Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |
KŘEST KNIHY VOZÍTKA
VELOREX 14.4. 2010
BOSKOVICE 30.4. - 2.5.
2010
KRUŠNOHORSKÉ VRŠKY
28.-30.5. 2010
BEROUNŠTÍ MEDVĚDI
25.-27.6. 2010
HISTORICKÝ SRAZ 2.- 4.7. 2010
SCHŮZE NA
PARNÍKU 28.7. 2010
VÝLET
PO STOPÁCH "RYBY" 13. - 22.8. 2010
VÝJEZD
DO KRUŠNÝCH HOR 27. - 28.8. 2010
SVOJKOVICE
10. - 11.9. 2010
LETECKÝ
DEN HENČOV 11. - 12.9. 2010
BUKOVANY
17. - 19.9. 2010
ALPSKÝ
VÝLET 27.10. - 3.11. 2010
XI.
VÝJEZD NA ORLÍK 6. - 8.11. 2010
II.
PLUMLOV 3. - 5.12. 2010
KŘEST KNIHY VOZÍTKA VELOREX 14.4. 2010
Když už je naše kniha na světě, slušelo by se ji pokřtít. Trochu narychlo dojednal Láďa Šustr nějaké novináře a televizi a celé setkání se naplánovalo na středu odpoledne na Strahov. Opravdu nahonem se podařilo dát dohromady 15 strojů, z čehož dva dojeli z Karlových Varů a tři z Pátku u Poděbrad. Představili jsme naše dílo, Láďa pohovořil o obsahu, názvu, ale také padlo pár slov o jejím vzniku a okolnostech s tím souvisejících. A protože se dojelo ve Velorexech, nesměla chybět projížďka na závěr. Napadlo nás, že společně zajedeme na Hradčanské Náměstí, uděláme fotečku s Pražským Hradem.
Poněkud jsem zaimprovizoval a zavolal do kanceláře prezidenta republiky a pokusil se dojednat vjezd až nádvoří s tím, že bychom jednu knihu osobně Václavu Klausovi předali. Leč jak se dalo předpokládat nám vjezd na nádvoří umožněn nebyl. Samo o sobě stačilo, že jsme najeli přímo před hradní stráž udělat parádní snímky. Robert už byl mírně nervózní, a tak jsme raději pěší zónu - do které jsme vůbec neměli povolení, ale suverénně do ní vjeli - rychle opustili. A všichni se rozjeli domů. V dějinách Velorex Clubu v AČR se jednalo o nejrychleji zorganizovaný a zároveň početný sraz ve všední den. Tak za dva týdny ahoj v Boskovicích!
(c) Tomáš Jaroň, červenec 2010
Fotogalerii z celé
akce sledujte v těchto Garážích :
1) Ríša Junger alias Me2dd
2) Jirka Vokolek alias Červík
Tak zase po roce jedeme do Boskovic, už na čtrnáctý sraz. Na Athénu jsme se nakonec dostali všichni bez obtíží - i když každý v jiný čas - až na Honzu, který ztroskotal 8km od Boskovic, patrně s vysypanou spojkou. V pátek v podvečer jsme ještě zajeli do pro valníka 16/250, který bude sloužit jako prodejní pult pro naši knihu. Až do šera jsme na parkovišti, kde prodáváme knihy a bavíme se s kamarády. Je třeba pochválit cigárka z udírny pana Kostíka a ochotu pořadatelů nám umožnit prodej přímo v jejich centru. Velice nás pobavilo, jak od Prahy postupoval kolega Blesk. Ukázalo se, že když měl do loňska vape a teď se vrátil k originálu, že má poněkud problém s odtrhy a předstihem :-) . Kdesi u Žďáru ho dojeli Řezňa s Luďkem, jež se dobře se bavili na úkor smolaře Bleska, který zdaleka netušil, co ho do neděle ještě čeká.Večer jsme příjemně poseděli a někdy po půlnoci odešli na kutě. To ještě nepršelo a já měl sucho ve stanu.
Sobota nad ránem a dopoledne byla mimořádně deštivá. Takové počasí v Boskovicích nepamatuji. Můj starý stan už neudržel vodu a přes podlážku a některé stěny se voda dostávala až na mě. Nicméně jsme nakonec vyjeli vstříc soutěži. Honzu jsem vysadil ve Skalici u vlaku, jede do Prahy pro vlek. Jel jsem s Erdou a Martinou a s Kudrošem, stanoviště byly fajn, ale nemůžu říct, že by se mi nějak extra dařilo. Po vyloženě nepodařeném stanovišti na Brťově jsem usoudil, že už nevyhraju, tak následovala delší pauza v Černé Hoře a následný dojezd do Boskovic. Počasí se umoudřilo, dokonce občas svítilo sluníčko. Opět do večera prodáváme knihy a bavíme se u Růže. Večer se celá naše skupinka drží dlouho venku okolo grilu, povídají se staré historky z cest, naši kamarádi z Boskovic Rosťa s Terkou přinesli litr výtečné slivovice, které se dokonce nebránil ani jindy asketičtější Václav, a která se stala osudná kolegyni Mazánkové :-) . Únava z celého dne je znát, naštěstí už neprší, jde se chrupčit.
V neděli ráno na Suchém bylo po dešti mokro, ale cestou dolů už bohužel pršelo. Stánek s knihami jsme rozložili pod stříškou, na parkoviště najíždí stále další stroje a řadí se do kolony. To už déšť naštěstí ustává a kolona se dává do pohybu. Je to paráda, lidé nám mávají jako vždy, dým dvoutaktů zahalil centrum města. Laďa Kostíků vyhlásil výsledky a o slovo ještě požádal Laďa Šustrů, aby poděkoval pořadatelům, ale také účastníkům za všechny malé autory velké knihy o Velorexu za podporu. Posledním bodem programu bylo promítání večerníčku Vrchní zdrhni v místním kině, který měl na svědomí velký autor malé knihy o Velorexu. Růžovému týmu pořadatelů je třeba poděkovat za velmi dobře zvládnutý sraz.
Je čas odjezdu, loučíme se vyrážíme. Většina naší grupy míří do Černé Hory na oběd. Blesk s Janou se loučí rovnou, pojedou přímo, Blesk by prý rád byl za světla doma (zpětně lze k tomu říci - haha :-) ) Uklidili jsme náš "tříkolový prodejní pult" a jdeme do pivovaru na oběd. Tam už je Erda s Martinou, Kléma, pan Ježek a další. Během jídla dostáváme informaci, že má Blesk problém kdesi u Nového Města na Moravě. To nedojel daleko, začínáme cítit, že jeho náskok bude bez efektu. Hadrák prý nemá výkon, nejede, nejde pořádně roztočit motor. Radíme na dálku, kam se má podívat, co demontovat co vyčistit. Během jídla dostáváme další informaci, že popojel do Žďáru nad Sázavou a na náměstí tam opravuje znovu to samé. Demontuje prý tlumiče doutníků, jestli to nemá ucpaný, ale nějak se mi to nezdá. Naše skupinka se dává po jídle ospale do pohybu, třetí hodina odbyla. Jedeme klasicky na Kunštát, Bystřici a Vysočinou do Havlíčkova Brodu. Volá mi Blesk, že jsou na náměstí v Přibyslavi a že to nejede, že neví co s tím. Tak jedeme za ním zvědaví, co má za závadu. Když jsme tam dojeli, byl u něj už Jindra s autem, který jel kolem. Bleskovi už je nad slunce jasné, jakou srandu z něj budeme mít, protože celý problém byl v nefunkčním kondenzátoru a Jindra na to přišel, hned jak k němu dorazil. Kondík jsem mu půjčil a po chvíli bylo opraveno a Bleskovi šel motor dobře. Když jsem mu řekl, aby vrátil ty tlumiče do doutníků, řekl, že už to nejde, protože milé tlumiče vyhodil o vesnici zpět do koše :-) .
Frčíme na Prahu ostře vpřed. Motory z Parníku jedou jako pily, Blesk ani předseda nedokáží držet tempo Fanouše, Vaška a Jiříka. Po daných úsecích stavíme na pumpách, a pak pokračujeme vždy dál. Poslední pauza je naplánována na Úvaly, kde se rozloučíme, ale tam už chudák Blesk nedojel. Asi kilometr zpět za křižovatkou opravdu definitivně skončil, když přestal řadit. Rychlá porada řeší celou situaci - Láďa s Alčou jedou dál, nemohou nijak pomoct. My jedeme na Parník, tam čeká Honza s autem a vlekem a pojedeme pro Bleska. Tak se stalo a za tmy a deště všichni končíme na Parníku. Pro Bleska z Varů vyrazil Kim, tak by mohl být okolo půlnoci v posteli. Byly to zase jedny výživné Boskovice!
(c) Tomáš Jaroň, červenec 2010
Fotogalerii z celé
akce sledujte v těchto Garážích :
1)
Tomáš
2)
Erda
3)
Láďa Šustr
KRUŠNOHORSKÉ VRŠKY 28.-30.5. 2010
Už si vůbec neumím představit konec května bez výjezdu do Krušných hor na Blatenský Vrch, kde probíhá už sedmé setkání králů kol. V pátek v podvečer jedeme s Vlastíkem z Prahy a v Krušovicích se přidává Erban. Na Blaťáku se zase setkávají staří známí, mezi stanem a ohništěm se podávají steaky a rum, takže to má zase parádní atmosféru. Konečně dojel Honzík Kučerů s Lenkou s novým motorem, tak snad už mu to bude šlapat. Všichni se těšíme na zítřejší tématicky laděné soutěže.
Po skvělé snídani, kterou zaštítili Blanka a Štíťa dává Blesk pokyny k trase a tak vůbec. Byl jsem mile překvapen, protože letošní sraz se pořadatelé rozhodli věnovat autorskému kolektivu naší nové knihy. Celou soutěž jsme ale zahájili poněkud netradičně, protože dnes probíhají volby do Poslanecké sněmovny. Dopředu s tím počítáme a máme vyřízené volební průkazy, a tak Horní Blatná zaznamenala rekord ve volební účasti a drtivé vítězství pravice. Teprve teď odlétáme na trasu. Velmi vtipné úkoly na nás vymysleli - Porcování medvěda, Pět na stole v českých, Předvolební guláš, Ulov si svého politika, či Máme hole v ruce. Celý den jsme příjemně strávili s plněním disciplín. Večer byl zase pěkný, podvečer jsme si někteří krátili hledáním závady na stroji pana Janovského. Všechno se tvářilo funkčně, měřiče ukazovaly, že je vše OK, nicméně hadrák šel furt na jeden válec (nebo jak říkají experti - na jeden hrnek.) . Už jsme nevěřili ničemu a vyměnili nové kladívko za jiné nové kladívko. A ejhle, bylo to v pořádku. Takže si pan Janovský bude moci užít alespoň nedělní kolonu do Varů.
V neděli už počasí nebylo tak milé, v zásadě pršelo. Kolona vyráží z kopců k řece Teplé. Všechno běží jak má, jen pan Janovský 9km před Karlsbadem skončil. Ukázalo se, že neměl benzín. Vyhlašují se výsledky, to už neprší. Tentokráte nikam nechvátáme, čeká nás ještě jeden bod programu - návštěva muzea becherovky. Příjemně strávené chvíle jsme zažili s průvodkyní u sudů s vonnými bylinkami. Pak se loučíme a jedeme. Jako už vícekrát, velká skupina nás frčí na Žlutice, kde obědváme. Pak jedeme směr Berounka a kolem Rozvědčíka a přes Křivoklát domů. Blesku a ostatní díky, bylo to fajn, jako vždy.
(c) Tomáš Jaroň, červenec 2010
Fotogalerii z celé
akce sledujte v těchto Garážích :
1)
Tomáš
2)
Láďa Šustr
BEROUNŠTÍ MEDVĚDI 25.-27.6. 2010
Už po čtvrté se vydávám, do Berouna, myslím si, že je to příjemný sraz v příjemném prostředí a není daleko od Prahy, takže není jediný důvod nevyrazit. V pátek odpoledne vyrážíme s Kudrošem z Prahy. Přes Hostivice jedeme na Unhošť a následně klesáme krásnými serpentinami do Berouna, až do autokempu Plešivec. Oproti loňsku tu nejsme první, předběhl nás Štíťa s Blankou. Počasí je milosrdné, jsem připraven nepoužít stan za prvé proto, že je teplo a zadruhé, že ho nemám sebou. Dlouho do pozdního odpoledne to vypadalo, že se o ceny podělíme my tři přijetí, ale pak to začalo najíždět. Podařil se tuším berounský rekord v účasti, já jsem napočítal i s pořadatelskými stroji minimálně 44 strojů. Večer klasicky sedíme a popíjíme a diskutujeme. Chyba obsluhy restaurace způsobila, že Kudroš dostal zdarma steak, že dodatečně děkuje!
V sobotu ráno se nikam nechvátá. Trasa závodu nemá ani 40km, času je fůra. Čeká nás mimo jiné návštěva Solvayových lomů. Vzal jsem Anglána, abych ho pořádně projel před Historickým srazem. Eda se Zorkou přizvali na sraz svoji sousedku Lenku z Plzně, a tak jsem ji vzal jako spolujezdkyni, aby poznala, co je hadrák. Hned na začátku jsem ji patřičně vyděsil, když jsem i s ní stroj naklonil na dvě kola, až zaječela. Plníme stanoviště, je to pohoda, i když ty poznávání kamenů mi dělá problémy a nejen mě. Disciplíny byly velice nápadité a bavily mě. Oběd jsme dali ve Svatém Janu Pod Skalou v osvědčeném podniku. Erbanův Vejflus zase zlobí po elektrické stránce, Eda s Erbanem pořád něco ladí, Erbanka je roztlačuje, mění se akumulátory. Ale furt to jede. Anglánovi jsem musel v rychlosti vyměnit kondenzátor, jinak technika šlapala pěkně. Zase jsme jednou projeli přes Ameriku a Karlštejn a poseděli s kamarády.
Ráno v neděli jsme zvolna pobalili a vyrazili kolonou na náměstí do Berouna na finále. Letos poprvé nám Městská policie nepustila oranžové blikání na semaforech, asi je naštvala včerejší roztržka u medvědária. Vyhlašují se výsledky, jako vždy dostávají všichni velice milé pamětní listy. Jedeme zvolna pryč, oběd jsme naplánovali do jistého podniku v Srbsku, který doporučil starý Erban. Zvolili jsme dobře - grilovali tu, ale také měli klasiku v podobě svíčkové. Po jídle bylo třeba udělat siestu, a proto jsme zajeli na břeh Berounky a důkladně se vykoupali. Pak se jelo na třešně, prostě krásné nedělní odpoledne, které si říkalo o další prodloužení cesty domů. A tak jsme si to namířili přes Řiťku do Štěchovic a do Kamenného Přívozu, kde jsme zastavili na malou svačinku. Musím říct, že jsem si dal hned dvě výtečné klobásky ve vodácké putice U pošty. Dietu držící Erban mi tiše záviděl :-) . Pak jsme dojeli domů přes Jílové a Jesenici. V týdnu je třeba se zregenerovat, další víkend nás totiž čeká velký sraz v Orlických horách.
(c) Tomáš Jaroň, červenec 2010
Fotogalerii z celé
akce sledujte v těchto Garážích :
1)
Tomáš
Tak jsme se dočkali a po knize je tu akce, která s ní tak trochu souvisí. Řekli jsme si, že by bylo pěkné uspořádat setkání Velorexů v místech, kde vozítka vznikala. Vše jsme domluvili a zorganizovali, ukazuje se, že půl úspěchu bude areál a počasí. Jakožto pořadatelé jsme na místo vyrazili už ve čtvrtek. Já, Láďa, Luděk a Řezňa. Ještě tentýž den za námi dojeli místní - Mates, Ráša, Slávek a Jiřík Ježek. Točí se pivko, testujeme perfektní bazén s luxusní vodou. a připravujeme se na zítřejší příjezd velorexářstva.
V sobotu jedeme ještě projet trasu kolony a prověřit stanoviště v Lupenici. Cestou se nám povedlo v Rychnově navštívit mezi solnickými pamětníky tak nepopulárního Karla Píče. Myslím, že jsme jedni z posledních, kdo ho viděli. V areálu postupně začínají stát stany, přijíždí další a další stroje. Počasí je skvělé, velorexáři se koupou a vůbec celkově panuje fajn rodinná atmosféra, všichni velorexáři jsou pohromadě a vyjadřují svoji spokojenost. Přesně takhle si myslím velorexí komunitu představoval jistý přispívatel na velorexech.cz, ale ten nepřijel, takže to neviděl. Do pozdního večera se sedí popíjí a žije v areálu.
Ráno vyrážíme na stanoviště, každý má své a také jsou připravené krom úkolů historické kvízy. V Solnici jsem já s Kudrošem, v Rychnově Vašek s Bleskem, v Lupenici Řezňa, v Olešnici Roman s Jindrou, v Jedlové Luděk a na Novém Hrádku Láďa s Alčou a Žandou. Je ukrutné vedro, Velorexy se ale drží. Posádky jsou na tom myslím hůř. Jak tak pozoruji, všichni se těší na bazén v areálu na Dobrém. Nás v Solnici navštívili pamětníci výroby pan Miroslav Slezák a paní Anna Molnárová, kteří tu a tam účastníkům poradili s historickým kvízem. V Rychnově byl u toho pan Jiří Skalický, kterému vděčíme opravdu za mnohé. Nový Hrádek navštívil pan Antonín Hartman. Všichni tihle a další se objeví ještě zítra v Houdkovicích. V podvečer chvíli před uzavřením stanoviště se náhle objevil na vleku nový VelorXtrike a s ním pan Brýda. Byli jsme svědky zajímavé debaty, kdy Červík prohlásil na adresu pana Brýdy, že poměrně evidentně okopíroval technická řešení na kyvné vidlici, která byla detailně nafocena v garáži a která vymyslel Červík a kolega Turbohadrák. Pan Brýda s tím pochopitelně nesouhlasil, takže se poněkud střetli. Večer na Dobrém jsme spočítali výsledky, čekali na tmu, aby se spustilo promítání. Počasí nám stále přeje, projekce sklidila potlesk. Dnes jdou lidi dříve spát, asi byli trochu unavení, čeká nás navíc náročná neděle.
Zase vstáváme do horka. Je třeba včas seřadit kolonu a v 9:00 vyrazit. Kupodivu se to zdařilo a my vyjíždíme. Vedu cirka stovelorexovou kolonu, máme zajištěny křižovatky, jedeme zvolna pomaličku, čas máme výtečný. Lidé v Solnici mávají, opravdu je nás dost a celé městečko jsme zaplnili. Na konci kolony jede nový VelorXtrike a jak se ukázalo, pomalé tempo vzduchem chlazených hadroletů se nelíbilo termostatu Velora a rafika teploty se nezdravě zvedla... V Houdkovicích je perfektní organizace, každý má místo, každý má ceduli s popisem stroje. Na místě je pan Stránský, který se hned ujal podepisování knihy - máme tu stánek na její prodej. Je tu vyhrazeno místo pro pamětníky výroby, a tak se stalo, že spolu po létech promluvili pan Skalický, Hartman, Ostádal, Středa či Čtvrtečka. Ocenili jsme paměť pana Slezáka, který se posadil do krátkostřechých Oskarů a vzpomínal. Plán nocovat v Houdkovicích vzal za své, bylo vedro, všichni jsme chtěli k "našemu" bazénu. A tak po více než 100 strojovém srazu se do Dobrého vrátilo plných 28 strojů a sraz komorně pokračoval dalším večerem. Spali jsme venku, bylo nám krásně pod širákem mezi hadráky.
Dohodla se také velmi důležitá věc. Myšlenka srazů v Orlických horách je správná, my jsme předvedli nultý ročník s Historickým srazem, ale bylo by pěkné pokračovat. Je fajn, že se našli místí a mladší z bližšího okolí, kteří se toho ujmou a kterým jsme žezlo pořadatelství předali přímo u bazénu v Dobrém a přede svědky. Základní pořadatelská skupina pro rok 2011 a dále bude Mates, Ráša, Peťas, Martin Pospíšil, supervizi převzala Hanka Šárová, která se může zeptat doma, jak se pořádají srazy v Orličkách. Nu už se těším na příští rok!
V pondělí po snídani náš ještě navštívil pan Kosek a pan Říčař a pak už jsme jeli definitivně pryč. Někteří přímo domů, velká skupina ještě přes hrad Orlík. Výkon mého Anglána slábnul a slábnul, viděl jsem, že se něco děje. Na Orlík jsem dojel už velmi špatně. Když motor vychladnul, začal jsem pátrat. Foukalo to pod levou hlavou, když jsem ji sundal, nevěřil jsem vlastním očím. Polovina těsnění tam nebyla, byla fuč! Dal jsem nové a bylo vyřešeno. Poseděli jsme na hradě až do tmy a usnuli poslední noc mimo vlastní postel. V úterý za poprchání jsem vyrazil domů. Hadrák jel jako vyměněný. Dokonce jsem měl pocit, že bych teď udržel krok i s Láďovou Hobou. Dojel jsem domů chvíli před průtrží mračen, unavený, ale spokojený. Akci hodnotím kladně, když tak koukám do kalendáře akcí, je tu velká díra až do půle srpna, takže mě asi brzo začne svrbět noha na plynu.
(c) Tomáš Jaroň, červenec 2010
Fotogalerii z celé akce sledujte v těchto
Garážích :
1) Láďa Šustr - 1
2) Láďa Šustr - 2
3) Láďa Šustr - 3
4) Láďa Šustr - 4
5) Láďa Šustr - 5
6) Tomáš
7) Jarda Winkler
8) Erda
Na plánované schůzi jsme se na Parníku setkali takřka v kompletním týmovém složení. Z rodinně-pracovních důvodů měli omluvenku jen Kotačkovi a Synovcovi. Bylo nejprve potřeba pohovořit, roztopili jsme gril a začali na něm připravovat nejrůznější lahůdky pro naše mlsné jazýčky. Bílé bavorské klobásky, steaky z prasátka i kuřátka, či lilek.
Nicméně veškerý hovor se stejně postupně stáčel na ústřední téma, na téma v jehož duchu bude letošní již jedenáctý ortotraxní sraz v Posázaví, a sice - Jáchyme, hoď ho do stroje! V tuto chvíli není na místě prozrazovat, k čemu jsme došli, ale věřte, došli jsme! Budeme to ještě trochu, ladit, nicméně na první sezení, které se před půlnocí rozpustilo, bylo dobré, inu jak říká klasik, nemusí pršet, jen když kape.
Nový svěží vítr do naší schůze - myslím neplánovaně - vnesl kolega z Velorex teamu Orlík Kléma. Volal, jestli jsem na Parníku, že stojí na Proseku u Shellky s hadrákem a že mu to najednou nejede. Má jiskru, palivo teče, vše je OK, ale prostě nejede. Vzhledem k tomu, že jsme tu něco požívali, poslali jsme jako záchranu s lanem birrelového Erbana. Jeho návratu na Parník předcházel rozchechtaný telefonát, že už Kléma jede, přišli na to. Pan motorář od Perkinsu do hadráka natankoval plnou nádrž nafty :-). Myslím, že toto bude mít mistr Kléma na talíři hodně dlouho!
(c) Tomáš Jaroň, červenec 2010
VÝLET
PO STOPÁCH "RYBY" 13. - 22.8. 2010
Vzhledem k rozsahu expediční reportáže je jí věnována samostatná stránka.
(c) Tomáš Jaroň, srpen 2010
VÝJEZD DO KRUŠNÝCH HOR 27. - 28.8. 2010
Byli jsme pozváni na oslavu kulatých narozenin našich kamarádů z Perštejna, Štíti a Blanky na páteční večer 27.srpna. Odpoledne jsme vyrazili z Parníku s Vaškem a jeli vyzvednout Láďu na Kladno. Cestou trochu prší, na Kladně už víc. Dojel sem i Jindra, nakládáme mitfáru předsedu. Je to pro něj unikátní zážitek. Díky svému zranění pojede jako spolujezdec dva dny za sebou. To se mu ještě nestalo, takto daleko, aby byl vezen. Odlétáme směr Velká Dobrá až do Nového Strašecí, kde máme sraz s dalšími dvěma kolegy Mílou a Michalem. Sešli jsme se ve zdraví a razíme vpřed po karlovarské do Krušovic a kousek za nimi už odbočujeme vzhůru na Podbořany a poté do Kadaně, kde probíhá malá "čůrpausa" . K dalšímu pokračování v jízdě nás honí jindy klidný Michal, má ještě nějaké setkání ve Varech, a tak chvátá. Přejeli jsme řeku Ohři, je tu Klášterec a Perštejn. Naši oslavenci nás vítají v bráně, parkujeme a hned dostáváme uvítací točenou plzničku. Štíťa skvěle celou akci pojal jako garážovou párty, kterou přeměnil v sympatický "rautplac". Skoro za tmy přijeli domácí Blesk s Janou, Kim, Zajda a Šárka. Strávili jsme příjemný večer, za který ještě jednou patří velký dík Blance a Štíťovi.
Blesk naplánoval na sobotu klubový výjezd Velorex teamu Karlovy Vary - Ostrov, který jako skupinová jízda vypadal jen díky nám přespolním :-) . V legraci si museli Kim s vedoucím vyslechnout fůru poznámek o jejich množství na jejich klubovém výjezdu. Ještě u Pernštejna došlo první klubové závadě, když Kimovi shořelo relé. Čas výměny jsme vyplnili buď kibicováním při opravě anebo tankováním v Klášterci. Konečně jedeme, stoupáme vzhůru z Perštejna do Horní Halže a na Měděnec. Počasí je krušné, deset stupňů, vítr, déšť tu a tam. Nahoře jsme čekali na Kima, který dotahoval koleno na výfuku. Ještě, že ve Varech pořádají klubové vyjížďky - slouží tu totiž k servisu strojů. :-) :-) .
Jedeme dále na východ po hřebenu hor. Za Horou Svatého Šebestiána najíždíme na opravdu malinké romantické silničky směr Kalek, po naší levici teče potok, který je zároveň státní hranice s - jak říká předseda - Henlajnovem. Čas běží. I přes vydatnou snídani v Perštejně obědváme v Nové Vsi v Horách. Cílem naší společné jízdy je vodní nádrž Fláje. Když jsme přijeli k hrázi zjistili jsme, že se dá přes ni zkrátit cesta a že kůly bránící vjezdu autům, jsou od sebe vzdáleny necelých 150 cm. Všem je jistě jasné, jakou kulišárnu či přestupeček jsme spáchali. Turisté nám dokonce při ilegálním přejezdu hráze mávali. A to už sjíždíme z hor serpentinami dolů do Litvínova, kde se loučíme, neboť Blesk a Kim pofrčí na Chomutov a my dolů na Prahu. Jak jsem se večer dozvěděl, tři stovky metrů po našem odloučení prasklo Bleskovi spojkové lanko, tak si ještě zaopravoval. Skupina Praha to v ostrém tempu domastila na Kladno, odevzdali jsme předsedu v pořádku a nepoškozeného Alči a pak hladce dojeli domů. Byl to krásný výjezd, díky Bleskovi, díky Kimovi. Najeli jsme něco málo přes 400 km.
Fotogalerii
z celé akce sledujte v těchto Garážích :
1) Tomáš
2) Láďa
(c) Tomáš Jaroň, srpen 2010
Je tu druhý zářijový pátek a to je třeba vyrazit do Svojkovic. Na tuto akci jsem se domluvil s ostřílenou spolujezdkyní ze zeleného stroje z naší prázdninové slovenské cesty s Líbou. Odpoledne jsme vyrazili z Prahy a v Berouně se k nám přidal Michael von Siebenburg. Pádíme to po staré plzeňské na místo, kde jsme po chvíli jízdy. Přijel jsem jako sedmý, ale sedmičku jsem nechal stylově Sedmovi. Večer sedíme a užíváme si příjemný společenský večer. Je s námi u stolu Paliza a Blanka se Štíťou. Po desáté začal hrát místní pán na harmoniku a nemělo to chybu, Blanka se Štíťou a Čaroděj s Klárou Bláhovou dokonce tančili.
Ráno jsme se probudili do krásné mlhy, která se válela nad loukou u koupaliště. Posádka Fanouše, Sedma a Paliza máme na dnešek opravdu akční plán. Po absolvování trasy soutěže chceme vypálit na druhou velorexí akci do Henčova u Jihlavy, kde na nás čekají další kamarádi. Proto na nic nečekáme a na trasu vyrážíme jako první. Na úvod jsme odstříleli střelbu prakem a vyjeli dále za Rokycany do vojenského muzea. Tam jsme zvládli další úkol - rozborku a sborku střelné zbraně. Krásnými malými silničkami přes Rakovou a Veselou jsme frčeli dál a dál na třetí úkol, a to kviz filmových hlášek na náměstí v Mirošově. To nám s Líbou šlo myslím velmi dobře. Následoval velmi dobrý oběd v restauraci za Dobříví a s plnými žaludky jsme se mohli pustit do další disciplíny v areálu autobusového muzea ve Strašicích. Šlo o gramatické cvičení na měkké a tvrdé "i" a na velká a malá písmena. Obloučkem přes Mýto jsme zakroužili zpět do Svojkovic, kde jsme naše klání uzavřeli posledním úkolem. Bylo třeba lžící v zubech přenést co nejvíce vody z talíře do odměrného válce za jednu minutu. Celkově se nám úkoly líbily, pěkně jsme si to užili a projeli se po rokycanském okrese.
Je po třetí hodině, balíme, loučíme se s malinko smutným pohledem na nabodnuté selátko na rožni a vyrážíme na velký přesun. Pro zrychlení celého manévru najíždíme v Mýtě na dálnici a letíme na Prahu. Paliza hlásí pocukávání stroje, jeden válec zlobí. V Berouně na benzínce revidujeme situaci a našli jsme na pravém válci ukázkovou pecku. V Praze jsme vysadili Líbu a přetraverzovali na Jižní Město, kde nás čeká D1. Ale to už je jiná reportáž.
Fotogalerii
z celé akce sledujte v těchto Garážích :
1) Tomáš
(c)
Tomáš Jaroň, září 2010
LETECKÝ DEN HENČOV 11. - 12.9. 2010
Bereme palivo v Průhonicích, přioblékáme se a vzhůru na velikou, ale pro nás dnes nejrychlejší silnici D1. Provoz není velký, za sjezdem na Benešov se ještě zmírnil. Jedu první, udávám tempo, za mnou se ve vzduchovém pytlíčku veze Sedma a celé to uzavírá Paliza, který z nás dálnici nejvíce miluje a který má vzadu na bedně reflexní vestu, abychom byli dobře vidět. Už se šeří, monotónní "čtyřkovou" cestu občas zpestří stoupací pruh s podřazením. Musím uznat, že vyloženě z hlediska rychlosti a plynulosti přesunu je dálnice lepší, než jet na Kolín. Ale myslím, že po zas dlouho nepojedu. Nejvyšší bod cesty Větrný Jeníkov projíždíme už hodně za šera, které Sedma už považuje za tmu a konečně tu máme kýžený 112km, exit Jihlava. Luděk nás po telefonu krásně navedl po nově otevřené silnici rovnou na letiště a my tak byli ušetřeni průjezdu Jihlavou. Moje měření ukázalo, že jsme z Průhonic na místo jeli 85 min s průměrnou rychlostí 71,2km/h, což není vůbec špatné.
V Henčově už běží zábava v plném proudu, Velorexy parkují před hangárem, uvnitř se sedí, hraje kapela, stojí výčep. Stany stojí stranou, dnes jdu ale pod širák. Muzika hraje velmi dobře, jihlavský Ježek chutná a na zahřátí není špatný rum podávaný jihlavskými domácími Řezňou a Rozenkranzovými. Dokonce se šlo i hromadně tančit na plac, prostě zase fajn sobotní večer, ač jsme od rána namotali asi 330 km.
Neděle je velice klidná, začínají se trousit návštěvníci, vstáváme, snídáme, odpočíváme. Napadlo mě udělat radost dětem, a tak jsem dal Fanoušovi za stěrač cedulku, že vozím děti. Až do zahájení programu jsem kroužil po place mezi letadly stále stejné kolečko a dělal radost těm malým stvořením, které nikdy nejely v takovém koženkovém autíčku. Žádná maminka nelitovala vynaložit nějaký ten drobásek, výměnou za zářivé plamínky v očích její ratolesti! A já měl alespoň výdělek na gulášek.
Ve 14hod začínají lety všech možných strojů, program je v plném proudu. Po seskoku paragánů jsme na řadě my. Zopakuje se včerejší formace, kdy v šípu pojedeme přes celou ranvej a zpět kolem diváků, to celé dvakrát. Na závěr bude Řezňa závodit s malým letadlem. To bylo perfektně připraveno a mělo to náboj. Skvělý byl i komentátor, takže se lidi myslím dost bavili. Až fotodokumentace rozhodla, že zelená Žaba projela cíl těsně před letadlem, kousek nad ní.
Je čas odjezdu domů. Loučíme se se slovy: "tak zase v pátek" a jedeme. S Vaškem a Michalem to pereme na Prahu. Otepluje se i na večer, což je pozitivní. Od Kolína jsme trochu ubrali, jelikož Sedma zjistil, že se s ním loučí rozetové ložisko. Za šera jsme doma, stroje jely jako čerti, je třeba je velmi pochválit.
Fotogalerii
z celé akce sledujte v těchto Garážích :
1) Tomáš
2) Luděk
3) Láďa
(c) Tomáš Jaroň, září 2010
Sraz v Bukovanech je opět zde. Náš tým připravil - jak už ostatně bývá zvykem - setkání v Posázaví již po jedenácté. Letošní téma se ukázalo jako velice nosné a inspirativní, a to Jáchyme, hoď ho do stroje. Rok od roku je těžší na stejném místě docílit toho, aby trasa vedla pokaždé jinudy. Systém několika stanovišť zasazených do určité lokality a možnost dojetí na místo jakkoliv, se ukázal jako správný. Velorexy se tak během dne různě potkávají a na stanovištích nevzniká takový nával. Dá se tedy za předpokladu připraveného stroje ujet i více kilometrů. Mnohdy slýchávám na srazech, jak je to perfektní, že sobotní trasa měří čtyřicet kilometrů a že o to dřív se půjde do hospody. Osobně jsem toho názoru, že tak akorát je délka trasy okolo 80-100km. Pokud jede stroj a na stanovištích nevznikají velké prostoje, musí se taková vzdálenost bez problémů v klidu a s obědem v poklidu zvládnout. Na bukovanských srazech se snažíme uhlídat délku trasy do rozumné výše a jsme vždycky rádi, když jsou účastníci spokojeni, i přestože najeli znatelně více než na jiné akci. V devadesátých letech bývaly dokonce zvykem na jarních a podzimních srazech páteční noční etapy a bývaly dlouhé třeba čtyřicet kilometrů. Nic takového se dnes už - z důvodů zřejmých - nepořádá, i když to mělo svoje kouzlo. Naposled jsem to zažil v Rožmitále v roce 1999. Ale zpět k letošnímu srazu.
V pátek jsme po obědě vyrazili s Vaškem na místo. Počasí vypadá dobře, budeme se modlit, aby nám vydrželo. Od odpoledních hodin přijíždějí první účastníci a dorážejí až skoro do půlnoci. Sraz se opět stává mezinárodním, máme tu dva stroje z Maďarska. Sedíme v hospůdce i venku, panuje dobrá nálada a zábava. Většina posádek má postavené stany, někteří nocují pod střechou, máme tu letos poprvé rozšířenější širák díky drsným mužům jako Slávek, Mates, Ráša nebo Jarda Ikspupák. Staří braši sedí dlouho do noci, pořád je o čem se bavit někteří pro radost také zpívají. Nakonec ale všichni usínáme s očekáváním krásné slunečné soboty, když už je tak zima a jasno na černém nočním nebi plném hvězd.
Ráno snídáme a hltáme první sluneční paprsky. Z černých střech se kouří a to je znamení, že se otepluje. Dáváme nějaké úvodní informace jako vždy a okolo půl desáté se vydávají posádky pozvolna na trasu. Letos je zasazena jižně od základny, nejzašším bodem jsou slavné Prčice. Zde má své stanoviště Erda s Martinou, které se jmenuje Dali mi číslo a řekli mi jeď a spočívá v projetí dráhy autíčkem, které tlačí magnet. Veselá disciplína, kterou si náš hravý Erda s gustem užil.
Kousek vedle v nedalekých Mrákoticích je Petr a nechává za pomoci nápovědy spolujezdce kreslit řidiče poslepu co nejmenšího hadráka. Stanoviště nese název Miniatura Uko Ješity. Další stanoviště se nachází ve velmi zapadlé vsi Vysoká u Kosovy Hory. Václav tu organizuje Chocholouškovu střelbu na Holnu a Malotu. Je třeba se trefovat do různě velkých petek hadrovou koulí. O kus dál v Mezném se musí řešit zapeklitý úkol Za deset korun drobný. Ivan se Simčou dají posádce dvakrát nabrat z misky plné drobných mincí s tím, že mají odhadnout co nejpřesněji 100 Kč. V Kliměticích stanoviště Rozklepávání nejtku obsluhují hned čtyři dámy - tři Erbanky a kamarádka sousedka Erbanky II. Celý den tu účastníci buší do kolejnice a rozklepávají nýtky co do největší plochy. Jako bonus musejí ještě absolvovat kvíz ze znalosti filmu Jáchyme, hoď ho do stroje.
Zdá se, že nejdrsnější stanoviště z hlediska fyzické připravenosti v dějinách našich srazů nastražili Pepa s Jeníkem v Maršovicích. Venčení Gregora spočívalo v tom, že si jeden z posádky vzal vodítko a druhý byl pes - oblékl se do pyžama jako slavný filmový boxer a musel běžet po čtyřech okolo hřiště přes lavičky a skrz kruh a nakonec pokousat topinku a zaštěkat. Trasa byla pekelně dlouhá a psi byli mnohdy značně vyčerpaní ještě dlouho po běhu vlastním. Nejlepší Gregor měl tuším čas 1:13 nejhorší skoro sedm minut, protože cestou značně odpočíval. Ale zpětně i na tuto disciplínu snad budou všichni vzpomínat v dobrém.
Všechny posádky přijely do tábora v pořádku, za světla, bez obtíží. Jedné skupině byla dokonce trasa málo a jeli ještě na výlet na Slapy. V podvečer přijíždějí ještě nějaké stroje jen tak na večer a zítřek, skupinky postávají různě mezi stroji a diskutují, někteří ladí formu na večer a pospávají. Také se uzavřely zajímavé obchody - viď Štíťo - a vůbec bylo dobře. Večer jsme u pořadatelského stolu vyvinuli nějaké výsledky a zase probíhala zábava dle gusta každého.
Neděle byla letos trochu jiná. Výsledky se nebudou vyhlašovat v Bukovanech, ale až na Konopišti. Balíme a nahoře na silnici se řadíme do kolony. Cesta na místo ukončení akce měla trochu náboj. Způsobila to jmenovitě slečna Kamila Sovová, spolujezdkyně Hoška Jana, která byla v tu chvíli u volantu jeho stroje. V kopci zastavila a kolona se roztrhla. Když se rozjeli, přejeli správnou odbočku rovně. Vpředu jsem zůstal s několika stroji čekat, co bude. Naštěstí se to nějak otočilo a dojeli nás. Před zraky udivených turistů jsme najeli na parkoviště pod zámkem. Následoval přesun k muzeu pana Stibůrka a zahájili jsme vyhlášení výsledků. Na třetím místě byl letos Mrak, stříbrný pak Vašek Kšír a zlato vybojoval Zdenda Palíšek.
Je tu loučení a rozjezd domů, každý svým směrem. Letos se na srazu objevilo rovných šedesát strojů, soutěžilo čtyřicet tři. Všem díky za účast a za rok zase něco vymyslíme na nějaké vypečené téma.
POZVÁNKA
VÝSLEDKOVÁ
LISTINA
GALERIE BÁSNIČEK
Fotogalerii z celé
akce sledujte v těchto Garážích :
1)
Tomáš
2)
Láďa
3)
XPuppy
4)
Erda
(c) Tomáš Jaroň, září 2010
ALPSKÝ VÝLET 27.10. - 3.11. 2010
Vzhledem k rozsahu expediční reportáže je jí věnována samostatná stránka.
(c) Tomáš Jaroň, listopad 2010
XI. VÝJEZD NA ORLÍK 6. - 8.11. 2010
Na reportáži se usilovně pracuje :-)
(c) Tomáš Jaroň, listopad 2010
Na setkání Velorex v Plumlově jsem se už loňska velmi těšil. Termín jest ovšem zimní, a tak počasí může být všelijaké. Narozdíl od prvního ročníku ležel teď všude sníh a mrzlo, až praštělo. To ale vůbec nevadí, já jsem rozhodnut jet téměř ta každou cenu, podobně je na tom i Láďa. Už ve čtvrtek jsme připravili Fanouše a Anglána na akci. Nazouváme na drapáky, nanášíme silikonový olej atd. Anglána si půjčí Láďa, aby se mu lépe řadilo, vzhledem k jeho úrazu z léta. Předpověď není dobrá, sněžení v pátek na Moravě, navíc nemůžeme vyjet hned ráno, a proto jsme dohodli, že hadráky hodíme na vleky a dovezeme si je na místo za autem. Za těchto okolností se přidal Sedma, místo spolujezdce bude ve Fanoušovi zahřívat Líba a to už jsme čtyři. Zbytek Prahy taky přehodnotil, ale přijedou za námi v sobotu autem, a to se taky počítá. Druhý vlek pro Láďu dodal Míla, naložili jsme ho, hned jak dofrčel předseda od soudu a na Parníku vyměnil oblek za overal se zmyjovkou.
Prahu opouštíme v reálu až po šestnácté hodině a jedeme na D1. Dálnice je dobrá až po 150km, pak začíná chumelit a sajrajt na asfaltu se mění v kluzkou hmotu, musíme zvolnit. Jedem takto až do Prostějova. Posledních 12 km do Plumlova po okresce bylo mnohem příjemnějších, než ta dálnice. Vjezd do zámku byl akční. Láďa podcenil rozjezd a se svým francouzským předohrabem, kdy mu ještě vlek odlehčoval příď uvízl na ledu v hradní bráně a mě zablokoval rozjetého bavora, že jsem musel zastavit. Rozjezd už nebyl možný, a dovnitř nám pomohl Ota s Jeepem. Ubytovali jsme se v podzámčí a vyrazili do salonku za ostatními strávit pohodový páteční večer. Jak příjemné překvapení bylo, když se před půlnocí objevil Řezna s Vlastičkou, samo sebou na vleku s Kryštofem alias Zelená Žaba. Rozhodli se až v devět večer, že jedou. no dost tomu pomohla Vlasta. Když nás vyhodili, ještě jsme diskutovali v zámku u rumu, když po půlnoci přijel Blesk, Kléma a Jana. Ve vytopených místnostech jsme pohodlně strávili první noc.
Sobotní ránko nemá chybu. Azuro, slunečno jak se patří na zimní sraz. Jenom fest mrzne a stroje do rána poněkud prokřehly. Sundáváme z vleků a pak všichni startují, škrábou, oživují. Anglánovi musíme honem dotáhnout hlavu, není mi jasný, jak se mohly šrouby povolit tak, že to foukalo mezi žebry. No asi mráz. Objevilo se také blanenské rogalo se Šustáčky, po ose a s drapákem, to se pěkně hecli chlapi. Objevují se posádky v maskách - jsou tu dvě Marfušky, Ivan, dědeček Hříbeček a další. Zajímavé je, že bude každý soutěžit za sebe, tedy řidič a spolujezdec zvlášť. První úkol obnáší hod loupežnickým kyjem do dálky. Do výšky podle pohádky by to pořadatelé nejspíš nemohli měřit. Pak startujeme studené motory a jede se na trasu krásnou zasněženou krajinou po Hané. Jedeme do Křenůvek, kde se nosí na lopatě atrapa baby Jagy, kterou je třeba ve finále posadit za volant velorexu. Dále jsme tu navštívili ateliér renomované keramičky Marcely Palíškové. Pořadatelé museli vzhledem ke stavu silnic přepracovat trasu, protože tak kam chtěli, by teď vyjel jen Ota s Jeepem. Už za Křenůvkami v kopci uvízla posádka z Blanska a Ota jim musel pomoct nahoru. Jedeme na oběd do příjemného motorestu s vskutku čertovskou obsluhou. Pak pokračujeme přes Prostějov dál. Na velkém parkovišti za Intersparem probíhají hned dvě disciplíny. Ohýbání hřbetu a hod brkem. Zdejší obchod využívá nejstarší posádka (94 let) Láďa a Sedma k ohřátí. Odpoledne se nachyluje a přituhuje. Přes Mostkovice se pozvolna vracíme k zámku na základnu. Je tu už posypáno a s řádným rozjezdem vyjeli dovnitř i "letní gumy". Kdo udělal nějakou jezdeckou chybu, či měl zakletý stroj (opět Šustáčci), bylo mu na nádvoří dopomoženo. Poslední dva úkoly už probíhají v teple zámeckého ubytování. Závodíme okolo stolu na dřevěném prasátku a za pomoci dvou nářadí loupeme ořechy.
Prasátko má obrovský úspěch, tak velký, že se bere do hospody k Páclovi. Večer se pěkně rozjel. Přijeli další "zoufalci" z Prahy (jak jsme byli nejen pražští nazváni v týdnu v chatu jedním zamindrákovaným kolegou ze severu ČR), Míla, Vlasta, Honza a Luděk. Posledně jmenovaný měl takový hlad, že zkusil 50cm pizzu zdarma - ovšem pokud ji sní do 30 minut. Bojoval, ale nevyhrál, a tak i ostatní ochutnali. Dobrá družná zábava pokračovala dál, byla cítit velká soudržnost zúčastněných, bylo o čem mluvit. Na prasátku se jezdilo k výčepu a běžela Paldova hra Vyber si, s kým piješ. Také se vyhodnotily a vyhlásily výsledky. Opět jsme strávili fajn večer v dobré společnosti, až z toho webmaster s optikem v noci zvraceli.
V neděli nastává čas loučení. Peťasovi se stalo ráno to samé co včera Anglánovi, povolená hlava. Když opravil, vyrazili s Matesem k domovu. Až do Boskovic jsme jim kryli záda a společně poobědvali na Zlaté Růži. Popřáli jsme chlapcům dobrý dojezd a vyrazili na Brno a na D1. Cesta šla dobře a rychle, v Praze jsme zaparkovali stroje a ukončili akci. Díky všem pořadatelům a účastníkům za příjemný víkend. Jakou pohádku si asi vymyslí plumlovští napřesrok???
Fotogalerii
z celé akce sledujte v těchto Garážích :
1) Tomáš
2) Láďa
3) Jarda
4) Palda
5) další přípravné info, foto a výsledková listina na
hlavním webu o Plumlovu
(c) Tomáš Jaroň, prosinec 2010
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |