ALPSKÝ VÝLET 27.10. - 3.11. 2010
STŘEDA 27.10. (stav tachometru: 47 590 km)
Slovo dalo slovo a tato akce se velmi rychle naplánovala a začala realizovat. Lákalo nás s Líbou nakouknout do Rakouska, do Alp, udělat výlet a jen tak protáhnout hadraplán, ještě než bude uložen k zimní pauze. Doufali jsme, že počasí náš plán podrží, takže si to hezky užijeme. Ve středu od čtyř hodin odpoledne nakládáme Fanouše doma u Líby, která ušila dozadu do koše luxusní futrál na věci. Všechno se pěkně vešlo, jsme vybaveni na mráz, na vaření, též pár součástek a výstroje jsem pod sedadlo přihodil. Před pátou jsme konečně vyrazili. Bohužel musíme projet napříč značný kus Prahy, a tak dostat se do Jesenice trvalo více než hodinu. Začíná se pozvolna stmívat, frčíme na jih, nad námi svítí měsíc a hvězdy, zima není, interiér Fanouše jsme myslím hezky zadýchali až na sedmnáct stupňů. Jezdí hodně aut, některá na nás troubí a zdraví.
Po dvacáté hodině jsme dojeli do Českých Budějovic a zašli na skvělé jídlo, poslední v Čechách. Ve 21:30 pokračujeme dál proti proudu Vltavy. Projíždíme Český Krumlov a Rožmberk. Předpokládáme, že někde za Vyšším Brodem najdeme místečko pro stan. Naplánoval jsem si natankovat ve Vyšším Brodě. Bohužel, pumpa zavřela ve 22 hodin a my k ní dojeli ve 22:19. Když jsem nakoukl do nádrže, ihned jsem rozhodl, že jedem natankovat do Dolního Dvořiště. Cestou jsme museli přepnout na rezervu, vyšlo to akorát. Sice jsme si zajeli, ale máme plnou nádrž. Jedeme říjnovou nocí vpřed. Učinil jsem asi dva pokusy a hledal místo na spaní. Vůbec to nebylo vhodné, jedeme dále. Za Studánkami jsme v noci vstoupili do Rakouska. Nebe nad námi je stále jasné, teploměr ukazuje venku dva stupně, zadýcháno uvnitř máme na čtrnáct stupňů.
Jedeme pořád dál, nevidím nic, kde by se dalo nocovat. Projeli jsme Bad Leonfelden a dokonce jsme přijeli do Linzu. Jeho noční průjezd měl své výhody, žádný provoz, pohoda. Jen to značení by mohli mít lepší. Líba si vzala mapu a perfektně mě navedla přes vodu až na starou dobrou silnici č. 1 směr Traun. Stále nic vhodného na odbočení, všechno soukromé, není do stran příliš vidět. Projeli jsme další větší městečko - Lambach. Tuto silnici znám jako vcelku rušnou, teď jsme tu sami a jedu pořád docela svižně a plynule, není moc proč brzdit. Když se objevila cedule Salzburg 62 km, už jsme si řekli, že bychom mohli pomalu nocovat a proto budeme hledat více. Zvolnil jsem a více koukáme do stran. Asi po deseti kilometrech za vesničkou Bierbaum jsme konečně našli kus lesa a vhodné místo na stan. Nemrzne, voní mech, je to paráda. Od nočního tankování ve Dvořišti jsme takto do půl druhé do rána ještě ujeli krásných 137 km.
ujeto: 386 km
ČTVRTEK 28.10. (stav tachometru: 47 976 km)
Vstáváme v 9:20, není vůbec zima, jednak izoluje mech odspodu a taky ani námraza se do lesa nedostala. Myslel jsem si, že bude Fanouš pěkně bílý, ale nebyl. Balíme stan, nakládáme stroj, lehce jsme posnídali. Vůbec nikam se neženeme, a tak se nelze divit, že jsme les opustili až v 11:00. Provoz houstne, blíží se Salzburg. Den je nádherný, slunečný, venku 10 C, ve Fanoušovi je rázem o deset víc. Neustále na nás mávají lidé a nevěří svým očím, co to kolem nich jede. O co jde ví jen pár českých aut, která kolem projela. Analogová navigace LB1977 bravurně a bez jediné chyby zajistila průjezd Salzburgem ven na Bad Reichenhall a nedopadlo to jako v roce 2006, kdy jsme bloudili a bloudili a ještě vyjeli omylem u Hitlera v Berchtesgadenu. Na konci města bereme pohonné hmoty. Naměřil jsem téměř o litr menší spotřebu než včera, může za to plynulá noční jízda na čtyřku a žádné přískoky Prahou.
Stoupáme na Steinpass, poznávám s nostalgií obě místa, kde nás loni při pauze přehlédl Sedma. Projíždíme Lofer, užíváme si krásný podzim s výhledem na pocukrované kopce. Máme hlad a chceme jej řešit. Před St.Johann i.T. jsme zastavili na odpočívadle s lavičkami a dáváme se do vaření. Zastavují kolem auta a fotí si nás a ptají se, jestli jsem si to doma vyrobil apod. S plnými žaludky se pozvolna blížíme k řece Inn. A je tu největší tyrolská řeka. Za luxusního počasí postupujeme proti proudu na západ. Krokem hopsáme přes Innsbruck, malinko mi to připomíná naše hlavní město.
Počasí se ještě vylepšuje teplotně - v hadráku je 23 C, venku 12 C, Líba už si dokonce ubírá svetrovou vrstvu a to je jasné znamení o teplotě vypovídající! Cestou především Líba obdivuje množství a provedení středověkých hradů. Po sedmnácté hodině jsme projeli Zirl a Telfs a brzdíme na známém místě na odlehlém plácku u řeky za vesničkou Haiming. Stavíme stan pěkně za světla, vaříme polévku, odlehčujeme předku o eidam a salámek, ale také upíjíme rum. Vyprávím Líbě mimo jiné, jak tu loni v létě mistr Kotačka bez bázně a hany půlil motor. Silný horský vzduch je znát, absolutně není problém s usnutím.
ujeto: 257 km
PÁTEK 29.10. (stav tachometru: 48 233 km)
Vstáváme po osmé hodině. Dnešní ráno je zcela jiné, než včera v lese. Venku -2 C, mlha nad Innem, Fanouš je potažen bílou vrstvou ledu. Snídáme, spolujezdkyně si vaří čaj, i když se musím přiznat, že jsem si dnes trochu loknul také. Objevil se tu pán venčící psa, dali jsme se do řeči, velmi nám fandil, dokonce nabízel možnost osprchování, ale s díky jsme z časových důvodů odmítli. Pán nám řekl, že asi za čtvrt hodiny už sem začne svítit slunce a nakonec ještě zavolal na ADAC, kde mu řekli, že na Stelviu je slunečno a silnice k sedlu je sjízdná, čímž nás dobře naladil. Sluneční paprsky opravdu za chvíli zasáhly náš plácek a Fanouš se pozvolna změnil z bílého zpět na hnědý. Také stan se už tolik nelámal.
Máme sbaleno a v 10:00 vyrážíme dál. Kousek před Imstem tankujeme a jedeme dále do Landecku. Silnice začíná znatelně stoupat, objevují se zatáčky. U městečka Pfunds vidíme na hraniční přechod do Švýcar. Projíždíme Nauders a stoupáme vzhůru na Reschenpass, kde se nalézá hranice s Itálií. Je to tu, Fanouš je zase po létech v Itálii. Zastavujeme na svačinku a pauzičku u Lago di Reschia s výhledem na románskou věž čouhající z vody. Je to pozůstatek celé vsi, kterou zatopili, když se naplnilo toto uměle vytvořené jezero. Přišel za námi jeden Němec, který byl dost šokovaný, když se dozvěděl, že Velorex má 16 koní a je z roku 1968. Začíná se mi zdát, že jediný Němec, kterého to zřejmě nepřekvapí je Robert.
Klesáme do údolí, níže a níže, kolem stále hrady a kostely, Líba je nadšená. Okénkem spolujezdce lze spatřit masiv Stelvia, zcela zasněžený. Ve vsi Spondigna zahýbáme vpravo a jedeme vzhůru. Vidíme tu ceduli, která říká, že Passo dello Stelvio je FERMÉ. Díky pánovi z rána, který nám telefonem zjišťoval stav, ale ještě doufáme, že tu ta cedule dole zůstala od minulého týdne, kdy sněžilo. Projeli jsme známé Gomagoi a posléze Trafoi. Po třech letech jsem opět tu a vůbec se nedivím, že jsme tady na sebe s těmi dvěstěpadesátkami nečekali - ono je to opravdu do kopce. Začínají číslované serpentiny. Čtyři jsme projeli a kousek nad Trafoi je doopravdy konec. Na silnici zákaz vjezdu, hotovo, skončili jsme jasná zpráva. I přes avízované otevření sedla do konce října nedokázali nám flegmatičtí italští silničáři zajistit sjízdnost, ač bylo přes den dvanáct stupňů a několik dnů slunečno. Nedá se nic dělat, vyfotili jsme se alespoň se sněhem u zákazové cedule a poslali některým kamarádům pozdravnou mms. Tři z nich napřed vůbec nevěřili, že jsme doopravdy v Itálii. V době všelijakých digitálních fotomontáží si snad mysleli, že mystifikujme okolí.
Otáčíme a klesáme zpět do údolí. Počasí je skutečně nádherné, máme čas, a tak jsme zastavili na prohlídku malebného městečka Malles. Líba je opět ve svém živlu, jelikož tu stojí malý hrad a hned několik románských či jakých věží. Poté jsme ještě zajeli do nedaleké vesničky Glorenza, které má hradby a v nich staré město. Parkujeme přímo v centru na náměstí u banky a slovy Mojmíra Stránského jsme zase způsobili pěkný humbuk. Taliáni fotí, vykřikují, gestikulují, evidentně je Fanouš zaujal. Stále za odpoledního slunce opět stoupáme k Lago di Reschia. Hlásí se naše žaludky, rozhodli jsme se lehce pojíst chleba, ukrojit pár plátků z eidamové cihličky a odebrat další kousek trvanlivé vysočiny. Přišel si nás vyfotit nadšený Němec, který prý už Velorex viděl před léty v Chebu. V prostorách bývalé celnice na již na rakouském území jsme byli zastaveni hlídkou četnictva, provádějícího běžnou silniční kontrolu. V přátelském duchu jsme pohovořili, doklady předložili a pokračovali z kopce dolů.
Dnes je třetí expediční den a ten jak známo může být kritický, a proto je třeba si taky trochu dopřát. V Pfundsu jsme se poohlédli po Zimmer frei a ubytovali se za podmínek srovnatelných se Šumavou, což nás velice potěšilo. Fanouše jsme zaparkovali na dvůr mezi velké plechové kolegy a vynesli "zavazadla" , až zdejší "hausfrau" docela koukala. Po příjemné sprše jsme samozřejmě vyrazili na malou gastroprocházku. Alpská pohostinnost je nám známa, a tak byl nejen bier, ale i steak, těstovinky či salátek. No, hezky bylo v Pfundsu.
ujeto: 198 km
SOBOTA 30.10. (stav tachometru: 48 435 km)
Vstáváme před devátou a pozvolna opouštíme útulný pokojík. Nakládáme Fanouše a hurá vpřed. Už takto dopoledne ukazuje teploměr přes deset stupňů, i když pofukuje vítr. Sotva jsme natankovali, zase nás staví na kraji Pfundsu policie. Jsou velice zvědaví, okukují hadráka, vyptávají se, odkud jsme atd. V údolí před Landeckem zastavujeme na snídani, Líba popíjí čaj a kafíčko, já jsem si dal zbytek Big Shocku, co jsem našel v čumáku. Jedeme dále podél Innu. Opět projíždíme Imstem, máváme našemu tábořišti v Haimingu a pozvolna směřujeme do centra Innsbrucku. Počasí je nechutně špičkové. Venku je 20 C, v hadráku ukazuje teploměr 28 C, sundáváme vrstvy oděvu, vyklápíme okna. Jsem línej sundávat střechu, ale už by to bylo pomalu na místě. Zaparkovali jsme bez ostychu v jakési mezírce mezi auty na náměstí před zemským divadlem (Landstheater). Probíhá tu nějaká lidová slavnost, kolem Fanouše se rázem shromáždili Tyroláci v krojích s padacími mosty na kraťasech a fotili a fotili. My jsme mezi tím prošli historické jádro města a pak vyrazili na další pouť.
Ještě kousek jedeme po známé cestě podél Innu a ve Schwazu uhýbáme vpravo do oblasti Gerlostal. Gerlospass je naštěstí otevřený, stoupáme serpentinami vzhůru. Opět se objevuje sníh, silnice vlhne až je mokrá. Je zajímavé, že znatelně přibývá aut s českými značkami. Mávají na nás a troubí. Přímo na Gerlospassu se zdravíme s rodinkou z Olomouce, otec si nás fotí, pak se nechají vyfotit u Fanouše děti a posílají domů také mms, je to velice milé setkání. Následuje placený úsek a klesání. Na parkovišti s výhledem na Krimmelské vodopády vaříme jídlo a kocháme se. Zastavili u nás další Češi-lyžaři, kteří obdivují naši odvahu, vydat se v tuto dobu na takovou cestu. Ochlazuje se a slunce klesá. Dole v údolí je taky docela zima a leží všude sníh a je nechutně vlhko. Jsme holt výš než u Innu. Projeli jsme už po tmě Zell am See. Nostalgicky jsem zajel do vesnice Fusch, kde jsem v roce 2001 v noci na benzínce půlil při expedici motor u Anglána. Vhodné místo na spaní ale stále nevidíme, tak jedem pořád vpřed. Silnice vypadá oslizle až namrzle, ale naštěstí jen vypadá. Jedem furt dál, až jsme spací místečko přece jen našli. Zakufrovali jsme dnes v katastru vesnice Taxenbach.
ujeto: 287 km
NEDĚLE 31.10. (stav tachometru: 48 722 km)
Vstáváme po deváté, balíme stan a jedeme dál podél řeky Saalach. Není žádný spěch, dnes jsme si naplánovali především prohlídku Salcburku. Klasicky po pár kilometrech u stolku s lavičkami na odpočívadle snídáme a dýcháme silný alpský vzduch a pozorujeme rybáře uprostřed řeky. Další cestu jsme myslím zvolili velice pěkně, neboť čtyřicetikilometrová spojnice - silnice č.164 mezi Bischofshofenem a Saalfeldenem byla nádherná - nahoru, dolů, dolů, nahoru, všude kolem potoky, kopce a malé vesničky. Klikatou cestou mírně vzhůru podél potoka Muhlbach jsme zahájili stoupání do sedla Dientner Sattel. Bez vraceček vzhůru do kopce. V mapě značených 15% to bylo poctivých, bylo vidět, že už sedíme v záklonu. Hydraulická převodovka si bublala na jedničku svých 20 km/h a stoupali jsme plynule vzhůru. Je tu zase sníh, ale slunce svítí, teplota vzduchu 19 C.
Poté jsme chvíli mírně ztráceli výšku, ale pak přišlo opět stoupání do dalšího sedla - Filzen Sattel. Vychutnáváme si jízdu pěknou přírodou, budeme klesat do údolí stejně prudce, jako jsme před tím stoupali. Brzdil jsem fest, dokonce myslím bylo cítit charakteristickou vůni obložení ferodo. V údolí frčíme zrychleným přesunem až do Loferu. Podruhé jsme přejeli nenáročný Steinpass, kopce Alp pozvolna necháváme za sebou a blížíme se k Salzburgu. Vjeli jsme do města jednou z bran docela blízko historickému jádru. Žádný zákaz jsme neviděli, tak jsme pěkně zaparkovali a vyrazili na špacírek po městě. Pojedli jsme v jedné příjemné restauraci něco k snědku, Líba ochutnala místní pivečko Stieglbier. Stále si chválíme počasí, 20 C připomíná konec léta, vůbec ne konec října.
Solnohrad opouštíme okolo 17hod, spaní chceme hledat za světla. Ujeli jsme asi dalších 30 km a za městečkem Strasswalchen uhýbám z hlavní do vísky Unterschweiger, ze které vede malá cesta k lesu. Po chvíli jízdy podél lesa jsme našli perfektní místo na stan i na Fanouše. Vaříme si polévku a jsme rádi, že počasí je velice příznivé pro spaní venku.
ujeto: 176 km
PONDĚLÍ 1.11. (stav tachometru: 48 898 km)
Ráno je neuvěřitelně teplo, nádherných 16 C, ale zvedá se trochu vítr. Nikam nechvátáme, snídáme, balíme krásně suchý stan. Nabrali jsme směr Linz a po oblíbené spojovací komunikaci č.1 jedeme vpřed. Provoz není nijak velký, vcelku hladce jsme vjeli až do centra Linzu. Jdeme se projít po hlavní třídě a na náměstí, vše je zavřené, minimum lidí. Došlo nám, že jsou Dušičky a Rakušané mají svátek. Na náměstí v cukrárně došlo konečně v mém případě na zmrzlinu a Líba si dala kafičko.
Stále v nádherném počasí vyrážíme na další cestu. Analogová navigace LB77 posilněná místním černým pivem vyvedla Fanouše z města ven, a tak můžeme nabírat výšku směr Bad Leonfelden. Benzín by mi do Čech nevystačil, ještě jednou tankuji. Není to vůbec problém, cena benzínu v Rakousku činí v přepočtu cca 31 Kč. Šeří se a my jsme opět u Vltavy. Přemýšlíme, kde nejlépe hledat spaní. Napadlo mě zajet přes kopec okolo hradu do vodáckého kempu. Měl jsem za to, že u vjezdu je závora, ale dnes tam žádná nebyla. Ani zákaz vjezdu nic, prostě jsme vjeli do prázdného zavřeného kempu, který bude dnes jen náš. Stavíme stan a jdeme na večeři do města. Cestou jsme koukli na nasvícený hrad, viděli jsme krásného netopýra. Hodnotíme výlet, jsme vděčni počasí a také Fanoušovi, že nás pěkně provezl Alpami. Do rána snad vydržíme, je krásných 12 C.
ujeto: 151 km
ÚTERÝ 2.11. (stav tachometru: 49 049 km)
Mlhavé a vlhké je ráno na břehu Vltavy. Ale slunce se postupně ukazuje za mráčky a nic nebrání tomu, abych si šel stylově vyčistit zuby do řeky. Snídáme a pozvolna balíme. Podél vody jsme popojeli do Českého Krumlova, necháváme Fanouše na hlídaném parkovišti a jdeme do města. Historické jádro je velmi pěkné, fotíme se u jezu pod hradem. Také jsme poobědvali a hlavně nikam nechvátali, páč dovolená je plánována až do středy. Je zajímavé, kolik zahraničních turistů tu ještě druhý listopadový den je.
Odpoledne jsme se vydali na další kousek cesty do dalšího starobylého města - Tábora. Ubytovali jsme se v malém privátu, hadráka máme pod oknem na zahradě. Opět si procházíme centrum města a k tomu jsme se rozhodli provést na závěr trochu gastroturistiky. Výběrovým řízením jsme zvolili podnik na náměstí, kde jsme začali testovat jídlo i pití. Byla to taková veselá hra okolo náměstí, do půlnoci jsme prošli čtyři podniky. Trochu to připomínalo scény z "Adély", když komisař Ledvina ukazoval Nicku Carterovi Prahu :-) .
ujeto: 110 km
STŘEDA 3.11. (stav tachometru: 49 159 km)
Také třetí listopadový den je slunečný. Nám zbývá jen cesta domů. U Benešova jsem sjel z hlavní a zavítali jsme ještě v Bukovanech do Obchůdku pro radost, kde si Líba koupila závaží k vahám. Abychom nejeli stejně domů, vzali jsme to ještě podél Sázavy a pak do Pikovic a podél Vltavy do Chuchle a nakonec domů. Na Jižní spojce jsem rozhodně nebyl nejpomalejší. Vědom si toho, že kamery zepředu značku nevyfotí, jsem v levém pruhu 80 km/h překročil a z gustem si zapředjížděl, až se Líba začala bát... Je konec akce, jsme doma. Je třeba na závěr poděkovat Fanoušovi, že nás všude podržel, nic jsme neopravovali, jen benzín do nádrže bylo třeba tu a tam vpravit. Celkem jsme bez obtíží ujeli pěkných 1 720 km a to i s těmi překonanými, na liberecku tak zatracovanými, starými a jednoduchými originálními kladívky :-) :-) . Teď si Fanouš trochu odpočine, a jeho posádka bude sledovat vývoj počasí, aby se rozhodlo, s jakou strategií zvládnout prosincovou cestu na sraz do Plumlova.
ujeto: 155 km