Valníkův
comeback
Velorex
na bošák
Renovace na zakázku
Renovace valníka v obrazech
Eryksonova renovace
Pepa upravuje svůj stroj
Valníkův comeback
-> expedice D1V...
A je to tady! Právě nyní nazrál ten správný čas pořádně oprášit, dát do pucu a vůbec doladit jedinečný stroj, továrně upravený nákladní valníček 16/250 z roku 1957. Velorex má totiž v létě 2006 absolvovat velikou cestu do zahraničí, kterou s kolegy pečlivě připravujeme. Hadrák prošel poměrně rychlou renovací v létě 2000. Z důvodů ekonomických samozřejmě nedostal všechno to, co by potřeboval do stoprocentního stavu. To by se ale mělo v průběhu zimy a jara napravit a dát do pořádku. Stroj vcelku bezproblémově najezdil pod mým vedením od srpna 2000 do května 2003 přibližně tisíc kilometrů. Zvládnul jako svoji premiéru blanenský sraz 2000, Boskovice 2001, Blansko 2001 (pilot Vlastík V.), Blansko 2002 (pilot Luděk B.) a svou dráhu dočasně uzavřel při sedmimílových Boskovicích, kdy nevydržela oska kola. Od té doby jen stál a stál. Až se vznikem plánu letní expedice 2006 se začalo něco dít a stroj snad začne dál fungovat tak jak má.
Příprava expedice musí začít v garáži. Je proto třeba dostat hadrolet z Moravy do Prahy. Původně jsem se chystal po ose, ale nakonec se tak nestalo a nastala listopadová varianta s vozíkem. V úterý 15.listopadu (mám v práci volno) jsem časně z rána vyrazil z Prahy. Za Kolínem u Jirky Gintera jsem zapůjčil speciální přívěs pro převoz hadroletů a pelášil do Černé Hory pro něj. Za pomoci babičky jsem naložil a vydal se na cestu zpět přes Orlické Hory neb mám domluveno u Červinků, že vyrobí střechu valníku přimo na míru. Hadráček tam zůstane a jak bude ušito, pojedu si pro to. Musí to být takto na dvě fáze, jinak to prostě nejde zvládnout. Je hotovo a v pondělí 21.listopadu vyrážím v 16 hodin z Kobylis do Voděrad. Na Hradec je dost živý provoz, nezvládám to rychleji než za dvě hodiny. Navíc začíná sněžit a mimo hlavní silnici (posledních 12 km) už začíná být pěkně kluzko. Po půlhodinové pause u Červinků vyrážím směr Praha. Ale nemám štěstí. Mezi Lípou a Týništěm jsem asi píchnul kolečko u vozíku, asi následkem toho se ze středu vylomilo ložisko a byl jsem v pr... Rezervní kolečko není, navíc nevím co osička, všude tma, jsem 120 km od domova a jestě ke všemu začíná sněhová vánice. Naštěstí se vše událo cca 100m od benzínky, kam jsem zdecimovanou soupravu dovlekl nejpomalejší jedničkou.
Co teď? Jirka Ginter má kamaráda velorexáře v Pardubicích a ten má plaťák na auta. Dohodli jsme se, že mi ho zapůjčí a já si to dopravím do Prahy. Jenže když jsem doklouzal do Pardubic, zjistili jsme, že na Erdovu šikmo umístěnou zásuvku elektriky nestačí kabel. Vzali jsme proto auto pardubického kolegy a jeli zachránit opuštěný velorex. Před třiadvacátou hodinou jsme jej dostali do Pardubic ke kolegovi na zahradu za plot a já upaloval do Prahy. V pátek jsem vypůjčil další vozík od expedičního kolegy Honzy Matla a stroj v devět večer dovezl konečně do Prahy. Za Honzovy a Erdovi pomoci jsme jej složili a zaparkovali. Tak sláva, přípravy mohou konečně začít.
Tomáš Jaroň,prosinec 2005
Osudy velorexů jsou různé. V zimě loňského roku mě kontaktoval jistý mladý člověk a pověděl mi o nálezu, který objevil v jednom stavení za Prahou. Ano, ve stodole byl Velorex 16/350, mechanika z roku 1968. Dokonce k tomu byly i platné doklady. Tento pán, který normálně jezdil v autech zcela, ale zcela odlišné kategorie a ceny se pro hadrolet tak nadchnul, že jsem mu nakonec kývnul a rozjel renovaci. Bohužel už v samém počátku mého snažení jeho nadšení opadlo a o tříkolku ztratil zájem tak, že jsem ji od něj koupil a rozhodl se udělat ji do maximálního původního stavu.
Hned od začátku jsem přesně věděl, jak by to celkově mělo vypadat... Žádné chrómy na ráfcích ani výfucích. Prostě čistá klasika i co se týká barevných kombinací. Oproti minulé renovaci níže popsané už nyní byla k dispozici světlá koženka, která opravdu dodává celé tříkolce jedinečnou krásu. Z barev byla použita standardní hnědá syntetika 2430, k tomu kladívková zelená na patřičných částech, dále speciální stříbrná barva na ocelové ráfky a konečně silikonová stříbřenka, která se zahřátím vypálí a odolává teplotě.
Maximum součástek bylo vhodné pouze zrenovovat nikoli měnit. Hodně dílů jsem měl na skladě, takže nevznikal žádný problém se sháněním součástek. President našeho Velorex týmu - šikovný to človíček - zachránil poměrně solidně nahnilé blatníky (jen v oblasti přinýtovaných chytů), za což mu patří můj veliký dík a obdiv. Zcela nová je elektroinstalace, v maximální míře rozvedená po stroji dle původního stavu.
Srdce celého stroje prošlo z gruntu opravou, všechno špatné se vyměnilo za nové a motor se postupně po drobných vychytávacích zásazích rozběhl do správných zvuků, tónů a výšek. Nutno podotknout, že staré české doutníky jdou božsky potichu, to je skutečný šepot květin, jak rád říká můj kolega Ivoš Fajman. Kam se hrabou noví "turci"!
Interiér si rovněž zachoval svoji původní tvář, palubní deska kterou jsem nijak neupravoval (krom čištění), obsahuje jen to co tam být má, pouze do ní nejspíš první majitel holdující tabáku dodal dobový popelníček, který vzhled stroje nikterak nenarušuje. K světlým plachtám ušitým paní Červinkovou není co dodat, sedačka sedla skvěle, posezení dokonalé.
Z prostorových, ale proč to nepřiznat i z ekonomických důvodů by byl pro mě zbytečný luxus si tento stroj nechávat, a tak jsem jej nabídl potencionálnímu zájemci. Ten se již našel a věřím, že mu udělá tu pravou radost. Zastánce antiexportní kšeftařské velopolitiky mohu ujistit, že stroj neopustil republiku a nejspíš bude sloužit v Jihlavě. Co více dodat, neplánovaně se mi poprvé povedlo udělat něco, co by se podobně jako ve stavebnictví (vila na klíč) dalo nazvat Velorex na bošák :-)
Tomáš Jaroň, listopad 2005
Začátkem září 2003 mě oslovil jistý pán z Hostivaře s tím, že jeho bratr má u nich na dvorku tříkolku Velorex, že mu tam překáží a že by rád věděl, jestli to ještě k něčemu je anebo je celý stroj zralý do šrotu. Vzhledem k tomu, že pán vůbec nerozuměl hadrákům, nedokázal mi po telefonu říct, o jaký rok se jedná. Byl jsem velmi zvědav, co se asi 3 km od mého bydliště nachází za poklad... A tak jsem se asi za další tři dny ocitl na dvorku u pána, kde pod stříškou odpočívala "tuctová hydraulička" z roku 1970. Majitel s ní naposled jel v únoru 1982 na STK do Vršovic, kam nedojel a z Míčánek jej táhli na laně domů! Na motoru jsem objevil sundané levé víko a nepřítomné lamely. Vše leželo pod motorem. Později jsem se dozvěděl, že před těmi jednadvaceti letech hadráku přestala fungovat spojka.
Na pohled ošuntělý roztrhaný kus, plný prachu a špíny, začal mému oku ihned lahodit. Absolutně nebouraný rám, zcela v původním originálním stavu, naprosto kompletní se mi jevil jako ideální kousek pro renovaci. Na dvorku se objevil také sám majitel, velmi milý sympatický člověk, ze kterého jsem narozdíl od jeho bratra cítil, že má ke svému stroji cit a vztah a že bude nadšen, když hadrolet po létech zase vyrazí na silnice. Společně jsme probrali, jak si to představuje, já mu dal nějaké finanční propočty a naprosto jsem ho zahltil informacemi, co a jak. Jednoznačně jsme se shodli - postavit stroj do maximálně původního stavu, a to s co největším využitím původních dílů. Žádné chrómy navíc, vše původně, nehonosně a zároveň levně, ale i pěkně. Schválil mi rozpočet, dohodli jsme se, kdy je třeba co financovat, aby se dílo dobře dařilo. A tak jsem se po hlavě, ale s láskou pustil do své třetí renovace "na klíč" - stylověji řečeno "na bošák".
Zahájil jsem v Kyjích odstrojování kostry a rozjel tak ten velký a krásný renovační kolotoč, kterému tak neustále tak rád propadám. Hadráka jsem do šroubku rozebral, proběhlo pískování a další staré známé postupy vedoucí k záchraně tohoto úžasného samohybu. Systematicky jsem průběžně pořizoval potřebné součástky. Opravdu jsem nezažil, že by se tolik věcí dalo ve skvělém stavu použít jako zrenovované zpět. Nekompromisní zásah dostal motor, velmi pěkně se podařilo zachránit původní blatníky. Nyní mě zpětně mrzí, že v době kdy se na stroji pracovalo, nebyla k dispozici původní světlá koženka, ta by tomu teprve dodala "šmrnc"! Krásné původní bubny po renovaci dostaly nová ložiska, dala se nová řetězová sada, pneumatiky, hliníkové deklíky a opravdu to vypadalo výborně.
Majitel si přál zachovat původní výfuky, ty byly opravdu pěkné. Po opískování dostaly povrchovku vypalovací stříbřenkou. Povedlo se udržet vše v původním stavu, hadrák se mi dost líbil. S kolegou Petrem jsme tříkolku oblékli do nového hnědého kabátu a následně jsem ji "prohnal" regulérní technickou kontrolou. Syrový stroj bych si majiteli nikdy netroufl předat, a proto jsme tímto čerstvě složeným krasavcem projeli plánování týnecké trasy. Velorex šlapal jako hodinky, nemuseli jsme na něj v Posázaví ani sáhnout. Tak jak to má být, s každým ujetým kilometrem se nám rozjížděl lehčeji a lehčeji. Měli jsme radost z toho sytého zdravého zvuku za zády...
Následovalo už pouze předání majiteli. Toho v podstatě velmi obdivuji, jelikož po víc jak dvou desetiletích sedl za volant a opět do hadráka! On opravdu nic neřídil a jezdit nepotřeboval. Když jsem si uvědomil, jak se změnil provoz od roku 1982, měl jsem strach. Nejprve jsem ho sám svezl a pak došlo na situaci, kdy jsem mu svěřil volant. Musím říci, že jsem se jako spolujezdec ještě nikdy nebál, tak jako teď.
Pán prvních pět kilometrů velmi bojoval především s koordinací všech úkonů. On docela dobře pustil spojku, ale už do toho nedal dobře plyn. On docela dobře vyhodnotil situaci na křižovatce, ale už nedovedl brzdit. On věděl, kdy řadit, ale neuvědomil si, že při pouhém pohledu na řadící páku na Průmyslové přejel do druhého jízdního pruhu. Zpět do Hostivaře jsem před ním jel pomalu autem a trnul, aby něco neprovedl a stroj hned nepošramotil. Dobře to dopadlo, dokonce jsem měl pocit, že si čím dál rychleji vzpomíná, co je to řídit. Ještě že tak! Pán byl spokojen, hadrák mu stále slouží, věřím, že se objeví také na nějakém srazu.
Tomáš Jaroň, únor 2005
(zájemci, račte si kliknutím obrázky zvětšit)
Tomáš Jaroň, únor 2001
Milí návštěvnci našich stránek, tady Vám představuji našeho kolegu Eryksona. Je to chlapík veselý a společenský. Jestliže bude při renovaci Velorexu tak systematický, pečlivý a důsledný jako třeba při pokusech s ohnivou vodou, bude jeho hadrák opravdu skvělý a jedinečný.
Takže , na tomto místě budete až do jara svědky toho, jak našemu kolegovi Eryksonovi pod rukama postupně vzniká jeho Velorex, který se jmenuje LUDVÍK. Erda renovuje precizně a není žádný divoch, a proto postupuje opravdu s rozvahou.
Takže na prvním snímku
můžete vidět koupenou kostru, poměrně v dobrém stavu, jen
jí někdo dovařil ještě malé příčné trubky do střechy.
Bohužel dostala ránu vlevo na čumák, ale to hravě srovnáme.
Čeká na převoz do garáže, kde se na ní začne pracovat.
A ta chvíle již vypukla! Proběhlo pískování kostry
a její nátěr. Na druhém snímku lze vidět jednotlivé
komponenty kostry v laku ve chvíli, kdy schnou a čekají na
montáž do kostry. Reflektory nahoře se budou stříkat až s
blatníky později.
obr. 1
obr. 2
obr. 3
Na třetím obrázku vyfotil Erykson svůj stroj z jednoho z nejtypičtějších pohledů. Řízení, nádrž, přední náprava jsou na svých místech. Je přišroubována nová podlaha, na kterou je Erda obzvlášť háklivý. Běda tomu, kdo na ni položí něco špinavého! Opískované a speciální diskovou stříbřenkou nastříkané ráfky svítí novotou. Na nich se pak vyjímají nové pneumatiky.
obr. 4
obr. 5
obr. 6
Čtvrtý snímek ukazuje v plné kráse stroj zezadu. Je tu nová rozeta, na svém místě je i motor, který by už měl být brzy slyšet. Dojem trochu ruší jedině absence středu volantu. Stroj je poprvé vytlačen z garáže a bez doutníků jede! Je to slušný rachot (obr.5) - v ten slavný den se v garáži sešly hned stroje čtyři, a tak došlo ke srovnávání. Na šestém snímku je dobře vidět palubní deska v imitaci dřeva s připraveným otvorem pro rádio.
obr. 7
obr. 8
obr. 9
Na snímku číslo 7 se nacházejí namontované chromové doutníky, Velorex má správný zdravý zvuk. Probíhají nové a nové testy, stroj startuje, drží volnoběh, Erykson právě šteluje chod spojky (obr.8). Celou renovaci podrobně sleduji a rád se projedu i v této kostře. (obr.9).
obr.10
obr.11
obr.12
Na desátém snímku je stroj oblečen do nového modrého kabátu, právě připevňuji nápis Velorex, který vždy dodá velkou míru na design. Erda si napíná dveře (obr. 11), chystá se na STK. Stroji na dvanáctém obrázku chybí pouze namontovat připravené přední blatníky a hurá do Boskovic!
Tomáš Jaroň,
květen 2001
Pepa se odhodlal k velkým změnám. Nejenže provedl GO motoru, vyměnil řetěz a výfuky, ale dokonce si ušil nové šedé plachty a nahradil tak své staré aviatické. Zadek teprve došívá, ale zároveň jezdí, a tak mohla vzniknout tato přechodová fáze. Ještě se připravuje změna v zadní části vozidla, ale zatím nejsou fotky, a proto s komentářem počkám.
Tomáš Jaroň, březen 2001