Týmové akce 2 0 1 2

Akce podle roků  1998 | 1999 | 2000  | 200120022003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013

Kalendář akcí:

II. FILM FEST VELOREX - BLANSKO 14.1. 2012
JARNÍ SKALICE 27.- 29.4. 2012
XVI. BOSKOVICE 4.- 6.5. 2012
JARNÍ VÝLET 6.- 8.5. 2012
IX. KRUŠNOHORSKÉ VRŠKY 25.- 27.5. 2012
EXPEDICE VSVS 27.5.- 8.6. 2012
BLESKOVA SVATBA 9.6. 2012
IX. BEROUN 29.6.- 1.7. 2012
II. PODORLICKÝ SRAZ - DOBRÉ 6.- 8.7. 2012
XI. LIPNICE 3.- 5.8. 2012
IX. PÁTEK V PÁTKU 10.-12.8. 2012
VELOREX ČUNDR A HUNTÍŘOV 23.- 25. 8. 2012
XXI. BLANSKO 2.9. 2012
ZBRASLAV - JÍLOVIŠTĚ 8.9. 2012
IV. SVOJKOVICE 8.- 9.9. 2012
XIII. BUKOVANY 21.- 23.9. 2012
MUZEUM ČESKÁ TŘEBOVÁ 28.- 30.9. 2012
PODZIMNÍ SKALICE 19.- 21.10. 2012
XIII. ORLÍK 3.- 4.11. 2012
IV. PLUMLOV 23.- 25.11. 2012

 

II. FILM FEST VELOREX - BLANSKO 14.1.2012

Zima je snad na chvíli tady, Plumlov za námi a do Boskovic daleko. Velorexářstvo se ale slézá furt, a tak tu máme již druhý ročník FilmFest Velorex v Blansku. Jelikož při naší jarní cestě do Špatněl vzniklo mraky dokumentace jak fotografické, tak i filmové, vzniklo také  improvizované Filmové studio Vinoř a dali jsme se do stříhání, vybírání, kompilování a ozvučování. Mnohdy jsme končili nad ránem, ale vznikly jakési tři několikaminutové pohlednice z naší cesty ve třech různých úhlech pohledu. Tak jsme je přihlásili do soutěže a těšili na setkání  v Blansku a na další snímky našich kolegů.

Vyjeli jsme už v pátek a strávili večer na základně v Černé Hoře. Bylo nás tu deset, ale do Blanska ráno jsme vyjeli oslabeni o poněkud indisponovaného Jirku, který asi něco špatného snědl nebo vypil? a zůstal celý den doma. Dopoledne se promítalo, jedenáct přihlášených snímků bylo prokládáno zajímavými starými reklamami, či motoristickými příspěvky. Následoval společný oběd a vyhlášení výsledků, které nás velmi potěšilo neboť naše FSV získalo za snímek Santiago 2011 zlatou sošku Oskara.

Doprovodným programem byla jakási vernisáž obrazů s velorexí tématikou. Krom několika individuálních děl na plátnech připravil Luděk kolekci maleb od účastníků lipnického srazu v roce 2008. S velkou radostí uvádím, že všichni autoři si budou moci originály svých děl vyzvednout tam, kde před čtyřmi lety vznikly - na hradě Lipnice, na jedenáctém ročníku tohoto srazu, který se bude konat v obvyklém termínu, v prvním srpnovém víkendu letošního roku!   

Na závěr jsme ještě společně zhlédli záběry  z pohřbu Františka a bohužel už také i Mojmíra Stránského a vzpomínky pamětníka výroby v Solnici pana Olbricha. Velké poděkování za celý připravený program patří Ivošovi!

Novinkou a oživením FFV od příštího roku bude také putovnost této akce. V roce 2013 festival připraví vítěz z roku 2011 - Palda, tudíž to bude v Plumlově a v roce 2014 akci zorganizuje letošní vítěz, tedy Filmové studio Vinoř. Jaký bude program, zatím nevíme, ale každopádně už máme zázemí a především zkušeného presidenta FFV. Tož další amatérské filmové velorexí tvorbě zdar!    

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

JARNÍ SKALICE 27.- 29.4.2012

Na víkend před Boskovicemi jsme naplánovali již druhé velorexářské setkání ve Stříbrné Skalici u našeho kamaráda Martina. Tam co jsme loni v říjnu křtili nový stroj v naší partě, se tentokrát budou představovat hned čtyři nové stroje! Zahájení sezóny, vítání jara a první velká vyjížďka může začít.

Začínáme už v pátek odpoledne, přípravami na místě samém. Je třeba trochu připravit ketering a prostory pro spaní. V podvečer začínají přijíždět první účastníci, kteří dojíždějí až do pozdních večerních hodin. Takřka "brťkovský" dojezd měl noční letec Kotačka, ale není divu, vždyť jel až od Uherského Hradiště.

Sobotní program je zahájen asi v deset hodin. Všichni účastníci jsou tu, budeme vyrážet na trasu do Posázaví. Nejprve jsme ale přivítali do stáje Pavlův stroj, který se jmenuje Jenda. Před čtrnácti dny byl konečně zachráněn v Humpolci, kde přes deset let stál a zahálel. Už to není pravda a hadrák zase jezdí.

Ze Stříbrné Skalice jsme vyrazili směr Sázava, kde někteří tankují. Kopcovitým terénem nejprve stoupáme a následně klesáme do dalšího údolí k řece. Chvíli po poledni jsme podle plánu dojeli do Kácova, kde obědváme v místní pivovarské hospodě. Počasí je dočista božské, letní až tropické teploty prohřívají jak koženku tak i kosti posádek. Trasu vedoucí přes Sázavu, Český Šternberk, Kácov, Zbizuby, Talmberk či Rataje jsme si báječně užili. Cestou se hordě strojů nevyhnuli drobné závadičky, které ale ku prospěchu věci proškolily řidiče inkriminovaných strojů: pan profesor Pirk musel poladit chod lanka spojky, Jikra Pirk chvílemi bojoval s uchlastávajícím se karburátorem a Kudrošovi vypadla v šoupátku jehla.  Vždycky jsme zastavili a společnými silami si vzájemně pomohli. Nejdůležitější bylo, že všech sedmnáct posádek se ve zdraví a s dobrou náladou vyjížďku užilo!

Po návratu na základnu do Skalice začal společenský program. Prvním křestem prošel Filipův exportní model 16/350. Velorex byl pojmenován Jaroušek a kmotrem se stal ten, kdo tohoto našeho nového kamaráda k vozítku přivedl, a sice Tomáš Pirk. Pak přišel na řadu pan domácí Martin. Jeho tmavě modrou cestovní třistapadinu zachráněnou na Slovensku a pojmenovanou Pezinkáč pokřtil Luděk.

Martinova práce ale Pezinkáčem nekončí. Čeká ho renovace krásného modelu 16/250 z roku 1956 se směrovými šipkami a solnickým "turbínovým" výfukem. Symbolickým poklepem chassis autogenovým hořákem tuto práci zahájil vedoucí surové montáže Roman. 

Šampaňského máme stále dost neotevřeného, jak by taky ne, když ještě musíme pogratulovat k narozeninám pana profesora Pirka, který se i tentokrát ujal kmotrovství nad třetí a poslední novinkou - "klasiky" 16/350 svého známého, který bohužel nemohl dorazit ráno, ale přijel alespoň na večer.

Grilují se steaky, točí se černohorské pivo a pomalu se stmívá. Na tmu jsme připravili letní kino - na plátně nad řadou Velorexů, běží vybrané snímky s hadráky, ať už dokumentární, historické, či trochu cestopisné. Zkrátka se nám večer vydařil dle našich představ.

V neděli je opět nádherně. Společná kolona směřuje jako loni v říjnu do Konojed do stáje k Pirkům, kde je připraveno úžasné zpestření dopoledne - pan profesor nám předvedl svůj nový přírůstek - tříkolku Messerschmitt KR 200 z roku 1954 s motorem Sachs. Všichni jsme si vyzkoušeli pocit zavřít se do letadla a chytit se knyplu. Když jsme se vrátili do Skalice, poobědvali jsme zbylé steaky a vlastně jsme se ani neloučili, protože už za pět dní se chceme potkat v Boskovicích na tradičním jarním srazu.     

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

XVI. BOSKOVICE 4.- 6.5. 2012

Velorexářské jaro je v plném proudu, svátek práce za námi a to znamená, že je třeba se již po šestnácté vypravit na Moravu, do Boskovic. I když letos to tak úplně Boskovice nebudou. Krom páteční presentace a nedělního průjezdu městem, se veškeré dění bude odehrávat především v areálu Athény na Suchém. Zpětně musím za sebe říci, že tento nový svěží vítr celé dění oživil a obměnil z mého pohledu k lepšímu. Minimálně to bylo po létech zajímavé zpestření programu...

Vyjeli jsme v pátek odpoledne ve složení Kléma s Prašivkou, Martin s Pezinkáčem Jirka s Feratem, Pavel s Jendou a já s Líbou ve Fanoušovi směr Kolín. Nový kus v družstvu - Jenda teď konečně dostane pořádný záběr, aby se ukázaly všechny mouchy a problémy, které bude třeba poladit. Cesta ubíhá dobře a rychle, počasí máme dobré cestovní, neprší a není hic. Kus před námi jede Láďa s Alenou, kteří vyjeli o něco dříve než my. V Havlíčkově Brodu už víme, že se k Láďovi přidal také Luděk a že ve Žďáru nad Sázavou čeká Řezňa. Sraz máme všichni na benzínce v Bystřici. Ale před Žďárem jsme neplánovaně dojeli Luďka s Láďou. Destička zapalování bez varování opustila stator Luďkova Cesťáka. Rezervní kus pod sedadlem, ale celou patálii rychle vyřešil. Na Růži jsme provedli presentaci, trochu povečeřeli a vzhůru na Athénu. Staří známí jsou tu, po zimě se zase vidíme, sedíme a klábosíme až do pozdního večera.

V naprosté pohodě ráno vyjíždíme na trasu. Mapou nám jsou nafocené křižovatky a my projíždíme trasu, na které se vlastně nic neděje a je to tak správně. Naprostý havaj, prostě jen výlet, kochačka. Nikomu nevadilo, že jsme před cílem v Letovicích spletli jednu křižovatku a dostali se do Boskovic - stejně jsme tam chtěli na jídlo a do cíle dojeli později.

Odpolední část programu - 16.komnata ZR - probíhá již bez strojů na Suchém. Počasí jen  dokresluje celou atmosféru. Na stanovištích se plive voda do "speciálních" balónků, skáče se v pytli, hmatem se poznávají věci, sráží se kolíky á la kriket či se poznávají fotky členů Velorex teamu Zlatá Růže za  mlada. Doprovodnou soutěží jest pití piva na čas. Ve večerních hodinách se obloha poprvé zatáhla a déšť vyhnal většinu lidí do lokálu. Sedíme, klábosíme, prostě se dobře bavíme, nezřídka i na cizí účet.

Nedělní jízda startuje na Athéně, cíl je na nádvoří zámku v Letovicích. Obrovský had na této trase ochromil dopravu, pořadatelé ale velmi dobře ošéfovali kritické křižovatky, a tak šlo všechno hladce. Proběhlo vyhlášení výsledků, ceny byly rozdány a tak nezbývá nic jiného, než se těšit na to, co přinese ročník sedmnáctý. Velké poděkování patří pořadatelům - Joudovi, Čudlovi, Bagrovi, Brťkovi, Barynovi, Klokanovi a Vedoucímu, že všechno dobře zvládli a nějakých cca 180 vozítek v poklidu ukočírovali.

Když už jsme ale skoro na druhém konci republiky a úterní svátek lze využít k prodloužení víkendu, je potřeba si cestu domů ještě malinko natáhnout. Ale o tom zase příště. J

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012


JARNÍ VÝLET 6.- 8.5. 2012

Šestnácté jarní setkání Velorexů v Boskovicích bylo před polednem na letovickém zámku ukončeno, zašli jsme ještě omrknout zdejší burzu starožitností a pak už hurá na již tradiční oběd v černohorském pivovaru. Zdejší kulinářské speciality nemají chybu, domácí černohorský knedlík, o kterém Blesk tvrdí, že je to knedlík karlovarský, všem ve svíčkové či guláši moc šmakoval. Poté, co jsme krátce navštívili moji babičku, pokračují stroje Mojmír, Jenda, Pezinkáč, Ferat a Fanouš podle plánu směrem na úrodný Jih.

V Blansku jsme něco málo nakoupili a pak již vzhůru přes Drahanskou vrchovinu dále. Počasí nám přeje, ač máme zprávy, že na západě republiky už prší. Překřížili jsme dálnici na Bratislavu nedaleko Šlapanic a nádherným členitým terénem po malých silničkách dojeli až do Hustopečí. Cestou dostáváme informaci, že v Černé Hoře, kterou jsme po obědě opustili, padají kroupy. My ale na kabrio směřujeme k vodní nádrži Nové Mlýny a přes hráz dojíždíme do cíle k našemu východnímu spojenci na Jižní Moravě, k Jurovi Klanicovi v Dolních Věstonicích. Stavíme stany a bez váhání využíváme pohostinství v jeho útulném sklípku U malované bečky. Jako malé překvapení se nakonec objevili ještě Bleskovi, plánovaně dojeli také Ivan s Lenkou. Večer se náramně vyvedl, poseděli jsme, pohovořili aj trochu toho skvělého zeleného veltlínu popili. Důvěra mezi panem domácím a námi velorexáři je na takové úrovni, že když se Jurovi chtělo spát, svěřil mi klíč od sklepa. Ví, že si budeme poctivě dělat čárky, za každý koštýřem natažený džbánek.

Nedělní ráno je krásné a teplé, pohled na vodní plochu evokuje trochu pobyt někde u moře ve Středozemí, a proto jsem neváhal a okusil vodu, abych ranní hygieně učinil za dost. A byl jsem překvapen, bylo to teplé, snad i dvacet stupňů - inu, Jižní Morava. Také Jirka s Martinem se nechali na ranní plavání zlákat. Posnídali jsme před sklepem, rozloučili se Jurou a pokračovali dál, do Mikulova. V centru je krásně, prohlédli jsme si náměstí, někteří si dali kávu nebo zmrzlinu a hurá dál na jih. Po chvíli jízdy jsme se ocitli v Rakousku. Naše skupina směřuje do kopce k hradu Falkenstein. Bohužel je pondělí, je zavřeno, ale i zvenčí je hrad krásný. Okolo řeky Thaya = Dyje po pravé ruce s výhledem do ČR, ale po rakouském takřka bezchybném asfaltu, směřujeme dále na západ. Další místo, kde jsme zastavili bylo údolí, ve kterém se impozantně tyčil další hrad - Hardegg.

Podvečer je tu a tak je na čase překročit hranice a vrátit se domů. Hned za hranicemi jsme ale museli provést drobný úkon na Jendovi - hnul se mu totiž odtrh na kladívku. Jinak je třeba říct, že tento nový Pavlův stroj jede skvěle a drží krok s ostatními prověřenými hadrolety po renovaci. Ve Slavonicích na náměstí večeříme a Martin po telefonu zjišťuje, kam vlastně přesně jedeme. Spát se bude u je jeho bratra v jakémsi dětském táboře, kde zrovna probíhají zkoušky psů. Je to nedaleko vesnice Kunějov. Večerní průjezd tzv."Českou Kanadou" se nám moc líbí, chybí jen medvědi. Je přeci jen trochu znát, že jsme "on the road" už čtvrtý den, a proto se jde spát o něco dříve než obvykle.

Sváteční úterní ráno 8.května je opět teplé a slunečné, ač jinde zase prší. Výborně se pozičně pohybujeme v prostoru a vyhýbáme se stoprocentně oblačnosti, to je prostě paráda! Vlažný odjezd proběhl takřka v poledne, nikdo nikam nespěchal, prostě stále pohoda jak má být. Dalším místem, které jsme navštívili, byl zámek Červená Lhota. Cestou jsme projeli obcí Jižná a já nostalgicky zavzpomínal na Vlastíka Vávrů a na místo startů několika našich expedic v období 2001 až 2006. Obědváme v Deštné a pokračujeme dále z kopce a do kopce přes Vlkosovice na Vlašim. Zdejší cukrárnu jsme si prostě nemohli nechat ujít.

Závěr naší cesty byl poněkud akčnější. Kousek od Divišova Pavlův Jenda náhle vyplivl z levé hlavy svíčku i se zbytky závitu. Bohužel jsme shodou okolností neměli rezervní hlavy s sebou. Učinili jsme několik pokusů v rámci našich možností svíčku na dojetí zafixovat, ale nedařilo se. Ukončili jsme improvizaci, přesedl jsem k Martinovi jako spolujezdec do modrého Pezinkáče a jeli jsme do Prahy pro hlavu. Martin hodil hadráka domů, vzali jsme v dílně hlavu a rychle zpátky na pomoc. Jirka s Pavlem mezitím nemocnou hlavu demontovali, výměna byla za deset minut hotová my už za tmy jeli k domovu. Nutno říci, že jsme den využili do mrtě, jelikož před domem jsme parkovali za tři minuty půlnoc. Výlet to byl ale krásný a moc jsme si ho užili.      

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

IX. KRUŠNOHORSKÉ VRŠKY 25.- 27.5. 2012

Již po deváté jsme měli tu možnost vyrazit na sraz do Hor Krušných na sraz, který pořádají naši kolegové z Velorex Teamu Karlovy Vary - Ostrov. Jestliže první ročník panovaly tropy, pak druhým rokem skoro mrzlo a pršelo. Další ročníky byly vždy něco mezi, ale tentokrát konečně zase hory ukázaly vlídnější tvář a my jsme nepotřebovali střechy a teplota vzduchu byla příznivá.  Dalším ukazatelem, který bylo záhodno sledovat, byla teplota vody, protože podtitulem srazu je letos Vodní svět.

V pátek jsme vyjeli s Fanoušem hezky odpoledne spolu s Michalem a posádkou červeného Ferata. Za Unhoští jsme potkali Honzu, tak jsme byli rázem čtyři. Cesta na Blaťák probíhala v poklidu, na místě už bylo několik strojů a neustále dojížděly další a další posádky až dlouho do tmy. Stavíme stany a přesouváme se do centra společenského dění okolo ohniště. Ani nevím, kdy šli spát poslední klábosící diskutéři popíjející pivko u ohně.

Ráno po brífinku vyrážíme do Horní Blatné kde fasujeme startovní propozice a vzhůru na trať. Stanoviště byla obzvlášť vypečená. Jestliže jsme zvládli hravě vylovit jablko z lavóru nebo dopravit bublinu z bublifuku do patřičného otvoru, pak při nošení misky s vodou na hlavě už začalo přituhovat. V Perštejně na koupališti totiž  musíme balancovat na fošnách přímo na vodní hladině. Kdo udělal chybu, namočil se. Vrcholem všeho byla jízda na vodních lyžích s vlastním pohonem po hladině rybníka. Nasmáli jsme se a pobavili, jen co je pravda! Večer proběhl tradičně společensky, tak jak to na každém správném srazu má být.

V neděli opět za slunečních paprsků řadíme kolonu a startujeme do Varů na vyhlášení výsledků. Na metu nejvyšší letos dosáhla posádka Ivan a Simča z Hluku a v konkurenci necelé padesátky strojů získali nejvíce bodů. Velké poděkování patří pořadatelům, nezbývá tedy než se těšit na jubilejní desátý ročník. Nastává loučení s přáním dobrého doletu, ovšem někteří vůbec nemíří z karlovarské kolonády domů, ale o tom zase příště.

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

EXPEDICE VSVS 27.5.- 8.6. 2012

Vzhledem k rozsahu celé akce je jí věnována vlastní strana.

 

BLESKOVA SVATBA 9.6. 2012

Expedice VSVS 2012 zdárně skončila tím, že jsem my její účastníci skončili na koupališti v Perštejně. Vyvrcholením celé naší cesty se koná právě tady a nejedná se o nic menšího, než o svatbu našich kamarádů Bleska a Jany. Dnes se tak symbolicky částečně propojí Velorex Team Karlovy Vary - Ostrov s Velorex Teamem Orlík. Jak jsem se už dříve od Štíti dozvěděl, je to právě pan perštejnský oddávající, který má malinko na svědomí i finální termín této svatby. Štíťa věděl, že tu plánujeme konec expedice, a tak tomu trochu pomohl, aby svatba byla účastí také správně velorexářská.

Ráno jsme se přesunuli do nedalekého Ostrova, odkud slavnostně v koloně vyjedeme na obřad. Ženich povede kolonu Velorexů, kterou uzavře nevěsta ve svém starém dobrém červeném trabantu s bílým "fofrpruhem". Před domem v Ostrově nás čeká milé občerstvení, spolujezdci již začínají nasávat a svatba se začíná rozbíhat. Obřad proběhl v Perštejně pod širým nebem a byl to pěkný obřad. Další svatební veselí se přesunulo na koupaliště, kde se jedlo pilo hodovalo, ale také proběhl turnaj v nohejbalu a novomanželé plnili zapeklité úkoly, které jsme si  na ně nejen my velorexáři připravili. Opravdovou trefou do černého pak byla pozvaná kapela. Nejen že perfektně hrála k tanci a poslechu, ale ve finále v pozdní noci došlo ke splynutí jeviště a hlediště. Do čtyř do rána se hrálo a zpívalo. Bylo to pěkné, Jano a Blesku díky!

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

IX. BEROUN 29.6.- 1.7. 2012

Konec školního roku a začátek letních prázdnin již po deváté patří Berounským medvědům. Malebné okolí řeky Berounky skýtá spoustu možností na vytvoření pohodové sobotní projížďky, při které se tu a tam splní nějaký ten úkol, aby bylo podle čeho rozhodnout, komu dát jakou cenu při nedělním vyhlášení výsledků na náměstí v Berouně. Poslední roky jsme během trasy zavítali mimojiné na přívoz Pavlova strejdy Proška v Luhu pod Branovem, do Lán, či na přehradu Klíčava. Necháme se tedy překvapit, kampak to bude letos.

V pátek odpoledne jsme vyrazili z Prahy. Sedma, Anglán, Ferat a Jenda prostřelili centrum města jako kudla máslem. Tak krásně volný průjezd přes Letnou na Hostivice jsme v pátek opravdu nečekali. Přes Unhošť jsme pak po pár kilometrech dojeli do tábořiště Plešivec, nalézající se těsně za cedulí Berouna. První neobvyklá věc, které si nešlo nevšimnout byl fakt, že Paliza přivezl hadráka za autem na vleku. To jsme nečekali a i když jsme chápali, že to ho má v neděli více a nestihl by to jinak, stal se terčem určitých posměšných - vždy však vesele míněných - narážek. Večer se hrál nohejbal, sedělo se u pivka a bylo dobře, i když panovaly opravdické tropy až do noci.

Ráno je zase pařák. První úkol plníme hned u hospody, kdy hledáme po hmatu součástky v bedně. Podle plánku jedeme po trase vpřed. Postupně zdoláváme další úkoly jako držení míče v napnuté paži před sebou, pamatování znaků na papírcích pod kamínky, hod nabroušeným šroubovákem na cíl, či stavbu prastarého "áčka" na čas. Zdrželi jsme ve Zdicích v prostorách tzv. Výtopny její prohlídkou. Mají tu staré automobily osobní i nákladní, staré vagony a mnoho dalších retro exponátů. Poobědvali jsme u vody v restauraci vyhlášené na steaky (na její název si nemohu vzpomenout) a následně se někteří vykoupali nad nedalekým jezem. V tábořišti vládne idylická pohoda, velorexáři klábosí mezi sebou, přijel se podívat také Míla Tůma s rodinou, aby ukázal malinké dceři Veronice, co ji za pár let čeká. Horko udělalo své, ač se tekutiny doplňovaly vzorně, kde kdo usnul dřív než obvykle.

Neděle je klasická. Kolona do města a vyhlášení výsledků. Na srazu se objevilo více než tři desítky strojů, byla to paráda, je třeba poděkovat berounským pořadatelům za pěknou víkendovou akci. Naše skupina cestou domů nejprve omrkla jednu "stavbu socialismu" u Vráže a poté jsme výtečně poobědvali v stínu haciendy na osadě Fort Adamson. Přes Karlštejn jsme se dostali zase k Berounce a našli místo na koupačku. V odpoledních hodinách jsme v pořádku dojeli domů. Je třeba zaparkovat a ošetřit techniku tak, aby byla schopná za pět dní vyrazit do Orlických hor na Dobré.

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

II. PODORLICKÝ SRAZ - DOBRÉ 6.- 8.7. 2012

Začátek července je zase pěkně našlapaný. Naše skupina totiž musí (a chce) stíhat akci Středověké slavnosti na hradě Orlík od středy do pátku a po jejich pátečním zakončení provést zrychlený přesun z Vysočiny do Orlických Hor na již druhý Podorlický sraz na Dobrém. Lehce po sedmé hodině jsme ve složení Fanouš, Ferat, Jenda a Pezinkáč vystartovali. Na hradě byl také Blesk, ale ten vyjel s hadrákem o něco dříve před námi. Naopak Jana s malou Bleskovkou vyjely autem až po nás. Černající nebe nevěstí nic dobrého. V Havlíčkově Brodě to přišlo. Spustil se liják, vítr ohýbal stromy, na silnici stála voda. Tuhle asi hodinovou činu jsme v suchu přežili na benzínce. Pauzu jsme využili k občerstvení, doplnění paliva a Martin si vyměnil ložisko v rozetě. Když přestalo pršet, vyrazili směr sever. Přes Hlinsko, Borohrádek a Častolovice jsme dojeli do noční Solnice a následně na místo srazu. Zde už byli vzhůru jen ti nejživější. Ještě chvíli jsme poseděli a poté šli do spacáků sbírat síly na zítřejší disciplíny.

Počasí v sobotu ráno se už stabilně umoudřilo a my jsme vyrazili v naší velké bandě na trasu. První zastávku máme v Rychnově nad Kněžnou v pivovaru. Je třeba zvládnout slalom s rudlem a basami a k tomu hodit do dálky starým pivním sudem. Manažerem stanoviště je Slávek. Poté co jsme bleskově odstranili Bleskovu závadu v elektrice, pokračujeme dále do Uhřínova ke skanzenu Vila Nova, kde si na nás Rix s Matesem připravili vypečenou disciplínu v podobě skládání papírové krabičky komplikovaného typu. V Pádolí u Zůzy strkáme kroketovým stylem míček brankami vpřed a také obědváme. Z návalu ve zdejším jinak fajn podniku byla obsluha nejprve zoufalá, ale když jsme jim pomohli s roznáškou a obsluhou, začali i vtipkovat. A především ochotně poradili soutěžní zjišťovací otázky.

S plnými žaludky jsme jeli po horách dál. Po chvíli jízdy nás v Luisině údolí čekal Milan Kubeček  s podivnou nedobrou bonboniérou. Sádrové bonbóny měly každý jiný tvar a bylo třeba je na čas umístit do obalu. Dále stoupáme na místo nejvyšší - k Masarykově chatě. Disciplína Podorlická padesátka se Tatarixovi dost vydařila. Jízda v zimním oblečení na starých běžkách dokonce chvíli vedla přes Polsko, což dělalo stanoviště mezinárodním. V Jedlové na sjezdovce nás čekala další pěkná disciplína, kterou řídil Ráša. Jízda na tříkolce byla opravdová lahůdka. Slalom z kopce dolů zabral asi tři čtvrtě minuty. Na poslední zastávce po trase u pana Ambrože jsme nandávali sněhové řetězy. Jmenovaný nás poté poslal zkratkou do Dobrého. Zdá se, že tradicí těchto srazů bude závěrečná disciplína na vodě v bazénu. Letos jsme se museli na "kře" zdolávat délku bazénu tam a zpět. Večer se nesl v tradičním duchu, jak už to tak na srazech bývá.

Je tu neděle a velorexáři se zase musí na chvíli rozloučit. Pořadatelé, kterým patří velké díky za další vydařený ročník zdejšího srazu, vyhlašují výsledky, rozdávají se ceny, hodnotí se ty nejlepší individuální výkony. Domů se nám ještě nechce. Je pěkný den, a tak jsme natankovali v Solnici až po hrdla a vyrazili dále na sever. Nejprve obědváme v Novém Městě nad Metují na náměstí, kde jsme potkali Roberta a Jindru se spolujezdkyněmi.  Pak frčíme do Ratibořic zavzpomínat na Boženu Němcovou do slavného Babiččina údolí. Znovu tak před námi ožívají nesmrtelné postavy jejího stěžejního románu, kterými jsou nejen Viktorka a paní kněžna, ale taky Sultán s Tyrlem. Také tady jsme opět potkali Roberta s Jindrou.

Cesta domů jde dobře, stroje zvládají horko na výbornou a v podvečer v poklidu jsme doma. Cestou jsme taky řešili, jak to asi bude příští rok, kdy by se Středověké slavnosti na Orlíku u Humpolce se srazem mohly přímo krýt. Z několik dní staré informace od Slávka se ale zdá, že je kolize termínů vyřešena - sraz v roce 2013 prý bude v termínu 12.-14.7. čímž by bylo obojí elegantně skloubeno. Každopádně teď máme tři týdny oraz, než bude následovat jeden velký comeback!      

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

XI. LIPNICE 3.- 5.8. 2012

Lipnice. Haškova Lipnice. Sraz Lipnice - celé dva minulé roky jsme si museli nechat zajít chuť na tento parádní letní sraz. Pořadatelé z Velorex Teamu Orlík si po deseti ročnících v období 2000 - 2009 dali pauzičku, kterou naštěstí letos přerušili, a tak jsme mohli zase jako dřív na začátku srpna dojet na nádvoří hradu, kde se nám vždycky tolik líbilo a kde jsme už ledasco zažili.

V pátek 3.srpna odpoledne se scházíme s celou bandou v Mukařově u benzínky. Je tu Sedma, Erbani, Pavel, Martin, Petr, Pepa, Tomáš - no prostě necelá celá parta. Dvěstěpadesátky vpředu udávají tempo. Zvolili jsme pěknou trasu po vedlejších cestách. Přes Uhlířské Janovice, Zbraslavice, Ledeč nad Sázavou a Dolní Město jsme ještě za světla a bez poruch dobyli Lipnici.  Strojů je tu již spousta, další neustále přijíždějí,  v hradním šenku se čepuje pivo, griluje se maso, prostě vše probíhá jako na správném srazu.

V sobotu ráno podle propozic vyrážíme na start. Aby se nekupili soutěžící hned na začátku, nezačínají všichni na jednom místě. Naše skupinka startuje v Zahrádce. Je tu Vlasta a Ježour, kteří nám dali za úkol slalom na stařičké šlapací orthopedii. Ke stroji je třeba se  chovat s náležitým citem, aby takové klání přežil. Po mnoha letech jsme znovu zavítali na nádvoří zámku v Ledči nad Sázavou. Byl tu Mrak a jeho disciplína á la na slepou bábu. Řidič se zakrytýma očima musel dle navigace spolujezdce otevřít dveře velorexu, zastrčit bošák a nastartovat. Aby toho nebylo málo, tak ještě poslepu odhadnout, jaké že barvy drží Mrakova asistentka v ruce šátek. Po obědě v Ledči jsme se přesunuli do Tasic, do objektu staré sklárny, která je slavná i tím, že tu v roce 1985 natáčeli televizní seriál Jaroslava Dieta Synové a dcery Jakuba skláře. Kléma připravil disciplínu se sklářskou píšťalou, kterou se nafoukl balónek, ten se prostrčil dírou v jakémsi překližkovém bludišti a tak bylo třeba projet celou trasu v desce bez vyfouknutí balónku. Ale taky naslepo a s navigací. Máme čas, a proto jsme zavítali na exkursi a vyslechli historii této sklárny...

Kousek od Tasic máme další stanoviště. V Číhošti, přímo v geografickém středu ČR, je třeba do jehel zabodnutých v mapě ČR navléct co nejrychleji nit. Celkem jsem očekával, že Řezňovi a Líbě tohle půjde opravdu dobře. Ve Světlé nad Sázavou opět po létech na zámku čekají bratři Grosmani s úkolem velmi vtipným, až náročným. Je třeba ve dvojici čtyřmi provázky roztáhnout gumičku tak, aby měla tvar čtverce, pak se chytila dřevěná kostička s písmenkem a přenesla se o kus dál. Cílem bylo naskládat na sebe ze sedmi takových kostek nápis Velorex. Až jsme se zapotili. Odpoledne se pomalu blíží k podvečeru, a proto musíme frčet na poslední stanoviště k Jindrovi a Vlaďce do Michalovu statku V Pohledi. Jindra jako technik opět nezklamal. Okousávat mrkev tak, aby prolezla ložisky brzdového bubnu jako osa kola, to snad může napadnout jen jeho.

Večer na hradě je opět pohodový příjemný. Jelikož jsme již dříve byli požádáni Luďkem o projekci našeho reportážního dokumentu z naší loňské cesty do Španělska, připravil Martin techniku a v sále hradu jsme přihlížejícím zájemcům o expedici řekli pár slov a nakonec promítli krátký dokument z celé cesty. Všem divákům tímto ještě jednou děkujeme za pozornost. Dlouho do večera sedělo velorexářstvo po všech možných koutech i zákoutích hradu, diskutovalo a debatilo o všem možném a nemožném.

Je neděle ráno, bude konec, jako vždycky. Počasí vyšlo více než skvěle, i dnes bude slunečno a teplo. Luděk se pustil do vyhlášení výsledků. Krom klasického ohodnocení nejlepších výkonů byla letošní Lipnice zajímává tím, že se tu na výzvu pořadatelů v rámci akce Stop zbytečným renovacím sjelo hned pět strojů v původním nerenovovaném stavu. Jako nejhezčí byl oceněn Petrův stroj Velorex 16/250 z roku 1959.

Jedeme domů, je po srazu. Naše banda se zastavila již tradičně ve Zbraslavicích na oběd a pak pokračujeme dále - většina směr Praha, někteří Kolín, jiní zase Karlovy Vary. Postupně jsme všichni dojeli v pořádku domů a to je dobře.  Co říci závěrem? Díky kastelánovi Markovi Hanzlíkovi, díky Luďkovi, díky všem z Velorex Teamu Orlík! Na Lipnici bylo letos fajn a to samé nejspíš může říct snad každý z asi devadesáti posádek, která tu letos byly. A tak nejen já doufám, že příští rok se můžeme těšit na ročník dvanáctý.

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

IX. PÁTEK V PÁTKU 10.-12.8. 2012

Léto je v plném proudu, a proto je potřeba, aby Velorexy nezahálely a brázdily o víkendech naše silnice na výletech, vyjížďkách a srazech. Lipnici máme zdárně za sebou, a tak je třeba vydržet do pátku, abychom se opět v pátek vydali do Pátku na tradiční akci V pátek v Pátku, kterou pro nás již devět let pořádají Červíci&spol. Večer jsme se jako obvykle postupně sešli v prostorách za hasičárnou. Reklama na Facebooku nelhala, stánek s občerstvením nabízel mimo jiné avizovanou výtečnou svíčkovou, pohovořili jsme, poseděli jsme a těšili se na sobotní program.

Počasí v sobotní ránko vypadá dobře, neprší, slunce se klube z po za mračen, vyrážíme na trasu. Nejprve jsme ale absolvovali test podle toho, který školní předmět jsme si vylosovali. V nabídce byla čeština, zeměpis či dějepis. Musím říct, že taková vyjmenovaná slova po "F" stála za to. Kousek za Pátkem u benzínky se nachází první stanoviště. V nafasovaném oblečené protahujeme míček z jednoho rukávu přes druhý do jedné nohavice a pak do druhé. Veselý to úkol hned v úvodu. S oblečením souvisel i další z úkolů . Obléct si svetr a tepláky a přitom držet ešus s vodou a neukapávat, nebylo vůbec snadné. Před obědem ještě následoval docela adrenalinový úkol v podobě dvojbodového sprintu na kole a koloběžce.

S plnými žaludky projíždíme krajinou, nikam nechvátáme, nic neopravujeme, prostě si užíváme soboty. Další úkol vyžadoval dobrou mušku a velkou kliku. Házet ninžovskými hvězdičkami a trefovat balónky s barvou bylo hodně o štěstí. Plátno, které bylo za balónky napnuto, se postupně plnilo barevnými skvrnami a začal tak vznikat obraz. Vznik výtvoru moderního umění, který by jistě zamotal hlavu i studentům AVU měl svůj účel, ale o tom později. Je tu úkol předposlední. Četli nám postupně větu či úsloví z deseti pohádek a my jsme určovali z kterých. Ukázalo se, že dříve narození byli lepší než ti nejmladší. Nakonec přišel úkol silový a balanční - a sice skládat na ruku malé plné petky. Vrátili jsme se do Pátku za slunečného odpoledne s pocitem příjemně stráveného dne mezi kamarády. Průběh večera pak byl standardní, jak už se to tak na srazech Velorexů a velorexářů stalo zvykem.

Snídáme nedělní menu dle vlastního širokého výběru zdejšího stánku, který je třeba stejně jako loni velice pochválit. Po desáté hodině vyráží kolona více než dvou desítek strojů na náměstí do Poděbrad, kde se budou tradičně vyhlašovat výsledky. Na metu nejvyšší dosáhl po zásluze Luděk. Prostě přijel, viděl a zvítězil. Součástí vyhlašovaní výsledků pak ještě byla dražba onoho výše zmiňovaného abstraktního výtvoru. Moderní obraz oproštěný od chaosu uvolněné smyslovosti a intelektuální skepse  nakonec vydražil dosud zakuklený sběratel moderního umění Martin.

Po neodmyslitelné zmrzlině v cukrárně na rohu náměstí jsme vyrazili zpět směr Pátek, tentokrát na zdejší letiště, kde probíhal sraz vozů Škoda, který pořádal tuším že spolek nazývaný Hundrtgang. Když jsme se pokochali škodověnkami, vyrazili jsme k domovu. Naše skupina zavítala nejprve na oběd do Kozovaz u Mochova, kde se nachází nedávno otevřené muzeum socialistických vozů. Velice se nám tu líbilo, výklad průvodce byl vtipný a mimořádně trefný. V pozdním odpoledni jsme v pořádku dojeli domů. Díky pořadatelům za pěkný sraz a jsem zvědav, jak bude na přes rok probíhat jubilejní desátý ročník...

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

VELOREX ČUNDR A HUNTÍŘOV 23.- 25. 8. 2012

Letos poprvé v historii akce Velorex čundr se mi poštěstilo, najít alespoň tři dny, kdy jsem se mohl zúčastnit akce, kterou hluboko v devadesátých letech začal pořádat nejprve Láďa Šustr, po kterém organizaci převzal Ivoš Fajman. Letošní oblastí, kam kolona vozidel značky Velorex pojede, je sever Čech. Již ve čtvrtek večer se účastníci scházejí na Jelenu v haciendě Romana Olexy. Místí kluci proto na Romanův dvorek umístili udírnu, aby se mohly servírovat výtečné klobásy, nedaleko od kterých byla umístěna lednička plná lahvářů různých značek. Z Práglu jsme vyjeli tři - já s Líbou ve Fanoušovi, Jirka s Feratem a Kudroš s Mojmírem. Večer se postupně začali sjíždět účastníci. Jsou tu také dva kolegové ze Slovenska, ti se teda dnes extra projeli! Musím uznat, že Ivoš je na tuto akci velmi dobře připraven, krom itinerářů, plánu noclehů a zajímavých míst k navštívení sebou čundr vozí speciální svázanou knihu, kam se zaznamenává úplně všechno: časy odletů a příletů, poruchy, personální obsazení, počasí apod. Večer sedíme a tlacháme dlouho do večera. Někteří spí venku, jiní uvnitř.

Ráno nás outdooristy budí déšť. Ten vydržel i přes snídani, ale po desáté hodině ustává a klube se sluníčko. Skupina vyráží, směr Osek, kde se tankuje, srovnávají se hladiny benzínů ve všech strojích. Kudroš se odpojil a jel po svém individuálním plánu, my s Jirkou hodláme doprovodit skupinu alespoň na oběd. Roman to tu zná, jede se na Nymburk a dále na sever. Velká zastávka před obědem je v Loučni u zámku. Někteří jdou na prohlídku areálu, někteří na zmrzlinu. Původně jsem myslel, že se po obědě odpojíme a pojedeme obloukem po povinnostech zpět domů. Ale načichli jsme skupinou dvoutaktů tak mocně, že po velkém vnitřním boji s odpovědností k domácím povinnostem to Líba nakonec definitivně rozsekla, a tak pojedeme dále a domů až zítra ráno.  

Skupina odlétá z loučeňského parkoviště. Nastartoval jsem Fanouše, chci dát jedničku, ale něco je špatně. pedál spojky visí, nechápu, koukám, co je. Pak jsem ho patou vrátil a to zas přepadl, až dopředu. Fanouš předvedl závadu dost neobvyklou a já tak hned na úvod zaútočil na Zlatého Zdeňka. Osa pedálů umřela a rozlomila se vedle plynu. Kupodivu nevezu pedály záložní, tak se problém musí řešit jinak. Čundr vyrazil dál po trase, se mnou zůstali Roman, Honza Šustáček, Mates, falešný vrchní a Jirka. Zatímco Ferat vyrazil k Červíkovi do Pátku pro jiné pedály, já se jal za obětavé asistence Honzy dolovat nemocné pedály poprvé po čtrnácti letech z Fanouše ven. Povedlo se, čekáme na záchranu u stánku s jídlem. K dispozici byly jen pedály ze čtyřkoláka, to ale nevadí, použít se po drobném zásahu dají. Ferat přivezl i akučku a šestku vrták. Pedály jsou ve Fanoušovi, můžeme frčet dál. Velký dík patří Červíkovi za účinnou pomoc.

Skupinu, která mezitím taky obědvala, jsme dojeli za Sobotkou na další zastávce u pamětihodnosti nazývané zámek Humprecht. Poté se přesouváme do nedaleké malebné vesničky Vesec, která je zajímavá tím, že ji hojně vyhledávají filmaři. Krom jiných se tu natáčel třeba Jára Cimrman ležící spící nebo Jak dostat tatínka do polepšovny. O všem nám tu ochotně podala výklad místní paní kronikářka.

Pokračujeme dále na sever. Počasí se trochu kazí, asi začne pršet. Trasa vede malými silničkami přes kopce a údolí na Železný Brod. Tady už vyloženě prší, na benzince dáváme střechy. Do cíle je to už kousek. Podél Jizery jedeme až do Splzova, kde nabíráme výšku až do dnešního finále, do Huntířova, kde se čirou náhodou  kdy sem směřuje Čundr  pořádá sraz Velorexů. Na místě už jsou některé staré známé firmy, ale i kolegové naprosto neznámí. Utábořili jsme se a ještě sjeli dolů do Splzova povečeřet, neb tady se nevaří. Večer se povedl, pršet přestalo, seděli jsme nejprve venku a pak uvnitř. Čepují se výtečné Svijany, škoda jen, že chybí ortodoxní svijanista Honza Matl.

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

XXI. BLANSKO 2.9. 2012

Letošní setkání Velorexů v Blansku se stalo výjimečným tím, že se podařilo svolat na jedno místo jedinečnou sestavu laminátových prototypů, které se už nejspíše  nikdy nepodaří postavit vedle sebe. Na místo byly sezvány všechny dosud známé a fungující modely Hoba. Náš tým se rozhodl přispět k tomuto srazu "ve znamení laminátu" tím, že přijedeme s pátým vyrobeným kusem vozidla Superlaminát, které v šedesátých letech vyrobil v šesti kusech českotřebovský tým pod vedením Mojmíra Stránského.

Superlamináta jsem týden dopředu vyzvedl v muzeu v Netvořících, kde stál od roku 2007. Po dolití pohonných hmot a dodání akumulátoru po pěti letech bez obtíží naskočil a absolvoval stk. V sobotu dopoledne jsme pak naložili stroj na vlek a spolu s Láďou, který vezl svoji Hobu, jsme vyrazili na Moravu na základnu do Černé Hory. Cestu nám před Kunštátem zpestřil Ota Filipi, který se tudy náhodou vracel z čundru. Zahlédli jsme jeho stroj mimo silnici u lesní cesty. Ota byl v lese cosi konat, jenže se svým strojem zapadl a hrabal a hrabal. Když byl vytlačen zpět na komunikaci, velice se divil, že nás vidí.Večer se do Černé Hory sjeli někteří další kolegové, poseděli jsme tradičně v pivovarském šenku a dobře podiskutovali.

Ráno se přesouváme do Blanska. Hoba i Superlaminát už samo sebou frčí po ose. Trochu prší, ale máme střechy. Na parkovišti za hotelem Dukla už je několik strojů a další a další přijíždějí. Déšť ustává, co více si přát. Ivoš zahájil sraz představením přítomných laminátových vozítek. Tři Hoby jsou známé původní výrobky pana HOnce z BAkova nad Jizerou, čtvrtá těsně po renovaci pochází z jeho původního kopyta. Probíhá focení před blanenským zámkem a jízdy v koloně po městě. Je tu i několik laminátových čtyřkoláků 435-O a také modrý zrekonstruovaný Velorex 435D. Naše skupina se po jízdě městem byla nucena rozloučit, protože musíme ještě Superlaminát převézt do České Třebové, do připravované expozice tamního muzea. Už jsem myslel, že tento jedinečný stroj vydrží svoji na dlouho poslední projížďku bez závady, ale ta přeci jen přišla: asi 300 m před Černou Horou v Bořitově spadl řetěz. Naložili jsme jej a po obědě vyjeli. Superlaminát skončil tam, kde více než čtyřiceti lety vznikl a to je dobře.

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

ZBRASLAV - JÍLOVIŠTĚ 8.9. 2012

8. září se konal již 45.ročník slavného závodu veteránů Zbraslav-Jíloviště. Když se před léty zajímal mladý nadšený velorexář Honza Matl se svým nově zrenovovaným vozítkem o účast, tak mu bylo vysvětleno, že mezi starými nablýskanými plechovými dědečky nemá co pohledávat. A ejhle, uplynulo několik let a situace je úplně jiná. Náhled na Velorex se dozajista mění. Není to už žádný druhořadý "póvl", ale je-li v řádném stavu, může to být hezký a plnohodnotný veterán. Pořadatelé závodu oslovili prostřednictvím pana profesora Pirka Velorex Club v AČR s tím, že chtějí našim vozítkům dokonce věnovat speciální kategorii. Vyslyšeli jsme tuto nabídku a druhou zářijovou sobotu postavili na trať hned několik tříkolových strojů. Já jsem si dokonce položil otázku: Který jiný klub může presentovat na tak slavném závodě téměř celou výrobní řadu a ještě má vlastní kategorii pro sebe? A hned jsem si odpověděl: Žádný, kromě nás.

V horkém slunečném ránu se scházíme na náměstí ve Zbraslavi. Máme vyhrazené místo hned vedle motocyklů. Probíhá presentace a poté přehlídka strojů pro veřejnost. Po dobrém obědě, který máme v ceně startovného, se pomalu chystáme na start. Pojedeme společně s kategorií formule, což na mě působí poněkud komicky. Závod pravidelnosti je dvoukolový, do kopce se nesmí překročit průměrná rychlost 50 km/h. Po půlminutových intervalech se startuje. Atmosféra jako v Le Mans. Naše stroje burácejí v koridoru jištěném zábradlím, aby diváci nemohli skákat pod kola. Na trati jsou pořadatelé a časoměřiči. Po projetí cílem na Baních se stáčíme na dálnici a z kopce od cukráku se vracíme zpět do Zbraslavi. A bez pauzy hurá do druhého kola. Celá situace se znovu opakuje. Máme odjeto a parkujeme na zpět do "boxů" na náměstí.

Všechny stroje zvládly závod bez poruchy a vedly si výborně. Některé formule zkolabovaly ještě před startem, jiným alespoň vařily chladiče. To u vzduchem chlazených motorů nepřipadalo v úvahu. Nutno říci, že dvě poruchy ale nakonec přece přišly, ale až po závodě. A smůlu si vybrali oba krátkostřeší Oskaři Romana a Jindry. Jindrovi tlakem vyjelo gufero na klice až do rotoru a zcela se obrousilo jak gufero tak i rotor. Jindra byl najednou bez šťávy. Naštěstí pro něj si ale mohl na dojetí domů půjčit Romanovu baterii, protože jeho stroji zkolabovala převodovka. Později se na ponku ukázalo, že se mu zlomila vidlička řazení.

Musíme vyřešit, kam do neděle uklidit Romanův vůz. Naštěstí opravdu blízko bydlí již zmiňovaný kolega Honza Matl. Mates vzal Oskara na lano a odtáhl jej až do Chuchle do garáže. Na náměstí se zatím schyluje k vyhlášení výsledků jízdy pravidelnosti. V kategorii Velorex získal zlato Jindra s Oskarem, stříbrný byl Petr se svým jednoválcovým patiňáčkem a bronzovou pozici si vydobyl pan profesor Pirk s dvouválcovým Hugem. Je sobota odpoledne, co s načatým víkendem? Máme to naplánované akčně, tak pokračování příště v paralelně se konajících Svojkovicích.  

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

IV. SVOJKOVICE 8.- 9.9. 2012

Jen co jsme zaparkovali Romanova Oskara, vyrážíme směr Svojkovice. Cesta příjemně ubíhala malými silničkami na západ. Říkal jsem si že po dvou odpoledních poruchách Oskarů na Zbraslavi přijde něco do třetice a přišlo - spadnul mi řetěz, byl tak patinově volný, že z toho spadnul. Mates byl za tuto závadičku velmi vděčný, páč si mohl dát kouřovou.

Ve Svojkovicích to při našem příjezdu už správně žilo, na rožni se opékal čuník, velorexářstvo probíralo dnešní soutěže a vůbec se myslím všichni dobře bavili. Chvíli po nás dorazil se strojem Stadion S11 Kudroš v plné polní. Je neuvěřitelné, co tento jezdec na svém stroji zvládá. Když se setmělo a dojedli jsme prasátko, přesunuli jsme se dovnitř do niagarského lokálu. To už dorazil i Jindra s opraveným opět dobíjejícím dynamem, takže nakonec vše dobře dopadlo.

Slunné ránko nás postupně tahá ze spacáků. Snídáme výtečná smažená vajíčka ze zdejší nabídky, balíme a připravujeme se na odlet do Rokycan, kde tradičně proběhne vyhlášení výsledků. Po zhodnocení akce a společném focení razíme k domovu. Cestou jsme udělali dvě zastávky: první v Berouně na zdejších vyhlášených hrnčířských trzích, kde jsme se pozdravili s Paldou a Marcelou a druhou v Loděnicích na oběd. Nutno dodat, že nás pokaždé dojel metelící Kudroš na mopedu! Zase jeden výživný velorexový víkend je za námi, musíme si teď dát chvíli oraz, než vyjedeme do Bukovan.  

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

XIII. BUKOVANY 21.- 23.9. 2012

Máme tu třetí zářijový pátek a to už po třinácté znamená, že se do malebného českého Posázaví začínají sjíždět příznivci nesmrtelné východočeské značky Velorex. Náš tým se tentokráte rozhodl zakončit tématicky laděný srazový triptych autorů Smoljaka & Svěráka další klasikou. A tak po Jáchymovi a Kulovém blesku tu máme letošní podtitul: Marečku, podejte mi pero.

V pátek jsme s Líbou jako první pořadatelský stroj dojeli na místo něco málo po poledni, ale kupodivu nebyli jsme na místě první. O takové tři minuty nás předstihl úderný jihlavský BRK. Pro ty, kdo ještě nevědí, kdo to je, tak se jedná o pány Brychtu, Rosenkranze a Kitlera. Zabydlujeme se v prostorách sokolské restaurace Stodola a postupně registrujeme další účastníky. Večer v Bukovanech je tradičně veselý, až živý.    

Po dlouhých letech slunečných sobot nás ráno přivítal nepříjemný déšť. Ale velorexáři nejsou z cukru a počasí berou takové, jaké je. Po snídani se naštěstí začíná vyjasňovat a srážky ustávají. Po nezbytných úvodních instrukcích soutěžní stroje vyrážejí do terénu. Opět se jede dle osvědčeného SHS (Sedmihradského hvězdicového systému), abychom eliminovali čekání na stanovištích. Celá trasa byla letos situována k řece Sázavě, ale o kousek dále za dálnici, kde jsme rozmístili celkem pět stanovišť.

V malebné vísce Xaverov, v prostoru velmi hezky nazvaném Šakal plac, prováděli Erbani svoji disciplínu Kroupa je vůl. Tento slogan museli soutěžící sestavit z písmeny označených pingpongových míčků s háčky, které lovili udičkou a sestavovali za sebe do věty. Pro ty co čekali na řadu, byl připraven Znalostní test třídního Jandy, který prověřil znalost filmu.

S výhledem na hrad psali závodníci v Českém Šternberku Průzkumný diktát profesora Hrbolka, který zadával Václav. Hodnotil se krom gramatiky také krasopis. O pár kilometrů dále v Podvekách u hřbitova na velorexáře krom Sedmy s Líbou čekal především Hrdobec. Válet kuličku z trusu couvajícím stylem hovnivála bylo mimořádně vypečené. Jsem rád, že jsem měl možnost vidět, kolik legrace při tom zúčastnění zažili.

V nedalekých Ratajích u zámku Pepa - inspirován velkou mapou nacházející se v filmové třídě za Hujerem - zadával zeměpis. Na slepou mapu bylo třeba co nejpřesněji umístit kontinenty a některé ostrovy. Byla to opravdu Těžká písemná práce.O kus dále v talmberkském lomu už čekal Erda s Martinou, aby dali možnost soutěžícím přesvědčit se, zda je přítomen hliník. Naslepo za pomocí hmatu, znalostí dílů z Velorexu a citu je třeba roztřídit obsah šuplíku na věci z hliníku a na věci ostatní.

Všechno dobře dopadlo, všichni dojeli zpět do Bukovan, i přes občasné přeháňky někteří jezdili na kabrio. Po dokončení soutěže jsme museli ještě vyhodnotit průběžnou vloženou pěstitelskou soutěž O nejlepšího Hujera, která spočívala v tom, že závodníci vozili na stanoviště nebo do cíle "švestičky ze zahrádky" a to ve všech podobách. Tekuté, opravdové ovoce, koláče, povidla apod. Zítra s tím určitě nějak naložíme, až budeme hodnotit výsledky. Večer jako ostatně vždy hodnotím kladně. Indiáni by teď řekli howgh, já říkám hafanana.

Neděle je již slunečná. Snídáme a vše směřujeme na vyhlášení výsledků. Cen je dost, na každého se dostane. Bednu opanovala Haná a Vysočina. Bronz a stříbro vybojovali novomanželé Vinklerovi a výhledoví manželé Řezníkovi. Pomyslné zlaté medaile získali již "staří" manželé Palíškovi. je konec srazu, popřáli jsme si šťastnou cestu domů. Musíme si trochu odpočinout, protože už zase v pátek nás čeká veliká sláva v České Třebové, ale o tom zase příště.              

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

MUZEUM ČESKÁ TŘEBOVÁ 28.- 30.9. 2012

Poslední víkend v září byl opravdu nádherný, a to jak počasím, tak i obsahem. Velorexáři mohou právem slavit svůj malý svátek, neboť se v tuto sobotu v České Třebové otevře expozice věnovaná bratrům Stránským, která bude jednou ze součástí zdejšího nově otevřeného Městského muzea. Náš obrovský dík musí proto patřit především a nejvíce ředitelce muzea paní Janě Voleské, neboť ona má největší zásluhu na tom, že celé výstavka je nejen o Stránských, ale i o Velorexu jako takovém, a to až do konce jeho výroby. Celý víkend proto bylo možno po zdejším okolí vidět desítky tříkolových i čtyřkolových strojů vyrobených v Solnici, ale také zde, v České Třebové .

V pátek dopoledne jsme vyjeli z Prahy ve velkém  obsazení. Míříme do Nových Dvorů, kde se přidávají Roman s Lubošem a kde také obědváme. Malými silničkami za Chrudimí míříme do Litomyšle a poté přes kopec do Třebové. Bude se stejně jako na osmdesátinách Mojmíra Stránského v roce 2004 tábořit na zdejším letišti. Velorexářstvo se pozvolna sjíždí, večerní zábava se zvolna rozbíhá, nechybí hudba od Brkotů, zdejší občerstvení a zázemí zajistili místní dobrovolní hasiči na jedničku s hvězdičkou. 

V sobotu dopoledne v poklidu snídáme a poté se podle časového plánu přesouváme do města na Staré náměstí, kde zůstane většina strojů na chvíli odpočívat. Některé vybrané stroje, především Oskary a patinové originální kusy, parkujeme přímo na dvorku před expozicí. Celé muzeum se slavnostně otevírá v 10:00. Paní ředitelka provede vážené hosty celou budovou a jak se říká to nejlepší na konec, do samostatné budovy s Velorexy se jde až nakonec. Na dvorku čekáme, až sem celá delegace dorazí. Je tu připraveno občerstvení, velorexáři diskutují a čekají na paní ředitelku, starostu města a další pozvané hosty.

Asi po hodině jsou tu. Tak máme oficiálně otevřeno! Expozice se líbí, fotí se. Jedním z hostů nejvýznamnějších, který se staral o financování muzea, je  poslanec Evropského parlamentu pan ing.Oldřich Vlasák. K motorismu a veteránům má jak se ukázalo velmi blízko a dokonce projevil zájem se ve Velorexu svézt a co víc, chtěl i řídit. Přání jsme mu splnili, můj starý Standa patiňák nového pilota dobře přijal, protože zjistil, že má k řízení cit.

Po obědě následuje další bod programu - společná jízda do Žamberka, na exkurzi do firmy Velorexport, která je v současnosti právním nástupcem Velodružstva v Hradci Králové. Naše kolona budí zájem okolí a nejeden nervózní řidič plechového auta se přesvědčil, jak špatně se skoro padesát kousků předjíždí. Pan ing.Kos v Žamberku nám předvedl současnou výrobu sidecarů zcela vyčerpávajícím způsobem, za což jsme mu velice vděčni. Kolona se pak vrací zpět, jedeme k pomníčku Františka Stránského do osudné zatáčky, kde v roce 1954 havaroval. Jeho památku jsme uctili nejen tu, ale i na Parnickém hřbitově, kde je pochován.

Skupina Velorexů dále udělala pořádný humbuk v centru města a zakotvila tentokráte u městského hřbitova, kde byly zapáleny svíčky na hrobu Mojmíra Stránského. Začíná se šeřit, dnešní oficiální program je za námi. Večer chvíli prší, ale my máme díky hasičům zastřešenou hospodu, tak nám to pranic nevadí. Nálada je stále skvělá, popíjí se a debatuje se. Přijíždějí další stroje, jejichž majitelé nemohli dříve, tak alespoň zvládnou program zítřejší. Jsou to například Rixové. Ovšem na místo původních avízovaných dvou strojů dojel od Turnova jen jeden. Na vině byla chybná inter-rodinná komunikace (prostě první dříve vyjíždějící stroj odvezl druhému všechny klíče od garáže.).     

Neděle je už bez deště. Balíme stany a jedeme znovu na náměstí, jako včera. Dnes nás paní ředitelka Voleská nejprve provede celou budovou a náležitě osobně okomentuje veškerou expozici a poté bude ještě ve zdejším novém přednáškovém sálu následovat přednáška o životě a díle obou slavných sourozenců. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí ze života bratrů Stránských, viděli jsme staré rodinné fotografie. Celou akci ukončil syn Františka Stránského, který krátce na svého otce zavzpomínal. Aplaus na závěr jen dokreslil atmosféru, která tady ve Třebové celý víkend panovala. Díky paní ředitelce, díky podpoře města a díky hasičům za to, že jsme mohli být při tom.

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

PODZIMNÍ SKALICE 19.- 21.10. 2012

Podzim vrcholí, říjen je tu, listí padá, mlhy se převalují jak po ránu tak i přes den. Srazy v hlavní sezóně máme zdárně za sebou, a tak je zase potřeba svolat pár lidí a spáchat další akci, abychom neseděli doma za pecí. "Za pec" jsme se proto opět přesunuli k Martinovi do Skalice. Tentokrát není na programu žádný křest vozítka, ale zábavu jsme si samo sebou udělali po svém. V pátek večer se přijeli ukázat Petr s Denisou, kteří přivezli rovněž ukázat malou Lenku. Novopečený otec Petr dal do placu lahvinku, aby malá byla zdravá. Myslím, že zdravá bude, podle toho jak byla zapitá. Zato Petr byl druhý den ještě pořádně nemocný a "děkuje" tímto Bleskovi za přivezou pálenku od tchána .

Ráno celá skupina startuje po desáté. Hlavní skalický metodik tras Pavel tentokráte celý okruh vrhnul směr Kutná Hora. Skoro celou cestu jedeme v inverzi, jen chvílemi vidíme slunce. V starobylém centru Kutné Hory jsme způsobili krom standardního rozruchu ještě zvýšení oxidu uhelnatého v ovzduší (snad to nebude mít vliv na životnost zdejších památek, holubí trus je horší). Obědváme v příjemné restauraci v Nových Dvorech. Vlezlá podzimní zima dokresluje celou atmosféru, mnozí ale přesto jedou bez střechy. Nálada je výborná, chvílemi zastavujeme, kocháme se mlhou a představujeme si ty panoramata za ní.

Ve Skalici je po zatopení velmi útulno, hodnotíme výjezd, pojídáme steaky, čepuje se Černá Hora a když večer spustili Brkoti, už nám nic nechybí. Ani neděle nevypadá na azuro, mlha se drží, ale naše Velorexy opět vyjíždí. Nejprve v tradiční dopolední koloně doprovodit konojedské do stáje a poté každý do svojí stáje domovské. Pro někoho to bylo pro letošní rok svezení poslední, jiní ale vědí, že rok ještě nekončí a že ještě třeba zavítat na Hanou. 

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

XIII. ORLÍK 3.- 4.11. 2012

Tradice s přáteli je dobré udržovat, a tak jsme již po třinácté přijali pozvání našich přátel ze spřáteleného Velorex teamu Orlík na přátelské posezení na "jejich" hradě. V přátelské atmosféře jsme jako už tolikrát před tím poseděli, pohovořili a zhodnotili právě uběhlou sezónu, která pro nás ale už čtyřikrát nekončí na hradě nad Humpolcem, nýbrž na zámku nad Plumlovem! Brkoti hráli, točil se Bernard, rourová kamna topila o sto šest, mletina z nejmenovaného humpoleckého řeznictví šla na odbyt, prostě všechno bylo jako vždycky a já jen přidám pár fotek z této naší tradiční akce.     

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

 

IV. PLUMLOV 23.- 25.11. 2012

Posledním oficiálním srazem Velorexů v sezóně je již čtvrtým rokem setkání v Plumlově. Letos termín vyhovoval lehce předmikulášsky a spadal ještě do listopadu. Počasí vypadá dobře, žádné kalamity ani sůl na cestách snad nehrozí. Téma je pro letošní ročník akční, armádní - a sice "Vojna není kojná" . Notnou dobu před akcí samou probíhaly na webu diskuse okolo modrých knížek, hodností, útvarů apod. V rámci pozvánky na sraz dokonce přišel povolávací rozkaz, nedá se nic dělat, situace je vážná, musíme rukovat.

V pátek dopoledne vyrážejí branci z Prahy. Chvíli po poledni jsme se v Přibyslavi setkali u posledního oběda v civilu s Luďkem a Řezňou. Technickou epizodku připravil ve Ždáru pouze červený Ferat, když se mu sesmekl talíř rozety z náboje. Během výměny unavené součástky nás tak alespoň dojel osamělý sprinter Martin s Pezinkáčem. Po malé pauze v Boskovicích stoupáme vzhůru Drahanskou vrchovinou a přes Protivanov se pozvolna dostáváme na Hanou. Už se stmívá, dojezd na zámek jest jako vždy večerní, ale šťastný.

A je to tady! Hned za dveřmi plumlovských kasáren si nás generál major Palíšek zapisuje, váží, měří, odebírá nám hotovost a posílá nás na ubikace. Poslední večer před výcvikem se zase povedl, jsou tu branci ze všech možných míst republiky v zeleném, v maskáčích, s lodičkami i brigadýrkami. Nechybějí ani vojáci z Polska. O tom jak po zdárném nástupu svých svěřenců dopadl samotný generál major Palíšek, jsem psal již zde: https://www.velorexy.cz/garaz/velorexmaniak/fanous/patek-s-paldou

Opravdu časně zrána celé cvičení zahájil seržant Filipi tím, že vyhlásil cvičný poplach. Rachot sirény vzbudil i flegmatického vojína Řezníka, který seržanta odkázal do patřičných míst a ihned po jeho odchodu do vedlejší místnosti zhasnul, abychom mohli pokračovat ve spaní. 

Po ranní hygieně, individuální rozcvičce a snídani je nástup. Na cvičení proti sobě budou bojovat dvě divize. Západní a východní. Podle geografického extrému bydliště byl velitelem Východu jmenován svobodník Jiří Vyoral ze Zlína a velitelem Západu desátnice Libuše Burianová z Prahy. První rozkaz zněl jasně: Přesunout se na kótu dva sta dva, kde je třeba co nejdokonaleji zamaskovat velitelská vozidla jednotlivých divizí. Lampasáci Vinkler J., Vinkler M., Filipi M., Filipi O., Soukal, Palíšek a další poté hodnotili a bodovali. Jedeme dále po trase do zdejšího vojenského prostoru.  

Hod granátem do vytyčeného prostoru je další úkol. Granáty ovšem nahradily staré písty, řidič za jízdy naviguje spolujezdce házeče, který to má o to horší, že nic nevidí. Dále probíhají střelby na terče vleže, ve stoje, i z jedoucích Velorexů. Během oběda se mužstvo zdokonaluje v nejen morseovce. Na další zastávce se cvičí ošetření a přenos raněného, na další pak bezhlavý úprk do prudkého svahu. Na vydýchání generalita připravila focení na poli před Plumlovem, ale také trénujeme pořadová cvičení, abychom dobře zvládli závěr na buzérplace zámeckého nádvoří.

Je skoro konec cvičení, teď jde o všechno. Pochodovat na podiu jako jednotný útvar,  přitom na povel pít slivovici a reagovat na povely je trochu obtížné, ale zároveň docela sranda. Ani jedna divize neudělala chybu, obě mužstva jsou stejně dobrá. Vítěze cvičení určili nakonec lampasáci tak, že se shodli, že Západ byl celou dobu lépe organizovaný, pohyboval se předpisově v útvaru a vůbec působil bojeschopněji. Po večeři vystoupil Armádní umělecký soubor Brkot, program také zpestřily naše děvčata se secvičeným nástupem v bundokošilích.

V neděli po snídani cvičení končí. Loučíme se a všichni vyrážíme do svých domovských stájí. Všichni co jsme jeli domů přes Boskovice obědváme na Růži u Kostíků. I ti nejzápadnější dojeli v podvečer v pořádku domů. Nezbývá než poděkovat pořadatelům za super akci a těšit se na další setkání se všemi fajn kamarády od "králů kol" .  

FOTOGALERIE

(c) Tomáš Jaroň, 2012

Akce podle roků  1998 | 1999 | 2000  | 200120022003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013