Účastníci:
Luděk Brož,
Velorex 16/350, r.v.: 1966
Tomáš Jaroň, Velorex 16/350, r.v.: 1968
Ivan Kotačka, Velorex 16/350, r.v.:1970
Jan Matl, Velorex 16/250, r.v.: 1962
Václavové Radimští, Velorex 16/350, r.v.:1969
Jiří Řezník, Velorex Oskar 54, r.v.: 1954
Michal Sedmihradský, Velorex 16/350, r.v.: 1967
Pátek 7.srpna
Dnes odpoledne startujeme dalekou cestu směr Normandie, oceán. Na Parníku panuje plná pohotovost, balíme a nakládáme. Jsem tu já a Vaškové, které vypravuje Zuzana. Přijel i Sedma, s Honzou se máme sejít až na kraji Prahy. Od Východu spodem republiky do kempu Sycherák u Rozvadova, kam máme dnes dojet, postupuje vpřed Ivan, z Vysočiny jedou Luděk a Řezňa. A ejhle! Ivan volá, že přestal řadit ve vesnici Lipolec u Dačic. Radíme se co dál, je rozhodnuto, že budeme půlit hned první den expedice. Všichni tedy jedeme za Ivanem, čeká na moje stahováky. Měníme trasu, holt pojedeme přes Rakousko. S Honzou měníme plán, setkáme se na benzince v Bukovanech. Odlet z Parníku se vydařil v 16:30. V Jesenici jsme uvízli poněkud v koloně, ve Vestci musí Vašek vyměnit kondenzátor. Když se silnice trochu uvolnily, nebrání nic našemu postupu vpřed. Asi ve 22hod jsme dojeli na místo opravy, problém je v libuntyčce a vidličce zdá se, automat se jeví v pořádku. Měníme to a skládáme dohromady. Ve 2hod ráno to balíme, doskládáme to ráno. Vtipné je, že kolem chodí místní opilci, fandí nám, radí a nosí dokonce lahváče.
Ujeto: 197 km
Sobota 8.srpna
Vstáváme v 6:00 a skládáme dál Ivanův motor. Je to ok, řadí to, jede to. Okolo poledního balíme a vyrážíme na další cestu. Máme novou trasu, pojedeme přes Pasov na Norimberk a pak se napojíme na původně zamýšlenou trasu. Postupujeme vpřed přes Jindřichův Hradec a Třeboň, za kterou v Domaníně skvěle obědváme rybí speciality. Naše kolona budí vcelku slušnou pozornost, lidé nám nevěří, kam míříme. Naposled v ČR tankujeme benzín ve Vyšším Brodě a po 17hod překračujeme hranice do Rakouska. Jedeme díky Luďkově navigaci hladce vpřed přes Linz a zdárně projíždíme Pasov. Stroje šlapou, Ivan jede poslední, maže víc než my. Nocleh jsem operativně naplánoval do Plattlingu ve vodáckém kempu u vody. Děláme si ohníček, popíjíme vínečko z kanistru, ze kterého to čepujeme nefalšovaným palivovým kohoutem. Jako první usíná tradičně Řezňa, ještě v sedě.
Ujeto: 285 km
Neděle 9.srpna
Vstáváme ráno po osmé, snídáme. Nezbývá než vyrazit, čekáme, že dnes bude dost horko. Máme jasno ohledně trasy, tak vzhůru. Stroje se začínají ohřívat, po poledni tankujeme v Regensburgu a na příjemném odpočívadle vaříme. Všechny stroje se taví, je to horko jak má být, Luděk to kousnul. Řezňovi se povolilo víčko plovákové komory a když už ten benzín cítil moc, tak to opravil. Nevím co jsme kdy natankovali, ale já jsem musel vyčistit trysky v karburaci chvíli po Řezově zásahu. Tempo udává Honza, jeho motor je trošku náchylný k zadírání. Tankujeme v malé vísce přes Stuttgartem. Vašek zjistil, že má prasklé oko zadní kyvné vidlice. To je potřeba řešit co nejdříve. Už toho dnes stejně mnoho neujedeme, najdeme spaní a zároveň dílnu se svářečkou. Asi o deset kilometrů dál byla farma, dostali jsme k dispozici louku na spaní a svářečku na opravu. Kyvka jde rychle ven, Jirka se chopil svářečky a záhy má Vašek kyvku robusní a v pořádku. Farmář jde za námi na pivko, vyptává se kam jedeme a velice hezky komunikuje se svým psem, kterému říká Balůůůůů.
Ujeto: 330 km
Pondělí 10.srpna
Dohodli jsme se už včera, že je potřeba ráno vystartovat opravdu brzy, aby se ujelo co nejvíce a my se přiblížili co nejvíce k Francii, ale také proto, abychom se vyhnuli ranní špičce ve Stuttgartu. Daří se a startujeme v 6:30. Plán v 6:00 nevyšel, jelikož Václavové nestíhali :-). Frčíme ven z města, jenže hned za ním asi v 9hod začal hnusný lijavec. Celou bouřku jsme přežili pod stříškou u Burger Kinga. Museli jsme vyrazit i v dešti, jedeme stále vpřed, počasí se naštěstí stále zlepšuje. Projeli jsme bravurně okolo Karlsruhe a najeli na menší silnici, která vede do Francie. Krajina se výrazně mění, je to mnohem záživnější než rovné Německo. Poprvé obědváme v zemi gurmánů. Projíždíme Metz a Verdun, pozvolna se blíží večer. Je na čase hledat místo na spaní. Daří se, po chvíli jízdy jsme našli skvělou louku, na které jsme se utábořili.
Ujeto: 390 km
Úterý 11.srpna
Chceme se dostat co nejdále Francií. Dnes ještě těžko dobudeme pobřeží, ale zítra už snad ano. Ráno se nám opět nepodařilo vystartovat včas, jak jsme si řekli. Dopoledne u benzinky jsme podiskutovali téma expediční režim, myslím, že už je všem jasné, co je kdy potřeba dodržet. Dosud drobně pršelo, neomylně pokračujeme vpřed po trase Clermont - Sainte Menehould - Suipes - Remis - Soissons - Compiegne - Beauvais - Vemon - Evreux. Za tímto posledně jmenovaným městečkem jsme našli za elektrárnou v poli moc pěkné místo na spaní. Během dne trochu zlobila zelená Žaba alias Kryštof, Řezňa pořád něco ladil a čistil. Hodnotili jsme dnešní posun jako velmi dobrý, byl minimální provoz, Honzovi se podařilo hadráka kousnout, tak jsme to dnes odpoledne moc nehnali. Večer byl jako vždy fajn, stále se mě a Luďkovi daří spát pod širákem bez stanu.
Ujeto: 386 km
Středa 12.srpna
U lesa vstáváme naprosto v poklidu, asi nebudeme nijak chvátat, k pobřeží vylodění spojeneckých vojsk to máme něco přes sto kilometrů. Během dopoledne jsme našli velký supermarket, poprvé ve Francii kupujeme nefalšované bagety, sýry atd a děláme si piknik. Pak pokračujeme dále přes Lisieux a k moři samotnému se dostáváme ve vesnici Deuville. Okolo pláží kopírujeme moře v místech, kde se v roce 1944 objevili spojenci. Jsme na místě, dobyta Omaha Beach! Fotíme se, koukáme, namáčíme nohy v moři. Musíme ještě dále po pobřeží, Vašek tu má naplánovaný kemp, který se jmenuje Robinson. Cestou je vidět, že Jirkův Oskar trošku šmajdá, v zadním kole už prasklo celkem 7 drátů z výpletu. I takový flegmatik jako Jirka už začne asi jednat. Na recepci kempu nás odbyla nerudná dáma, že prý je plno. Nicméně alespoň poradila kemp o kousek vedle. A to je trefa! Milá paní v recepci, jezdí na tříkolce a umí česky. Krásné prostředí, teplé sprchy, prostě paráda. Někteří se jen tak povalovali, jiní se šli projít na pláž. Zítra máme volný poznávací den, malý Venca nám připravuje jakožto milovník americké armády program.
Ujeto: 196 km
Čtvrtek 13.srpna
Ráno máme absolutní pohodu, nikdo nikam nechvátá, snídáme čerstvé bagety, užíváme si, že jsme na místě v Normandii. První cesta vedla v muzeu s vylovenými tanky z moře, bylo to velice zajímavé. Pak jsme popojeli do malebné vesničky Aromange, kde jsme na moři viděli betonové pontony z vyloďování a pak následovalo kino. Je tu 3D kino Cinema 360, kde jsme shlédli působivý dokument o celém tažení spojenců na francouzské pobřeží a jeho postupu na Paříž. Nakonec jsme viděli bunkry s odstřelovacími děly, které pocházejí ze Škody Plzeň. Procházíme si celé městečko, koukáme a zevlujeme. V kempu děláme drobnou údržbu a revizi naší techniky. Vašek s Michalem odjeli ještě okouknout hřbitov US Army. Večer v kempu popíjíme místní vínečko a pojídáme zdejší speciality.
Ujeto: 41 km
Pátek 14.srpna
Plánovaně jsme rozdělili expedici na dvě části. Vašíci, Michal a Honza zůstanou ještě noc v kempu, budou šmejdit dál po muzeích, zatímco zbytek pofrčí o kousek dál směr Bretaň. Ve velkém hicu jedeme ještě kus podél pobřeží, také jsme zavítali na hřbitov amerického vojska - bylo to doopravdy působivé. Postupně opouštíme silnici na pobřeží a uhýbáme do vnitrozemí. Horko začíná být už nesnesitelné, Luděk znovu zahryznul motor, zkusil tedy zvednout jehlu a přimazal. Když jsme se o kus dál znovu dostali k moři zastavili jsme na odpočinek. Bohužel byl odliv a k vodě jsme šli dost daleko. Náš Ivánek byl nešťastný, že to moře je tak daleko. Před námi je Mt. St. Michel, městečko kolem kterého pracuje příliv a je cílem mnoha turistů. Právě davy turistů a fronta aut nás odradila od jeho návštěvy a pokračovali jsme do neměně sympatického města St. Malo, které jsme si v klidu prošli. Nakoupili jsme si a jeli dál s tím, že se bude hledat místo na spaní. Jenže Kryštofovi začala zlobit elektrika, když tu a tam neměl jiskru. Po chvíli laborování jsme už museli dát novou cívku a to byla trefa, pravidelná jiskra byla zpět. Za vesnicí jsme našli pěkné místo nedaleko od pláže, kde jsme rozhodili širák. Bylo fajn teplíčko, ale taky rosa nad ránem.
Ujeto: 219 km
Sobota 15.srpna
Jedeme vpřed, jsme v kontaktu s druhou skupinou. Místo kde se máme setkat se jmenuje Plancoet a má to být v 17hod. Mají to k nám 200 km, jedou přímo a bez zastavení. My vegetíme opodál na pláži koupeme se, dokonce jsme s Velorexy najeli rovnou na písek kousek od vody a pořizujeme snímečky. Na rozdíl od toho Terrana, co tam vezl na přívěsu loď jsme my nevyjeli zpět na asfalt, a tak jsme se navzájem vytlačili. Docela nevěřícně na nás koukají místí i turisté. Jsem si jist, že Velorex nikdy neviděli. Zbylý čas do setkání s druhou partou jsme využili k natrasování další cesty až do Le Conquet. Po 17hod jsme se doopravdy potkali a ještě společně ujeli přes sto kilometrů. Za městečkem Gomel jsme ve stínu stromů stranou od silnice našli pěkné místo se stoly a lavičkami, stavíme stany, diskutujeme, odpočíváme. Zítra bychom měli dorazit na nejzápadnější bod Francie. Konstatovali jsme, že se nám v Bretani moc líbí. Jen Sedma si stěžuje, že se mu hůř usíná, když kolem občas projede auto. Myslím, že tento problém má jen on, asi je málo unaven z cesty a můžeme jezdit větší vzdálenosti :-).
Ujeto: 151 km
Neděle 16.srpna
Ráno frčíme dál, pojedeme do kopce, přes nejvyšší místí bod méně než půl kilometru nad mořem, je tu mlha, maličko mi to připomíná Skotsko. Navíc se mi nelíbí chod Fanouše, reviduji předstih. Nakonec ale musím dávat celé kladívko, páč mám oběhanej pertinax a odtrh už skoro nejde nastavit. Projíždíme velkým městem - Brest - a pak zbývá jen kousek do místa obrátky celé naší cesty. Zastavujeme na oběd na příjemném odpočívadle ve stínku. Přijela sem šílená Belgičanka, která se fotila s hadráky, vyptávala se a nakonec nám dala do placu dvě lahve šampaňského. Je to tady - městečko Le Conquet. Sjeli jsme na molo na nejzápadnější místo, dál už jen lodí. Fotíme se a vysvětlujeme okolí, čím to vlastně jedeme. Procházíme celé městečko, dáváme si zmrzlinu, máčíme si nohy v Atlantském oceánu a nakonec pomalu odjíždíme. Ukázalo se, že na dnešní spaní využijeme znovu vyzkoušené místo na odpočívadle u Gomelu. Večer popíjíme, vaříme a zadáváme do navigace další trasu. Pojali jsme celou přípravu doma malinko orientačně, a tak až dnes vlastně zjišťujeme, jak daleko to vlastně máme domů. V Colmaru se dá jet nahoru, což je nejkratší ale mimořádně nezáživná cesta přes Německo. Zjistili jsme, že o mnoho hezčí trasa z Colmaru dolů přes Tyrolské Alpy je zvládatelná, ale musíme jet v průměru necelých 300 km denně.
Ujeto: 271 km
Pondělí 17.srpna
Pojali jsme plán vyrazit ráno co nejdříve, abychom přes polední žár mohli ubrat a měli za sebou notnou porci kilometrů. Vcelku se nám to daří, ale smolař expedice kolega Kotačka musel opravovat. Opustily ho ložiska v zadním kole a v rozetě. Zjistil to snadno, najednou se nepěkně rozplaval na silnici. Nikdy jsem neviděl takto zničená kuličková ložiska, jehož kuličky opustily klec. Opravujeme vcelku v klidu, v protisměru zastavuje skupina harleyářů. Pozorují naše konání, naše stroje a jen zírají. Nakonec se k Vaškovi přitočila jedna ze spolujezdkyň z Harleye a dala mu 20 Euro. Asi jsme budili soucit. Peníze převzal expediční psycholog Řezňa - zakoupí za ně na dnešní večer nějaké dobré rosé. Odpoledne pokračujeme dále v horku až do šera, čím dále dojedeme, tím lépe. Večer jsme se utábořili zase u lesa na pěkné loučce.
Ujeto: 484 km
Úterý 18.srpna
Projíždíme krajem Champagne, okolo Loiry, je vedro, kilometry ubíhají. Já osobně se těším na osvěžující vodu Bodamského jezera, ale to ještě není úplně blízko. Míjíme Le Mans a Orleans. Večer usínáme spánkem spravedlivých. Zítra musíme dál k Bodamskému jezeru.
Ujeto: 384 km
Středa 19.srpna
Ráno jedeme dál, náš pobyt ve Francii se krátí. Colmar už není daleko. Při obědě se ukazuje, že Michalův motor začal nezdravě klepat. Rozhodli jsme se hledat příčinu. Sundali jsme hlavu i válce. Nenašli jsme ale vůbec nic. Sundali jsme víko spojky, taky nic, spojkový koš má vůli, klepe se to, dali jsme jiný. Uvidíme. Paralelně s tímto problémem zjistil Řezňa, že má do poloviny prasklý ocelový buben pravého předního kola. Jelikož nebyl po ruce hever, přivázal Jirka hadráka lanem ke stromu a sundal kolo. Celé to sledoval místí motorista a jen žasnul, co se děje. Luděk naložil Jirku i s kolem do hadráka a jeli do vesnice svařovat. To se hladce zdařilo, druhá parta sesadila zpět motor Michala, a tak jsme pokračovali dál. Za studena Michal neklepal, jak se to trochu ohřálo začalo to znova. Motor ale neztrácel výkon, normálně jel jenom klepal a to dost hlasitě. Michal si přicpal uši, zatnul zuby a jel. Začaly pozvolna hory. V jednom ze stoupání, když se předjížděl náklaďák, to Luděk zase zahryznul. Sedma mu radí, ať sundá ten koberec, co má na plechu chlazení kvůli odhlučněním, s tím, že tam je krom vedení vzduchu ještě sálání, Luděk si myslí, že to tím není. I přes servisní zdržení jsme opustili Francii a za tmy dojeli k vytouženému Bodamskému jezeru. Našli jsme přístup k vodě a sedm naháčů do ní s chutí hóplo. To byl balzám, všechen prach cesty byl smyt a my popojeli ještě kousek dál na travičku mimo hlavní cestu, kde jsme spokojeně přespali.
Ujeto: 441 km
Čtvrtek 20.srpna
Nevedeme si špatně, máme před sebou alpské průsmyky, není třeba ujet moc, naplánoval jsem to dnes do starého dobrého Haimingu u Innu. Pojedeme přes dvě horská sedla. Luděk se rozhodl, že sundá válce a podívá se na kroužky, jakou mají vůli, jestli jsou ojnice řádně vyúhlovány. Myslím, že ho to zadíraní otravuje. Odpoledne se dáváme nejprve do zdolání Hochtanbergpassu, abychom se posunuli do dalšího údolí. Všichni vyjeli, žádný problém, fotíme kocháme se. Ukazuje se znovu, jak funguje hydraulická převodovka, jak mechanická a jak jedou panelky 250. Na rovině v údolí hlásí smolař Kotačka, že je bez čtyřky. V té převodovce se zase něco stalo. Jsme všichni v klidu, tento rychlostní stupeň nebude stejně v následujících kilometrech třeba a večer v Haimingu to zase kuchneme, o co jde? Stoupáme do Hahntenjochu, fotíme se a klesáme do Imstu. Jsme u Innu, přesun do Haimingu je dílem okamžiku, Ivan jede na trojku. Vyndat motor, šlo velice rychle, zase vidle, kolečko, tyčka špatné. Opravujeme to, doma si bude muset Ivan ještě vyměnit automat, ten nemáme a nikomu se ho nechce vyndávat z některého rezervního motoru. Zlepšujeme se, večer v deset už je hotovo, sedíme, hovoříme, zítra to snad dostaneme až k Vltavě do Rožmberka.
Ujeto: 208 km
Pátek 21.srpna
Ráno odlétáme s vidinou posezení u českého pivečka a příjemného večera. Rakousko má dobré značení, silnice je přímá. Projíždíme Innsbruck, dále pak po silnici číslo 1 přes Lofer a Steinpass do Salzburgu. V příjemném počasí postupujeme dále na Linz a z něj vzhůru na hranice do Studánek. V kempu v Rožmberku máme krásné ántré - celá hospoda vedle recepce nám spontánně tleská. Opět jako v Bodamském jezeře se jdeme za tmy vykoupat, sedíme s vodáky v hospůdce, slavíme Řezňovy narozeniny.
Ujeto: 390 km
Sobota 22.srpna
Ráno to vypadá na déšť. Honza s vidinou sprchy nedočkavě vyjel ostře domů, svůj směr pak nabrali Luděk s Řezňou a Ivanem. Do Prahy jedu s Michalem a Vaškem. Průtrž mračen je neskutečná, musíme zpomalit. Okolo 14hod jsme dojeli po mnoha dnech cesty domů. Expedice Atlantique je za námi!
Ujeto: 213 km
Celkem ujeto: 4586 km
Fotogalerie
se nacházejí v těchto Garážích:
1) Tomáš
2) Luděk Brož
3) Jirka Řezník
4) Honza Matl