E X P E D I C E 
DOLOMITY NA JEDEN VÁLEC

aneb
do Blanska přes Grossglockner

motto : "Na sraz do Blanska vyrazíme s víc než týdenním předstihem! Jeden nikdy neví, co se kdy
             podělá..."

Honza Matl, 11.1. 2005, 23:20, čtvrté pivo

REPORTÁŽ Z JEDNOVÁLCOVÉ EXPEDICE DO ITÁLIE

PROLOG

A je to zde! Startuje se téměř dva roky připravovaná cesta, která má prověřit naše starší tříkolky s jednoválcovým motorem z padesátých let. Část našeho okolí si o nás myslí, že nejsme normální, že jsme blázni, proč vůbec na takovou cestu jezdíme a jiné podobné reakce jsem kolem sebe zaznamenal. Ale my jsme měli svoji hlavu a byl jsem příjemně překvapen, že nikdo necouvnul a celá sestava vyrazila dle plánu.Celý týden před odjezdem panuje náročná příprava, někteří kolegové absentují v zaměstnání, aby vše stíhali. I přes systematickou přípravu se nakonec projevily určité nedostatky. Vlasta objevil vysypané ložisko ventilátoru a prasklou nádrž, Jirka Řezník až do pátku pětkrát půlil motor - chtěl vylepšit a doladit, ale nepovedlo se mu to prý jak chtěl. Vůbec nejhůř asi dopadl Ivan, když se šel takhle v podvečer projet a při návratu do garáže se mu stroj podivně nahnul - myslel, že je to osička, ale byla to únava materiálu, kterou by nikdo nečekal ani ve snu. Takto z ničeho nic nalomená náprava (viz snímek), to se jen tak nevidí. Já lítám od rána do večera, chystám stroj, připravuji věci, ve čtvrtek v noci nakupuji v Tescu... Nelépe časově je na tom Jiřík v Horní Radouni. Ten se pečlivě připravuje celý týden, podniká zkušební jízdy s expedičním zatížením a vůbec je celkové připraven asi nejlépe. Necháme osudu volnou ruku, pátek je zde, akce začíná...

PÁTEK 18 .8 .

Sraz máme v Jižné u Vlastíka, jako vždy. Ivan bere za startovací páku v Hluku v 9:00. To jsem ještě v práci. Vlasta měl nějaké patálie s dobíjením, také vyrazil dříve, aby to doma na Jihu doladil. Honza vyjel v pátek kolem čtvrté odpoledne. Já jsem se dostal domů kolem třetí, musel jsem ještě vyměnit peníze a celý stroj naložit. Nedokázal jsem vyjet dříve než v půl páté. V Jesenici jsem se dostal do zácpy poprvé, podruhé u Benešova. Valník docela jede, to zadírání z Lipnice si snad sedlo. To jsem se domníval. Leč mylně, jak se později ukázalo. Také volal Ivan, že mu to u Brna přestalo jet, má asi nějaké potíže s palivovou cestou. Blíží se první větší kopec, takzvaný "Votičák". Pod ním se mi motor zcela z ničeho nic zakousnul poprvé. Vychladlo to a jedu dál, začínám mít špatný pocit z toho, co bude následovat. Najednou vidím ve zpětném zrcátku hadráka!

Zastavili jsme a já zjistil, že je to neznámý kolega z Prahy (jehož jméno jsem už zapomněl) a jede pěknou třiapůlou na víkend do Mladé Vožice. Poté co jsme spolu ujeli asi deset kilometrů, se můj motor hryznul znovu. Během chladnutí, jsme ještě pohovořili a na další křižovatce jsme se už rozdělili. V Táboře tankuji plnou, hadrák se nyní nekouše. Začíná se šeřit a ochlazovat docela svižně valím z Plané nad Lužnicí směr Jižná. Říkal jsem si, že je to už asi konečně v pořádku - jenže ouha! V Červené Lhotě to začalo cukat, vynechávat, netáhnout, prostě hrůza. Přískoky jsem odbočil do Jižné. Sto metrů před domem Vávrů v zatáčce u zrcadla valník chcípnul a byl konec. Kolegové mi přispěchali pomoci s tlačením. Začíná první expediční oprava. Hlava dolů, válec dolů, píst ven. Válec je dorasovaný jen o trochu méně než zazrcátkovaný píst se zapečenými třemi kroužky... Řešení tu je. Jiřík sedá do hadráka Jirky Řezníka, který dojel po mě jako poslední a vyráží domů pro píst, kroužky, hlavu a válce. Měníme vše, projíždím stroj, jede to. Je po jedenácté hodině, odcházíme do místního podniku na točené probrat zítřejší strategii. Plán zněl jasně: Vstaneme v 5:00 a v 6:00 vyrazíme, inu v duchu Erdovy charakteristiky - co nedoženete výkonem, doženete disciplínou!

ujeto 135 km

SOBOTA 19.8.

Vlasta nás opravdu brutálně budí v pět ráno. Lehce snídáme a kolem šesté odjíždíme. Hned po startu mi valník trochu prskal, tak jsem si opravil odtrh. Včera po tmě jsme ho nastavili špatně, jak se ukázalo. Kolona šesti jednoválců se dává do pohybu. Je tu démonický Pluhův Žďár. Jeho průjezd je opět v pořádku. Nicméně za ním, kousek před Kardašovou Řečicí, se nešťastný valník opět zakousnul... Přemýšlíme, proč. Někoho napadlo změnit karburátor. Vyndal jsem tedy dotyčnou součástku a úplně jsem se zhrozil - byl zanesený úplně všude, až běda! Já ho kupoval jako nový před sedmi lety a byl původně namontovaný v Kristýně, ale stačil se zřejmě nečinností dokonale zasr...zaneřádit. Měl jsem ještě jeden s sebou , ale Vlasta řekl, že má doma osvědčený dobrý, a tak pro něj vyrazil zpět do Jižné. Je krásný slunný den, za kolonu jsme umístili výstražný trojúhelník. Relaxujeme v poli, Vlasta se podezřele dlouho nevrací. Po necelé hodině dojel s tím, že mu stroj u Jižné kleknul, že měl asi zaolejované kladívko a nakonec ještě vyfouknul těsnění pod hlavou. Tak jsem tedy vyměnil karburátor a jel to projet do Jižné a zpět. Zdá se, že konečně je můj zadírací problém odstraněn. Teď řešíme Vlastu. Jeho upravovaná hlava potřebovala speciální péči, dokonce jsme při povolování vytočili matku i se šteftem, který se nám vůbec nelíbil. Kluci sedli do Oskara 54 a vyrazili do Řečice k jistému panu Plockovi, který dělá motorky a Vlasta ho dobře zná. Dovezli štefty a těsnění a oprava pokračovala do konce (jak se později ukázalo, škoda, že nevzali i celou hlavu...). Cesta pokračuje dále na jih. Ve Veselí nad Lužnicí marně sháníme chleba. Tak alespoň Jirka koupil směs spojovacího materiálu. Provoz na Budějovice se dá vydržet, držíme se vcelku pohromadě. Jako jediný mám v motoru patnáctizubé kolečko, a tak bych sem tam řadil pětku, ale kde ji vzít? Jirka před jihočeskou metropolí vyrazil vpřed pro chleba. Jeho panelkový motor jede jako drak.

Ve městě Jiříkovi klekl na křižovatce stroj. K jeho rozjetí postačilo změnit svíčku. Máme šikovné ruční vysílačky, zatím také telefonujeme. Trochu jsme se roztrhali, sraz si dáváme za městem na jednom takovém vhodném místě k zastavení. Čekám tam jako první s Vlastíkem. Ten mě upozorňuje, že mám uklepaný kabel od relé. To je neuvěřitelné, vibrace stroje utrhly drát od "B" a "M" ! Když už chceme jet dále, v protisměru se objevuje hadrák. Modrý, žluté blatníky, ten znám... je to kolega Michal Sedmihradský, který se právě vrací z Lipna z ryb. Po krátké slovní výměně tedy konečně pokračujeme dále na Krumlov. Před ním jsem ještě musel vyřešit takovou banalitu, jako je pecka na svíčce. Panuje docela slušné vedro, vodáci splouvají Vltavu v hojném množství, vodní stav vůbec není zlý. Ve Vyšším Brodě nejprve dobíráme benzín do plné nádrže a poté zajíždíme k oblíbené restauraci U hastrmana, abychom naposled poobědvali dobrou českou "hotovku" . Jirka si tu musí vystužit přední pružiny, jelikož mu v zatáčkách jde kolo do blatníku. Místí obyvatelé si se zájmem prohlížejí naše stroje, dokonce sousedé od hospody přinesli ukázat fotografie z roku 2002, na kterých jsme zachyceni, když jsme se tam stavovali cestou do Monaka. Po patnácté hodině konečně překračujeme státní hranice ve Studánkách. Celníci na obou stranách jsou milí a vstřícní, ptají se kam jedeme, ani si nevšimli, že některé stroje nemají "cézetko" . Valíme směr Linz. Mají tu fůru semaforů a značení taky nic moc, hodinu se jím prodíráme, abychom se dobře nasměrovali na okresní silnici na Solnohrad. Na jedné křižovatce jsem zjistil, že jsem uklepal levou lampu na korbě. Flegmaticky jsem ji umístil do vozu na sedačku a pokračoval dále.

Frčíme po nádherném asfaltu vpřed po trase Wels - Lambach - Vöcklabruck. V jednu chvíli jsme vepředu s Vlastíkem museli chvíli čekat, protože se Jiříkovi vibracemi vyklepal kolíček, který na hřídeli z motoru drží páčku k táhlu řazení (jelikož se s tímto problémem ještě setkáme, dále budu užívat krátké označení - řadící kolíček). Je jasné, že původní plán nedodržíme, a tak přemýšlím o vhodném noclehu. Naštěstí se před námi rozkládá krásné jezero Wallersee, u kterého se určitě podaří přespat. Když jsem k němu hledal vhodnou odbočku, byl jsem stavěn hlídkou rakouské policie. Rychle jsem přepnul, na bošárně z jedničky na dvojku. Příslušník s příslušnicí byli trochu v šoku, když jim zastavilo strojů hned šest a maličko jsme je obklíčili. Aniž bych mu dal prostor mluvit o svícení, zeptal jsem se, kde se tady jede k jezeru a řekl jsem mu v rychlosti, co jsme zač a kam míříme. Úplně zapomněl na svícení, ukázal mi cestu, zasalutoval a mi pokračovali dále. U Wallersee táboříme v rohu parkoviště pod širákem. Vaříme, pivo z čumáku je docela pitelné. Odvážní se koupou v poněkud chladnějším jezeru, Vlasta s Ivanem na vstupu do něj uklouzli a jen díky jejich obratnosti si u vody neublížili. Po chvíli rozhovoru usínáme s vidinou dění ve dnech příštích.

ujeto 293 km

NEDĚLE 20.8.

Oproti včerejšku dnes ráno žádná akční disciplína nepanuje. Vstáváme volně kolem osmé hodiny. Snídáme zatím relativně čerstvý český chléb, počasí vypadá dobře, pojedeme hned od začátku na kabrio. Náš vrchní ladič Vlastík si nedal pokoj a chtěl svému stroji dopřát jinou, údajně lepší sníženou hlavu. Měnil a laboroval a zkoušel. Výsledkem bylo několik zničených těsnění a konstatování, že ta hlava je nějaká křivá. Takže ve finále pokračoval dál hezky se standardním klingeritem. Vyrážíme vpřed. Hned po necelých patnácti kilometrech nás čeká obávaný průjezd městem Wolfganga Amadea Mozarta. Samozřejmě, že došlo k chybě na jedné ze světelných křižovatek a dokonale jsme setřásli dva poslední z kolony - Ivana a Jirku. Naše zbylá čtveřice maličko omylem projela centrum, ale opět asi po hodince jsme se sešli na správném konci města, abychom pokračovali dále na Lofer. U zdejšího Agipu bereme pohonné hmoty. Naložené, k výkonu nucené jednoválce mají spotřebu kolem pěti litrů.

Bohužel jsme ve finále vyjeli z města ještě maličko jinak, takže jsem trasu lehce upravil a projeli jsme oblíbeným místem říšského vůdce Berchtesgadenem. Museli jsme mu zdolat první sedlo, které se objevilo neplánováně před námi - Schwarzbachwacht (868 m.n.m.). Bylo značené jako 10% stoupání, ale když to srovnám třeba s lysickou dvanáctkou, řekl bych, že to bylo o dost prudší. První rychlostní stupeň je tu docela vytížen. Ivan zjistil, že má nalomenou startovací páku a že už visí jen na kousku. Dokud nenatrefíme na šikovnou dílnu s "céóčkem" , budeme kolegu Hlučana roztlačovat. Projíždíme druhé sedlo - Steinpass (606 m.n.m 8%), čímž se dostáváme ven z Německa, do kterého jsme na chvíli vjeli.Valíme dál na St. Johann. Ivan má opět problémy s palivem, stále nečekaně neteče. A to už se před námi objevuje řeka Inn, která s sebou bohužel přináší i déšť. Musíme dát střechy. Kdesi u Brixleggu jsme nuceni maličko vyjet z jasné trasy kvůli objížďce a co se nestalo, omylem jsme najeli na dálnici! Nic příjemného v dešti. Podle značení to vypadá, že po ní bude třeba jet asi dvanáct kilometrů, než z ní budeme moci vypadnout. Přibližně v půli tohoto úseku se nachází zastřešená celnice pro kamiony, teď v neděli volná. Zajíždíme pod střechu, Ivan totiž zaznamenal ve stroji neznámý zvuk u řetězového kolečka, obával se povolené řetězky, sjeté matky apod. Sundavá víko a vida, ztratil kolíček řazení. I když má páčku vyvedenou tisícihranem doleva, spadený poloautomat mu tam dělal pěknou paseku. Vše jsme vyřešili pevnostním šroubem M4 a kontramatkou. Mezi tím přestalo pršet. Ještě kousek po dálnici a jsme z toho venku.

Vlhký vzduch dělá své. Stroje letí vpřed, žádná porucha, plynulá jízda. Fantastické. Snad nejlépe značené rakouské město se jeví Innsbruck. Hladce až bravůrně jím projíždíme. Vypadá to, že dnes budeme nocovat tam, kam se mělo podle jakéhosi "fantasmagorického" plánu (kdopak ho vymýšlel :-) ) dojet už včera. Vodácké parkoviště v Heimingu je klidné a po dešti. Řeka dobře chladí plechovky, stavíme společenský přístřešek a stany. Jiřík si mění kolečko na patnáctizubé, aby byl lépe mobilní do zítřejších kopců. Všichni ostatní jsou na to příliš líní, něco takového předčasně řešit za deště a tmy. Z Jižné jsme až sem najeli 547 km což poněkud neodpovídá mému odhadu 429 km. Někde jsem zase udělal chybu, to se mi při plánování prvního dne už stalo, jsem naprosto klidný, budeme improvizovat. Kolem půlnoci jdeme plni dojmů z celodenní jízdy s jednoválcem spát.

ujeto 254 km

PONDĚLÍ 21.8.

Vstáváme kolem půl osmé, čekáme dnes mnoho zážitků. Zjistil jsem na první pohled, že můj valník stojí zadním kolem na ráfku. Nic moc jsem nezkoumal, vyndal kolo a vyměnil duši. Tu starou jsem dofouknul a naložil na korbu - budu ji sledovat, jestli ujde nebo ne. Jak se později ukázalo, chvění stroje dokázalo povolit ventilek! Neuvěřitelné, ale je to tak. V klidu vyjíždíme na trasu. Hned v Heimingu jsme ale objevili autodílnu, zkusíme zavařit Ivanovu startovací páku. Milý automechanik nám dal ve své dílně volné pole působnosti. Viděl totiž, že zvládáme všechno sami. Honza začal svařovat, Vlasta si vzal smirkový papír a rovnou podložku a jal se rovnat hlavu válce, kterou vezl špatnou. Poté ještě náš Vlastík dokonce vyzkoušel zdejší mechanikovu toaletu. Páka je nyní po Honzově zásahu nepřetrhnutelná. Náš rakouský kolega si ještě dělá několik fotografií svým polaroidem, my jsme ho odměnili třemi velkopopovickými kozly za pomoc.

Konečně jedeme dále směr Imst. Rozhodli jsme se vzhledem ke skluzu upravit si cestu do Itálie. Nepojedeme malou delší silnicí přes Passo di Rombo, ale kratší cestou více po hlavní silnici přes Reschenpass. V Imstu jsem zjistil, že jako první v naší koloně už jsem sám. Nevím co se děje, zastavuji u Agipu a čekám. Mezitím se též vybralo počasí, a tak je na místě sundat střechu. Když už to trvá déle, obracím a jedu zpět. V půli města jsem potkal Honzu, křičíme na sebe, jedeme oba na Agip. Dozvídám se, že před Imstem před jedním z tunelů Ivan přestal jet. Pořád mu špatně teče benzín, ale neví proč, a tak to trochu zkoumal. S Honzou svačíme, do řeči se s námi dává jedem místí pán, je naprosto fascinován našimi stroji. Asi po dvaceti minutách přijíždějí ostatní kolegové. Pokračujeme dále na Landeck a Nauders. Musíme také dotankovat palivo, než vjedeme do Itálie (v Rakousku je levněji), benzinka v Pfundsu se přímo nabízí. Zjišťujeme, že naše spotřeby se pohybují mezi 5 až 6 litry, což je srovnatelné s třistapadesátkou. Nyní už jedeme jenom do kopce. Kocháme se okolím, začínají první vracečky. Sedlo Reschenpass (12%, 1455 m.n.m.) je oproti očekávanému Stelviu pohodový stoupák, byť se jede velmi často trvale za jedna. Přímo nahoře začíná Itálie. Opět budíme rozruch, lidé se sbíhají a fotografují nás. Klesáme do údolí. V jedné z vesniček u kašny relaxujeme a obědváme.

Náš "Mont Everest" se nachází již nedaleko. Bohužel jsme maličko jinak odbočili a setřásli Jiříka s Ivanem, kteří jeli dál, správně. Jsme v sms kontaktu, kluci už začali stoupat. Mysleli jsme, že se sejdeme v Gomagoi, ale nestalo se tak, protože už v té vesnici je silnice tak prudká, že rozjezd by byl docela náročný. Jedu jako poslední, výkon motoru je zdá se příliš malý, jedu na plnou jedna. Na konci lesního úseku, kousek pod traversem před druhou polovinou stoupání se valníku za jednou z vraceček postavila do cesty střecha. Jednička skomírá, hadrák zastavuje a je konec. Odcouval jsem asi 30 metrů na rozšířené parkovací místečko, zadní kolo založil kamenem a dopředu uvázal lano. Musím se nahoru dostat za každou cenu! Projelo několik Italů s docela velkými auty. Gestikuloval jsem stopoval, ale marně. Pak zastavili dva mladí Němci s golfem, ale když pochopili, co po nich chci, řekli, že mají spojku před smrtí. Další Italové s vectrou zase nenašli tažné oko a jinam opravdu nešlo lano chytit - škoda. Další starší manželé z Německa se obávali, že to jejich bora tdi nezvládne vytáhnout, marně jsem jim vysvětloval, že jsem lehkej. Tak alespoň slíbili, že nahoře vyřídí, že nemůžu vlastní silou vzhůru. Také zastavili mladí Maďaři jedoucí shora a ti mi sdělili aktuální situaci přede mnou: jeden stroj je nahoře, dva pomaličku jedou, další stojí a opravuje a ten poslední už jede za autem na laně! To je docela komedie. Po půlhodině ale přišla spása! Ti Němci s boru se pro mě vrátili! Asi došel k tomu, že mě vytáhne. Naštěstí už je skoro večer, provoz slábne a já navázán naprosto v pohodě a rychle letím na kopec, dokonce stíhám i fotit.

Nahoře v sedle stojí špalír diváků, mávají mi, tleskají a zdraví posledního pilota. Dokonce tu jsou i motorkáři z Čech, ti se nestačí divit, každopádně máme úspěch. Konečně jsem se dozvěděl průběh cesty od ostatních. Relativně v klidu vyjely vzhůru dva stroje - panelkový Oskar 54 a vymazlený silák Jiříkův. Druhý na laně jel nahoru Vlasta, Honza prošlápl spojku, když uvízl ve vracečce z protisměru ucpaný autobusem a museli ho následně roztlačovat nějací Slováci. Ivan uvízl v jedné s prudkých serpentýn a nemohl dál, asi pětkrát popojel dozadu a rozjel se, ale vždy to dopadlo podobně. Nakonec jel kolem Jiřík a Ivan se chytil jeho střechy a svým motorem mu pomohl a takto se nakonec rozjel - motor mu nějak divně cukal a nechtěl a nechtěl. Pár metrů před vrcholem za obrovského trápení motoru přes spojku skončil a byl dotlačen na parkoviště.

Nahoře se fotíme tam, kde byl posledně sníh. Letos je tepleji, i když se s večerem citelně ochlazuje. Ivan zjistil, že jeho stroj nejede. Oskar je nějaký nemocný a prostě nemůže. Něco se stalo při této extrémní námaze špatně.Z ničeho nic byl v háji závit v hlavě válce. Že by ho dokázaly odrovnat jedničkové vibrace? Zjistili jsme, že jediná normální hlava zůstala v Jižné - to je veliká chyba. Musíme tam dát tu sníženou z panelky a k tomu je třeba vyměnit i štefty za delší, což opravný manévr prodlouží. Velmi se ochlazuje, jsme tu na Stelviu v nadmořské výšce 2760 metrů úplně sami. Ivan mění hlavu a zároveň přemýšlíme co dál. Pojedeme-li totiž dál, spadneme do údolí, odkud se dá odjet buď přes Passo di Gavia - malá okreska, 16% stoupání anebo dlouhým obloukem přes Itálii, kde by na nás čekaly buď několika kilometrové tunely (což je se šesti nevyzpytatelnými vozítky velké riziko) anebo Grossglockner.

Vzhledem k tomu, že jsme zkusili, jak tyto jednoválce fungují v prudkých kopcích takto vysoko - výkon jde s nadmořskou výškou znatelně dolů - a jaké je to trápení, rozhodli jsme se následovně: Sjedeme Stelvio zpět cestou odkud jsme přijeli a zdoláme znovu Reschenpass a za Imstem se vydáme přes Gerlospas na severovýchod - nemá smysl s časovým skluzem a se zkušeností ze Stelvia pokoušet osud dále. Přijeli jsme, viděli jsme, zkusili jsme. Pozvolna se setmělo, Ivan má novou hlavu. Budeme dělat přestávky na chlazení brzd, po chvíli klesání mi to neustále chcípá, reaguje to dokonce na zapínání světel, je to špatný, asi nedobíjím. Beru si baterku od Jirky, jeho trabantí dynamo je naše elektrárna. Ještě jsem v Gomagoi vyměnil svíčku, protože se ta co tam byla se ulila a umřela - Jirka ji hodil prudce ze srázu. Nedobíjí ještě Jiřík a Vlasta. Zdecimovaný manšaft dojíždí před půlnocí za Trafoi na místo, které jsme už odpoledne viděli, na kterém se dá přenocovat. Jsme plni dojmů, maličko to ze sebe až do usnutí ventilujeme.

ujeto 177 km

ÚTERÝ 22.8.

Ráno hluboko pod Stelviem je nádherně slunečné a teplé. Nikam nechvátáme, stále v nás odeznívá poněkud akčnější včerejšek. Ivan má přístroj i know-how a celé expedici měří dobíjení. Jiřík nedobíjí vůbec, Vlasta velmi nedostatečně a při napojení valníka na "diagnostiku" se Ivana jímá úžas - hodnoty skáčou nahoru dolů a prakticky nic se nedá neměřit. Docela tomu nerozumíme. Kontrolka zhasíná správně, ale tu baterku jsem včera evidentně vysál. No nic, na 75Ah se dá dlouho žít a pak zase můžeme měnit s elektrárnou "Řezník". Ta mimochodem dobíjí skvěle - trabantí dynamo má holt své výhody. Vlasta se nespokojil se zjištěním stavu, Jirka mu půjčil chytrou knížku s obrázky a pak se pokusil dobíjecí relé seřizovat. Asi se daří, hodnoty, které vstupují do baterky lehce překračují sedm voltů. Vyjeli jsme vpřed a konečně je to tady! Došlo i na kolegu Matla, má taky jednou závadu! Uvolněné výfukové koleno opravit bylo vcelku banálním úkonem, ale alespoň něco.

Míříme z druhé strany na Reschenpass, který už známe. Toto je ideální stoupání pro naše jednoválce, tohle zvládají, aniž bychom měli pocit, že všechna zařízení "dostávají na prdel". Velmi si užíváme klesání na rakouskou stranu, v Landecku budíme zaslouženou pozornost. Před Imstem zastavujeme u Intersparu a nakupujeme si čerstvé pečivo a nějaké lahůdky. Cesta proti proudu Innu ubíhá docela rychle, kilometry svižně ubývají. Nikdo nic neopravuje. Před Heimingem - nedaleko místa našeho nedělního nocležiště - tankujeme pohonné hmoty. Řekl jsem si, že vrátím jehlu doprostřed, tam kde původně byla, když už je zadírání vyřešeno. Došlo k neskutečné změně chodu motoru, jako bych měl jiný motor! Hadrák táhnul i do kopce, ochotně se rozjížděl do vyšších rychlostí. Říkal jsem si, že kdybych toto učinil pod Stelviem, že bych určitě vyjel. Ale to je pouhá spekulace. Opět jsme bravurně projeli Innsbruck a za ním u městečka Schwaz zahýbáme na pro nás dosud neznámou silnici.

Ivan, který nám všem tak pěkně ráno změřil dobíjení nyní sám zjistil, že dobíjet přestal. Je z toho malinko smutný, určitě se na to bude chtít podívat. Počasí se zhoršuje, vypadá to na déšť, dokonce už trochu poprchá. Hledáme místo na nocleh. Ze silnice jsme objevili pěkný plácek za jakousi hospodou. Mezi velorexy stavíme úžasný přístřešek z několika plachet a za pomoci gumycuků, kde každá z tříkolek má svoji funkci napínací, či nosnou. Velmi elegantním řešením pro komfort sezení uvnitř stavby se jeví vymontované dveře. Chlapci si ještě staví stany, ale mě s Jiříkem se pod přístřeškem líbí natolik, že tu zůstáváme až do rána.

ujeto 205 km

STŘEDA 23.8.

A opět tu máme krásné slunné ránko. Ivan se pěkně z čerstva pustil do hledání závady v dobíjení. Ten špatný kontakt po chvíli našel, ale během opravy si Honza všimnul, že ramínko chlazení s lodním šroubem má problém - dva ze tří listů jsou naštípnuty a před odlomením. Je třeba měnit za klasickou šestilistovku, což vyžaduje určitou záměnu futer a podložek při montáži, ale i to jsme překonali a pojedeme. Nádhernou silnicí se dostáváme přes Zell am Zirl pod Gerlospass (???? m.n.m., ??%), který budeme s chutí zdolávat. Stoupání začíná. Kocháme se nádhernými loukami všude kolem a jsme fascinováni, jak dokonale má každý kousek půdy svůj řád. Dělíme se na dva názorové proudy: 1) louky jsou sečeny 2)louky jsou spásány. Není vyloučena kombinace obou variant. Sedlo by mělo bát opět úměrné možnostem našich jednoválců. Jedu poslední, dokonce jsem nucen zastavit kvůli dočista hloupé krávě, která mi prostě ze silnice neuhnula. Trochu jsem jí musel vynadat, jelikož se kvůli ní musím rozjíždět do kopce. Chytá se dvojka, valím nahoru. Vtom se ozvalo "dzink, dzink " a hotovo! Rychle jdu nakouknout do motoru a hledám škody a problém. Dva listy z vrtule jsou fuč, tím nemístným tahem klínového řemenu o lopatky se povolila se osička a řemenička. Kluci byli vepředu, u sebe jsem neměl vrtuli. Řekl jsem si, že to ten kousek nahoru dojedu, dotáhnul jsem osičku s řemenicí a chtěl jet, ale nedaří se start. Že by to bylo ulité? Pustil jsem to z kopce a stejně nic. Mezitím dojel Vlasta, sundávám dekl a už to vidím. Jak se to celé hnulo, tak se v rotoru zahnul zpět klínek a vačka se protočila! Není divu, že to nepálí. Oprava trvala půl minuty a stačil šroubovák - vyhnul jsem klínek zpět a jelo se! Na parkovišti kousek pod sedlem obědváme a relaxujeme. Ke štěstí nám stačí instantní polévka Mají tu krásný výhled, fotíme, sluníme se. Mě chytila zpěvavá nálada. Za zmínku stojí německá rodinka v autě, která tu také zastavila. Zrovna jsem si zpíval "Kávu si osladím". Když jsem viděl, jak trochu poslouchají, nasadil jsem originální německou verzi "Es wird schon weiter gehen". Nastoupili do vozu a otec řekl: "Hmm, das ist Karl Gott" a odjeli. Blíží se oblast Krimelských vodopádů, budeme platit mýtné. Slečna u závory si nebyla jistá, zda jsme auta či motocykly. Nekompromisně jsem jí sdělil, že jsme motocykly Jawa "zweihundretfünfzig kubik" a bylo vymalováno za čtyři eura. Výhled na vodopády je opravdu zážitek. Nejsme tu samozřejmě sami. Zastavil tu u autobus s německými důchodci, kteří se po vystoupení nejprve věnovali tříkolkám a teprve pak vodopádům, což nás docela těšilo. Klesáme dolů poměrně slušně, jsem stále příjemně nadšen, že nemáme problémy se starým brzdovým systémem v takto náročném terénu. Dole v údolí je docela hic. Vlastík přetrhl spojové lanko, oprava byla vcelku rutinní záležitostí. Uvažujeme o koupání. Jedeme a hledáme příhodnou hladinu. Zdá se, že nejblíže bude Zell am See. Nakonec jsem asi dvacet kilometrů před ním natrefili na luxusní přírodní koupaliště a dokonce nebylo komu zaplatit vstupné. Bylo to skvělé osvěžení, naše organismy se po několika dnech setkaly s koupelí. Nálada v týmu je výborná, plánujeme si, že by bylo fajn najít spaní relativně rozumně, abychom se také mohli věnovat vezeným produktům z Dolních Věstonic. Za Zell am See musíme chtě nechtě projet po poněkud exponované velké silnici kolem ??????, než z ní půjde zase uhnout. Jedeme docela dlouho z kopce, občas vyřazuji na neutrál. Jednou jsem takto chtěl vyřadit, ale ouha - páka má chod skoro jako startovačka, je tu oblíbená závada, která se nazývá klínek řazení. Ještě kus jedu, jako by se nechumelilo. Když má ale začít tunel, vyměknul jsem - co kdyby se v něm muselo řadit, že. Stavíme a opravujeme - klínek nahrazujeme pevnostním šroubem a pro jistotu jej aretujeme dvěmi matkami na kontra. Stihli tu zastavit policisté, chápou situaci, dokonce si nás fotografují. Jede se dále, bereme benzín v ????? a hledáme místo ke spaní. Jedu s Jirkou vepředu, protože jsme nejlepší noclehohledači. Na konci vesnice ???????? jsme našli pěkný prostor za hromadou dřeva, s potůčkem opodál a místem na stany. Ostatní dlouho nejedou. Jirka se vrací a já se později dovídám, že Ivanovi se vyfouklo těsnění pod hlavou a ještě se to opravuje. Za šera jsme ale všichni na místě, stavíme stany a vaříme. Na valníku vzniká parádní bar. Pan Kotačka, který právě dobral antibiotika má mimořádnou chuť na vínečko. Když už byla tma a my vesele debatili kolem korby objevila se policejní hlídka. Nevěděli, jestli na nás mají svítit nebo zhasnout, nakonec nechali svítit poté, co na chvíli zhasli. Přišli k nám, koukali a nevěřili, co že to vlastně vidí. Jeden řekl něco kolem stanů, ale nyní byl čas na moji metodu nepustit je ke slovu, a tak dostali přednášku o naší exotické expedici a o šestivoltové elektrosoustavě. To že by tu asi neměly stát naše stany je pomalu přestalo zajímat a začali okukovat tříkolky. Jeden se dokonce zaměřil na směrovou šipku.Ukázal jsem, jak funguje a byl nadšen.
Řekl jsem mu: "Dieses patent wie Hitler alt ist! "
Policista se usmál a řekl: "Aber Hitler ist shon tot! Auf wiedersehen!"
A bylo jasno. Tento diplomatický tah s příslušníky jsme oslavili další pet lahví bílého, kterého padly celkem tři litry. Kolem půlnoci zalézáme do stanů s pocitem příjemně stráveného expedičního dne.

ujeto 173 km

ČTVRTEK 24.8.

V klídečku a pohodičce vstáváme. Snídáme a čekáme, než oschnou střechy od rosy. Speciálně kvůli nám zastavili starší Manželé s nádherným veteránem Austin Healey z šedesátých let. Pán byl nadšen hadraplány, všechny si řádně nafotil. Odjíždíme vpřed směr Bad Abtenau a čekáme, kdy začne sedlo Pass Gschütt (???? m.n.m., 14%) Jedeme do kopce, bere to dvojka a už tu píší, že jsme v sedle. To značení je opravdu jaksi rozdílné. Stelvio, které je značeno jako 12%, je tisíckrát horší. Nechápu to. Klesáme ale poctivých 17% až k Haltstätersee, u kterého zastavujeme a fotíme. Během přestávky jsme si dali partičku pexesa s večerníčky. Jednoznačně nejhorším hráčem se stal kolega Kotačka. Vlastík také zjistil, že má volné výfukové koleno, a tak to musel dotáhnout. Počasí nemá chybu, jedeme dál. Jiříkovi podruhé vypadl kolíček řazení, oprava netrvá nijak dlouho. Na odpočívadle u Traunsee obědváme. Je to přesně tam, kam jsme dojeli první dne naší první expedice v roce 2001 a kde jsme spali. Ivanovi extrémně nevoní moje dršťková polévka od Vitany a s ešusem mě vykazuje od stolu. Nezbývá než pokračovat dále, směr Amstetten. Stmívá se, za městem zahýbáme na vedlejší silnici a hledáme místo na spaní. Když už to trvá dlouho, zahnul jsem na jednu polní cestu a dojeli jsme až na krásnou travičku vedle kukuřičného lánu - snad na nás nepřijde ani majitel, ani divočáci. Na valníku je opět bar, dorážíme veškeré vezené zbytky lihových nápojů. Pan Řezník celou konzumaci zdatně moderuje. Někteří kolegové mu neustále utíkali z lopaty, ale všechny postupně dostal i toho nejserioznějšího z Chuchle. Chvíli to vypadá na déšť, pak fouká a jsou vidět hvězdy. Patrně poslední zahraniční noc si ve zdraví prospáváme.

ujeto 211 km

PÁTEK 25.8.

Ráno vstáváme brzy kolem sedmé hodiny. Neprší, ale každou chvíli může začít. Balíme stany a já uklízím bar na valníku. Rozhodli jsme se ujet s pole a vyhnout se tak případné konfrontaci s majitelem soukromého pozemku. Střechy se nesundávají, voda shora hrozí opravdu každou chvíli. Na jednom šikovném parkovišti stavíme na snídani. Směrem na sever se naše cesta ubírá docela rychle. U města Krems se objevuje Dunaj, podél kterého nyní nějakou dobu pojedeme. Stroje šlapou jako hodiny, docela nás to těší. Čím dál tím více se blíží Morava a objevuje se slunce. Nedaleko od nás se nachází skupina z velorexího čundru, ale po jejich kontaktování zjišťujeme, že se nepotkáme. Pojedou sice po naší trase, ale až k večeru. Projíždíme vinařskou oblastí v okolí městka Retz. Chvíli po poledni překračujeme státní hranice v Hnanicích. Ani jsme nedojeli těch pár kilometrů do Znojma, když už mi volá Vašek, že nás vítá doma. Luděk totiž komunikoval se mnou přes sms a hned tu informaci o našem návratu umístil na web. Máme hlad, zkoušel jsem najít ve Znojmě šikovnou restauraci, ale neúspěšně. Navíc jsme setřásli Honzu, který jel poslední. Chvíli na sebe čekáme a nakonec jsme se provolali a sraz si dáváme na konci města. Je tu benzínka, u které Ivana zastavila policejní hlídka, protože nesvítil. Jak jsme se později od zdravě až legračně dopáleného Ivana dozvěděli, proběhl mezi ním a policistou asi tento dialog:

P: " Dobrý den pane řidiči. Vy nám nesvítíte! "

I: " Dobrý den, já o tom vím. " chvilka napjatého ticha. Nyní Ivan zahájil velkou přednášku o voltech, wattech, ampérhodinách, dynamu, statoru a vůbec mu všechno vysvětlil, vypočítal a nakonec předvedl, jak krásně mu to svítí když chce. Ivanova gestikulace z dálky působila opravdu silně.

P: " Tak si pořiďte světla pro denní svícení! "

I: " Pane, to je rok 1955, originál veterán, copak to můžu něčím takovým zkazit? Jak by to vypadalo. My jsme teď projeli kus Evropy, všude nás zastavili spíše proto, aby si nás vyfotili a měli maximum pochopení. Já pojedu bez světel i dál a budu spoléhat na vaši toleranci."

Ještě chvíli úplně blbý vcelku odvařený polda koukal, něco mlel, chtěl se radit s kolegou, který mu ale raději utekl a nakonec Ivana pustil. No jo, jsme doma! Jedeme dále směr Brno, hledáme vhodné místo na oběd. Nakonec jsme našli v jedné z vesniček příjemný motorest s dobrou kuchyní. Místní štamgasti byli velmi nažhavení prohlídnout si naše stroje. Dokonce nám při odjezdu zamávali. Na další trase na Moravský Krumlov, Ivančice, Rosice a Veverskou Bytýšku máme hned několik závad. Vlasta odrovnal vrtuli a musel ji vyměnit, Ivanův virbrorex dokonce vyšrouboval svíčku z hlavy!! Neskutečná porucha. A taky podruhé a naposled došlo na pana Matla! Najednou prostě přestal jet, motor se zastavil. Zkoumáme to, problém tkví v elektrice. Honzovi odešlo jakési vypínací relé, které tam jak jsem se dozvěděl v podstatě být ani nemusí. Tak se muselo odstavit, což znamenalo, že to musí Honzík chcípat přes kvalt. Jedeme dále, je tu Kuřim, Lipůvka a v krásném odpoledním čase vjíždíme do Černé Hory. Babička není doma, to že nás tam tolik dojede, jsem si nechal jako překvapení. Najeli jsme do zahrady a začali vybalovat. Na cestě k nám je hadrákem Luděk a fabií Vašek Radimský. Zítra dojedou také ženy našich dvou kolegů - Katka s Lenkou + Simča. Babička dorazila, malé překvapení rychle zvládla, my jsme se pohodlně ubytovali a postupně prošli sprchou. Opravdu luxusní pocit, i když nejsem žádný profesor hygieny. Večer je slavností, ukončovací, v areálu pivovaru ve Sladovně, kde jsme se usadili a hned tak domů nepůjdeme. Dokonce vyšlo najevo, že Jirka Řezník má dnes narozeniny! Pilo se Monte Negro - pivní černohorská pálenka. Cestou na kutě značně po půlnoci dokázal Ivan na náměstí poměrně zásadně změnit dopravní značení a Honza obveselil spící občany několika písněmi.

ujeto 246 km

SOBOTA 26.8.

Vstáváme dočista v klidu a pohodě, žádná honička, snídáme na terase, babička nám dobře nakoupila ingredience, chlapci jsou se servisem nadmíru spokojeni. Dohodli jsme se, že dnešní oběd proběhne na penzionu Zlatá Růže u našich Boskovických kolegů. Tomáš Kostík tam je sdělil mi, že jsou u nich právě kolegové z ostravského velorex týmu vedeni samotným prezidentem Standou Swaczinou. Vyrazili jsme na Boskovice. Hned v Černé Hoře po pár metrech jízdy zaznamenal Vlasta závadu, na kterou měl podezření již v pátek, ale ještě se neprojevila. Uvolnila se matka držící spojkový buben, čímž spojka ztratila na funkčnosti. S Luďkem se na konci kolony rozhodli, že se to opraví stylově až na parkovišti v Boskovicích. A tak dvouválec vzal na lano jednoválec a frčeli spolu po státní. Na Růži bylo devět velorexů a s námi už to byl malý sraz. Naši skupinu také doplnily dvě manželky a jedna dcera právě ve chvíli, kdy Vlastík vypustil olej a nakouknul pod víko. Obědváme a následně se přesouváme zpět do Černé Hory. Vyrazili jsme na relaxační procházku po obci a poté jako včera zahnuli do Sladovky, i když večer nebyl tak bouřlivý jako včera. Dokonce cestou domů vrátil Ivan otočené dopravní značení do původního stavu. Usínáme a těšíme se na finále - sraz v Blansku.

ujeto 32 km

EPILOG...

Co říci závěrem? Jak souhrnně v kostce zhodnotit takto ojedinělou akci? Jak nejlépe vystihnout směsici pocitů a nálad, které nás cestou provázely, jak celkově shrnout expedici s jednoválcovou dvěstěpadesátkou? Byla to zajímavý test vozítek, které k něčemu podobnému naprosto, ale naprosto nebyly konstruovány. Ukázalo se, že ve chvíli, kdy je třeba výkon a stroji se musí sáhnout na dno a nejde to jinak, než jet na plný plyn na nízký rychlostní stupeň, dochází k neúměrným vibracím, které nadměrně opotřebovávají a unavují nejrůznější součástky dvěstěpadesátky. Na počátku valné většiny poruch bylo právě ono likvidační chvění. Jednoválcový nízkootáčkový motor jako takový se ukázal jako velice spolehlivý agregát, také nás velmi příjemně překvapily brzdy. Také mechanická ústrojí, která nepodlehla chvění neměla problém. Tolik technické hodnocení. Když jsme se nepohybovali v extrémních kopcích stroje šlapaly dobře i když s dvouválcovou třistapadesátkou nesrovnatelně. Jednoválec je skutečně zajímavý, renovujme tyto stroje, jezděme s nimi na srazy a na výlety, ale není třeba dávat jim nějaký extrémní "záhul" v Alpách. V bratrském názorovém střetu Františka a Mojmíra Stránských, je třeba dát za pravdu pokrokovějšímu Mojmírovi, čímž ovšem v žádném případě nezavrhuji jízdu s dvěstěpadesátkou. Z hlediska kultivovanosti chodu motoru a tím i celé jízdy však je dvouválcová koncepce prostě lepší technické řešení.

Vzniklé poruchy na strojích během cesty :¨

IVAN - 1) opakovaně náhodně neteče benzín do karburátoru - možná ucpaná dírka víčka nádrže, 2) přetržená startovací páka, 3) vypadený kolíček řazení, 4) stržený závit v hlavě, 5) porucha dobíjení, 6) ulomený list vrtule chlazení, 7) vibracemi vyšroubovaná svíčka

TOMÁŠ - 1) vadný karburátor = chudá směs = zadírání = výměna pístu kroužků a válce, 2) utržený kabel od relé, 3) pecka na svíčce, 4) porucha dobíjení, 5) ulomený list vrtule chlazení, 6) vypadený kolíček řazení,

VLASTA - 1) zanešená kladívka, 2) vyfouklé těsnění pod hlavou, 3) porucha dobíjení, 4) povolené výfukové koleno, 5) ulomený list vrtule chlazení,

JIŘÍK - 1) špatná svíčka, 2) vypadený kolíček řazení - 2x, 3) porucha dobíjení,

JIRKA - 1) měké pružiny přední nápravy, 2) vypadávající přední pružiny pérování - 2x,

HONZA - 1) povolené výfukové koleno, 2) nefunkční spínací relé elektroinstalace - Honzův výmysl navíc :-)

Další fotografie k vidění ve VEDROVĚ GALERII.

A jak se praví v legendárním Mrazíkovi: "A to už jinde jsme, je to jiná vesnice" .... pokračujeme v Blansku na srazu.

(c) Tomáš Jaroň, srpen - září 2006

AKTUALITY Z PŘÍPRAVY :

31.03. 2006 : Malá ukázka, jak se v Hluku pracuje na expedičním stroji.

10.03. 2006 : Máme za sebou III. přípravné sezezní a jsme zase chytřejší.

15.12. 2005 : Další část přípravy proběhla na II. přípravné schůzi.

06.12. 2005 : Příprava techniky - co kdo plánuje za zásahy na stroji

04.10. 2005 : Do expediční sestavy přibyl kolega Jirka Ježek.

23.03. 2005 : Náčelník zpracoval také mapu celé plánované trasy.

23.03. 2005 : Tiskový mluvčí expedice zpracoval Desatero pravidel pro skupinovou jízdu bez vysílačky.

11.01. 2005 : Proběhla první přípravná schůze ve složení Vlasta, Tomáš, Honza v pivnici U Radegasta na Zahradním Městě v Praze. Schválili jsme trasu, řekli jsme si, co a kdy bude třeba řešit v rámci příprav a co nesmíme podcenit a na co se zaměřit.

KDY ?
Termín akce je naplánován na 18. - 27. 8. 2 0 0 6

KDO  a  ČÍM?
Náčelníkem výletu, který je zároveň duchovním otcem celé expedice a má za úkol vydávat pokyny účastníkům expedice, byl jednomyslně schválen
Vlasta VÁVRŮ, VELOREX -OSKAR 16, r.v. 1956

Tiskovým mluvčím výletu, který bude komunikovat s širokým laickým i odborným okolím a bude zastupovat zájmy expedice navenek ve všech světových jazycích a bude spravovat aktuality na webu ve fázi přípravy expedice, byl jmenován
Tomáš JAROŇ, VELOREX -VALNÍK 16/250, r.v. 1957

Regenerátorem výletu, který bude jako jediný dvanáctivoltový stroj dobíjet mobily účastníkům a zároveň bude fungovat jako neoficiální lékař expedice byl ustanoven
Honza MATL, VELOREX 16/250, r.v. 1962

Proviantním důstojníkem výletu, který bude hlídat, abychom cestou nestrádali, abychom měli chuť k jídlu a nebyli večer vyprahlí a konečně který bude odpovědný náčelníkovi za přísun červeného, bíleho a bezbarvé, byl bez váhání určen
Ivan KOTAČKA, OS-KAR 16, r.v. 1955

Technickým inspektorem výletu, který bude dbát na stabilní připravenost a jízdyschopnost strojů a který nebude chybět u žádného servisního zásahu s fotoaparátem, byl oficiálně dne 4.10. 2005 jmenován
Jirka JEŽEK, VELOREX 16/250, r.v. 1958

Řadovým členem expedice - čímž to se sestava uzavřela - byl 23.2. 2006 stanoven vytrvalý jezdec bez bázně a hany, který jede dokud má benzín a udrží volant a který je schopen a ochoten opravovat ve dne v noci
Jirka ŘEZNÍK, OS-KAR 54, r.v. 1954

PROČ ?
V Alpách jsme s velorexy již byli. A ne jednou. Jenže nás zajímá, jak se taková delší cesta daleko od domova, přece jen náročnějším terénem, než máme v ČR, dá absolvovat v starších jednoválcových strojích. Budeme mít méně výkonu v motoru, technicky méně účinné brzdy (krom Honzových koutoučovek), veškerá zařízení jsou starší, ale i jednodušší. Dvěstěpadesátky se také více chvějí a vibrují, šestivoltová elektrika má rovněž svoje nevýhody. Ale přes to všechno si od celé akce slibujeme, že zažijeme něco zcela nového a dosud nepoznaného a posuneme tak hranici možností jedinečných tříkolek bratrů Stránských zase o kousek dále...

DALŠÍ ÚDAJE A FAKTA:
Plánovaná délka trasy činí asi 1779 km a kilometry najeté první den a závěrečný víkend. Při odhadované průměrné spotřebě strojů 5l /100km a průměrné ceně litru PHM 35 Kč, činí náklady na pohonné hmoty přibližně 3100 Kč. K tomu je třeba přidat olej, potraviny a investice do předodjezdové přípravy. Při stanovování doby jízdy vycházíme z průměrné docílené rychlosti 40 km/h. V itineráři je aktivní den rozdělen na dvě základní části - přibližnou dobu jízdy a prostoje (přestávky na jídlo, opravy, údržbu, odpočinek, jiné pausy). Zeleně jsou označeny čísla silnic (312) a červeně dílčí vdálenosti v km (70).
Vzhledem k náročnosti expedice a velké individuální míře osobní odpovědnosti kažedého z členů týmu, pojedeme s největší pravděpodobností bez spolujezdkyň.

 
KUDY ? - PODROBNÝ DENNÍ ITINERÁŘ
PÁTEK 18.8.
- setkání účastíků expedice ve staré dobré Jižné, příjezd z Prahy a Hluku individuálně do 23:59
- poslední teoretické soustředění před odjezdem, samozřejmě s občerstvením

SOBOTA 19.8.
Jižná - České Budějovice - Dolní Dvořiště 70 - CZ / A - Freistadt - Linz - Wels 75 - Lambach 1 - Schwannenstadt - Vöcklabruck - Strasswalchen - Salzburg 100 21- A / D - Bad Reichenhall 312 - D / A - Lofer - Ellman - Vörgl 171 - Rattenberg - Schwaz - Wattens 154 - Innsbruck - Telfs 30 - Stams - Haiming

- délka etapy cca 429 km, doba jízdy cca 11 h, prostoje 3-4 h
- nejdelší etapa z celé trasy, která nás velmi nabližuje do cílové lokality, plynule vpřed s co nejmenšími prostoji, první prověrka
  trvanlivosti a spolehlivosti techniky
- nocleh na vodáckém parkovišti u řeky Inn 

NEDĚLE 20.8.
Haiming 186 - Ebene -Tumpen - Umhausen - Oberlangenfeld - Sölden - Zwieselstein - Angern 62 - Hochgurgl - Passo di Rombo (2497mnm, 13%) - A / I - Belprato 446 - Moso 19 - St. Leonardo in Pass 44- S.Martino - Saltusio 20- Merano - Naturno - Castelbello - Coldrano 48- Spondigna - Gomagoi - Trafoi - Passo di Stelvio (2757mnm, 12%) 49 - Bormio

- délka etapy cca 198 km, doba jízdy cca 7 h, prostoje 6 h
- zdolání neznámého a dobře známého sedla, tady se uvidí, jak jdou jednoválce "odspodu" a jak se chovají v opravdových kopcích
- improvizovaný nocleh v okolí Bormia

PONDĚLÍ 21.8.
Bormio 300 - St.Antonio - Sta.Caterina - Passo di Gavia (2621mnm, 16%) - Ponte di Legno 42 26 - Passo di Tonale (1833mnm, 10%) - Pizzano - Vermiglio - Fucine 37 - Dimaro - Male - Caldés - Bozzana - Revo - Cloz - Fondo - Passo di Mendola (1363mnm, 10%) - Appiano 71 - Bolzano - Cardano 241 - Ponte Nova 16 - Nova Levante - Passo di Costalunga (1753mnm, 16%) 10 - Vigo di Fasa - Pozza di Fassa 48 24 - Campitello di Fasa - Passo Pordoi (????mnm, ??%) - Arraba 

- délka etapy cca 224 km, doba jízdy cca 7 h, prostoje 6 h
- pokud projedeme první sedlo, projedeme asi všechno, kochací jízda italskou přírodou
- improvizovaný nocleh v okolí Arraby

ÚTERÝ 22.8.
Arraba 48- Cernadoi - Passo di Falzaregoi (????mnm, ??%) - Cortina d´Ampezzo 638 47 - Passo di Giau (????mnm, ??%) - Selva di Cad - Pescul 251 25 - Mareson - Dont 21 - Langarone 22 - Erto - Cimolais 17 - Cellino - Arcola - Bárcis 19 - Piano di Cavab - Aviano 18 - S.Foca - Vivaro - Tésis - Arba - Sequals 35  

- délka etapy cca 203 km, doba jízdy cca 6 h, prostoje 7 h
- průjezd srdcem italských Alp, z Aviana možnost dobýt moře (cca 80km)
- improvizovaný nocleh v horském prostředí (případně u moře)

STŘEDA 23.8.
Sequals - Travésio - Canzetto 15 - Pielungo 12 - S.Francesco - Verzéguis - Tolmezzo 52b 29 - Plöckenpass (1362mnm, 13%) - I / A 110- Mauthen - Kötschach 47 - Oberdrauburg 14 - Lienz  

- délka etapy cca 138 km, doba jízdy cca 4 h, prostoje 8 h
- volně vpřed, kilometrová rezerva pro případ cesty k moři či neplánovaného většího prostoje z dřívějška
- nocleh na známém místě u řeky Drávy

ČTVRTEK 24.8.
Lienz 107 - Winklern 16 - Mörtschach - Grosskirchhaim - Heiligenblutt 22 - Ledovec Franze Josefa - Hochtortunel (2507mnm, 12%) - Fusch 48 - Pichl 311 - Taxenbach 20 - Schwarzach - St.Johann 17 - Bischofshofen 9 - Werfen - Tenneck 22 - Golling 162 - Rossberg - Abtenau 21 - Schorn 166 - Gosauzwang - Ramsau - Bad Goirsen 145 - Bad Ischl 41 - Lahnstein - Ebensee 31 - Traunsee

- délka etapy cca 247 km, doba jízdy cca 8 h, prostoje 6 h
- užít si Grossglocknerhochalpenstrasse se vším všudy, foto nad ledovcem, pieta ve Fushi
- nocleh na odpočívadle u jezera Traunsee (letos asi bez ohňostroje)

PÁTEK 25.8.
Traunsee 120 5 - Gmunden 11 - Scharnstein 10 - Pettenhach - Wasserhub - Voitsdorf - Ried i.Tr. - Kremsmunster 122 17 - Rohr - Bad Hall - Steyr 22 - Holz - Seitenstetten Markt - Krenstetten - Aschbach - Amstetten 37 - Neumarkt a.d.Ybbs - Erlauf - Melk 33 36 - Schönbuhel - Aggsbach - Arnosndorf - Rossatz - Mautern 35 - Krems 35 - Gedersdorf - Hadersdorf 13 - Strass - Elsarn - Muhlbach a.M. - Maissau 19 - Eggenburg 9 - Pulkau - Obernalb - Retz 19 - Spittelmais 4 - A / CZ - Hnanice - Nový Šaldorf - Znojmo - Suchohrdly - Těšetice - Prosiměřice - Vitonice - Hostěradice - Petrovice - Moravský Krumlov - Polánka - Ivančice - Neslovice - Tetčice - Ostrovačice - Veverská Bytýška - Čebín - Malhostovice - Lipůvka 103 - Černá Hora (Lysice)

- délka etapy cca 340 km, doba jízdy cca 9 h, prostoje 3 h
- rychlý přesun Rakouskem, vpřed kolem Dunaje, držíme kurs Morava
- nocleh v naší hadroletí stáji v Černé Hoře, ochutnávka místího produktu...

SOBOTA 26.8.
VARIANTA A :
- rekreace v Černé Hoře, návštěva Ivoše F. a Kostíků, přesun do Lysic
- slavnostní ukončení expedice u Elišky na Labuti
- nocleh v rezidenci presidenta Velorex týmu Praha - Lysice

VARIANTA B :
- dojezd dle itineráře, doháňení případného manka kdekoli a kdykoli na trase vzniklého
- slavnostní ukončení expedice u Elišky na Labuti
- nocleh v rezidenci presidenta Velorex týmu Praha - Lysice

NEDĚLE 27.8
- absolvování srazu v Blansku
- návrat každý tam, odkud vyjel
- radost, únava, dobrý pocit z uskutečněné akce

Program je možno upravit dle technických, klimatických, společensko-politických a jiných okolností

PLÁNOVANÁ TRASA:

DESATERO PRAVIDEL PRO SKUPINOVOU EXPEDIČNÍ JÍZDU BEZ CB :
1) První jezdí vždy navigátor, který nesmí nikdy ostatním ujet z dohledu.

2) Každý článek kolony dbá na to, aby měl vždy v dohledu jak stroj před sebou, tak i za sebou (neplatí pro poslední článek)

3) Při plánovaných zastávkách dbá navigátor na to, aby bylo vždy místo pro všechny stroje.

4) Pokud některý stroj neplánovaně zastaví (porucha) ostatní se neprodleně pokusí o totéž.

5) Při výjezdech do horských sedel kde není pochyb o správnosti trasy, může stroj s "více dechem" vyrazit vzhůru. Při každé vhodné příležitosti (tam kde je prostor  pro všechny), ale takový předvoj musí zastavit a počkat na ostatní. Pokud do 20 min nikdo nepřijede, je třeba poslat sms navigátorovi nebo jeho zástupci.

6) Při sjezdech z horských sedel je třeba pravidelně stavět na chlazení brzd a to nejpozději po ujetých 5 km vždy tam, kde se vejdou všechny stroje.

7) Při průjezdu větších měst se navigátor snaží jet tak, aby zelená vyšla všem. Dále platí pravidla 1, 2 , 3.

8) Všichni sledují, zda stroje před nimi náhodou nemají aktivovánu směrovou šipku. Sami pečlivě šipky používají. V nutných případech je vhodné k vyjádření změny  směru jízdy použít paže.

9) Poslední v koloně jezdí stroj s nejmodernější koncepcí brzd. Všichni si vždy drží rozumné rozestupy.

10) Všichni členové kolony jsou povinni dokonale si osvojit NORMOVANÉ POKYNY NAVIGÁTORA (proběhne školení)

A) STARTUJEME, ODLET !

B) ZASTAVIT !

C) JEDEME BLBĚ, OTÁČÍME !

D) PŘIŠLÁPNOUT PLYN, JEDEME VZHŮRU !

E) ZVOLNIT, POMALÝ PRŮJEZD !

F) STÁT, TADY SE UTÁBOŘÍME ! (c) Old Shatterhand, 1874

G) NEJEDU, NEVÍM PROČ, ZASTAVIT

- poslední pokyn používají všichni
- jakmile řidič zaregistruje NPN pošle jej dál a tak to jde až na konec kolony

PŘÍPRAVA TECHNIKY - CO KDO CHYSTÁ ZA ZÁSAHY NA STROJI:
Každý stroj pochopitelně musí dostat nějaký ten zásah před odjezdem, aby jeho majitel mohl mít klidné svědomí, že pro přípravu udělal maximum. A proto:

1) Ivan hodlá u svého Os-Kara 16 r.v.1955 učinit mimo jiné toto:
- generální oprava kol - nový výplet, ráfky, brzdy
- motor - přetěsnění, výměna ložisek a gufer, klika ?, výbrus ?
- nápravy - svislé čepy, vodorovné čepy
- elektroinstalace - oprava, aby motor zhasnul při vytáhnutí bošáku (poz.autora: napište Ivanovi-vysvětlí) atd.

2) Jirka hodlá u svého Velorexu 16/250 r.v. 1958 učinit mimo jiné toto:
- výměna předního brzového lanka
- výměna kladek přední brzdy
- odstranění velkého tření v řízení - jde ztuha zatáčet
- kompletní renovace kol včetně nového laku a výpletu
- nové pneu
- přední kufr
- akumulátor 6V 75 Ah včetně držáku
- montáž nádrže na 23 litrů
- nové stírátko stěrače
- nový kobereček
- lícování a zvyšování výkonu motoru
- nové chlazení
- nová výfuková soustava
- montáž crosového sekundárního řetězu
- montáž dynama 6 V 75 W
- drobné úpravy na potahu atd.

3) Honza hodlá u svého Velorexu 16/250 r.v. 1962 učinit (a již učinil) mimo jiné toto:
- motor 250/559
- 12V elektrika + Vape SZ14 (popsáno v článku "elektrárna pro 250ky")
- zadní panelkové kolo + rozeta v plechovém krytu 634
- kulatá zadní kyvka
- přední kotoučovky + hydraulické ovládání (popsáno v článku "kotoučové brzdy na velorex")
- dost dalších drobných odlišností (podložená nádrž nad plachtu, pedály, umístění akumulátoru, start. lanko, zrcátka, výfuky, atd.

4) Vlastík hodlá u svého Velorex-Oskara 16 r.v. 1956 učinit mimo jiné toto:
- promazání a kontrola ložisek kol
- kontrola či výměna brzdového obložení
- kontrola lanka přední brzdy
- výměna řetězové sady (bude se dávat 16z řetězku)
- úprava trubek střešní konstrukce (abych se tam Vlasta vešel)
- možná koupě nové aku
- nové třecí podložky přední nápravy
- dodělání houkačky
- výměna převodového oleje
- sundání levého deklu a vizuální kontrola spojky
- změření relátka (zda správně dobíjí)
- instalace pořádného zpětného zrcátka

5) Tomáš hodlá u svého Velorex 16/250 Valníka r.v. 1957 učinit mimo jiné toto:
- kompletní revize stroje - mechanika, elektrika
- generální oprava kol - nové ráfky, pneu, výplet, renovace středů
- nové přední blatníky
- nové řízení
- výroba bočnic korby
- interiér - sedačka, přední kufr atd.
Více informací o Valníku čtěte v naší rubrice renovační.

VÝSTUPY Z II. PŘÍPRAVNÉ SCHŮZE:
Letos podruhé jsme se sešli v hospůdce na Zahradním Městě, abychom pokračovali v teoretické části příprav na plánovanou letní expedici. Sešli se Vlasta, Honza a Tomáš v úterý 22.listopadu. Nosným a stěžejním tématem bylo, jaké součástky, díly, nástroje pomůcky a přípravky vzít s sebou, aby nás nemohlo nic zaskočit. Takové seznamy jsme měli i v létech minulých, jenže u těch třistapadesátek je to nějaké jiné... Tady se člověk obává větších problémů, byť je to stroj jednoduší. Shodli jsme se na tom, že vytvoříme seznamy dva - první bude obsahovat položky, které by si měl vézt každý a měly by pokrýt běžné lapálie a drobné servisní úkony. Druhý seznam obsahuje součástky a pomůcky, které potřebují všichni dohromady a nemusí (a ani snad nemůže) je vézt každý. V tuto chvíli jsme dali dohromady poměrně vyčerpávající první seznam. Na druhém seznamu intenzivně a odpovědně společně pracujeme, ladíme jej a ještě to chvíli potrvá. Seznam první je hotov - tady je:
01-svíčka 2x
02-fajfka
03-cívka 6V
04-kabel na svíčku
05-kondenzátor 2x
06-kladívka 2x
07-klínový řemen 3x
08-osička řemenice + 2x matka M7
09-duše, ventilky, lepení
10-lanko přední brzdy 2x
11-lanko spojky
12-lanko plynu
13-těsnění pod hlavu 3x (Vlasta 6x :-) )
14-šponovák řetězu
15-řetěz + spojka
16-těsnění koleno válec
17-pojistky
18-kabel vodič 3m
19-vázací drát
20-směs spojmatu
21-izolačka
22-lékárna
23-spray na řetěz
24-olej PP 1l
25-svítilna+baterie navíc
26-sada žárovek
27-palivová hadička
28-palivový filtr
29-karburátor + sítko
30-zvedák
31-pumpička
32-tažné lano
33-trojúhelník spojky + tyčinka + kulička
34- pístní sada dle individuální konfigurace (píst, čep, 3xkroužky, segerovka 2x)
35-vrtule pravá
36-sada spojkových lamel
37-převodovka
38-vidličky + libuntyčka
39-uhlík 2x

VÝSTUPY Z III. PŘÍPRAVNÉ SCHŮZE:
První setkání v roce plánované expedice se uskutečnilo ve čtvrtek 23.února v restauraci Na vinobraní. Setkali se Vlastík, Honza, Tomáš a poprvé zavítal poslední plánovaný člen expedice, kterého jsme oficiálně přizvali, a sice Jirka Řezník. Probrali jsme situaci, jak postupují přípravy, co a jak je možné či není možné. Hlavním výsledkem jsou především hotové seznamy součástak, které povezeme sebou. Jednak byl finálně doladěn první seznam s díly pro každého a druhak jsme schválili seznam dílů společných, u kterých se dohodneme, kdo co vezme. Vlastní upravený seznam musí mít "vylepšený" Honza a "devatenáctkový" Jirka Řezník. Dále jsme v zásadě stanovili, že je třeba stroje připravit dopředu a absolvovat s nimi zátěžové prověřovací jízdy. Povinné soustředění se před odjezdem uskuteční při lipnickém srazu, kde si vyzkoušíme společnou delší jízdu bez CB. Nyní každého čeká s příchodem jara práce na svém stroji, aby v létě obsál. K nahlédnutí tu je Seznam druhý díly společné:
01-hlava válce - 3x
02-rotor, stator, vačka, dvojvačka - 1x
03-řemenička - 2x
04-zadní kolo - 2x
05-přední kolo - 2x
06-osičky kol + přední a zadní + matky - 2x
07-brzdové štíty levý a pravý
08-sada ložisek a gufer
09-kliková hřídel 1x na 15mm čep, 1x na 18mm čep
10-řetězové kolečko
11-primár
12-řadící automat
13-kolíky na řadící páčku
14-čertíci, činčičky, pružiny, podložky
15-rozetopůlbuben
16-pakny - 2x
17-benzínový kohout
18-pružina pedálu
19-víčko nádrže
20-směrová šipka
21-sada stahováků + gola
22-technický benzín
22-tekutý kov
23-loctite
24-silikon
25-voltampérmetr

Kolega Ivan, který je bohužel poněkud z ruky na to, aby s námi chodil na schůze, vše z povzdálí sleduje a pilně pracuje na svém OS-KARU 55. Nová kola, GO motoru, prostě paráda...