EXPEDICE ALPSKÁ SEDLA 9.- 25.8. 2002
D e n í k P e p y S y n o v c e
Původní pondělní přípravu náhradních dílů na expedici provádíme až ve čtvrtek. Přijíždím v 10 večer k Tomášovi do garáže, půlíme motor ze čtyřkoláka, bereme z ně převodovku a další díly. Dál připravujeme dynamák a chlazení. Něco po čtvrt na jednu odjíždím domů do pelíšku.
V pátek po práci vyzvedávám hadráka a pozvolna ho nakládám předpřipravenými věcmi.
Pátek 9.8.
Po několika telefonických konzultacích se sjíždíme v 18.30 (původně to mělo být něco po páté) na Benzině v Průhonicích. Tankujeme, foukáme gumy, dohadujeme nákup.
V 19.00 zastavujeme v Hypernově na hypervýhodný nákup.
Ve 21h volá Luděk, že už je v Jižné u Vlastíka.
Ve 21.30 odrážíme od obchodu po dálnici do Mirošovic, dále pak na Benešov. Cestou musíme kvůli dešti u Sudoměřic nandat střechu. Do Jižné dorážíme 10 minut před půlnocí. Jdeme za zbytkem do hospůdky. Nevrlá paní vrchní nám odmítá nalít, že zavírá. Upíjíme pivo dříve příchozím a jdeme spát.
Sobota 10.8.
Ráno vstáváme okolo půl deváté, Vlastík servíruje snídani. Já s Erdou měníme zadní pneu, které nám Luděk obětavě přivezl z Havl.Brodu. Vyměňuju prasklý drát v předním kole. Vlastík balí. Od kluků jsem dostal dárky na cestu, náhradní chlazení a dynamák.
Vyrážíme v 11.20.
V první vesnici Vlastíkův stroj přestává řadit. Vracíme se do Jižné a začíná oprava. Petr mezi tím ladí svůj stroj. Ani nevěděl, že ztratil bundu s velorex nášivkami, ve které měl doklady. Důvtipný jezedák podle nápisů identifikoval případného majitele a dovezl bundu k Vávrům domů, kde viděl hadráky. Měl prostě z prdele kliku.
Chyba, ve Vlastíkově motoru, byla naštěstí v pružinách u řadícího automatu. Nebude nutné půlit motor.
Ve 14.30 vyjíždíme z Jižné směr Český Krumlov,
Vyšší Brod. Tam dáváme gulášek k večeři. Erda šteluje předstih a
v 19.25 vyrážíme směr hraniční přechod Studánky. Bez problémů
přejíždíme hranice a míříme přes Linz na Vöcklabruck. Cestou při zastávce na
pumpě opravuji brzdová světla. Vhodné místo na spaní nacházíme v půl
dvanácté, okamžitě stavíme stany a usínáme.
Neděle 11.8:
Probouzíme se v 8 hodin a těsně po deváté už vyráží
naše kolona směr Salzburg. Po probuzení drobně prší. Balíme a stany skládáme už
za deště. Po zabalení přestává pršet. Alespoň se lépe pojede. Za pár kilometrů
ve vesnici Obermühlham zastavujeme u benzínky. Původně na záchod .. Náhodou se zde
koná sraz veteránů. Okamžitě nás zdraví. Dostáváme kupónky na jídlo. Pak
přišlo trochu zklamání ze strany pořadatelů. Pouze projíždíme. Ukecali nás
alespoň na buřta. Shlédli jsme některé krásné kousky, provedli ranní hygienu,
začíná opět pršet. Sraz opouštíme v 11.05. Cestou tankujeme. 12.21 opravuje
Erda v Salzburgu stěrač. Vyrážíme na další cestu přes Lofer a Innsbruck.
Cestou zdoláváme první zkušební mini pas (nějakých 800m.n.m). Nad Innsbruckem
tankujeme a vyrážíme vzhůru na Brennerpass. Nahoře vaříme večeři, ukryti pod
střechou staré váhy. Rýže s vepřovým ve vlastní šťávě a polévku.
Pokračujeme ještě z pasu dolů, abychom našli vhodné místo na spaní. Celý den
pršelo a cesta ani výhledy nebyly nic moc. Uleháme těsně před 10 hodinou na odbočce
z cesty. Vysoko nad námi je dálniční most přes údolí.
Pondělí 12.8.
Ráno nás Petr budí v 7 hodin a slibuje modrou oblohu, no alespoň kousek. A ono opravdu bylo. Kupodivu ani neprší. Vypadá to, že v 8 vyrazíme na další cestu, obloha se opět zatahuje a začíná být černo. Za 10 10 zdoláváme Passo di Giovo. Teploměr ukazuje 9 stupňů. Zatím neprší a občas vykukuje sluníčko. Cestou serpentýnami dolů začíná sluníčko převládat. Musím zastavit, protože mám dost rozpálené brzdy. Přichází mi SMS, že by zde mělo pršet. Naštěstí neprší J.
Na benzínce Agip děláme drobný servis, doplňujeme olej v převodovce apod. V Meranu Erdovi vypadl nalévací šroub na převodovce a tratí olej. Jsme na náměstí dobrá atrakce. Erda nahrazuje šroub korkovým špuntem, dolévá olej a jedeme dál.
Nezdá se mi zadní kolo, proto ho při další zastávce kontroluji. Mám rozpraskaný brzdový buben okolo středu s ložisky. Musím si vzít od Erdy rezervu. Ostatní zatím vaří.
Čeká nás sedlo Passo dello Stelvio (2758 m.n.m). Je dobyto okolo sedmé hodiny. Cestou mi upadla lopatka z vrtule chlazení. Původně jsem se obával, podle zvuku, něčeho horšího. Couvám na odpočívadlo a vylamuji protilehlou lopatku. V hliníkovém prstenci je solidní zásek, jak se lopatka vzpříčila.Začíná být pěkná zima a přijíždím do pásma sněhu. Silnice je naštěstí jen vlhká. Kopec je to ovšem jak svině. Cestou ještě jednou kontroluji teplotu motoru a přioblékám se. Poslední dvě zatáčky jsem vezl Ninu na způsob popelářů na bočních trubkách. Tím jsme ulehčili rozjíždění Luďkovi, který musel v kopci zastavit. Drobně sněží.
Vrchol je dobyt. Fotíme se kupujeme pohledy.
Po osmé hodině se spouštíme do údolí. Jde to pomalu, snažím se šetřit brzdy. Na jednom odpočívadle vaříme večeří. Začíná krápat, takže musíme nandat střechy. Chceme ještě dojet co nejdál. V Tiranu projíždíme soustavou tunelů o celkové délce 13km. Za tunely si Tomáš stěžuje na zadní kolo. Rozebírá ho a zjišťuje stejnou závadu, která se stala mě, upadlý střed brzdového bubnu. Kolo mění za rezervu. Víc rezervních kol už nemáme, takže ráno musíme zajistit opravu rozbitých kol, abychom mohli v klidu pokračovat v cestě.
Hledáme místo na spaní. Spíme na pěkné louce za železniční
tratí.
Úterý 13.8.
Já s Tomášem a Erdou vstáváme brzo a vyrážíme hledat nějaký servis, kde by nám zavařili puklé hliníkové brzdové bubny. Na třetí pokus se nám daří najít ochotného mechanika. Domluva je s ním špatná, ale posunková řeč Tomášovi jde, takže pochopil co chceme. Omyl kola a připravil je na sváření. S náznaky, že se vrátí za 30 minut naložil kola do náklaďáku a odjel. Za hodinu a půl se vrací se zavařenými koly. Platíme 30 Euro. Hledáme zbytek. Po dvanácté hodině je nacházíme na místě spaní. Kluci ještě opravují, takže na další cestu se vydáváme okolo druhé hodiny. Je strašné vedro, nebe bez mráčků. Hadráky se slušně zahřívají. Proto volíme pauzu u jezera Lago di Como. Koupeme se v krásně čisté vodě. Při koupání máme výhled na zasněžené vršky. Ještě uvaříme a okolo půl sedmé vyrážíme dál. Teplota pozvolna klesá. Cesta ubíhá. Kvůli italskému značení jsou trochu problémy s navigací. Cestou vidíme ukazatel teploty. 18° - pokles oproti odpoledni o 20 stupňů. Po jedné pauze mi praská plynové lanko. Za chvíli je jako nové za přispění dvou čokolád.
Spaní nacházíme okolo půlnoci kousek za .... Okamžitě uleháme a usínáme.
Středa 14.8.
Vstáváme před devátou, ve stanu je hrozné vedro. Dotahuji výfukové koleno, měním vrtulku chlazení, dolévám olej do převodovky. Ostatní čekají a lenoší. Vyrážíme okolo 11 hodiny směr Biella. První zastávka je u pumpy Tamoil. Je super. Dokonce tady mají sodobar. Opouštíme benzinku a valíme směrem na Torino.
Cestou se chceme opět okoupat u jezera. Je to mírná zajížďka, ale co bychom kvůli koupačce nepodnikli. Od chlapíka ve stánku se dovídáme, že v jezeře bysme koupat neměli. Je tam prý nějaká bakterie, či co. Je pravda, že mnoho koupajících se vidět není. Opouštíme proto jezero a vracíme se na původní cestu.
Přejíždíme most přes docela pěknou řeku. Zastavujeme tady a dáváme koupačku. V půl čtvrté vyrážíme na další cestu. V Cimena Tomáš opravuje spojku. V 18.30 zastavujeme v Cunea na večeři. Voláme tátovi Heřmánkovi, abychom zjistili podrobnosti o narození jeho syna Honzy. Po čtvrt na devět opět vyrážíme na další cestu. Čeká nás asi 45 km do Francie, kde plánujeme spát. Chceme tam dojet brzo, abychom mohli oslavit 0-té narozeniny Honzíka.
Cestou na Col di Tenda projíždíme nějakou místní oslavou.
Popojíždíme krokem asi půl hodiny. Pak jsme projeli městem, nacpaným
k prasknutí lidmi a upalujeme nahoru k hraničnímu tunelu mezi Itálií a
Francií. Sjíždíme serpentiny na francouzské straně. Nacházíme parkoviště.
Děláme z hadráků vozovou hradbu, za níž rozkládáme spacáky a oslavujeme
narození Honzíka Heřmánkovic. Nebe je plné hvězd.
Čtvrtek 15.8.
Po probuzení a snídani se jdeme umýt do řeky mezi obrovské balvany. Je to fajn osvěžení po ránu. Těšíme se jak si prohlédneme kaňon, kterým vede silnice a řeka. Včera v noci to moc nešlo. Údolí je kouzelné. Stoupáme na Col de Brouis "pouhých" 879 m.n.m. Nahoře se rozhlížíme do kraje a pak sjíždíme do Mentonu. Vidíme moře a palmy okolo cest.
Z Mentonu pokračujeme po pobřeží do Monaca. U vjezdu do Monaca zastavuje Luďka s Ninou celník. Ostatní projíždějí bez problémů. Zřejmě si chce prohlédnout hadráka. Zapisoval si prý spoustu údajů, včetně adresy, povolání apod. Ostatní čekají o kus dále. Dohadujeme se, že bychom na chvíli chtěli do města. Nemožnost parkování, hustý provoz a všudypřítomní policisté nás nakonec tak otráví, že chceme co nejrychleji pryč. Zastavujeme u stánku s pohledy, alespoň něco. Nemají nijak hezké. Každý si přece nějaký kupuje a vyrážíme směr Nice.
Cestou Tomáš zjišťuje, že u stánku s pohledy nechal ledvinku s doklady a penězi. Vrací se a my ostatní hledáme pláž. Parkujeme v nějaké milionářské čtvrti. K vodě je to ještě asi 1,5km, blíž už se jet nedá, protože všude stojí zaparkovaná auta. Proto se dělíme na dvě skupiny. Jedna vaří, druhá se jde koupat a pak se vystřídáme. Mezi tím se vrací Tomáš, že ledvinku nenašel. Má protokol od policie, kde je ztráta popsána.
Po osmé hodině vyrážíme na Nice. Zde
zastavujeme na promenádě. Prohlížíme palmy, pláž a noční Nice. Jedeme dál,
hledáme spaní. Při hledání se strhla mírná hádka o vhodnosti místa a dochvilnosti
jednotlivých členů výpravy.
Pátek 16.8.
Vstáváme v 7 ráno a vyrážíme
směr první pas. Dnes nás podle plánu čekají dva pasy. Cestou nakupujeme bagety a
v Isole na dětském hřišti snídáme. Místní opravář motorek nevěří, že
s našimi stroji zdoláme Coll de la Bonette. Nenecháme se odradit a vyrážíme na
věc. Erda s Jindrou využívají možnosti a mění si rozety za větší. Já se
snažím zkrátit řetěz o jeden článek. Za pomoci majzlíku a kladiva se mi to
nedaří. Holt pojedu s povoleným řetězem. Cesta do pasu byla celkem
v pohodě, pokud srovnáváme se Stelviem, byla cesta širší a vracečky méně
prudké a uzavřené. Prostě pohoda, jednička, dvojka. Hadrákem se dostáváme do
výšky 2808 m.n.m. Na vrchol pak jdeme pěšky. Fotíme hadráky a vydáváme se na cestu
do údolí. Po pár zatáčkách zastavujeme, necháváme chladnout brzdy, vaříme jídlo
a koupeme se v horském potůčku. Cestou dolů jsou krásné výhledy na protější
skály a údolí. Klesáme do nějakých 1200 m. Chudáci brzdy J. Odbočujeme
na Coll du Vars. Trochu přicházejí mraky, začíná pršet. Rozhodujeme se projet
přeháňku bez nandání střechy. Za chvíli přestává. Jedeme okolo Ubayi. Cesta na
Coll du Vars není dlouhá, je však docela do kopce. Je to většinou jedničková
záležitost a tak se můžu při rychlosti 18-20 km/h kochat krajinou. Je půl šesté,
jsme ve výšce 2109 m.n.m. Potkáváme zde Francouze, který tvrdí, že má Velorex. Po
pár dotazech je identifikován OSKAR54 ne 19" dost dobastlenej. Spouštíme se opět do
údolí. Nakupujeme v Intermarché bagety a sýr na večeři. Spaní nacházíme u
řeky Guil vedle tunelu. Pijeme víno, večeříme.
Sobota 17.8.
Vstáváme asi v půl deváté, snídaně, hygiena.
Před jedenáctou odjíždíme do Chataux
Queraz, podívat se na hrad a soutěsku na řece. Někteří z nás si jdou
prohlédnout hrad. Bývala to dříve vojenská pevnost. Bohužel nebylo při opravách
příliš dbáno na původnost. Po návratu vyrážíme do sedla Coll de la Izoard. Cesta
nahoru je pěkně strmá, ale zatáčky jsou široké. Při jedničce se opět kochám
krajinou a nádhernými výhledy. Sedlo ve výšce 2360 je dobyto, kupujeme pohledy a
kocháme se vyhlídkou. Sjíždíme do Brianconu, kde nakupujeme v supermarketu.
Tankujeme a jedeme do La Cassette, kde budeme spát dvě noci. Budíme zájem
karavanistů. Stavíme stany, já s Erdou večeříme, ostatní opravují. Žene se
bouřka, která se nám naštěstí vyhýbá.
Neděle 18.8.
Ze stanů nás vyhání sluníčko a
teplo. Já s Erdou se dáváme do preventivních oprav. Ostatní také ještě
drobně opravují a po 12 vyrážejí na pěšárnu. Já a Erda nezmatkujeme a vyrážíme
na pěšárnu ve čtyři. Nevím proč jdeme opačným směrem než všichni ostatní J.
Procházíme okolo prvního jezera k druhému. Potkáváme první skupinku. Jdeme
ještě dál na horizont, podívat se do dalšího údolí. Je tu všude spousta
svišťů, ale nechtějí se fotit. Dolů přicházíme okolo půl deváté. Koupeme se ve
studené řece L.
Večeříme.
Pondělí 19.8.
Po desáté odjíždíme z La Cassette. Hledáme na mapě novou trasu, abychom se vyhnuli Švýcarsku. Nechceme riskovat problémy s celníky kvůli Tomášovu pasu. Proto volíme náhradní trasu po zemích EU. Vyjíždíme Col de Galibier. Pohodová cesta, pro mě dvojková záležitost. Úplný vrchol tohoto sedla se nám nepodařilo zdolat. Cesta byla uzavřena kvůli nějaké opravě. Projíždíme tedy tunelem, který se zřejmě používá hlavně v zimě.
Svištíme dolů, cestou dáváme pauzu na
kochání a hlavně na vychladnutí brzd J. Erda
s Jindrou vrací do svých strojů malé rozety, dále máme jet už více méně po
rovině. Sjíždíme do údolí a míříme směr Albertville. Je strašné vedro. Cestu
si "zkracujeme" přes Bonvilard. Jsou to sice serpentýny do kopce, ale trochu
ve stínu. To je kvitováno celou výpravou, neboť jet po rovné, široké silnici při
teplotě okolo 40°C, není nic
moc. Nahoře v Bonvilardu Petr opravuje, ostatní se máčejí v kašně. Došlo
i na něco k jídlu a prohlídku kostela. V Albertville nakupujeme a tankujeme.
Dál jedeme na Annecy. Po cestě dáváme rychlou koupačku v krásně teplém
jezeře. Projeli jsme Annecy a za ním na louce večeříme. Při průjezdu městem jsme
našli na silnici ležet fotbalový míč. Opět vyrážíme směr Gex a chceme ujet co
možná nejvíc. Cestou přesto zastavujeme a prohlížíme Pont de la Caille, zavěšený
most. Místo na spaní nacházíme v 10.45.
Úterý 20.8.
Vstáváme tak, abychom vyjeli v 8.
V 8.10 opravdu vyrážíme. Cestou snídáme. Odbočujeme z hlavní, stoupáme
na náhorní planinu, kde můžeme obdivovat krásy francouzského venkova. Je to změna
po samých skalách, kochat se lesy a loukami. Sluníčko je k nám zatím milosrdné
a tolik nepálí. Je to znát i na výkonech našich strojů. Cestou zastavujeme u
katedrály, která je bohužel přes oběd zavřená. Jedeme po menších silnicích směr
Müllhouse. Za tímto městem nakupujeme v supermarketu. Kluci by chtěli navštívit
výstavu automobilů, ale nezbývá čas. Zdoláváme německé hranice a vyjíždíme
krásný pas. Nahoře je parkoviště, kde se rozhodujeme nocovat. O kus dál po cestě je
krbiště. Je rozdělán oheň. Máme hezký večer. Debata se stále točí kolem
hadráků. Po jedenácté jdu spát. Prý v noci pršelo, což je znát na
střechách hadráků.
Středa 21.8.
Vstáváme v 8 do sychravého, zataženého rána. Již od 7 hodin tady sváží dřevo. Po 9 vyrážíme z kopce bez motoru směr nejbližší benzínka. Tomáš s Luďkem už moc benzínu nemají. Tankujeme před Schönau. Vylézá sluníčko, mraky se částečně trhají. Okolo poledního si s námi sluníčko začíná hrát na schovávanou. Před 11.45 nacházíme místo na koupání u Bodensee. Napřed vaříme, pak se jdeme vykoupat. Stroje budí pozornost. Po páté odjíždíme směr Lindau. Na cestě nás najednou překvapuje 15% stoupání. Je to síla. Kopec se pozvolna narovnává, všichni si oddechují a přichází další kopec. Krátký, ale o to horší. Takové malé zpestření. V Lindau tankujeme a měním celé chlazení, protože v něm strašně rachtá. Měním ho komplet za náhradní chlaďák, který celou cestu vezu. Jsem opravou překvapen, motor je tišší a jde daleko lépe do otáček.
Dál jedeme do Rakouska. Odbočujeme na Bödele 1150m. Je to pěkný kopec. Spouštíme se do údolí. Je až divné, že na nás blikají auta i v noci. Všichni si myslí, že mají špatně nastavená světla. Důvod se však ukazuje záhy. Do vozovky vstupuje policista s červeným světlem. Celá kolona zastavuje. Asi jsou tím policisté mírně zaskočeni. Je to dobré, rychlost jsme nepřekročili. Pouze asi chtěli vědět, co to vlastně jede. K Tomášovi přistupuje starší policista, Tomáš vytahuje svůj protokol z Monaka. Vše je v pořádku. Ke mně jde mladý ambiciózní policista. Řidičský průkaz. Dávám mu ho, dlouho do něj zírá, obchází hadrák. Vrátí se a požaduje techničák. Zase obchází hadráka a něco vzadu zkoumá. Opět se vrací s třetím dotazem na cestovní pas. Dostává i ten a dlouze v něm listuje. Prochází všechny razítka.
Nakonec všechny doklady vrací a jde
k dalšímu hadráku zkontrolovat pasy. I tam je všechno OK. Vrací se ke staršímu
policistovi a ptá se, jestli není nutné kontrolovat všechny. Odpovědí je mu
kouzelný výraz staršího policisty. Startujeme a odjíždíme. Kus za kontrolou
odhýbáme na slepou cestu k lanovce v Bezau, kde na parkovišti stavíme stany,
chvilku kecáme a jdeme spát.
Čtvrtek 22.8.
Vstáváme před 8 v údolí je mlha, která pozvolna stoupá, a tu a tam vykukuje slunce. Na benzínce snídáme, někteří opravují. V 11 hodin vyrážíme na Hochtannbergpass. Začíná to být pozvolna do kopce, no spíš víc. Ještě mi to bere dvojka. Erda s Jindrou štelují předstih. Mě do kopce brzdí dvoupatrový autobus. Zastavuje u kiosku, necháváme chladnout motory a já dávám sbohem autobusu. Pak už v pohodě vyjíždíme nahoru. Sjíždíme do údolí a jedeme dál krásnou údolní cestou. Odbočujeme na Imst a jedeme na Hahntenjoch pas 1884m.n.m. Silně jedničková záležitost, hlavně v konci (12%). Prasknul mi plech chlazení. Spouštíme se dolů. Cestou občas zastavíme a kocháme se výhledy. Asi v půlce kopce zastavujeme na ochlazení brzd a jídlo. Pouštím se do opravy chlazení. "Nóblovej" plech náhradního chlazení prostě dlouho nevydržel. Musím vzít plech ze svého chlazení a dát do něj prstence a vrtule z náhradního. Erda mi mezi tím uvařil kolínka s vepřovým na cibulce a sýrem. Po opravě se do jídla s chutí pouštím. Jedeme dál na Imst. Cestou mě pěkně vylekal mercedes. Nějaký blbec prostě jel proti mně po mé polovině silnice. Nakonec si to rozmyslel a uhnul, ale jinak bych to asi neubrzdil. Už jsem si vybíral pěkné místo v příkopu.
V Imstu tankujeme a vyrážíme na
Fernpass. To vůbec není žádný pas. Jedeme dál podle plánu, ale naše cesta do
Německa je uzavřená. Musíme se vrátit a jet jinudy. Alespoň jsme si prohlédli
pěkné jezero. Vracíme se tedy pod Fernpass a okolo Zugspitze jedeme na Garmisch.
Projíždíme GAPA a hledáme místo na spaní. Z poza kopce vychází krásný
měsíc.
Pátek 23.8.
Vstáváme po 8 hodině, rozhodujeme se zde nasnídat a trochu usušit stany. Jsme prý na pozemku státních lesů, nedaleko od nás nějaký děda kácí strom. Při snídani k nám přichází člověk se dvěma krásnými psy. Dává se s námi do řeči. Psi jsou velmi poslušní, ale přesto se jim podařilo vyloudit trochu paštiky. Za ní posléze majitel přináší z auta čokoládu. Byla dobrá, oříšková. Cestou zastavujeme v 10.30 u jezera na focení. Nakonec se i koupeme. V Kochelsee zastavujeme u pumpy a autoservisu. To vítám, protože řetěz je už tak volný, že se s tím nedá skoro nedá jet. Musím už konečně zkrátit řetěz o jeden článek. V servisu se ptám na brusku. Není problém, sundávám řetěz, za chvíli je hotovo, zkráceno. Napínám opět řetěz, dostávám solvinu na umytí a majitel mi ještě spláchne ruce vodou z kýble. Zbytek solviny mi dává jako dárek. Taky natankuju a vyrážíme dál. Je to skvělý, některé nepříjemné zvuky jsou pryč.
Jedeme dál. Cestou přes lázeňskou
oblast je spousta malebných domečků. Okolo půl desáté hledáme místo na spaní.
Nacházíme cestu u lesa, která končí polem. Není co řešit.
Sobota 24.8.
Vstáváme po 8 a snídáme. Když už
jsme skoro zabaleni, přijíždí nějaký Němec. Ze začátku dost zlostně, po
spatření našich strojů, podstatně klidněji se nás vyptává, proč jsme se
nezeptali na spaní, jak jsem spaní našli, apod. Chtěl tam prý pracovat, ale odloží
to na později. Hadrák je holt hadrák. Okolo půl desáté odjíždíme. Cestou
zastavujeme v Plattlingu. Petr se chce podívat na válec. Je zde velká banda
českých vodáků. Po chvilce kochání neodolám, půjčuji si loď a vyrážím do
válce. Je to super, loď je víc rodeovější než moje a některé věci jdou lépe.
Pak ještě provádím hygienu a jedeme směr Deggendorf a Regen. Cestou je pěkný
kopeček 13%. V Železné
rudě přejíždíme okolo druhé hodiny hranice. Tomáš jede v koloně, žádné
doklady po nás nechtějí, takže se bez problémů dostáváme do Čech. Tady se obloha
začíná pěkně mračit. Začalo pršet a počasí vypadá nadále přeháňkovitě. O
kus dál už zase vykukuje sluníčko. Jedeme směrem Rejnštejn, kde chceme naši
expedici uzavřít. Část se jede podívat do Kašperských hor do muzea motorek. Zbylí
jdou z Čeňkovi pily na krátkou pěšárnu. Opět se setkáváme v kempu a
jdeme do hospůdky na něco dobrého a na točené.
Neděle 25.8.
Vyjíždím spolu s Luďkem, Vlastíkem a Erdou hned po ránu. Všichni se oddělují u Písku. Jedu dál na Prahu. Ve 12.10 parkuji hadrák v Praze do garáže. Během expedice ujel 3618 km a má právo si trochu odpočinout.
Pepa Synovec, srpen 2002