EXPEDICE VSVS 2012
Letošní dovolenou jsme si naplánovali přímo z Krušnohorských Vršků. Celá tuzemská expedice dostala název VSVS, což znamená "Ve středu ve středu". Jedná se o putování okolo ČR, jejíž cílem bude projet nejzápadnější, nejjižnější, nejvýchodnější a nejsevernější body naší vlasti, s tím, že se nám podaří ve středu zajet do (geografického těžiště) středu ČR, což je Číhošť - proto tedy ve středu ve středu.Do této cesty pak chceme vkládat akční fakultativní vložky v podobě různých výjezdů na místa, kam se může jen na povolení. Již v zimě jsme proto vstoupili v jednání např. s KRNAPem a mnohými CHKO. Základní sestavou celé akce je těchto sedm posádek: Jirka s Pavlem ve Feratovi, Martin se Sandrou v Pezinkáčovi, Tomáš s Líbou ve Fanoušovi, Kléma s Věrkou v Prašivce, Luděk s Cesťákem, Kudroš s Mojmírem a Sedma se svým strojem. Podle možností a okolností se k nám v průběhu celé cesty budou přidávat další kamarádi velorexáři. Tož vzhůru, na cestu!
NEDĚLE 27.5. - NA ZÁPAD JE CESTA DLOUHÁ.
Chvíli po vyhlášení výsledků startujeme naši cestu. Nad rámec základní sestavy s námi jedou ještě Jirka Ježek a Honza Matl. Nejprve v Lidlu nakupujeme jídlo na večer a pak už hurá směr Sokolov. Po naší pravé straně notnou dobu jedeme okolo impozantní měsíční krajiny v podobě hnědouhelných pánví. Pozdní oběd je naplánován do Hodovny v prostorách hradu Vildštejn ve Skalné. Jedná se o nefalšované nedělní obžerství, nosí nám nejrůznější masa, špízy, či kachny.
Dobře nasyceni směřujeme na první záchytný bod nejvíce na západě, kterým je Újezd. Za vsí cesta pokračuje na západ přímo do pole, tak jedeme, co to jde. Dojel nás místní usedlík s passatem, který se nabídl, že nás zavede až co možná nejdál, tak jedeme za ním. Ukázalo se, že tento pán byl pohraničník a v roce 1983 emigroval do NSR a není divu, že nám zasvěceně pohovořil o zdejší historii, odsunech Němců po válce atd. Nakonec jsme si ještě prohlédli jeho stáje a hospodářství.
Nezbývá než dojet na místo noclehu, kterým je základna Velorex Týmu West Bohemia Velká Ves u Tachova. Krom místních za námi na chvíli dojel také Řepa. V rámci družby opékáme buřty a popíjíme nabídnuté lahváče a koštujeme vyhranou slivovicu, kterou nám dal na cestu Ivan. Veliké díky za dnešní večer patří našim kamarádům Standovi Mlejnskýmu a Pavlovi Knápkovi. Dnes ujeto 188 km.
PONDĚLÍ 28.5. - VZHŮRU NA ČERCHOV
Ráno je teplé a slunečné. Pohodově vstáváme, okolo 10 hod a vyrážíme na prohlídku Tachova. Odpojuje se Honza, který musí domů. Poté co jsme prošli centrum města, popojíždíme o kousek dál a prohlížíme si známou jízdárnu ve Světcích, která je právě v částečné rekonstrukci. Teď poprvé spadlo pár kapek, ale jde to stále na kabrio. Nabíráme jihozápadní kurs a stavíme v Bělé nad Radbuzou, kde je k vidění starý historický most. Nejvíce odtud s odjezdem chvátal Kudroš potom, co mu do Mojmíra začaly naskakovat spontální hnědočeské dětičky. Obědváme v obci Rybníky a lesy míříme přes Poběžovice na další zastávku v Pivoni. Mají tu krásný velký chátrající klášter, který se začal odvážně opravovat, ale zjevně finance došly.
Okolo páté jsme v Caparticích - výchozím bodě pro výjezd na Čerchov. Je třeba poděkovat CHKO Český Les, jmenovitě panu Beránkovi, že nám byl umožněn na výjimku výjezd až nahoru k rozhledně. Cesta je to vcelku do kopce a po panelech. Celý výjezd znepříjemňovala skutečnost, že v krátkých intervalech za sebou jsme navíc přeskakovali odvodňovací žlaby. S hydraulikami jsme jeli co nepomaleji a hledali vhodnou stopu, mechaniky musely rychleji. Jediný problém měl pan Ježek, kterému spadl řetěz, když na jednou žlabu dal nohu z plynu. Nahoře na rozhledně je vidět opravdu daleko, koukáme, kam vlastně pojedeme, kde že je ta Šumava.
Přes Nýrsko a Železnou Rudu míříme do našeho oblíbeného vodáckého tábořiště u Rejnštejna. Není tu ani noha, vše otevřené, a tak jsme se utábořili, pojedli a trochu zamuzicírovali u ohýnku. Ujeli jsme dnes 214 km.
ÚTERÝ 29.5. - RAKOUSKEM NA JIH
Ráno nám ke vstávání zurčí Otava a slunce opět svítí. Vyrážíme proti proudu řeky a pak stoupáním na Svojše. Zastávky jsme udělali dvě - u Jezerní a Chalupské slatě, které jsme podrobili průzkumu. Přes Borová Lada, Horní Vltavici a Strážný jsme vjeli do Německa. Po chvíli jízdy a drobném naháněcím manévru, kdy jsme se nechtěně roztrhli, začínáme stoupat na Dreisesselberg, anobrž Třístoličník. Z jeho bavorského vrcholu je to jen co by dup do Čech. Na Šumavě to bylo asi jediné vyšší místo, kam stálo za to jet. Přes ŠUNAP jsme žádali o možnost vyjet na Poledník, ale to nám rezolutně zatrhli s tím, že tam hnízdí tetřev hlušec. Marně jsem argumentoval, že hlušec naše dvoutakty neuslyší.
Z Třístoličníku jsme popojeli do Rakouska a přes Horní Zvonkovou jsme se přehoupli zpět do ČR. Místní znalec Michal nás vede, postupujeme odlehlou silničkou podél jižní strany Lipna. Opravdový kros jsme zažili před Svatým Tomášem, kde mají komunikace opravdu žalostné. Hladová expedice zasedla k obědu v jediném možném podniku v hotelu Svatý Tomáš. Moc jsme si pochutnali, jen některé ty porce mohly být větší.
Přes Pasečnou jsme se jeli opět k sousedům do rakouského Guglwaldu. Z Bad Leonfelden směřujeme na nejjižnější bod ČR ve Studánkách. Poprvé zažíváme opravdový liják. Martin nejprve improvizoval s navigací a snažil se nejjižnější bod napadnout ze severu z Rakous, ale to nevyšlo, tak jsme jeli normálně do Studánek. Dále směřujeme přes Vyšší Brod a Kaplici do Novohradských Hor. Blíží se tma, nicméně musíme vyřešit závadu na Prašivce - Klémovi prasknul zadní buben, tak se mění kolo. Taky Kudroš vyměnil kolo, protože objevil vůli na ložiskách. Za tmy jsme dojeli za Člunek, kde zajistil nocleh Martinův brácha. Spíme v lese v prostorách dětského indiánského tábora. Dnes jsme dali vůbec největší kilometrovou porci - 318km.
STŘEDA 30.5. - DO STŘEDU ZEMĚ
Ráno z lesa částečně pěšky po kolejích míříme do Kapouna. Je to zastávka na úzkokolejce, kde byl Jára Cimrman vyloučen z železniční dopravy. Sluncem zalitým dopolednem míříme do Horní Radouně, kde se nachází krásné Muzeum motorových kol. Pan majitel nás provedl a podal velmi osobitý a vtipný výklad. Obědváme v Pacově a poté směřujeme na Vysočinu. Luděk nám ukázal Zahrádku - zatopenou obec, která musela ustoupit projektu Želivka a ze které zůstal především kostel. A je to tu, ve středu jsme podle plánu ve středu! V geografickém středu ČR, v Číhošti, která se proslavila svým "zázrakem" v padesátých létech. Máme nafoceno, prohlédnuto můžeme dále. U známých kameníků jsme zastavili ve Světlé nad Sázavou, kde jsme si v rychlosti prohlédli zdejší podzemí a pak už zbývá dostat se do místa noclehu k Luďkovi do Úsobí. Večer probíhá servis a revize strojů a především grilování a posezení. Jde se spát relativně brzy, zítra nás čeká Jižní Morava. Ujeto 176 km.
ČTVRTEK 31.5. - VÍNEČKO BÍLÉ
Ráno se nikam nechvátá. Okolo desáté jedeme přes Jihlavu do Telče, kde jsme udělali trochu humbuk na náměstí a navštívili zdejší cukrárnu. Městské policii je třeba poděkovat za to, že nevyvodila z našeho vjezdu do pěší zóny na náměstí žádné důsledky. Přes Dačice jsme dojeli do Jemnice, kde nejen výtečně obědváme, ale i procházíme město.
Další stopy expedice vedou do Znojma, za kterým leží malá vesnice Slup, která je zajímává tím, že tu mají krásný, starý, ale funkční vodní mlýn. Jeho prohlídka stojí za to. Po exkurzi jedeme dále na jihovýchod, dokud se před námi neobjevily Pálavské vrchy. V Mikulově nakupujeme další jídlo na večer do sklípku a hurá do Dolních Věstonic, kde jsme byli naposled po Boskovicích. Zde se k nám připojil další expedičník - Ivan se svým Otíkem. Technika vcelku šlape, jen Martin musel vyměnit ložisko ve ventilátoru. Večer u vínečka je pohodový, prostě to nemá chybu. Najeli jsme 199 km.
PÁTEK 1.6. - TICHO LÉČÍ, HLUK UZDRAVUJE
Vstali jsme v poklidu před desátou, nedospaví "dědkové" naší výpravy Sedma a Kudroš jako vždy o mnoho hodin dříve. Snídáme tradičně pod Dívčím hradem s výhledem na sklepy a Nové Mlýny, loučíme se se sklepníkem Jurou a vyrážíme na další pouť. Ještě dopoledne jsme dojeli do Lednice, prošli zámeckou zahradu, nakoukli na minaret i na starý secesní skleník. Pokračujeme dále do Břeclavi a přes ni na Lanžhot a na Slovensko.
Naším prvním slovenským cílem bylo naftařské muzeum v městečku Gbely. Bohužel doba, kdy se tu těžila alespoň nějaká ropa je dávno pryč a také muzeum už z ekonomických důvodů, jak jsme se dozvěděli od kolemjdoucího, také neexistuje, Zbyla tu jen jedna malá těžní věžička, tak alespoň něco, když už tu nic není.
Pokračujeme dále po menších rozbitých okresních silničkách až do vsi Podbranč, kterou stoupáme prudce vzhůru tak, až Kléma zakousnul Prašivku. Nad dědinou se tyčí nádherná velká zřícenina hradu Branč, kterou si prohlédneme. Ovšem ne s prázdnými žaludky, pod hradem jsme nejprve uspořádali piknik na trávě a zlikvidovali zbytky ze včerejšího posezení ve sklípku. Pan Ježek s vědomím jisté tolerance slovenské policie nabídl každému hlt petkového bráníka.
Po dalších několika kilometrech jsme zase doma. Ve čtyři hodiny jsme akorát stihli poslední prohlídku ve větrném mlýně Kuželov. Bohužel jsme ji byli nuceni na chvíli přerušit, protože jsme museli vyběhnout nasadit střechy, neb přišla solidní přeháňka. V pohodě jihomoravského podvečera a již bez deště jsme dojeli do Hluku. Kotačkovi se nejspíš zbláznili, jelikož připravená kýta na stole a další pochutiny si takřka v ničem nezadaly s nějakou bohatou tabulí svatební. Především Lence je třeba velmi poděkovat za perfektní přípravu. Naše devítistrojová sestava je od dnešního večera posílena o další dva Velorexy - do Hluku přijeli Plumlováci Petr Soukal s dcerou a Palda s Marcelou a malým palubním psem Dastym. Koštuje se slivovica, pije se víno a prostě se neskutečně dlouho, dlouho do noci hoduje, až z toho zas bude Jirkovi ráno blbě. Dnes jsme namotali 152 km.
SOBOTA 2.6. - NA VÝCHODĚ
Také snídaně v Hluku je více než bohatá a expedičně nadprůměrná. Žádný kvalt, jdeme se projít po městečku, zavítali jsme na výstavu vláčků HO nebo TT, teď nevím, čímž jsme dali Jirkovi možnost spát o něco déle a také slivovica dostala více času vytratit se z krve expedičníků. Odjezd od Ivana začínáme společným snímkem u hlučské tvrze, neboť jedenáct strojů pohromadě ještě Hluk nikdy nezažil.
Naší první dnešní zastávkou jsou Luhačovice. Klidné lázeňské město se nám líbilo, prošli jsme kolonádu, ochutnali jsme jakýsi hnusný pramen, prý to tu všichni pijí a prý dobrovolně. Přes Vizovice a Vsetín jsme popojeli do Velkých Karlovic na pozdní oběd. Je tu muzeum, prodávají se frgály, v nabídce restaurace nechybí tradiční valašská kyselica. Také nás tu dojel Ivan se Simčou, kteří ještě pomohli v Hluku s úklidem a vyjeli za námi později. Na Bumbálce řešíme trochu kuriózní Kudrošovu závadu - povolil se mu šroub pod hlavní tryskou, což vtipně glosoval Sedma: "Kudroš ty nemáš jen ztrátové mazání, ale i ztrátovou karburaci!" .
Chvíli tedy zase jedeme přes Slovensko, přes Čadcu zpět do ČR do Jablunkova a odtud na další cíl naší cesty na nejvýchodnější cíp země do Bukovce. Na přesné místo musíme asi půl kilometru pěšky, ale stojí to za to. Fotíme se a také se bavíme jak Palíškovic pejsek Dasty zdolává prudké svahy. Ještě více se bavíme, když ho Palda nahání na nastoupení do hadráka. Dasty si postavil hlavu a ne a ne se nechat chytit. V podvečer jsme spáchali drobný nákup na večer a za vesnicí Guty jsme na příhodné louce vytvořili expediční ležení. Do večera si povídáme a hodnotíme dosud proběhlé události. Najeli jsme 189 km.
NEDĚLE 3.6. - BESKYDE, BESKYDE
Jedním z prvních nedělních úkonů je dotankování paliva, neboť se bude stoupat. Z Krásné je co by kamenem dohodil do Papežova, odkud pojedeme zákazem vjezdu na nejvyšší bod Beskyd - Lysou Horu. Stejně jako na Čerchov, mechaniky dopředu, hydrauliky dozadu. Asi devítikilometrový výjezd je velmi pěkný, kocháme se nejen výhledy, ale také překvapenými obličeji pěších turistů. Nahoře pod vysílačem se fotíme a občerstvujeme se ve zdejší krčmě.
Když už se chystáme k odjezdu, přijíždí vůz Policie ČR. Oznamují nám, že museli vyjet na telefonické udání nějakého našeho agilního spoluobčana, že prý jsou nahoře v zákazu Velorexy bez povolení. S gustem ukazujeme povolenky s espézetkami i celé povolení o vjezdu od CHKO Beskydy, za které jmenovitě děkujeme panu Petřvaldskému. Díky kontrole orgánů nebyla alespoň tato administrativní snaha zbytečná a díky onomu občanskému upozornění si naši příslušníci udělali hezký netradiční výlet.
Okolo Frýdku cestička, ale nezelená se na ní travička, nýbrž vede asfaltka do Hukvald a dále pak do Kopřivnice. V plánu je oběd a návštěva zdejšího muzea slavné značky Tatra. Muzeum je opravdu úžasné a je na co koukat, kdo tu nebyl, rozhodně doporučuji. Navštívili jsme také Štramberk a zavzpomínali u tradičních uší, jak jsme tu byli s Kudrošem před třemi lety kupovat jeho Mojmíra. Bohužel jsme se museli rozloučit s Jirkou Ježkem, který musí zítra do práce a také ze Soukalovými.
V obci Skřipov u Opavy musíme řešit dosud nejzávažnější technický problém. Klémova Prašivka začala vydávat z motoru zvuky dosti nehezké. Klepání je silné a ostré, motor netáhne. Po krátké poradě jsme došli k nejlepšímu řešení. Kléma s Věrkou to zkusí nejpřímější cestou doslova a do písmene doklepat domů, kde vymění černou Prašivku za zeleného Amerikána a zítra večer se zase sejdeme v Orlických Horách.
V Tesku v Opavě jsme nakoupili a projeli centrum města a nabrali směr Jeseníky, směr Bruntál. Začíná se stmívat a mraky na obloze též nevěstí nic dobrého. Uhnuli jsme z hlavní a hledáme místo na nocování. Našli jsme pěný plácek u složeného dřeva mezi Sosnovou a Dolními Životicemi. Prší, zalezlo se do stanů a diskutovalo přes plátěné zdi. Volal pan Ježek že dobře dojel a také Kléma už byl před půlnocí skoro v Praze. Ujeto 189 km.
PONDĚLÍ 4.6. - PRADĚD JE NÁŠ!
Ranní budíček byl nekompromisní. Zrovna dnes v 6:28 přijeli lesáci pro to dřevo. Dali nám chvíli na zabalení, tak to musí lítat. V ostrém tempu jsme se zapakovali do Velorex a vyrazili do Bruntálu na benzínku na snídani a toalety. Ivanův Otík začal v otáčkách nějak podezřele rachtat na dvojku a trojku, tak se Ivan rozhodl také otočit domů. Jeseníky jsou na dohled, stoupáme na Karlovu Studánku.
Na parkovišti Hvězda u závory platíme 100 Kč mírně nepříjemnému pánovi, který dlouho nechtěl pochopit, že Velorex je motocykl a že na jedno stání pro auto se vejdou dva, ale nedali jsme se. Každopádně povolení na Praděd od CHKO Jeseníky jsme nedostali a když jsem viděl situaci, už jsem se pomalu smířil s tím, že Ovčárna je pro nás konečná. Nebyla. Na pustoprázdném parkovišti na Ovčárně byl velmi bodrý pán, který ihned pochopil oč jde a bez jakékoliv komplikace nás vyzval, ať si vyjedeme až nahoru a zajdeme si na kávu do restaurace a pozdravujeme vedoucího. Tak jsme učinili a v 10 hod stanulo na vrcholu Pradědu sedm tříkolek Velorex! Fotíme a kocháme se horským počasím, jsou vidět zbytky sněhu.
Po sjezdu do Karlovy Studánky směřujeme do Zlatých Hor na Zlatohorské mlýny rejžovat zlato. No jako zlatokopové bychom se asi neuživili. Po prohlídce zdejší expozice se s námi loučí Palda s Marcelou, kteří už mají také nějaké povinnosti doma, a tak nás jede nyní jen šest. Obědváme na Rejvízu. Během jídla přišla radostná sms z Jihlavy, že je od 11:04 mezi námi slečna Julča Bušérová!
V Jeseníku jsme natankovali u Shellu a poté přejeli Červenohorské Sedlo. Ve velkých Losinách jsme chtěli vidět muzeum papíru, ale bohužel právě zavírali. Serpentýnami to mastíme přes Hanušovice a Králíky do Orliček. Nádhernou silnicí přes Bartošovice stoupáme až na Masarykovu chatu, kde provádíme vrcholové foto. A tady se také naše řady opět rozrostly. Připojují se totiž Ráša a Mates. Všichni společně pak směřujeme na Dobré, osvědčené to místo srazů. V cíli dnešní etapy už čekají Kléma s Věrkou s novým strojem a také přijíždí Roman. Martin byl v rámci servisu nucen vyměnit nefunkční relé. Pečeme buřty pan domácí má roztočený soudek, všechno je jak má být. Zvládli jsme pěkných 259 km.
ÚTERÝ 5.6. - DO KRAKONOŠOVA
Ráno na Dobrém prší. Od včerejška máme nakoupená vejce, a tak je snídaně velmi bohatá. Umíchali jsme je na cibulce a řádně se nadlábli. Kudroš opět sleduje úbytek svých uhlíků a došlo na operativní rozhodnutí - Matesův táta je na to zařízen a na počkání mu stočí komutátor. Kluci to vyrazili v předstihu řešit a my ostatní přejíždíme na náměstí do Nového Města nad Metují, kde jsme se utábořili v cukrárně. Po jedenácté hodině jsou má Kudroš po operaci a můžeme jet dále.
Přes Náchod směřujeme do Police nad Metují, kde nás velmi potěšilo tamní muzeum Merkura. Krom všech možných stavebnic a vláčků tu mají stůl s díly, kde si každý může skládat dle libosti cokoli. V motorestu Lucky Luke v Bukovci pozdně obědváme, přičemž někteří u jídla sledují velice právě aktuální vystoupení Davida Ratha v poslanecké sněmovně. Po jídle se dělíme na dvě skupiny. Ferat, Fanouš, Amerikán a Luděk - nazývejme je pro zjednodušení skupinou A - startují zrychleným přesunem přímo do Pece pomoci paní domácí s přípravou grilovaní na večer. Ostatní - skupina B - ještě zavítala do Adršpachských skal a také do místa, kde se dávno zastavil čas, do malé hospůdky v příhraniční obci Zdoňov. Místí pan šéf dával místu jedinečnou atmosféru a také náš flórista Kudroš neopomněl pochválit zdejší květenu.
Večer v Peci pod Sněžkou u paní Ivany (Jirkovy známé) se zase vyvedl. Co na tom, že byla snad největší zima z celého výletu. Uvnitř chaty Horalky bylo poměrně útulno. I když se futrujeme, co to jde, je zřejmé, že kýtu budeme mít ještě zítra. Loučí se s námi Mates, který byl celý večer na birelu a nočním návratem směřuje do zítřejší práce. Ujeli jsme 103 km.
STŘEDA 6.6. - DIE PFLUGKURVE
Krkonošské ráno je velmi příjemné a slunečné. Fotíme se před chatou a jdeme zostra na první bod programu - zdolání horské chaty Portášky. Výjezd do nadmořské výšky cca 1030 m.n.m. byl příjemnou jedničkovou a dvojkovou záležitostí. Žádali jsme KRNAP nejprve o Sněžku (což byl spíše jen takový úsměvný pokus), ale také o reálný výjezd na Špindlerovku a Černou Horu, nicméně bylo nám to nepovoleno. Ale také z Portášek je hezký výhled.
Jedeme dál. Ve Svobodě nad Úpou jsme na nádraží vysadili Sandru, která musí domů a loučí se s námi také Ráša a Roman. Je čas oběda, a proto směřujeme do Jilemnice, kde velmi dobře jíme v restauraci Šaldův statek, který stojí hned vedle známé Zvědavé uličky. Jídlo jsme nechali slehnout při procházce centrem města. A je tu další krásné výživné stoupání do Hančova kopce. Zastavujeme v Erbanově katastru v Roudnici v Krkonoších a poté přes Rezek směřujeme do Rokytnice nad Jizerou.
Jak se ukázalo, je dnes pro některé kritický den. Kousek nad Rokytnicí v lese za Františkovým se o rozruch postaral Martin. V prudké pravotočivé serpentině z kopce dolů sice nikterak rychle, leč jedoucího modrého Pezinkáče trochu překvapilo auto z protisměru a tak Martin zatáčku instinktivně ještě kousek "utáhl" . Bohužel se dostal za hranici fyzikálních zákonů a přistál na levém boku. Naštěstí se celý incident obešel bez zranění a také stroj mohl bez obtíží pokračovat dál. Škody byly pouze kosmetické: odřený blatník , ubroušené turnikety, protržená střecha a zadní bok a trochu odřené tři trubky. Nic se neohnulo, nic se neulomilo, vlastně to mohlo dopadnout mnohem hůř.
Přes Rokytnici jsme sjeli dolů k Jizeře a dále pokračovali přes parkoviště Na Mýtě na Polubný a dále okolo Souše do Frýdlantu. Začíná se šeřit, je čas se utábořit. Místní občané nám poradili výtečné místo na spaní - prostor pod Frýdlantskou rozhlednou kus za městem. Je tu opravdu příhodné místo se stoly i lavičkami, stavíme stany, večeříme. Dokonce se na nás přijela v rámci služebního pojezdu podívat Městská policie Liberec. Oba "men in black" byli báječní, milí a hovorní, vyptávali se kam jedeme a odkud a když si prohlédli naše tříkolky, s úsměvem na rtech odjeli. Do noci sedíme a debatujeme především o Martinově čerstvém zážitku, řešíme zcela bezpředmětně, co by, kdyby. Každopádně na počest Martina Pfluga a jeho stroje, jsme vracečku nad Rokytnicí navždy pokřtili na "Die Pflugkurve". Dnes ujeto 127 km.
ČTVTREK 7.6. - HLADOVÝ LEMBERK
Ráno pod vysílačem v pohodě snídáme, začínají se objevovat první pěší turisté. Jako obvykle okolo desáté odjíždíme z místa noclehu. Projeli jsme kousek Liberce a chvíli za městem nezačínáme stoupat nikam jinam, než na Ještěd. Zaplatili jsme patřičný poplatek a když padla zelená, vystoupali jsme až nahoru na parkoviště u hotelu a vysílače v jednom. Následovalo kochání se pohledem dolů do všech stran a také došlo na malé občerstvení v prvním patře v prosklené restauraci.
Dlouhým klesáním chvílemi i bez spuštěného motoru klesáme za Rynoltice k benzínce a poté je v plánu prohlídka hradu Lemberk. To už ale mají někteří slušný hlad, nicméně nemáme úplně dobrý čas, a tak se obědvá na studeno pouze stylem "co hadrák dal" . Některé žaludky to nesly hůře, jiné lépe, ale přežili jsme. Poučeni znalostí středověkých činů Zdislavy z Lemberku v polosytu pokračujeme dále na sever. Ve Cvikově jsme nakoupili na večerní grilovačku a malebnými silnicemi mnohdy vybydlenou krajinou směřujeme za Lobendavu do vesnice Severní, kde budeme nocovat v haciendě našeho kamaráda Grýna.
Zaparkovali jsme v cíli dnešní etapy a vyrazili na pěší výlet na Nordkap. Přesně tak tu totiž mají v lese označený nejsevernější bod ČR. Fotíme se a mašírujeme zpět. Asi osmikilometrová procházka udělala všem dobře a nezbývá, než se před spaním dobře najíst a napít. Tak jsme učinili, u grilu klábosíme a rožníme - dnes především kuřecí maso a zeleninu. Předposlední den expedice zvolna končí. Najeli jsme 129 km.
PÁTEK 8.6. - KRUH SE UZAVÍRÁ
V pátek ráno svítí slunce, sušíme střechy po noční přepršce a razíme dále. Zajeli jsme do Mikulášovic, města známého výrobou nožů. Navštívili jsme zdejší muzeum nožířského závodu MIKOV, někteří si jako suvenýr zakoupili nesmrtelnou "rybičku". Přes Dolní Poustevnu jsme naposledy opustili republiku a přes Sebnitz sklesali až k Labi do lázeňského městečka Bad Schandau.
Asi tři kilometry před návratem do ČR zastihla závada Luďka. Zastavil kvůli nezvyklému klepání v řetězu a hledali jsme, co se přihodilo. Na spojce zepředu zmizela zajišťovací segerovka a zezadu byla spojka uprostřed přelomená. Celé to drželo jen na té "osmičce" pod aretační segerovkou (co tam ale už nebyla). Zajímavá až "kudrošovská" závada. Nová spojka celý problém vyřešila a my můžeme pokračovat dále. Na hranicích v Hřensku se fotíme, protože tady jsme se dostali pro změnu do nejnižšího místa v ČR. Projíždíme Děčín a táhlým dlouhým stoupáním směřujeme pod Děčínský Sněžník. Velmi pěknými silničkami lesy i návršími projíždíme Tisou a míříme na Cínovec. Před Telnicí nám zpestřil jízdu Kudroš, který se ztratil. Částečně omylem jej dokonce Sedma vysílačkou na klíčové křižovatce poslal špatným směrem. Chvíli se naháníme vysílačkami, Martin se Sedmou se za Kudrošem vraceli, aby ho našli jako ztraceného syna.
Oběd směřujeme na Bouřňák, Pavel tam zná podnik, kde se prý velmi dobře vaří. Když jsme ale k němu dojeli, ukázalo se, že mají zavřeno a nikde ani noha. Popojeli jsme tedy dále a kousek pod Bouřňákem byla u silnice hospoda, kde vařili. Stihli jsme to dovnitř jen tak tak, těsně před průtrží mračen, která se náhle strhla. Po jídle ale pršet přestalo a my můžeme jet v poklidu dále. Další zastávkou je vodní nádrž Fláje, z hráze jsme pozorovali velké množství ryb. Po hřebeni hor, mnohdy rozbitým asfaltem (obzvláště před Kalkem) směřujeme stále více k cíli.
A to už tady máme, Měděnec, Horní Halže a Perštejn. Klínovec jsme dnes neřešili, protože ten jsme si vlastně dali jako první, předminulou sobotu ještě v rámci srazu. V Perštejně na koupališti už je pěkně živo. Naše cesta tu neskončila náhodou, zítra tu totiž čeká Bleska s Janou jejich velký den, ale o tom zase jindy.
Každopádně mi tu dnes končíme poslední etapu expedice Ve středu ve středu 2012, která měřila 202 km a uzavíráme pomyslný kruh okolo ČR. Najeli jsme celkem 2445 km, s denním průměrem 188 km. Bylo to krásné , ale je konec. A já už jsem jen zvědavý, jakou cestu si vymyslíme příště.