpentýny, dokonce i terény zvládáme "zatím" bravurně. Hrajou Pelíšky a je to supr. V Ottensheimu jsme shlédli náměstí, protože Tomáš blbě odbočil.
- Aschach nad Dunajem, Eferding
Upravujeme volnoběh, to se pootočí šroubkem a hned nám to na křižovatkách nechcípá (pozn.aut.). Ještě si nás místní stihli nakamerovat, takže očekáváme světový věhlas. Breitenach - čůraná. Velké město Wels. Nechceme na dálnici směr Salzburg, takže směr Lambach, kluci se předhání (trojkou 90 km/h) a nebe je už růžové. Jedeme k jezerům (Traunsee), ale necháme si je až na zítřek, abychom lépe viděli. Linden. Alpy už jsou krásně vidět. Lambach. Už je tma, takže zítra.
Za tmy jsme dojeli na parkoviště asi deset metrů od Traunsee, které nás přivítalo asi třičtvrtěhodinovým ohňostrojem, sice se to nesmí, ale rozdělali jsme stany, Petr s Tomášem hópli do jezera, Tomáš naříkal a už tam asi nepůjde, my půjdem zítra ráno za mlhy. Máme řízečky a Sv. Vavřince a je nám dobře. Ten ohňostroj byl v městečku Gmunden.
271 km jsme ujeli, to je dobrý, ne?
Ne 12.8. 2001
Na tachometru 1774 km (ale my jsme ujeli 133+271=404 km, tzn., že výchozí hodnota je 1174-404= 1370 km = bod 0)
Tak tedy hurá do vody (Erda, já, Denisa, Vlaďka), ještě jsou tu dvě labutě, divoké kačeny a jachty. Nad námi super útesy, voda je ledová - nejstudenější široko daleko, plaveme, abychom nekosili. Lidé nás chodí očučovat. (Asi jsme exoti).
Máme nový karburátor od Jindry, sice kradený, ale fungl nový. Erda lechtá čtyřku a jede to parádně.
- Winkl
- Ebensee
Jedeme kolem Bad Ischlu. Velká oprava vozu. Neodborný popis poruchy: vozítko, škrtlo, prdlo, omdlelo. Tomáš to nikdy neviděl, jen o tom slyšel. Vlastíkovi se to stalo 500 m od baráku, nám za Traunsee. Utrhlý kladívka statoru!? Ale naštěstí má Tomáš náhradní stator, výměna, jedeme, ale někde se to musí svařit nebo začít opravovat porouchané náhrady.
- Steeg
- Vordertal
Už nám dochází benzín, přepli jsme páčku na rezervu. Jsme v horách, samé serpentýny a stoupáníčko 13% na jedničku (max.dvojčičku). Gosau - Russbach. Odklopíme zadní křídla, abychom více chladili motor. A hurá benzinka. A do prčic, neteče. Snad někde jinde. No třeba tady v Abtenau.
Soutěska Lammer-klamm, kluci to mají vychytaný, jdeme proti proudu, abychom neplatili vstupné (25ATS/osobu). Vodáci celou dobu řešili průjezd a sjezd (rychlíkový) říčkou, nevodáci (já) tíše zírali. Ty skály nahoru 150 - 200 m.
Snažíme se nejet po dálnici na Salzburg. Schefau - Werfen (hrad Hohenwerfen) - Tenneck - Imlau - Hüttau - Radstatd . A nahoru 15%, stále nahoru, už je zima, začíná kosodřevina, lanovky, stále funíme. "Wilkomenn in Obertauern", Skicentrum. Zastávka na chlazení motorů. Dál do Tauerpasshöhe (1739 m) jsme už nedojeli. Všichni jsou už pryč, nevíme co to, nejdříve štelujeme odtrh - nastartuje, ale nejede - povolené lanko spojky, štelování spojky, po půlhodině se vrací montéři, motor ten kopec nevezme, rozjede se, ale netáhne. Horské hotely jsou opuštěné, všude to zvoní, krávy se objevují, pasáček nás očučuje, slunce zalezlo za štíty a přišla KOSA. Chvíli před setměním jsme už to krátký stoupáníčko vyjeli, dolů to sjíždí pěkně, na parkovišti vaříme papu, aby bylo trochu světla a už za tmy sjíždíme před Mariapfarr, spíme na parkovišti (s krásným výhledem-ten bude ráno). "Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně"
182 km.
Po 13.8. 2001
Stav tachometru 1956 km
Ráno 7:30, dole ještě mlha a sekačka nás chce rozsekat na cucky, tak "raději" do té kosy vstaneme. Rakušák nás tak dlouho očučoval, až tam nechal termosku (s kávou) a tašku s jídlem (už jen obaly). Dlouho jsem přemýšlela, ale on se nevracel, a to pokušení bylo tak silné, a těch proti bylo docela málo a my neměli vodu na čaj a měli velkou žízeň, no prostě jsme to vyžahli, nakonec vzaly holky i termosku a tašku. Další Rakušák nejdříve přinesl fotku a pak přifrčel s hadrákem - kluci mu ho za 20 DM doladili.
Tak na Katchberg jsme nedojeli, ladili naše vozítko celé dopoledne, ale nakonec v těch 15% stoupáníčkách stejně motor nevydržel. Chtěla jsem vyskočit za jízdy, ale už to nepomohlo, Jindřich za námi musel zastavit. První Rakušák s Chryslerem (vracel se z dovolené) okamžitě zastavil a na laně nás vytáhl trochu na rovinku k ostatním. To vše za pár fotek sebe a své paní v hadroletu. Dobrý obchod. Pak se vrátil i pro Jindřicha, kterému při mohutném startu do kopce povolilo lanko spojky. To jsme ještě netušili, že 15% (podle mne více) pokračuje, ovšem bez spolujezdců to jede téměř samo a my holky jsme se všechny rády prošly do toho krpálu, vyletnily jsme se do pár hadříků a už jsme mazaly po svých. Jen jsme měly strach, že kluci už nepřibrzdí, když jim to tak super jelo. I náš Ludvík to vyjel a nahoře prý předjel i Volkswagena. Tak teď jsme v tom sedle Katchbergpass (1641 mnm). Super sjezdovky. Mühlbach. Kouří se nám z pravé přední brzdy a trochu zpuchýřnatěl lak (z toho vedra) na kole. Je třeba sundat deklíky kol, aby tam mohl vzduch chladit. Klesání 10%. Obědvací pausa a štelování odtrhu.v 15:00. Kremsbrücke - Leoben - Eisentreten - Gmünd. Millstattersee = taková vnitrozemská Riviera. Příjemná zastávka u Sparu na výbornou straciatelu a jahodovou zmrzlinu. A tam někde v těch horách je přechod do Slovinska - Wurzenpass. A vpravo je rašeliniště. Stoupání 18%. Je jasné, že jdu pěšky. Zavčas vysedám, aby se pak Erda do kopce rozjel, ale stejně zůstal asi 30 m nad ostatníma. Až na Jindřicha chcípli všichni. Dolů by to neubrzdil ani Jean Marais. Jindřich nám půjčil rozetu (horské kolo), ale sklidil dršťkovou od Vlaďky. Další 18% stoupání jsme vyjeli oba v pohodě, ostatní holky šlapou. Zážitek, vyjet si 18%. SLÁVA ROZETĚ! 3x HURÁ! Zoll/Douane 20:17 A/SLO. Dobro došli.Wurzenpass- takovej pašeráckej přechod.. Celníka zajímá, co je to za vozidlo. Pelargonie už tu nemaj, ale dřevěný chajdy jó. Tady ty štíty jsou prostě nádherný.
A teď Vršič, stoupání 14%. Pro změnu 50 vraceček. S rozetou pohoda. Triglavski narodni park. Ztratili jsme 2 l čisté vody (mrskli jsme ji po autu za námi). Vršič 1611 mnm.
HVĚZDNÉ NEBE..
Út 14.8. 2001
- 2138 km
- BOVEC - camp.
Tedy, spali jsme na parkovišti KLUŽE (kde se nasedá na vodu na Korytnici, ale je tam NP!) Do kempu jsme přijeli před 8 hodinou, chtělo to jít hned ven, ale přání ostatních, nejsou přání jednotlivce, takže ve 12:00 jsme opouštěli kemp k procházce. Mapu nemáme, ale byli tady sjíždět Korytnicu a Soču, takže přibližná orientace je. Je vedro nebe bez mráčků a všude okolo (my jsme rovina) vysoké zalesněné jehličnany, štíty a nahoře bílé od sutě. Triglav je nejvyšší (28..). Soča je krásná, modrozelenobílá ledová řeka, bílý kameny a visící mosty přes, který mi vždy vyklepaly stabilitu. Našli jsme soutěsky, cestu podél řeky nemáme, tak sebou plácnem a HURÁ do vody. Nejdříve to zamrazí, ale pak už necítíš nic a je to prima, plavat se dá jako na trenažeru, posvačíme, možná další odvážlivci do vody. Cestou nám ještě Jaroň opička předvedl čísla - přemet a že si dal prsa na kolena. Dojdem ještě ke Korytnici a Erda nás vede zkratkou 70% do kopce přímo nahoru, pak se chlapi pozabíjí, aby mohli válet sudy, já s Denisou se střílet nemusíme, ale sudy válíme taky. A teď hurá do slibované a těšené pizzerie. Užíváme si, lepší pizzu jsem asi nejedla, boule za ušima máme všichni, k tomu Simbol kakovosti trochu toho Tokajského, Bambus - mišmaš, zbytky pizzy dojí Petr, ale už ani ten nemůže! Zachrání nás Vlaďka s baťohem, no přeci je tu nenecháme. Jó galaxie!
.nejlepší přítel přátel vodáckého kroužku.
.přejeli jsme mnoho sedel
už nás čeká jenom Predel
a s našimi oři,
dojedeme k moři..
St 15.8. 2001
Tak tedy na dnešek máme budíček! V 6:00 nás Vlaďka budí, jdeme totiž na tůru! Kačka s Vlastou zůstávají v kempu, jsme rychlí, ale přesto oproti plánu odchodu máme dvacet minut zpoždění. 7:20 - ještě není takové vedro. A jdeme do kopce na Rombon 2208 mnm. Nejdříve to jsou louky a ohrady, poslední zdroj vody - korýtko (cesta k němu nazpátek byla utrpení) a teď lesem listnáčem stále vzhůru jako kamzíci, staršina s hůlkama nás v pohodě dochází, Petr vždy vyletí a za chvíli na nás dýchavičně čeká. Končí les a tedy i stín (už jsme asi + 600m převýšeni), poslední chajda, všude zvonečky od koz, stále nahoru, louky a kosodřevina, zbytky schovky z 1. SV, kusy železa, ostnatých drátů (jak jsem ten beton nesli?). " Ty cesty vůbec nerespektují vrstevnice!" Stále vzhůru, začíná končit kosodřevina, našli jsme zbytky sněhu, takže ho máme na hlavě, za krkem, v podprsence, Jaroň taky mezi kulkama, vydává zvuky ne nepodobné erotickým a tančí rozkoší, no prostě led je všude. Šplháme se dále sutinou, Erda si ochočil zdejší kozičky, chce mě za ně vyměnit, dají mu sýr, kdežto já sýr chtěný zapomněla v kempu. Kosodřevina už dávno není, jen krásné bochníky alpských kytek, protěž, hořce. nahoře 2208 mnm - převýšení z Bovce cca 1700 m. Jsou mraky a překrásný rozhled po Julských Alpách. Jsme i výš než větroni a motoráci, kteří mě tady tak fascinují (v Bovci je letiště), ještě skupinové foto a příšerný suchý sestup dolů. Tohle že jsme vyšli nahoru? A proč? Erda si lehnul do bodláčí. Nahoru 1700 m jsme šli pět hodin, dolů 1700 m tři hodiny. Kolena a nohy by chtěly vyměnit. Konečně studánka!
Očista v kempu, zastávka na náměstí, snad celý Bovec se na nás přišel podívat. Trocha té zmrzliny a hrozně neradi opouštíme tuhle nádheru. U Soči ještě zastavíme na třemi čtvrtinami hodiny limitovanou večeři. Nejsme žádní bufeťáci, máme zeleninový salát s nivou (mňam) a banánový puding. Určitě se sem chci někdy vrátit! A teď jedeme k moři do Itálie. Hranice v Nové Gorizi. Italští celníci prudí, je asi 23:00. Cestu k moři jsem prospala. A to moře nám někdo ukradl! Prostě tady není, prostě někdo vytáhl špunt, naštěstí je tma a my nevidíme, v jakém bahně chodíme. Máme záchvat smíchu. Komáři jsou všude a ty hvězdy taky.
171 km.
Čt 16.8. 2001
- 2309 km
Ráno je pohodové, už jen najít to moře. Kdepak se schovává? Dvě hodiny hledáme na pobřeží moře. Grado, kanály, tady už jsme byli x-krát. Jaroň tady už jednou byl, ale prostě neví. Nakonec jsme tu pláž přeci jenom našli. Voda je slaná, teplá s chaluhama a bahnem, ale je to moře. Dáváme lázeň, ale vcelku se těšíme z té Itálie.
Kradu hroznové víno, ale chutná jako angrešt. Udine. Už jsou zase vidět ty super hory, ale to pojedem přes ně? Chudák Erda slyší "Babetu" už po čtvrté. Směr Tarvisio. Ital u pumpy se jen řehtá a mrumlá si "bien, bien" (to jako že dobrý). A to už stoupáme pomalu ale jistě nahoru. Stoupání 10% - samé vracečky. Díky rozetě jedeme na dvojku, ale už si chystám boty.
Passo di Monte Croce Carnico (Plöckenpass) 1360mnm. 16:45 Clo/Zoll - žádný celník není. Klesání 11%. Kötschach - Laas - Oberdrauburg. Jedeme podél Drávy nahoru. Poruchu má tentokrát Vlastík. Po italským benzínu prý strašně čudíme a nikdo za námi nechce jet. Večeříme špagety a Simbol kakovosti, ostatní jeli cvičně 19% stoupání. Bylo to snad dobrý, ale brzdy dolů "hořely" všem. Trošku podusili Jaroně (nešla mu vysílačka) a mával ručičkama a mával. Spíme u školky hned vedle kukuřice a koštujeme slovinské víno. Hory okolo bleskají a rozsvěcují hvězdné nebe, ale nespadla ani kapička.
262 km. Ale máme větší čísla než ostatní, buď je tachometr zmatený nebo nová rozeta? Nebo to Erda točí tajně v noci.
Pá 17.8. 2001
¨- 2571 km
Máme budíček, neboť je třeba jet Grossglockner relativně za chladu a včas (dokud tam nejsou davy autobusů). A taky sháníme svářečku pro Vlastíka. Měli jsme štěstí a "náhodou" jede kolem na kole fousáč s CO, takže oprava je hned, ještě nám přiveze ukázat Alfu Romeo (hm, tak ta je taky dobrá) a ještě jsme dostali jablka.
"Přišel čas čistého genitálu" (Petr).
Tak tedy vzhůru. Zastávka - Lotus, Austin z 1955, MG z 1967. Iselberg - a zase ty super štíty. Iselbergpass 1281 mnm. National Park HOHE TAUERN. Winklern - Mörtschach - Döllach - Heiligenblut 1238 mnm.
GROSSGLOCKNER HOCHALPENSTRASSEN 33 km - 12% stoupání !
Auto 350 šilinků (50 DM), motorka a my 230 šilinků (33 DM). K tomu jsme dostali českého průvodce a ošklivou samolepku. Je 11:42. Kasereck 1913 - výhledovka na Grossglockner i s výstavkou (200 let od 1. výstupu na vrchol) a kinem. Kaiser - Franz Josefs Höhe, Pasterze Glacier. 10 stupňů, bouřka, ti z ledovce přišli úplně durch. Čekáme na konec bouřky při polívce a čajem s bezinkami.
Hochtor - passhöhe 2504 mnm, Hochtortunnel 311 m - tak takhle vysoko jsme ještě nevyjeli. "IN TE DOMINE SPERAVI" . A foto a foto a kýčové foto a foto a taky nás si všichni fotí jako opičky. Nemáme benzín, a tak sosáme od Vlasty. Jedeme do bouřky a do kroup. A je to. Mlíková mlha, nejsou vidět hory, trochu silnice před námi. Erda nasazuje okýnka, aby do nás tak nepršelo.
Jaroňa trabluje Anglánek - nemůže řadit (spojka? - ne převodovka),
Petrovi to na dvojku nechce jet,
Vlastík má v prčicích chladírnu,
Jindřichovi zase smrdí brzdy
a my nemáme benzín.
A bouří a bouří. V 1500 mnm už je zase trochu vidět. Od pána v keramické dílně dostal každý hadraplán ošklivou památeční placku, ale visí a bouchá do skla. Klesání 12%. A prší a prší. A hurá, benzinka Esso. Za čtvrt hodiny zavírají, máme dovoleno tu pod střechou zůstat jak chceme dlouho, ale lidé tu bydlí a po hodince už paní domu chodí koukat a ptát se, kdy že to skončíme, limit nám do určité chvíle trpělivě prodlužuje (kvuli světlu).
My holky zatím uvaříme a my vyžahnem v drbech víno, Jardové vyndali a rozebrali celé Jaroňovo vozítko, motor rozebrali na šroubky, jsou dobří, neboť se jim to daří dát opět dohromady. Kdo neuvidí, neuvěří. Po půlnoci musíme končit, spát tu nemůžeme, ale o 20 m dál ano, sice na šutrech, ale spíme hned.
121 km. V podstatě jsme přejeli přes Glossglockner.
So 18.8. 2001
¨2692 km
Fusch (Esso). To byla ale Fuschka! Máme budíček 6:30, abychom dodělali motor a vypadli. Neuvěřitelné se stalo skutečností a Anglán před chvílí rozebraný do matiček JEZDÍ! Je kosa a ty třítisícovky, co včera nebyly už vidět, jsou pro změnu v slunci. (Po hodině zase v mlze). Jó ty hory. Chleba koupený před týdnem v Českých Budějovicích je stále ještě k jídlu a s marmeládou téměř chutný. A to kafe černý jak bota, no prostě labůžo. Ještě ledová koupel v rychle tekoucí řece, promažeme řetěz, ohřejeme se trochu na sluníčku, tři střechy jsou už dole a možná už vyrazíme.ještě ten předstih.
Bruck. Zell am See. Saalfelden. A v sluníčku jsou ty Taury zase pěkně vidět. A všude kravičky hnědé a koníčci.
Lofer. "Hadraplán ty vole!"
WILLKOMMEN IN DEUTSCHLAND! Jen malinká cedule, že by si toho jeden nevšiml. To byl Steinpass (606mnm). Ježišmarjá, mě dopsala tužka. A bude Babeta po šesté. A teď na Passau (147 km). Nazdar hory, už je máme za zády. Laufen - oběd. Plný litr rýže, ještě že existuje taková popelnice jako Petr. Dojedl po třech skupinkách jen proto, že zbylé dvě mu nic nenechaly. Velké díky JINDŘICHOVĚ ROZETĚ! Rozloučili jsme se s ní, téměř jsme slzu ukápli, jak nám holka jedna bodla! A hned nám to bez ní na čtverku nejede! Jindřich mě obvinil, že jsem čarodějnice.
Passau. Freyung. Že by domů 50 km přes Bayerische Wald? Přepínáme na rezervu a bereme benzín. Prag 189!!! A radost se blíží - fotoaparáty blejskají a užíváme si to. Máme 3000 km na tachometru. Gratulujeme Ludvíkovi. 3x hurrá!!!
A už je vidět celnice.Philippsreut / Strážný 19:25. Málem nám to na hranicích chcíplo.
A rychle na pivo na Soumarák a to není konec.Už jsme jen 4. Kačka s Vlastou to mají za humny a tak jeli dom). Houžná, Lenora, Soumarský most. A na to se můžeme leda tak napít.
Takže 22.30 máme Gambáček (prý špinavý trubky, ale to já nepoznám), k tomu klobáska a hodnocení (předstih, odtrh a další detajlíčky, a všichni čumí.)
A krtek. A Gambáč. A klobáska. A zase Gambáček.
A už nemůžu psát, poněvadž se mi pletou slovíčka. A hrajou " Jóžina z bažin" A je nám fajn, noch eine Stunde!
OLD TIMER = HADRAPLÁN (to je jako OLD SHATTERHAND)
GREEN POWER.
Romča Švecová, srpen 2001