Tomáš JAROŇ je zakládajícím členem Velorex Týmu.
Narodil se v roce 1976 a bydlí v Praze. Vlastní zatím sedm tříkolek celých, dále je
polovičním majitelem dalších dvou vozítek, třetinovým majitelem dalších dvou
kusů a konečně vlastní čtvrtinu dalšího Velorexu. Z tohoto výčtu se v pojízdném
stavu nachází šest strojů, z čehož je jeden v původním stavu, jeden po zásadní
úpravě a ostatní už jsou po renovaci. Tomášovi se přezdívá VEDr. (Velorex
doktor), pravidelně se zúčastňuje srazů, tvoří týmové stránky na internetu, je
členem Velorex clubu v AČR a pořádá srazy.
Tomáše lze kontaktovat na e-mailu velorexmaniak@seznam.cz nebo na telefonu 604
794 027.
Petr KMENT je druhým zakládajícím členem
Velorex Týmu. Narodil se v roce 1978 a bydlí v Praze. Vlastní prozatím tři celé
tříkolky, dále je polovičním majitelem jednoho stroje, patří mu třetina z
dalších dvou strojů a konečně čtvrtina dalšího vozítka. Z tohoto výčtu jsou
tři stroje ve stavu pojízdném, dva po renovaci, jeden po zásadní úpravě.
Pravidelně navštěvuje srazy. Petrovi se přezdívá Belmondo pro jeho škleby a
úsměv. Je členem Fan Clubu Velorex a spolu s Tomášem pořádá podzimní srazy.
Petra lze kontaktovat na e-mailu petr.kment@email.cz
nebo na telefonu 736 133 092.
Ladík ONDRA je třetím a posledním
zakládajícím členem Velorex Týmu. Narodil se v roce 1984 a bydlí v Lysicích.
Prozatím vlastní jednu celou tříkolku, kterou zrenovoval. V Lysicích je přímo v
centru technického zázemí týmu, které se svým otcem spravuje. Pracuje se železem na
každý způsob, v renovacích má nad námi výhodu, jelikož umí svařovat.
Ladíka lze kontaktovat na telefonním čísle 608 536 450.
Pepa SYNOVEC vstoupil do Týmu na koneci léta roku
1998. Narodil se v roce 1973 a bydlí v Praze. Vlastí zatím jednu celou tříkolku, je
polovičním majitelem další, náleží mu jedna třetina z dalšího stroje a
konečně vlastní čtvrtinu stroje dalšího. Pepa se rovněž zúčastňuje srazů,
pokud mu to jeho pracovní vytížení dovolí. Je členem Fan Clubu Velorex. Byl to on,
kdo vdechnul život našim internetovým stránkám a zajistil jejich existenci.
Pepu lze kontaktovat na e-mailu jsynovec@seznam.cz
nebo na telefonu 602 157 760.
Tomáš HANUŠ se stal členem Týmu koncem května
roku 2000. Narodil se v roce 1972 a bydlí v Praze. Vlastní zatím jeden stroj, který
zdárně zrenovoval a nyní s ním objíždí srazy a zúčastňuje se i větších
expedicí a druhý rozebraný, do kterého se pustí, až bude čas. Náleží mu
poslední čtvrtina dalšího vozítka, které je pojízdné a po zásadním
tunningu. Nikdo mu neřekne jinak, než ERYKSON nebo ERDA. Erda ujel mým vypůjčeným
Velorexem devět kilometrů a v zápětí začal volat na inzeráty. Do doby pojízdnosti
stroje vlastního fungoval jako stájový jezdec.
Erdu lze kontaktovat na e-mailu t.hanus@seznam.cz
nebo na telefonu 608 011 186.
Honza KUČERA rozšířil týmové řady začátkem
prosince roku 2000. Narodil se v roce 1976 a bydlí v Praze. Vlastní jeden stroj, který na celkovou renovaci teprve čeká, ale je
momentálně plně pojízdný, a to s motorem po GO. Přezdívá se mu Apač a vůbec jeho
image se výborně hodí k současnému designu jeho samolepkami vyšperkovaném Velorexu.
Má za sebou svůj první sraz a získává cené zkušenosti za volantem.
Honzu lze kontaktovat na e-mailu hasisak@seznam.cz
nebo na telefonu 607 575 928.
Ivan KOTAČKA byl jednomyslně přijat do našich
řad začátkem června roku 2003. Narodil se v roce 1975 a bydlí v Hluku. Vlastní
celkem tři pojízdné stroje - co kus to jiný typ. Ivan
je skvělý kamarád a společník čišící obrovským velopotenciálem a bude jistě
dalším dobrým duchem našeho týmu. Má za sebou několik srazů a jako jedinný z nás
je už v chomoutu.
Ivana lze kontaktovat na e-mailu i.kot@seznam.cz
nebo na telefonu 608 722 010.
Za dobrého ducha Velorex Týmu musíme považovat - a děláme to rádi - Vladimíra ONDRU (1957). Ten nám likviduje pro nás jen těžko řešitelné technické problémy. Umí bezvadně svařovat, má v dílně soustruh, frézu, stříkací pistoli, ohýbá výfuková kolena, motor složí snad i poslepu a vůbec si ví se vším rady. Od května 1999 plní funkci presidenta Velorex týmu. Na něj a na nás ostatní v Lysicích dohlíží ještě "čestný ředitel" Velorex Týmu Vladimír ONDRA nejst. (1921), který vše řídí a schvaluje.
K pasívním členům našeho Týmu (nevlastní totiž zatím žádného hadráka) určitě patří Honzík a Renča CHLOUPKOVI. Pomáhají nám v Lysicích v dílně, zajímají se o historii Velorexů, o Velorex Kurýr, o internetové stránky a pravidelně se zúčastňují srazů. Honzík získal funkci vrchního servisního asistenta - dobře podává nářadí a asistuje při opravách, máme-li právě nějaký hadrák " na sále". Renča nastupuje ve chvíli, kdy je třeba stroj doladit po stránce kosmeticko - estetické a nebo dokáže zastoupit Honzíka v jeho nepřítomnosti. Je třeba pochválit i jejich otce, strýce Honzu, který - vydatně podporovaný manželkou - ochotně všechny velorexářské akce navštěvuje. Plní zároveň funkci servisního, doprovodného a občerstvovacího vozu. Je-li třeba, sám se pilotování hadraplánu rád ujme.
Tomáš Jaroň, aktualizováno v listopadu 2003
Každý stroj, který vlastníme, má samozřejmě svoje jméno. Velorexy zpravidla pojmenováváme dle křestního jméno prvního majitele v TP. Ovšem jsou i vyjímky, kdy mají stroje zcela zpecifický název, zpravidla dle nějakého charakteristického znaku.
KRISTÝNA je náš první týmový
stroj. Jedná se o model Velorex 16/250, r.v. 1958. Disponuje slušným
motorem, majícím kompresi "jako kráva" - když kopne při
nedůrazném startování, rve to ruce, jednou dokonce doslova vyplivl
špatné těsnění pod hlavou. Do kopce na čtverku "trhá"
průměrné třiapůly, které už musí řadit. Hadrák se zúčastnil tří
srazů, je po renovaci. Bohužel jsme se tímto kusem s Velorexy teprve
seznamovali,a tak jsou některá provedení okopírovaná z třistapadesátky,
tudíž jsme se vzdálili originální podobě. Avšak zaměnit ráfky s bubny za
půlbubny, popustit nádrž víčkem pod kapotu, nebo dodělat rampu na zadní
světla snad nebude až tak velký problém, a tak by se KRISTÝNA časem měla
dočkat originálního stavu. Tento chroust byl přivezen z Hronova u Náchoda 11.10.1997
a jeho majitelem byl jistý Zdeněk Skořepa, který se ho z finančních
důvodů nerozvážně zbavil. Když se později dozvědel, že jeho chroust byl v
Boskovicích druhý, prý si rval vlasy. O existetnci tříkolky jsme se dočetli v
Annoncích. Majitelem je Tomáš.
GABRIEL se na
světlo boží vyklubal jako druhý. Jedná se o model Velorex 16/350, r.v. 1967.
Disponuje špičkovým motorem (druhé místo v závodech do vrchu Boskovice 1999).
Ještě ale potřebuje pořádně zajet. Prošel celkovou renovací, a to
docela z gruntu. O existenci této tehdy opravdu trosky jsme se doslechli od
jistého Mirka Kosičky dne 16.4.1998. Vrak se nacházel přímo v Lysicích - tlel
alespoň 20 let ve stodole u Vachů. Současný prezident týmu o něm velmi dobře
věděl, ale jako by tušil nadcházející hadroletí expanzi, zarytě mlčel.
Uvážíme-li, že Vachovi jsou sousedé a navíc příbuzní, bydlící asi 200 m
od naší hadroletí základny, ještě ten den jsme měli zbytky Velorexu
doma a Laďa se rád musel smířit s tím, že své staré zkušenosti s motory
Jawa bohatě zúročí. My všichni víme, že ač to tak nepůsobí, ohromně ho to
baví. GABRIEL se velmi zviditelnil na blanenském srazu roku 1999 před televizní
kamerou. Majitelem je Vladimír Ondra.
Další dva stroje jsme pořídili naráz. FANOUŠ je Velorex 16/350, r.v. 1968. V motoru jsou válce bez výbrusu, kostra je natřena křiklavě červenou, jedná se o sedmnáctý model s hydraulickou spojkou. Myslím, že napnout nové solnické plachty, se nám velmi podařilo. Momentálně má stroj najeto asi 7000 km bez vážných závad, rovněž učinkoval v televizi. Bývá půjčován příležitostným stájovým jezdcům. Majitelem je Tomáš.
OSKAR je skutečný Oskar s motorem
250 ccm, r.v. 1955. Jedná se o jeden z prvních kousků již na šestnáctkách
kolech s půlbubny. Nechybí rybiny, chlazení štěrbinami a jiné
zajímavosti, které jsou podrobně popsány v článku o 250-tkách.
Radost z jízdy s tímto modelem donedávna kazila nepříjemná závada s vlivem na
zapalování, ale už se pracuje na jejím trvalém zlikvidování. Celková
renovace se zúročila v Boskovicích (4.místo v soutěži krásy). Majitelem je
Petr.
Oba hadraplány jsme 6.9.1998 vypátrali na skladišti vraků v areálu ZD v Lípě nad Orlicí. Jejich majitelem byl velice nezodpovědný pan Šeda, který je klidně nechal na dešti a sněhu, aby na nich mohl hlodat zub času. Dozvěděli jsme se o jejich existenci náhodou v restauraci, ve vesničce Javornici.
TONÍK je Velorex 16/350, r.v. 1970. Ačkoliv hloubka opravy jeho motoru nebyla nijak rozsáhlá, jedná se o spolehlivý držák, který jede, když je třeba. Občas se trochu víc zahřeje, zatím jsme neodhalili proč. Kostra je natřena načerno, plachty jsou ušité ze šedé koženky. Charakterizují ho atypické zadní lampy a umístění SPZ. Stroj vozí na střeše i dva kajaky, bicykl, ale především svého majitele, který se mu za spolehlivé služby hodlá odvděčit generálkou převodovky. O TONÍKOVI jsme se dozvěděli opět z Annonce, majitelem byl jistý řezník z Písnice. Parkoval ho v malé vesnici nedaleko Kolína, odkud jsme ho 8.10.1998 převezli do víru velkoměsta. Majitelem je Pepa.
místo pro foto č. 1
VELOREX 16/250 se nachází ve zcela originálním původním stavu. Veškeré jeho originální provedení a dnes poměrně vzácná technická řešení jsou opět popsány v článku o dvěstěpadesátkách. Vyroben byl v roce 1958. Získali jsme ho šťastnou náhodou, jak jinak než přes Annonce od starší paní věci zcela neznalé, v neděli 30.5.1999. Velorex vlastnil její strýc, který před 11 lety zemřel. Hadrolet stál celou dobu v suché kůlně, my jsme ho po přitažení do garáže, umyli, dali mu benzín a baterku a on normálně chytnul! Nic se neseřizovalo, nic se nečistilo, mimo svíčky. S neznalou paní jsme stanovili zhruba čtvrtinovou cenu ceny skutečné, ovšem k oboustrané spokojenosti. Stroj je pojízdný v původním stavu, celý podzim jezdil, pouze jsme mu vyměnili spojkové lamely, slepené dlouhou nečinností. Dekl na levé straně jsme zaručeně poprvé otevírali my. Tento unikát se zúčastnil podzimního srazu, na kterém budil zaslouženou pozornost zasvěcených velorexářů. Majitelé jsou dva - Tomáš a Pepa.
ŽLUŤAS r.v. 1968 je normální hadrák s mechanickou spojkou, typ relativně tuctový. Zakoupen byl ve stádiu započaté renovace, která se zdárně dokončila. Motor je po generálce, kola jsou nové v chromu a z panelky. Jméno získal díky svým zářivým blatníkům. Přivezli jsme ho z Kyjova 3.10.1999, jeho majitelem byl mladý muž, právě v rozvodovém řízení, čímž zanikl prostor pro jeho koníček. Majitelem je Petr.
ANGLÁN je Velorex 16/350, r.v. 1966 a jako jeden z mála se ovládá z pravé strany. Dovezen byl z Plzně 9.10.1999 rozložený na kusy, ve velmi málo pokročilé renovaci. Je v provozu, jezdí po světě i po tuzemských srazech.Objevili jsme ho v Annoncích, majitelem byl mladý motorkář, kterého asi odradila nesnadnost renovace, a tak ho poslal do světa. Majitelem je Tomáš.
ČTYŘKOLÁK je Velorex 435.0, r.v. 1973. Na svoji renovaci teprve čeká. Chybí mu motor, uvidíme, co mu dáme za hnací agregát a vůbec jak se na něm vyřádíme. Renovace spojená s nějakým netradičním tunningem je naplánována na konec léta 2000. Stroj byl přivezen z České Třebové 23.10.1999. Získali jsme ho od kolegy velorexáře Jirky Fišera. Stroj si na třetiny rozdělili Pepa, Petr a Tomáš.
RŮŽENA je
model Velorex 16/250, r.v. 1957. Tento stroj je také jedinečný a originální. V
roce 1974 byl v Solnici oficiálně přestavěn na valník. Je
vlevo dole opatřen rybinou, z motoru vyúsťuje spojené koleno, což už je dnes
rarita. Je tu samozřejmě starý brzdový systém na tři kladky vpředu.
Nechybějí ani půlbubny v 16" ráfcích. Jízdí komfort umocňuje
možnost jízdy vzad za pomocí dvojvačky a mechanického přepínače. Duch
padesátých let ještě dokreslují směrové šipky namísto obvyklých blinkrů.
Tento hadrák byl získán od kolegy Roberta Němce 20.2.2000, který ho přivezl ze
Solnice, kde sloužil jako služební vůz kominíků a jako popojíždědlo
tamního pana faráře. Renovace proběhla vysokým tempem v létě 2000. Majitelem je
Tomáš.
LUDVÍK je Velorex 16/350, r.v. 1966,
řadová mechanika. Byl koupen v Bělé pod Bezdězem 29. května 2000. Stroj prošel
řádnou a precizní renovací a svého majitele - Eryksona už leckam dovezl. Je potažen
hrubou modrou koženkou, k tomu černé lemy a šedý interiér. Kostra je natřená
černou barvou, kola a některé drobnosti mají stříbrně ocelový odstín
NESIM je Velorex 16/350 vyrobený v roce 1970 byl zakoupen v Dolní Lhotě u Blanska 2. prosince 2000. Majitelem je Honza. Nejprve si ho pořádně prohlédl (obr. 1), potom přišla na řadu zkušební jízda (obr. 2) a nakonec si ho hezky naložil a odvezl (obr. 3). Pak přišel večer a celá pražská část Týmu se sešla na pyžamovém plese v Probulově, kde jsme Honzíka oficiálně přijali do Týmu.
obr. 1
obr.
2
obr. 3
Z Jiřních Čech jsme 20. dubna 2000 přivezli další zajímavý kousek. Autor této domácí úpravy musel být jistě velmi šikovný. Celá laminátová úprava dodává stroji zcela originální podobu (podobně jako oběma HOBÁM). Můžeme jen litovat, že byla použita kostra z roku 1951 (vysoký čumák). Myšlenku na převaření do originálu jsem zavrhl, protože úpravy by byly příliš velké až nereálné. Ze předu to celé vypadá trochu jako Brouk, částečně jako starý Renault 6 a ze zadu to připomíná Fantomasův Citroen DS a částečně ruskou Čajku. Nakonec posuďte sami. (Kliknutím lze každý snímek zvětšit)
Nejobtížnější a časově nejnáročnější bude práce s laminátem. Ovšem ve finále, po celkovém sladění designu vnějšku a interiéru by měla vzniknout jedinečná limuzína na podvozku Oskara. Ale to si budeme muset všichni nějakou dobu počkat. Majitelem je Tomáš.
Dále je políčeno je na model Oskar 54, které dostat do originálu bude dosti náročné, ale až to bude aktuální přineseme zprávy a dokumentaci jak se to daří. Další přírůstek "na sklad" je VELOREX 16/175, r.v. 1963. Zatím není jasno, kdy se renovace tohoto kusu rozjede.
Tomáš Jaroň, září 2001
Vozový park se rozrostl o další stroj
Další přírůstek jsem získal od kolegy z Velorex týmu Orlík Luďka Brože z Humpolce. Plácli jsme si již v loni v Chotusicích, pod vlastní střechu byl stroj umístěn v sobotu 6. dubna. Stroj má zatím pracovní jméno NEW CRISTYNE ,byl vyroben v roce 1959. Kostra je dobrá, nebouraná. Na snímcích si budeme všímat především jednotlivých originálních provedení. Kliknutím se obrázek zvětší.
obr.1
obr.2
obr.3
Na prvním obrázku můžeme vidět správné oblouky pevné střechy se středovou "páteří" (kolik strojů má poslední část vyřezanou kvuli velkému oknu!) nebo zadní rampu pro typické oválné lampy. Podle děr v palubovce si myslím, že stroj má mít tzv. dvojvačku, která umožňuje couvání. Nad motorem vzadu vlevo se nachází packa pro uchycení velkého klaksonu (ve středu by měl mít nápis PAL). Velmi zajímavá je přítomnost ručního ovládání pedálů. Na snímku č. 2 je vidět, že víčko nádrže má být utopeno pod kapotou, štít pro půlbuben v 16" ráfku a že ve předu nejsou žádné tlumiče, pouze válcová pružiny. Třetí fotka perfektně ukazuje na systém ovládání předních brzd - lanko od kola ke kolu přes tři kladky. Dále je možné si všimnout zarážky bowdenu ručního plynu ve tvaru "A" před plynovým pedálem.
obr.4
obr.5
Na čtvrté fotografii vidíme napínák řetězu (typická a vysoce praktická záležitost strojů 2. poloviny padesátých let), táhlo k zadní brzdě, chyt tlumiče a starší způsob uchycení per jen na přivařený kolečko, nikoli na větší obvyklou pásovinu. Snímek č.5 ukazuje, jak jednoduše se daly využít ruce při brždění a ovládání spojky. Čas renovace není stanoven, každopádně tento stroj bude vypadat jako již vlastěná 250tka v původním stavu, jen bude "jako nový".
Tomáš Jaroň, květen 2002
Náš Velorex tým má propagační a reklamní model!
Po měsíci nákupního klidu jsme do garáže 9. května přistavili jedinečný exemplář, který prošel zásadními úpravami od šikovného bývalého majitele. Stroj jsme přivezli vcelku, nafoukly se kola, dali jsme do něj baterku a benzín a po rozstrčení se ihned ochotně rozjel, ač před tím asi čtyři roky stál. Dal by se nazvat jako VELOREX 435.0 MINI JEEP - GOLF EDITION. Je skoro tak dlouhý jak široký. Ubráno je vepředu i vzadu, středové partie se sedačkou jsou úplně pryč. Sedí se nad motorem, volantová tyč je zalomená na kloubek. Vůz disponuje jedinečným poloměrem otáčení. Při brždění zadek předbíhá předek, což umožňuje velmi efektní manévry. Spolujezdec při nečekaném brždění padá před vůz. Jakmile to dovolí čas, dojde k nějakým vylepšením a renovačnímu zásahu.
Tomáš Jaroň, květen 2002
S novým členem přibyly i další kusy
S Ivanem jsme se seznámili přes internet. Odpověděl jsem mu na jakýsi dotaz z poradny, pak následovalo několik mejlových výměn. Ukázalo se, že Ivan koupil tříkolku OSKAR 16, vyrobenou v roce 1955. Ivanova snaha brzy jezdit a zároveň postavit stroj do originálu byla velmi silná. Rychle se učil, jezdil s námi na burzy a vůbec vnikal do velorexí problematiky. Pomohli jsme mu s motorem a stroj jsme oblékli. Petr všil dle originálu štěrbiny do zadních boků. Stroj se poprvé objevil v Boskovicích v roce 2001. V tomtéž roce na Lipnici vyhrál Ivanovi titul Renovace roku.
místo pro foto 1 
Jako správný velorexář nezůstal Ivan u stroje jednoho. Velmi usilovně se pustil do shánění stroje 16/350. To se v lednu 2002 podařilo, byl jsem s ním kupovat až u Nepomuku. Následovala intenzivní renovace.Opět jsme v Praze dělali motor a oblékáním jsme s Petrem strávili krásný víkend přímo v Hluku, odkud se opravdu špatně odjíždělo. Tento stroj se na srazu objevil poprvé na Lipnici 2002.
A když se narýsovala možnost, pořídil Ivan také 435.0. Stroj je pojízdný, nerenovovaný. Asi s ním bude jezdit Lenka a Simča...
fotodokumentace se připravuje
Tomáš Jaroň, červen 2003
Nejstarší klenoty v našem týmu...
...představují dva exempláře vozítek OS-KAR, vyrobené v roce 1953. Starší vlastím já, má výrobní číslo 69 a mladší je Petrův s výrobním číslem 83. Práce na nich je víc jak na kostele a jak dlouho to bude trvat, to ví bůh. Jsou překopány do neoriginálních úprav, některé trubky chybějí. Bude to boj, ale při úzké spolupráci s kolegy z Velorex Teamu Orlík (tam mají dokonce kusy čtyři), to třeba dotáhneme do maximálně originální podoby...
nějaká ta fotografie se také brzy objeví...
Tomáš Jaroň, listopad 2003
K tomuto přehledu lze připočíst tři kosty 16/350 na náhradní díly.