JARNÍ PŘÍPRAVY NA EXPEDICI SANTIAGO 2011
VÝJEZD DO JELENA
VÝJEZD DO SEVERNÍ
VÝJEZD NA ORLÍK
VÝJEZD DO HLUKU
Tak konečně je tu snad jaro, byť kalendářně si musíme ještě chvíli počkat. V neděli jsem se s Fanoušem zúčastnil malé velorexí vyjížďky. Líba jako spolujezdkyně pochopitelně nemohla chybět. Další posádku v Amerikánovi tvořili Kléma s Věrkou, pak v dalším Klémově zeleném stroji jmenujícím se Lopez jeli Pavel s Jirkou a konečně černou Klémovu Prašivku pilotoval Martin (mitfára Green tentokrát chyběl). Tato sestava, vybavená Klémovou technikou, je relativně nové velorexové společenstvo vycházející z hradu Orlík a tzv. Retardklubu a tento mančaft si již na jaro nakladl na svá bedra nemalý cíl, který budu s nimi dobývat také já, ale o tom třeba jindy.
Rozhodli jsme se vyrazit k Romanovi na Jelen, jednak abychom se poprvé společně projeli a také proto, aby Roman malinko poléčil kostry naší techniky. Fanoušovi jsem "šikovně" minulý týden skoro ulomil dveře o branku jednoho plotu, tak to chce zásah, Amerikán potřebuje opravit prasklé oko pro uložení reflektoru, Prašivka háček odklopného koše a Lopez nádech na vzduch k motoru. Tak jsme dopoledne vystartovali z Vinoře za velice pěkného počasí. Směrem na Brandýs nad Labem a pak po trase Čelákovice, Sadská, Poděbrady, Velký Osek. Tam chtěl Kléma zajít do osvědčeného motorestu na oběd, leč měli ještě zavřeno. Vrátili jsme se proto do Poděbrad a pojedli u řeky v nefalšované harlejácké hospodě. Poté jsme pokračovali znovu do Oseka a přes Ovčáry až na Jelen.
Roman o nás pochopitelně věděl,
obsadili jsme mu dvorek, nažhavilo se "céóčko" i
autogen a servis se naplno rozběhl. Na Jelenu to vypadalo trochu
jako v solnické opravně - odkryté části plachet, tu a tam
něco demontováno a připraveno na zásah. Odpoledne příjemně
ubíhalo, práce nám a především Romanovi šla dobře od
ruky, tak to všechno v pohodě proběhlo. Roman pak vytáhl
svého hadráka a jel s námi až do Velkého Oseka, kde jsme na
druhý pokus vnikli do výše zmiňovaného motorestu a
povečeřeli před cestou domů. Rozloučili jsme se s Romanem a
již za tmy se vydali k domovu. Cesta ubíhala svižně a
hladce. Ujeli jsme asi 160 km bez problémů a závad. Stroje
šlapaly jak měly a jak se od nich vhledem k zimnímu servisu
očekávalo, maličko ještě bude třeba poléčit chod motoru
Lopeze, ale to chce jen jezdit a zkoušet. Už se těším na
další výjezd.
(C) Tomáš Jaroň, 2011
VÝJEZD DO SEVERNÍ
2. - 3.4. 2011
Počasí na tento víkend je přímo letní, a tak jsme se moc těšili na další maličko plánovaný výjezd. Cílem je tentokrát chalupa kolegy Greena ve Šluknovském výběžku nedaleko německých hranic. Oproti výletu č.1 chybí Kléma s Věrkou a Jirka. V sobotu ráno je na odlet připravená stabilní posádka Fanouše, zeleného Lopeze řídí Pavel a za volantem černé Prašivky - která nás vcelku potrápila - se budou střídat Martin s Greenem.
Natankovali jsme kousek za Prahou a vyrazili na sever. První neplánovaná zastávka proběhla v Mělníku u Shellu. Prašivku opustila levá vrtule. Tento problém jsme vyřešili záhy a jeli dále. Všude fůra nadržených motorkářů, z některých jejich manévrů nám bylo až špatně, počasí výtečné. Cestou do České Lípy stavíme několikrát. Prašivka nejprve vyplivla kabel od cívky a pak se dokonce jedna celá bakelitová část cívky praskla a všude kolem létaly Eliášovy probíjející ohně. I s tímto problémem si posádka poradila. Dali jsme si pozdní oběd a stále drželi severní kurz do Severní. Nejzáludnější závada ale teprve přišla. Prašivka začala vadnout pod plynem, zpravidla do kopce. Zkoumáme průběžně proč. Ale žádný zásah zatím nezabírá.
Konečně jsme dojeli do cíle. Výlet byl koncipován jako pracovní, tudíž byl na místě až do tmy prováděn nejrůznější servis a revize přidělené techniky. Fanoušovi jsme s Líbou dali po třinácti letech provozu, za kterých jsem najel padesát tisíc kilometrů, novou střechu. Do Lopeze a Prašivky se kompletovaly rezervy atd. atd. V neděli před polednem jsme vyrazili na cestu domů. Prašivka, krom toho, že stále zlobí, taky slušně plave. Na vině je tuhá přední náprava ve svislých čepech. Rozhodli jsme se po dojezdu tyto vyndat namazat a prostružit pouzdra. Opět za krásných letních podmínek jsme si užívali jízdu. Cestou se zkoušelo všechno možné i nemožné, aby stroj souvisle jel. Zatím marně. Opět před kritickým Mělníkem došlo dokonce ke střelbě. Naštěstí jen z výfuků, ale obou a intenzivně. Poprvé jsem viděl pecky na svíčkách, ale na obou zároveň!
Nakonec jsme dojeli, po revizi odtrhů a dalších částí zapalování dokonce Prašivka vykazovala známky zlepšení, ale není to ono, musíme dále hledat problém. Celkově se výlet nesl v pohodovém duchu, který notně podpořilo luxusní počasí. Ujeli jsme přes tři stovky kilometrů a už přemýšlíme nad průběhem výletu číslo tři.
(C) Tomáš Jaroň, 2011
VÝJEZD NA ORLÍK
15.- 16.4. 2011
Třetí plánovaný výjezd začíná v pátek večer po devatenácté hodině setkáním u Lidla v Úvalech. V Lopezovi jede Pavel, který veze tentokrát Janu a Prašivku pilotuje Martin, kterému dělá ve schránce společnost Štětka. Kluci přijeli přímo od Vinoře, já s Líbou od Žižkova. Za světla tentokráte vyrazil s předstihem pouze Kléma s Věrkou, my nezvládali. Kluci byli v práci a já se vracel z Týnce u Klatov, kde jsem s mnoha dalšími doprovodil na poslední cestě kolegu velorexáře Jardu Vilda.
Večerní jízda byla svižná a rychlá, udělali jsme jednu zastávku u Čáslavi a za Prahou na tankování. Na hrad Orlík u Humpolce - cíl tohoto výletu - jsme jeli malinko přes dvě hodiny. Pod hradem hlásí Martin do vysílačky, že slyší opět cinkot jako minule v Mělníku. Opět levá vrtule, to samé jako minule. Budeme to muset důkladně zrevidovat, vrtule musí přece vydržet déle, než 300km. Jinak Prašivka jede motoricky bez potíží oproti druhému výjezdu byly vyměněny cívky, kondenzátory i kladívka a je klid.
V sobotu jsme vyměnili znovu vrtuli, revidovali celý ventilátor, ale nic jsme nenašli. Přidali jsme nějaké podložky, aby vrtule seděla větší plochou a uvidíme. Další sobotní program nebyl velorexový, přiložili jsme ruku k dílu při zvelebování hradu. Přijel ještě Luděk, Řezňa a Mates, tak jsme měli takový malý velorexový posez.
V neděli jedeme domů v poledne, neb na šestnáctou hodinu máme s Líbou plánované divadlo. V Humpolci u Jirmásků jsme poobědvali a vyrazili. Dvanáct kilometrů za Havlíčkovým Brodem mému Fanoušovi z ničeho nic vyskočila čtyřka. Zpátky dát nešla, dal jsem za tři a tím to skončilo - páka tuhá, o dvojce a jedničce jsem si mohl nechat jen zdát. Čas běží, nechceme aby propadly lístky do DJC, a tak přesedáme s Líbou do Lopeze a jedeme ostře na Prahu. Martin s Pavlem zůstali u Fanouše. Pět minut před začátkem představení jsem Líbu vysadil u divadla, můj lístek si vzala její máma a já vzal auto a jel zpět vysvobodit kluky a dovézt Fanouše domů. Veselá neděle, zase...
Epilog: hned v pondělí jsem to rozebral, vidlička to byla, bestie.
(C) Tomáš Jaroň, 2011
VÝJEZD DO HLUKU
22.- 25.4. 2011
Čtvrtý výlet naší skupiny byl vlastně zahájen již v předchozím týdnu, protože bylo třeba uvést Fanouše do chodu. V podstatě jsem mu udělal takovou menší GO motoru, když už to bylo rozpůleno. Každopádně už první zkušební jízda ukázala, že je motor tužší než jsem byl zvyklý, musí si to sednout a nové kroužky trochu zvyknout.
Nicméně jsme se v pátek v podvečer sešli v plné sestavě opět v Úvalech u Penny (minule jsem mylně uvedl Lidl) a vyrazili po ose Kolín - Čáslav - Golčův Jeníkov - Havlíčkův Brod do Úsobí, kde budeme dnes nocovat. Poměrně svižně a bez prostojů jsme dojeli do cíle ještě za šera. Na místě nás již očekával pan domácí a byl tu také Řezňa s Řeznicí aneb Boucher s Bušerkou. Grilovali jsme, k tomu lahvový kozlík a švestkový aperitiv, který sejmul expedičníka Greena natolik, že druhý den nebyl zcela ve své kůži. Jmenovaný ovšem perlil a do našeho slovníku zavedl nový termín - "silně nadprůměrné expediční spaní" , jak nazval ubytování u Luďka.
Ráno po deváté hodině jsme vyrazili již v šesti strojích na cestu na Jih. Počasí je neskutečně letní a jede se krásně. Před Jihlavou doplňujeme nádrže a pokračujeme přes Třebíč na Náměšť nad Oslavou a Ivančice do Pohořelic a poté do starých dobrých Dolních Věstonic k našemu východnímu spojenci na Jižní Moravě Jurovi Klanicovi. Pozdravili jsme jej, pohovořili, naložili do čumáků vínečko a pokračovali dál přes vodu do Strachotína na plánovaný oběd. Bohužel v osvědčené Rybářské baště bylo narváno, a tak jsme jedli až v Hustopečích v mexické restauraci. Mimořádně si "pochutnal" fajnový šmekr Řezňa, který ostrou polévku s limetkou a avokádem nejen nesnědl, ale i otevřeně zkritizoval paní vrchní, která jej nejen pochopila, ale dala mu za pravdu, že ani jí to nechutná. Prosluněnou úrodnou krajinou se jelo dále na Kyjov přes Veselí nad Moravou až do Hluku. Hladká cesta bez závad umocňovala naši dobrou náladu. Dokonce ani vrtule Prašivce neulétla, tak je všechno v pořádku. Ivan s rodinou už nás vyhlíželi, uvítali a ubytovali. Rozhodně jsme neměli hlad ani žízeň a za to patří hlavně Lence velký dík. Večerní procházka přes pizzerii pak celý večer jen obohatila. Usínali jsme s pocitem dobře stráveného dne.
V neděli, opět za azurového počasí, jsme se vydali na cestu zpět. Nejprve jsme ovšem zablokovali hasičskou zbrojnici v Uherském Hradišti, abychom se rozloučili s již od brzkého rána pracujícím Ivanem a pak se vydali na cestu do hor buchlovských. Tady došlo k malému zpestření jízdy, protože Kléma musel vyřešit pecičku na svém stroji. Pod horami v Nesovicích jedeme vpravo na Vyškov a pak napříč Moravským krasem až do Boskovic na oběd. Tomáš Kostík na Zlaté Růži se nejprve podíval na kalendář, jestli už nezačal sraz, pak se uklidnil a uvařil nám oběd. Po jídle jsme pokračovali dále vrchem na Žďár nad Sázavou směr Orlík. Před Havlíčkovým Brodem se Řezňa s Luďkem odpojili a na hrad jsme dojeli zase jen čtyři stroje. Večer jsme strávili u vínečka z Věstonic.
Velikonoční pondělek začal tradičně. Věrka s Líbou neunikly našim úderům. Pak jsme posnídali a vyrazili k domovu. Přes Želiv jsme dojeli do Vlašimi, kde jsme zastavili v cukrárně. Pak jsme jeli dále a v osvědčené restauraci v Nespekách poobědvali. V odpoledních hodinách za mírného deště jsme se ve zdraví vrátili domů. Pohledem na tachometr jsme zjistili, že jsme nakroutili lehce přes 700 km. Tož technika i my si odpočineme a v pátek na viděnou v Boskovicích!
(C) Tomáš Jaroň, 2011