VÝLET PO STOPÁCH "RYBY" 13. - 22.8. 2010

PÁTEK 13. srpna, stav tachometru: 44 036 km

Z Parníku odjíždíme v 10:30 ve dvou strojích. Já se starým dobrým Fanoušem a Kléma s Líbou v jeho zeleném Amerikánovi. Původní čas odletu v 10:00 jsme nedodrželi neb se objevil kolega velorexář Kuba Řeháček z Floridy, který byl náhodou v Praze. Do poslední chvíle balím a nakládám, protože jako vždy nestíhám.

Konečně jedeme. Tankujeme do plné na kolínské výpadovce, frčíme pěkně na cabrio, počasí je příjemně teplé, ale předpověď je neúprosná. První zastávku děláme ve Veltrubech u Grosmanů, David potřeboval půjčit stahovák na rotor jeho Velorexu. Dostali jsme kávu a koláč. První jsem neocenil, druhé ano. Další naše trasa vede okolo Čáslavi přes Heřmanův Městec na Chrudim a dále směrem na Litomyšl. Ovšem po 14 hod se počasí totálně zkazilo, rychle jsme za deště nasazovali střechy. Ve čtvrt na tři, kousek za odbočkou na vesnici Blansko se spustilo peklo, proudy vody v několika vlnách bičovaly naše stroje, neměli jsme boční okénka, připadal jsem si jako v pračce. Foukal boční vítr a vůbec nebylo vidět na cestu. Pršet přestalo teprve před Vysokým Mýtem, kde jako když utne svítilo zase slunce. Dojeli jsme na místo do Litomyšle.

Našli jsme šikovnou hospůdku a poobědvali unisono smažený sýr a poté okoukli místní zámek. Poměrně snadno jsme našli zdejší kemp Primátor. Zasedli jsme do bufáče a čekali, kdo přijede první. Třetí hadrák, co dojel byl Rozi s Helenkou. Dále přijížděli Kudroš a Ráša s Matesem, objevil se Řezňa a taky Paliza s Ivčou. Sedíme a velmi příjemně si povídáme o všem možném. Pozdravit nás taky přijeli keramici Palda a Marcela jedoucí kamsi na trhy. Připojí se k nám až na konci akce, kdy nám pojedou naproti. Kemp jest velice solidní, s teplou vodou a krásnými toaletami, všichni jsou spokojeni. Někteří staví stany, jiní si našli přístřeší jinde. V noci prší, ale je nám dobře.

najeto: 166 km

SOBOTA 14. srpna, stav tachometru: 44 202 km

Probudili jsme se do poněkud zamračeného dne. Ale neprší. Balíme a chystáme přesun do České Třebové. Přijíždějí Peťass s Hankou. Po osmé hodině vyrážíme směr Parník. Jedná se o poměrně rychlých 12 km, byť přes kopec. Dnes sice stojí nedaleko míst výroby a prvních zkušebních jízd bratrů Stránských Tesco, ale ten původní dům s dílnou, č.p.311 je tu stále a my jsme se před něj v pohodě vešli. Naše řady tu ještě rozšířili velorexáři Jirka Fišer a Petr Buršík s malým Kryštofem.

Pan Stránský už na nás čeká. Přijel na kole, v plné formě. Společně se fotíme před Parníkem z místa, ze kterého byly kdysi dávno foceni čtyři staří Oskaři. Mojmír Stránský sršící energií nám vypráví o jejich cestě na Slovensko v roce 1945, jak jejich "Ryba" šlapala a jaké měli zážitky cestou. Byl čas pokročit. Ale pan Stránský nás jen tak neopustil. Rozhodl se, ukázat nám rodný dům a rodinu a že prý nás vyvede z města ven na benzínku. A tak se stalo, že šestaosmdesátiletý konstruktér na bicyklu vedl kolonu Velorexů napříč Českou Třebovou k úžasu všech! Zavedl nás na náměstí se slovy, že uděláme humbuk, aby vozítka měly propagaci. Pak už jsme se přesunuli na pumpu. Tankujeme, Rozi mění uhlík. Rozloučili jsme se s panem Stránským a frčíme vpřed dle mapy, naviguje Líba.

Počasí se začíná měnit v teplé a slunečné, jede se na kabrio. Analogová navigace "Libuška model 1977" vede skupinu velmi dobře, malebným údolím Třebůvky a dále vesničkami á la Trnávka až na Bouzov. Fotíme se s hradem a po krásných silničkách neochvějně míříme do Loštic. Parkujeme na náměstí, následně jsme našli výtečnou hospodu, kde obědváme. Během oběda se připojují další dva Velorexy - Honza a Robert Nakládalovi alias Jája a Pája a Sváťa Nedoma alias Indiana. Následuje domluvená exkurze v muzeu tvarůžků za neuvěřitelných 20 Kč! Nádherný výlet do historie, alespoň na mě dýchla doba, kdy Alois Weselský dobýval trh se svými tvarglemi.

Už v solidním vedru jedeme dále. Jája a Pája si mysleli, že se jen tak projedou, ale ukecali jsme je a zvládnou to až do Rožnova. Projeli jsme Olomouc a těsně před Prostějovem na další benzínce naše řady rozšiřuje Drak s posádkou Ota, Marcela a instantní dobrman Magic. Malebné kopečky zvané Beskydy se rýsují před námi, je to nádhera. Po průjezdu Valašským Meziříčím už zbývá jen krůček do cíle. ATC Sport v Rožnově jsme našli naprosto bez potíží. Utábořili jsme se, někteří šli do bazénu, jiní na pivo. Okolo sedmé dorazil Luděk. Pořádný šok a smích způsobil kolektivu Oto Filipi tím, když vyrazil do sprchy v neuvěřitelném saténovém župánku.Už za šera ještě dojely další dva stroje - Jura Kovář a jeho ségra Jana. Strávili jsme druhý příjemný večer, my širákoví jsme zvědavi, jestli hvězdy nad námi vydrží.

najeto: 203 km

NEDĚLE 15. srpna, stav tachometru: 44 405 km

Tak hvězdy nevydržely. Ve čtyři ráno jsme se flegmaticky a poeticky sešli u hadráků s tím, že budeme řešit ty kapky. Ráša s Matesem napínají plachtu a zbytek prchá pod přístřešek do bufetu. Ráno pořád chčije, ale já cítím, že to přestane. Snídáme u bufetu pod stříškou, odhadujeme konec deště, dobrá nálada nikoho neopouští. Přijel ještě Petr Kovář, se svým žlutým kanárem 435-O. Domů naopak odjeli Jája a Pája. Vyrazili jsme nejprve k Bille na nákup pečiva a dalšího cestovního proviantu a také srovnat tankování do plných nádrží. Jediný kdo netankoval byl Peťass, který měl pocit, že má benzínu hafo. (Později se ukáže, že toho "hafa" až tolik nebylo...) . Sešikovali jsme řady a za lijavce jsme zahájili útok na Pustevny z Prostřední Bečvy.

Když jsme se všichni dostali nahoru, jako zázrakem přestalo pršet. Nebe bouřilo, blesky šlehaly, ale nepršelo a bylo teplo. Až na výjimky jsme se vydali na špacírek k pohanskému bohu Radegastovi. Fotíme se a diskutujeme celou cestu. Po spáchání společného fota přímo v obležení sochy sestupujeme zase zpět k Velorexům. Loučíme se s Helenkou a Rozim a se Sváťou a pokračujeme na východ. Další pauza je až na Bumbálce, kde se odpojují všichni Kovářovi. Zbytek disciplinovaně postupuje vpřed. Palizovi se vzadu třese kolo, tipujeme to na prasklý buben. Přestože jsme mu poněkud vyplašili Ivču tím, co všechno se může stát, oprava je plánována až do kempu. Jedeme dále, směr Vrátna Dolina. Funkci navigace od "analogové Libušky 1977" převzal Luďkův digitální Tomtom. Kdesi na křižovatce houknul bezCBéčkový Peťass na Klému, že potřebuje k benzínce. Luděk vpředu informaci dostal, nicméně na naší trase jsme dlouho benzínku neviděli. Před Čadcou Mates nevydržel a zastavil na malou a taky Peťass u něj přibrzdil. Vše v dešti a navíc se projela další křižovatka s vidinou, že v Čadci bude jistě nějaká benzínka. Nebyla a navíc Peťass odbočil blbě a Mates jel za ním, tak jsme je na chvíli ztratili. Jedeme zvolna dál, Mates volal, že jsou na trase kousek za námi. Všude se valí rozvodněné potoky, místy dosahující téměř k silnici. Před Terchovou je konečně benzínka a taky Zbojnická krčma, kde obědváme. Oba ztracené hadráky nás tady dojely, Peťass má plnou a Hanka tvrdí, že osobně dohlédne na to, aby Peťass tankoval stejně s ostatními.

Jelikož se umoudřilo počasí, do kempu není daleko a my máme dobrý čas, spáchali jsme zajížďku k Oravskému hradu. Na hlídaném parkovišti bylo dle hlídače plno, ale když jsme jej zkorumpovali částkou 10E, místo bylo bez obtíží. Část výpravy se rozhodla vidět hrad i zevnitř, ale když se ukázalo, že je to na dvě hodiny a ještě čekat na začátek další prohlídky, tak to vzdali a pokračovali jsme cez Dolný Kubín okolo Mary až za Liptovský Trnovec do kempu. Musím říci, že i dnes jsme ubytovaní ve velmi slušném kempu s vyhovujícími službami, navíc přímo na břehu jezera s horami v pozadí. Zdá se, že začne slušný liják. Většinu účastníků zájezdu rozveselila podívaná na stavbu stanu Klémy a Líby. Klému chytil rapl, že musí stavět rychle a hlavně IHNED, Líba by vyčkala, třeba až se déšť přežene. Kléma však byl neústupný. Se slovy: Jdeme stavět, lepší počasí už nebude, pomohl Líbě z hadráka a my ostatní skryti stříškou opodál jsme pozorovali dvě durch promáčené postavičky, jak si máčejí stan ze všech stran, i zevnitř... Nutno pochválit místního stánkaře. Udělal nám sezení přímo za pípou v teple a suchu a vařil nám, co bylo v nabídce vytrvale celý večer. Spokojeně jsme odešli spát. Širáková skupinka opět našla úkryt na spaní beze stanu. Poněkud je znát cestovní únava, a tak se uléhá o něco dříve než včera.

najeto: 211 km

PONDĚLÍ 16. srpna, stav tachometru: 44 616 km

Odjezd ráno stanovujeme na 10:00. Déšť je pryč, modré nebe a sluníčko přímo vybízelo, abychom vyzkoušeli vodu v Liptovské Maře. Byla osvěžující tak akorát a čistá. Paliza vyndal kolo a nám se naskytl žalostný pohled na prasklý a vymačkaný náboj, do kterého už by snad šlo s trochou nadsázky ložisko o číslo větší, než které tam patří. Rezervní kolo celou situaci vyřešilo. Po chvilce jízdy jsme vjeli do Liptovského Mikuláše a na místní Shellce doplňujeme palivo. Další naše cesta vede k Važeckým jeskyním, leč v pondělí je zavírací den a my máme smůlu. Každopádně se kocháme panoramaty Vysokých Tater, která máme vlevo od směru jízdy. Horský vlk Paliza nám ukazuje, kde asi vede druhá silnice přímo horami, po které pojedeme v příštích dnech. Pokračujeme dále na východ. V příjemném motorestu v obci Horka obědváme a také trochu plánujeme, respektive po společné dohodě lehce měníme plán. Cílem je, ušetřit jeden den přímo pro pobyt v Tatrách. To znamená, dnes to natáhnout až do Nové Kelči, kde se mělo spát až zítra. Pokud nebudou nějaké technické obtíže, je to zcela reálné zvládnout.

Další kulturní bod naší cesty jest návštěva historického centra Levoči. Je tu krásné náměstí s druhým největším kostelem na Slovensku. Parkujeme přímo v historickém jádru a pochopitelně budíme pozornost turistů. Kléma dokonce před zraky několika cizinců předvedl napínání řetězu. Ve slunném a teplém dni pokračujeme dále na Košice. Projíždíme pod majestátným Spišským Hradem, načež následuje mimořádně silný zážitek. Musíme projet skrz vesnici Dobrá Vol´a. Je to zcela ukázková cikánská osada. Dřevo, umakart, bordel všude, střechy z lepenky, vraky aut u silnice, nahé děcka, prostě to se musí vidět. Shodli jsme se, že tady se prostě nesmí zastavit, kdybychom měli něco opravovat, přišli bychom o všechno položené a nepřišroubované, opravdu silný zážitek, tahle Dobrá Vol´a... 

Teprve teď jsem pořádně porozuměl tomu, co znamená jezdit po kotárech nahoru a dolů. Přesně takový ráz tu má krajina. Krásné kopce a lesy v okolí, horizonty, chvíli na dvojku vzhůru, pak zas na neutrál dolů. U silnice cikáni nabízejí natrhané houby, jiní vozí na kárkách z lesa dřevo na topení. Klesáme do Košic, tankujeme v Krompachách. Malá bojovka nás čekala při vjezdu do centra města. Podařilo se nám roztrhat se na semaforech na tři skupiny, naštěstí v každé byla vysílačka. Parkování v samém centru se nakonec podařilo zdárně najít. Jdeme se projít po historickém jádru města, mají tu luxusní zmrzlinu. Začíná ale být poněkud dusno, asi bude pršet. Opouštíme město směr Prešov. Jede se kousíček po dálnici, ovšem je třeba z ní ve správném místě sjet. Vzadu jsem zůstal já, Peťass a pan Ježek. Informace o sjezdu z dvojproudovky byla zcela jasná, jen pan Ježek malinko nepochopitelně na plný knedlík přejel a mazal dál. Čekali jsme na něj, než se vrátí, naštěstí to netrvalo dlouho.

Do ATC Krym v Novej Kelči už není daleko. V hustém dešti za vydatného vichru jsme dojeli na místo. Je to otevřená louka u vody s několika karavany, ve předu je hospoda a stánek velikosti 5x8 m kovové konstrukce potažený pevnou plachtou. Zajeli jsme vedle něj a vběhli se ukrýt před deštěm. Co následovalo bylo neuvěřitelné. Vichr zesílil a celý přístřešek se začal hýbat. Chytil jsem se trubky, že ho přidržím. Ale vítr ještě zesílil a celé se to se mnou zdvihlo cca 40 cm nad zem, pustil jsem se tak rychle, jak jsem se lekl. To už drželi také ostatní, kotvící řetízky se uvolnily. Děvčata z výčepu jen vykřikly:"Pivo na účet podniku tým čo držia stánok!" Když se počasí trošku uklidnilo někteří stavěli rychle stany, jiní najeli částí Velorexů pod tuto stříšku, kterou jsme znovu ukotvili. Paliza zapadl do díry v trávě a museli jsme ho tlačit ven. Atmosféra našeho příjezdu byla jedinečná, tak nějak kolektivně jsme se dali do konzumace šarišské desítky, ale i malých pimprdlíků na zahřátí. Luděk vzal kytaru a hrál. Jídla už mnoho nebylo, spíše to bylo všechno tekuté. Luděk dostal nějaký ten rum jako muzika, až velmi rychle odpadl a vytuhl. Zcela nezvykle vydržel Řezňa, který se náležitě upravil a do podobného stavu pomohl také Marcele. Ráno se dokonce ukázalo, že ji kousnul do lýtka a ona jeho do ucha. Ve Fanoušovi jsem po Luďkově konci zapnul rádio a dlouho se tančilo, než se kolektivně usnulo. Kléma cestou do stanu spadl do louže jak široký tak dlouhý. Naše širáková skupina spala výborně na lavicích a stolech v "létajícím" přístřešku, Mates vlezl omylem spát do Řezňova hadráka. Uf, tohle byl večer!

najeto: 260 km

ÚTERÝ 17. srpna, stav tachometru: 44 876 km

Ráno je krásné a slunečné. Konečně je nádherně vidět celá vodní nádrž Nová Kelča. Vypadá to velmi impozantně. Všichni pomalinku vylézají z pelechů, vzpomínáme na včerejší události, na liják a vichr, snídáme. Luděk vyměnil přetrhané struny a zahrál několik citlivých ranních skladeb. Nakonec si vzal zvučící dřevo Paliza a zahrál také velmi pěkně. Od včerejška jsme ve spojení s Peterom z Prešova, který se má dnes připojit. Jelikož vstáváme poněkud později a je třeba dát čas vyprchání zbytkového alkoholu, budeme odjíždět až v jedenáct. Před jedenáctou přijíždí Peter a Andrea se strojem 16/350 červené barvy.

Máme sbaleno a startujeme na dnešní etapu. Budeme dobývat Duklu. Po startu se ukazuje že Peter nestačí našemu tempu, při rychlosti 50 km/h už není schopen stroj udržet na cestě. Dojeli jsme do Stropkova k benzínce, čekáme na Petera. Motoricky je to snad ok, ale zadek skáče a nedrží. Je špatně uložený tlumič - dole není vůbec silentblok, ale hlavně má Peter velmi měkké kolo. Nafoukl to na 2,8 a ejhle, už to neplave! V místním Tescu nakupujeme, trošku uvažujeme o ohýnku večer, a tak se kupují buřty, těžko říct, kde dnes budeme nocovat. Postupujeme vzhůru do kopce na Dukelský průsmyk. Vesnice se tu již píší také azbukou. Nahoře v sedle jsme nejprve vyhledali restauraci, protože máme hlad. Po naplnění žaludků jedeme na rozhlednu, spojenou s muzeem, paní nám povídá o postupu armád na Svidník a dále. Paliza diskutuje s paní průvodkyní o tom, že generál Ludvík Svoboda byl v té době ještě plukovník, a měl pravdu!

Následuje prohlídka hřbitova a památníku Dukelské operace. O kousek níž ve stráni stojí letadlo, ke kterému se dá zajet až do louky. Neváháme a najíždíme na fotku. Dále směrem na Svidník se nachází tzv. Údolí smrti. V terénu je rozeseto několik tanků, na které se dá vylézt, přijet k nim a fotit. Když jsme to všechno zdokumentovali, vyrazili jsme přes Svidník dál na Šarišské Čierne. Předběžně je tu totiž domluven nocleh s panem starostou Andrejem Buvaličem. Podle dohody mu už od včerejška zkouším volat, ale marně. Jsme na místě kupodivu je ta vesnička docela hezká a ani to nevypadá nějak tmavě. Bohužel se dovídáme, že pan starosta odjel do Řecka. No nic, bude improvizačka. Peter nás vede na Bardejovské Kúpele, kde by se mohlo třeba něco najít, ale nezadařilo se. Tamní pánové nás ale poslali kousek za Bardějov, kde se nacházejí kousek od sebe zcela mimo hlavní cestu hned dvě rekreační zařízení, kde by mohlo být místo na pár stanů i Velorexů.

Na prvním byl nějaký dětský tábor a nebyl majitel a vedoucí si nelajsnul nás tam nechat. Tak jedem o čtyři kilometry výše do kopce, kde je druhé zařízení. Je tu pěkná louka, místa fůru. Ale i tady je problém. Nemůže za něj majitel, ale český skladatel pan Jiří Zmožek! Celý areál má pronajatý spolu s nějakým katolickými zpěváky, se kterými tam něco nacvičuje. Jeho paní nás nekompromisně s úsměvem z okna vyrazila. Pan šéf ale pomohl. Hned pod areálem je chata jeho známého s trávou a ohništěm, krásně jsme se tam utábořili a nemělo chybu, když ještě vedoucí přivezl basu Kozlů. Panu Zmožkovi, který nechal bližní své krajany ve štychu, jsme někteří zgusta zanotovali: Už ti Jirko není dvacet let." a začali připravovat oheň. Buřty ze stropkovského Tesca se opékají, capko se pije taky dobře. Opět se hraje na kytaru. Zaléhám pod širák spolu s Luďkem, ale déšť zase přišel, potvora. Tak jsme se ukryli do stanů k Řezňovi a k Rášovi s Matesem. Nakonec to tedy s malinko neznámou v noclehu dopadlo více než uspokojivě.

najeto: 167 km

STŘEDA 18. srpna, stav tachometru: 45 043 km

Vstáváme do pěkného slunného dne. Balíme se k odjezdu, snídáme, suší se stany. Pan šéf nám přijel popřát dobré ránko a vyzvednou basu s vypitými capky. Okolní obyvatelé se schází a pozorují naši expedici, vyptávají se čím že to jedeme a kam. Vlastní odlet se ještě trochu pozdržel, protože hned dva stroje potřebují nová ložiska do rozet. Mechanici Paliza a Ježour to dobře zvládají a opravují rychle. Ani ne v jedenáct jedeme. Po pěkné silnici míříme z Bardejova na Starou Lubovňu. Tankujeme a kocháme se pohledem na pěkné okolí. Peter nám doporučuje navštívit místní hrad a také skanzen.

Na parkovišti v podhradí zjistil Peťass, že se s ním rozloučil plášť ventilátoru. Místo prohlídky hradu bude řešit opravu. Bylo velice milé, když po jeho slovech: "To chce svářečku" se za jeho zády ozvalo: "Zváračku mám!" Místní pán velmi ochotně pomohl, u celé práce asistoval krom majitele sahary také náš vrchní ventilátormaker Kléma. My ostatní jsme vyrazili vzhůru ku hradu. Naše Líba s upletenými copánky opět získala studentské vstupné. Expozice byla opravdu pěkná, navíc jsme prohlídku měli zpestřenu o vystoupení sokolníků s několika dravci. Krom klasických sokolů a sov jsme viděli i havrana Lábuse. Poté jsme si prošli skanzen se starými domy a staveními, v kostelíku jsme dostali i stylový výklad. Ventilátor opraven, vše je v pořádku. Než ale budeme pokračovat je třeba se dobře naobědvat. Mají tu fajn stylovou hospůdku, tak jsme naplnili žaludky a už vzhůru směr Tatry.

Stoupáme vzhůru do kopce. Před námi se tyčí vrcholy Vysokých Tater v celé své kráse. Projíždíme místy, kudy chodil revizor dopravního podniku hl.města Prahy Gustav Anděl, když vyrazil na odborovou rekreaci do zotavovny Morava... Bohužel všude v okolí jsou vidět následky ničivé vichřice, která se tu přehnala v roce 2004. Jedeme po hřebenové silnici po úbočích i lesem, každopádně se ochladilo a také začalo značně foukat. Míjíme odbočku na Štrbské Pleso a pak už jen doleva a serpentýnami klesáme do Tatranskej Štrby, kde se bude tábořit. Kemp je pěkný a na úrovni, cenově nijak zlý. Postavili jsme ležení a šli otestovat místní podnik. Točený capko tu stojí 0,8Euro, vaří dobře, tož jsme poseděli a pohovořili jako obvykle. Je třeba si trochu odpočnout od prachu cesty, a tak je zítra plánován volný den na špacírek do hor. Na dobrém tatranském vzduchu myslím nikdo neměl problém s usínáním.

najeto: 133 km

ČTVRTEK 19. srpna, stav tachometru: 45 176 km

Na dnešek jsme si naordinovali volno. Ráno se s námi loučí Peter a Andera, vracejí se do Prešova na další sraz veteránů. Moc se jim s námi líbilo, zažili poprvé jízdu s Velorexy ve skupině. Popřáli jsme jim tedy šťastný návrat a hodně zdaru v soutěži. Náš plán je takový, že popojedeme asi osm kilometrů na parkoviště u Štrbského plesa a pak se půjde pěšky. Nejsme vybaveni na žádné větší akce, ale alespoň kus do hor ujít chceme. Paliza to tu zná zdá se velmi dobře a navrhuje výpravu na Popradské pleso a následně abychom zašli na Cintorín horolezcov. Počasí vypadá dobře, trochu se honí mraky, ale alespoň nebude žádný pařák. Parkoviště je tu veliké, turistů docela hodně. Naše stroje jsme tu nechali pěkně v lajně odpočívat. Ani jsme od nich ještě neodešli a už se k nim začali sbíhat turisté s fotoaparáty. Prostě jako vždy budíme zaslouženou pozornost.

Nejprve musíme popojít k výchozímu rozcestníku okolo plesa. Je to v podstatně velká ulice s mnoha stánky a restauracemi. Líba si tu vyhlídla plyšovou ovci, kterou si odpoledne nejspíš koupí. Cesta na Popradské pleso je zcela jasně vyznačená, tak vyrážíme. První necelá hodinka je imrvére do kopce, ale je to velmi příjemné, rozhýbat organizmus zvyklý na takřka celodenní sezení v hadráku. Když jsme nabrali dostatečnou výšku cesta se mimo les více zvodorovnila a rozkryly se první výhledy. Hory jsou impozantní, já osobě jsem tu poprvé a velmi se mi tu líbí. Dokonce jsme tak vysoko, že si můžeme dovolit postupně klesat. Přešli jsme po lávce potok a po další chvíli chůze už vidíme Popradské pleso. Mají tu občerstvení a posezení. Dali jsme si výtečné langoše, hladový Paliza nepohrdl klobáskou.

V tuto chvíli se vykrystalizovala vrcholová skupina ve složení Řezňa, Luděk, Ráša a Jirka, která se rozhodla ještě zdolat hřebínek, který se před námi tyčil a sejít dolů do vedlejšího údolí a vrátit se k hadrákům na parkoviště zubačkou. My ostatní jsme vyrazili okolo plesa k zmiňovanému hřbitovu horolezců. Je to symbolické místo, kde jsou různě ve skalách pamětní desky lidí, kterým se Tatry staly osudnými. Je tu na čtyři stovky jmen a celkově toto místo vyhlíží velice působivě, musím říct. Když jsme se vrátili k plesu, na zpáteční cestu jsme zvolili druhou možnou cestu lesem dolů pod Štrbské pleso. Když jsme sešli dolů, mohli jsme rovněž použít zubačku anebo ty slabé dva kilometry k parkovišti vyjít pěšky. Zubačka nejela, šli jsme pěšky.

U parkoviště byla šikovná hospůdka, tak jsme zapadli na jídlo. Peťass si všiml, tu mají wi-fi free a tak skočil do hadráka pro noťas. Chtěli jsme se podívat, jak Láďa zpracovává naše informace do reportáže. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme na webu už viděli fotky úderné skupiny, jak stojí na vrcholu své cesty! Ještě ani nesešli za námi dolů a už jsou v reportáži. Láďa tuto mms od kluků zpracoval velmi rychle a vlastně do předchozího dne. Rychle jsme se v hospodě vyfotili a do komentáře vložili fotku s tím, že fotky kluků patří až do dalšího dne. Myslím, že bude vtipné překvapení, že jsme taky dost aktuálně on-line! Začíná mírně poprchat, po jídle se jdeme ještě malinko vydýchat procházkou okolo Štrbského plesa, Líba si koupila zmiňovanou ovečku, taky Iva s Palizou si něco vybrali.

Nasedáme do strojů a klesáme dolů do kempu, kde už neprší, ba dokonce svítí sluníčko. Příjemně v podvečer relaxujeme, sedíme venku a pozorujeme hory. Už také shora přijíždějí zbylí špacírníci plni dojmů. Večer po osvěžující spršce jsme zasedli v osvědčené paluši, večeříme a popíjíme capka. Jako každý rok touto dobou se na scéně objevuje Řezňa s informací, že má narozeniny. Capko je tedy proložen umem. Ne nechybí mi tu "r". Slováci se totiž elegantně vypořádali s problematikou EU, nevymýšleli žádný tuzemák, prostě jen ubrali první písmeno. Jak jednoduché. Sympatickou slečnu servírku postupně oslovujeme "číčo" , ale také jí to vysvětlujeme, že se to nabízí, když nám říká: " Mám doniesť tri capky či čo?" . Zase to byl podařený večer a někdy okolo půlnoci docházíme usnout pod tatranskou oblohu.

najeto: 16 km

PÁTEK 20. srpna, stav tachometru: 45 192 km

Je krásné tatranské ráno. Snídáme a balíme. Podle mapy s Luďkem zadáváme trasu do Tomtoma. Loučí se s námi Ota s Marcelou, kteří mají další program, ale v neděli je zase uvidíme. Naše skupina vyráží na další cestu okolo desáté. Velice pěknou horskou silnicí pokračujeme po hřebenu hor dále směrem na Nízké Tatry. Velmi pěkným průsmykem stoupáme na Mýto pod Dumbierom. Během klesání mě předjíždí gestikulující bezvysílačkový Ráša a křičí:"Nemám spojku!" Zastavujeme a zjišťujeme problém. Rášovi se povolily všechny šrouby na rampičce a ta vypadla a visela jen na hadici. K tomu ztratil spojkovou tyčku. Začínáme opravovat. Naštěstí jsem tyčku našel mezi rezervními součástkami a spojmat taky máme.

Během opravy nás dojel kolega velorexář Honza z Valašského Meziříčí, o kterém už dva dny víme. Má s sebou synka a další dva kamarády na motorce. Chtěl nás dojet už včera, ale cestou opakovaně ladil a opravoval a proto nedojel. Ráša má opraveno, pokračujeme dále. Je čas na kulturu, máme před námi Bystrianskú jaskyňu, tak ji navštěvujeme. Čekání na prohlídku jsme elegantně vyplnili obědem. Mají tu velmi pěkné podzemí, s mnoha krápníky a dómy, rozhodně to stálo za to! Jedeme dál podél Hronu přes Podbrezovu a Slovenskou Lupču, směr Bánská Bystrica. Honzovi to pořád zlobí, zastavuje, laboruje nejede. Není to dobré. Před Bánskou Bystricou na něj asi půlhodiny čekáme. Hadrák se mu hryže a stále přestává jet.

Nasadili jsme pomalé tempo, to Honzovu stroji vyhovuje. Ujeli jsme společně tentokrát docela daleko, když to ale za Harmancem přišlo znovu. Domluvili jsme se, že to Honza ten kousek nějak doklepe do kempu po svém a tam to budeme řešit. Diviaky leží v údolí nedaleko Turčianských Teplic. Čeká tu na nás další posila - Palda s Marcelou. Utábořili jsme se pěkně a s již teď v podvečer zpruzenou slečnou výčepní začali polemizovat, že přece nezavře v deset. Bylo vidět, že jí to tu nepatří a tržba ji nezajímá. Sedíme pěkně venku a diskutujeme. Za šera dojel veliký bojovník Honza z Valmezu. Rozhodli jsme se, že ráno zrevidujeme na jeho stroji úplně všechno. Po tmě doráží ještě další posila expedice - Jarda Vinkler s Helčou. Palda vymyslel novou hru, jmenuje se "Vyber si s kým piješ" . Vtipné, sedlo nám to, ale některým to neudělalo úplně dobře, že Rášo. Je krásná letní srpnová noc, dost nás zase spí pod širým nebem, zítra už bychom měli sprát na Moravě.

najeto: 167 km

SOBOTA 21. srpna, stav tachometru: 45 359 km

Nikam nechvátáme, sobotní ráno je ve znamení servisu. Palda a Paliza mají volná výfuková kolena a k tomu jim ladím předstihy. Honza má motor po GO, zdá se, že výbrus je těsný, přimazává, dáváme jehlu úplně nahoru, ale při revizi předstihu jsem uviděl něco, co jsem viděl podruhé v životě. Vačka v rotoru je obráceně! Šišoid po kterém mají běhat kladívka byl ukrytý v rotoru a kladívka chodí po kulaté druhé straně! I přes kulatost tam nějaký drobný odtrh musel být, když to jelo, byť blbě. Po těchto zásazích to vypadá, že Honza konečně normálně pojede.

Před jedenáctou startujeme dále na západ. Naše kolona čítá dvanáct hadráků. Přejeli jsme Váh a přes Nové Mesto nad Váhommíříme na hraniční přechod Strání. A jsme doma! V první šikovné vísce obědváme. Z nedalekého Hluku nás přijel pozdravit Ivan Kotačka. Je krásně teplo, ba horko. Již dříve bylo rozhodnuto, že cestu zakončíme proti plánu až ve vinném sklípku v Dolních Věstonicích. Jedeme tedy krásným venkovem Jižní Moravy okolo vinic vpřed. Honza je nadšen, protože mu to konečně jede. Kdesi u Veselí nad Moravou jsme se namotali k jízdě veteránů a využili zákazu vjezdu do centra města. Ve zmiňovaném městě v Bille jsme nakoupili pochutiny k vínu do sklepa. Loučí se s námi Peťass s Hankou, kteří mají další povinnosti doma.

Už se blížíme k Věstonicím, když došlo šest kilometrů od cíle k technické závadě na Řezňově zelené Žabě, alias Kryštofovi. Do příkopu odletěla speciální řemenice zajišťující jak chlazení, tak i dobíjení. To je malér. Zkoušíme pročesat místo, kde se to asi tak stalo, Paliza tu součástku dokonce viděl letět. Ale marně, příkop je tu travnatý, křovinový, zasraný. No nic. Řezňa dojel s pauzami do cíle, kde Kryštofa nechá do pondělka, kdy si pro něj dojede s vlekem. Nejprve jsme se ubytovali u Myslivny a pak jsme vyrazili na koupačku - voda v Nových Mlýnech III je perfektní.

Napřed sedíme jen tak před sklepem, protože Jirka Klanica jel pro hrozny. Když se vrátil, sklep se otevřel a už to běží jak má. Sedíme venku, čepují se džbánky s vínem jak bílým, tak i červeným. Luděk hraje na kytaru, zpíváme a popíjíme vínko stylově pod Pálavou až do dvou do rána. Valná většina účastníků spí pod širákem, dokonce i zimomřivá Helenka.

najeto: 245 km

NEDĚLE 22. srpna, stav tachometru: 45 604 km

Uteklo to jako voda, je před námi úplně poslední den akce Výlet po stopách Ryby. Už včera nás napadlo, že malinko překvapíme účastníku klasického Velorex čundru a spojíme se na chvíli s nimi u Vranovské přehrady. Ráno jsme každý zaplatili "nekřesťanskou" padesátikorunu za ubytování a zkonzumované víno a vyrazili směr Vranov. Kousek s námi ještě jel Honza, ale kdesi v půli cesty k Vranovu se rozloučil a otočil na Valmez.

Na místě jsou shodou okolností Ota s Marcelou, kteří tu náhodou budou trávit dovolenou. Frčíme na místo. Podle posledních zpráv agenta Šustáčka, se čundr nachází před hradem Bítov. Přijeli jsme na místo a zvesela pozdravili další kamarády od tří kol. Docela koukali, že jsme tu, někteří to prý trochu čekali. Společnou kolonou téměř dvaceti strojů jsme vyrazili do Slavonic na oběd. Náměstí je plné Velorexů. Před jídlem jsme si symbolicky vyměnili upomínkové předměty z obou akcí. Od Ivoše jsme dostali pivní tácek s Velorexem a železničářskou jízdenku na Čundr, on od nás obdržel placku s logem Ryby ze Strojního vyšívání Burianová.

Po obědě čundráci pokračovali na Landštejn a my jsme se začali loučit. Palda s Jardou otočili na Prostějov, Luděk s Řezňou a Mates s Rášou a Paliza taky ještě pojedou kousek společně a konečně já, Kléma s Líbou a pan Ježek jsme vyjeli na západ. Cestou jsme zastavili u jakéhosi rybníka na koupačku a na piknik. Byla to dost pohoda, až jsme se lekli, kolik je hodin. Doprovodili jsme domů pana Ježka a pokračovali ve dvou strojích dále na Prahu.

Jeli jsme okolo Pacova a na Vlašim. Už za šera jsme najeli na starou benešovskou a pak směr Parník. Dole v tzv.Údolí dutých hlav Kléma hlásí, že mu to nějak cuká a nejede. Nicméně na Parník dojel, kouká zběžně co a jak, ale nic nenašel. Začal jsem na Parníku vybalovat, když Kléma volá, že už ví, co to bylo. Utrhla se mu destička zapalování a skončil cca půl kilometru od Parníku. Teď už je to sranda, vzal jsem auto a odtáhl ho.

Takto akčně se Expedice po stopách Ryby skončila v Praze. Všichni ostatní také dojeli domů v pořádku, Kryštof pod Pálavou taky do pondělka počkal na svého pána a už za se jede. Musím konstatovat, že za týden našeho putování se dala dohromady fajn parta, která si rozuměla, vždycky se domluvila a zvládla bezmála dva tisíce kilometrů ve Velorexech na výbornou. Tak třeba zase někdy někam vyjedeme.

najeto: 331 km

Po celou expedici jsem průběžně zasílal domů mms a info, jak expedice postupuje vpřed a jak se nám daří. Díky Láďovi tak vznikala na velorexy.cz reportáž na pokračování o celé cestě. Já jsem posílal jen útržky a body a na Láďovi bylo, aby z toho trochu sestavil děj. Myslím, že se role našeho dopisovatele zhostil dobře, psal jak to cítil a tu tam něco vylepšil pro potěšení čtenáře. Jeho reportáže i s fotodokumentací jsou k přečtení TADY.

Fotogalerie v garážích:

1) Tomáš
2) Luděk
3) Xpuppák
4) Indiana
5) Helenka Rosen -Facebook
6) Peťass

Trocha číselných údajů (dle mého Fanouše):

- v cíli stav tachometru 45 935 km = celkem PRAHA - PRAHA najeto 1899 km
- čistě trasa expedice "Ryba" : Litomyšl - Dolní Věstonice najeto 1402 km
- tankováno celkem 11x cca 100 litrů phm, průměrná spotřeba cca 5,3 l/100km
- nejdelší etapa neděle 22.8. - 331 km
- nejkratší etapa čtvrtek 19.8. - 16 km
- průměrná denní dávka = 189,9 km

Byli u toho:

1) Tomáš - celá akce PÁ 13.8.- NE 22.8.
2) Kléma & Líba - celá akce PÁ 13.8.- NE 22.8.
3) Paliza & Iva - celá akce PÁ 13.8.- NE 22.8.
4) Ráša - celá akce PÁ 13.8.- NE 22.8.
5) Mates - celá akce PÁ 13.8.- NE 22.8.
6) Řezňa - celá akce PÁ 13.8.- NE 22.8.
7) pan Ježek - celá akce PÁ 13.8.- NE 22.8.
8) Rozi & Helenka - PÁ 13.8.- NE 15.8.
9) Kudroš - PÁ 13.8.- SO 14.8.
10) Peťas & Hanka - SO 14.8. - SO 24.8.
11) Petr & Kryštof Buršíkovi - SO 14.8.
12) Jirka Fišer - SO 14.8.
13) Ota & Marcela - SO 14.8. - PÁ 20.8. a NE 22.8.
14) Nakládalovi Honza a Robert - SO 14.8. - NE 15.8.
15) Sváťa Nedoma - SO 14.8. - NE 15.8.
16) Luděk - SO 14.8. - NE 22.8.
17) Kovář Jura - SO 14.8. - NE 15.8.
18) Kovářová Jana - SO 14.8. - NE 15.8.
19) Kovář Petr - NE 15.8.
20) Peter & Andrea Prešov - ST 18.8. - PÁ 20.8.
21) Honza Valmez - PÁ 20.8. - NE 22.8.
22) Palda s Marcelou - PÁ 20.8. - NE 22.8.
23) Jarda s Helenkou - PÁ 20.8. - NE 22.8.

Řešené poruchy, nezahrnující údržbu:

1) Paliza - prasklý náboj zadního kola
2) Paliza - výměna předního kola
3) Paliza - výměna ložiska rozety
4) Peťas - prasklý ventilátor
5) Peťas - ulomená vrtule + seklý klíňák
6) Ráša - upadená spojka
7) Ráša - tržená hadice paliva
8) Jirka Ježek - výměna ložiska rozety
9) Mates - prasklý náboj rozety
10) Řezňa - odlétla řemenice na dynamu = nechladí, nedobíjí :-)
11) Honza Valmez - velký bojovník a ladič, pořád labororoval, ale jel! :-)

zpět do Akcí 2010