BOSKOVICE 30.4. - 2.5. 2004
LIPNICE 30.7. - 1.8. 2004
SRAZ V ČESKÉ TŘEBOVÉ 27.-29.8. 2004
TÝNEC NAD SÁZAVOU 24.- 26.9. 2004
VÝJEZD NA ORLÍK 6.-7. 2004
5. ZIMNÍ VÝJEZDNÍ ZASEDÁNÍ 18.-
19.12. 2004
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000
| 2001 | 2002
| 2003 | 2004 | 2005 | 2006
| 2007 | 2008 |
2009 | 2010 | 2011 | 2012 |
Rok se s rokem sešel, jaro o sobě dává opět vědět a to znamená, že všichni příznivci tříkolových a čtyřkolových vozítek Velorex zahajují oficiální sezónu. Tradiční "odemykání řeky" se koná již po osmé v moravské velometropoli Boskovicích. Všichni nadšenci do těchto samohybů jako každým rokem od počátku jara kalendářního, ba i v zimě finišovali s opravami, renovacemi i s nejrůznějšími dolaďováními, aby mohli poslední dubnový pátek vyrazit na tak očekávané setkání. Letošní soutěže budou přímo spojeny se vstupem České Republiky do Evropské Unie, a tak se jistě máme od pořadatelů čeho obávat...
Náš tým bude po dvou letech konečně kompletní. Petr totiž není na vodě. Jeho účast sice ještě do čtvrtka ohrožovala zatavená tyčinka spojky, která se ani nehnula a dala si říct teprve za pomoci speciálního stahováku. V pátek odpoledne tedy Petr s Denisou v klidu ŽLUŤASEM vyrazili s některými kolegy z Velorex teamu Orlík. Posádky FANOUŠE (Tomáš + Klára), TONÍKA (Pepa + Věrka) a LUDVÍKA (Erda + Jana) startují z Kyjí v 19:05 právě ve chvíli, kdy Ivan s Lenkou v jejich OTÍKOVI dobili Boskovice. Naše jízda z Prahy probíhá hladce, bez problémů a poruch. V Havlíčkově Brodě děláme pauzu na bagetu a v Bystřici nad Pernštejnem tankujeme a já z pověrčivosti jako vždy kupuji Coca Colu 0,5l a tyčinku Margot.
Ve 23:45 jsme dorazili do Lysic. Náš tým a kolegové z Orlíku se scházíme v sále Lidového domu, kde ještě mladý vrchní čepuje, jelikož má pochopení. Prezident našeho týmu a pan domácí v jedné osobě Laďa Ondra nás s otevřenou náručí ubytovává a nabízí vynikající slivovičku. Postupně odcházíme spát. Nejodolnější skupina - včetně pana presidenta - v obývacím pokoji debatuje převážně o úpravách motorů asi do třetí hodiny ranní.
Ráno mě v 8:00 budí Pepa. Jedeme do Boskovic vyzvednout k pořadatelům startovní čísla a propozice. Podobně jako loni začínáme každý z jiného stanoviště, kterých je celkem pět. FANOUŠ má vlivem osudu společnou cestu s ŽLUŤASEM. Jedeme nejprve do Boskovic na naši první disciplínu Princ Charles. Spolujezdec za pomoci zvolené palice dopravuje na čas kanistr s vodou do brány, přičemž musí být vykloněn za jízdy z vozu. Na dalším stanovišti v obci Vranová náš čeká disciplína Ski cross. Je třeba na čas zdolat na lyžích vytyčenou trasu v přiděleném oděvu. Já i Petr jsme dali prostor našim spolujezdkyním, které jsme vydatně podporovali. A jedeme dál. Přes Letovice míříme do malé obce s názvem Babolky. Cestou opravujeme kolegovi Alešovi Prouzovi spojku, abychom si trať zpestřili i po technické stránce. V Babolkách je to na náhodu. Disciplína Šach mat je pouze o štěstí. Vše spočívá v hmatové identifikaci šachových figur snad té nejmenší možné velikosti a ještě je třeba tipnout, zda je bílá nebo černá!
Teď dostáváme klíč k další cestě. Je dána trasa a my podle fotografií hledáme určitá místa. Není to až tak snadné. Na konci tohoto úseku v Moravské Chrastové absolvujeme předposlední disciplínu Prasečí tulení. Jedná se o klasický petang. Ředitel stanoviště nám tu vydává instrukce k závěrečné etapě. Pojedeme podle slepých křižovatek označených jen kilometry k poslednímu stanovišti. Následuje druhá technická vložka, kdy jsme kolegovi z Blanska pomohli vyměnit těsnění pod hlavou. pokračujeme lehce terénní vložkou, nechybí ani slušné stoupání zasazené do hustého lesa. My, kteří máme vyjeté Passo Stelvio, jsme si mohli při výjezdu dovolit zívat... Na konci stoupání odbýváme finální disciplínu - Šup míčku do dolíčku.
Plni dojmů se vracíme do Boskovic odevzdat výsledky. Já s Klárou jdeme něco spolknout na náměstí. Nad městem se přehnal májový deštík. Vracíme se do Lysic, kde mimochodem nespadla ani kapka. Já s Erdou se ihned vydáváme do Č.H. pro naše malé vozítko, které má zítra vyrazit na závěrečné defilé. Na terase v Lysicích se naráží černohorská dvanáctka a grilujeme maso, na všechny způsoby naložené. Debatujeme a hraje se i na kytaru. Po půlnoci postupně zalézáme do pelechů po náročném dni.
Rovněž nedělní ráno je velmi slunečné, což dává tušit, že pořadatelům to zase vyšlo. Zdobíme našeho PRCKA samolepkami EU, kterých Věrka dodala opravdu dost. Můj modrožlutý overal a žlutá helma jen dotváří europozitivní ladění. Na tomto ďábelském hybridu bez SPZ a povinného ručení povedu naši lysickou minikolonu do Boskovic. V 9:30 se všech dvanáct strojů dává do pohybu, čímž poměrně rušíme klidné lysické ráno.
Cesta probíhá bez problémů, všechny vozítka šlapou bezvadně. Náš malý paskvil má úspěch. Po dojezdu na parkoviště u Zlaté růže se k němu sbíhají nevěřící kolegové. Probíhá tradiční kolona, nakupují se součástky a suvenýry, vyhlašují se výsledky. Já s Erdou jsme vyhráli balení černohorského piva za pěkně vytvořenou bankovku nominální hodnotě 5 euro, kterou bylo třeba na začátku odevzdat. Po cestě z Boskovic vezu PRCKA rovnou do Černé Hory. V Lysicích pak balíme a uklízíme. Roztáčí se objednaný olej a pak už se rozlétáme dle individuálních nedělních plánů. Pepa s Věrkou v rámci dovolené zůstávají na Moravě, já s Klárou se stavujeme na Pernštejně.
Po páté pokračujeme na Prahu. Zdoláváme objížďku u H.Brodu a po najetí na hlavní zjišťuji, že mi to nějak plave. Po zastavení na benzince jsem zjistil, že se mi dočista povolil výplet zadního kola! To se mi ještě nestalo. Během deseti minut jsem namontoval rezervu a jedeme dál. Noční jízda je krásná a rychlá. Někdy po desáté jsme dobili Prahu.
Pozn.aut.: další naše fotografie se nacházejí v Pepově garáži u Vlastíka na stránkách.
Tomáš Jaroň, červen 2004
Je tu zlomový víkend prázdnin a my již po páté máme tu možnost vyrazit na sraz Velorexů do malebné Haškovy Lipnice. Tento největší letní straz se již pevně zařadil mezi tradiční akce, které hadroletáři rádi navštěvují. Startujeme letos z Prahy v nevytížených strojích. Výjimku tvoří TONÍK, který je plně obsazen, Denisa s Klárou mají tentokrát vlastní program. Plán pražského odletu je stanoven na 18:00. Málem se to zdařilo, ale Erda hned po příchodu do garáže zjistil, že mu nejspíš rádio vysálo baterii, ve které zbyly pouhé dva osamělé volty. A tak si znepojízdnil felicii. FANOUŠ a Ludvík tedy vyrážejí z Kyjí o něco později. V Újezdu nad Lesy přibíráme TONÍKA. Pepa ještě před startem vyměnil brzdové lanko a už můžeme jet.
Je přesně 19:15. Pálíme to s větrem o závod, v Kolíně probíhá malá pauza na občerstvení u benzínové pumpy. Petr sám vyrazil odpoledne z Kolína a právě kousek za tímto městem se dozvídáme, že ŽLUŤAS dobře dojel, podobně jako OTÍK z Hluku s Lenkou a Ivanem na palubě. Příjemný večerní luft dělá našim karburátorům zjevně dobře. Když zrovna nestoupáme, letíme stále přes 80km/h. V Habrech po sjezdu z hlavní silnice se přioblékáme do mikin a dlouhých kalhot.Pelášíme zatáčkami směr Světlá nad Sázavou. Ale před Josefodolem Erda hlásí, že mu to začalo slušně plavat, myslí, že má něco s řízením. Koukám na to a moc se mi to nezdá, náprava i hřeben se zdá v pořádku. Dotahujeme volný přechod mezi příčnou tyčí a řízením. Vyrazili jsme dál a hned po rozjetí, Erda konstatuje, že se nic nezměnilo. Já už jdu najisto k zadnímu kolu - LUDVÍK sedí na ráfku! Velmi rychle celý problém řešíme: Já zvedám hadraplán na heveru, Pepa vytahuje rezervu a Erda povoluje matku na osičce a kolo vyndává. Během chvíle je vyměněno, mechanici F1 by se u nás mohli učit...
Do cíle nám zbývá asi 15 km. Jedeme ostře vpřed. Na Lipnici je velmi živo, koná se tu totiž ještě hudební festival. Ve stoupání městem hned v první vracečce mě staví hlídka policie. Příslušníkovi jsem hned na začátku trochu rozhodil jeho koncepci služebního postupu, protože jsem na něj vykřikl: "To mi snad děláte schválně! Zastavit mě v takovém kopci! Mám to pod plynem, abych to rychle vyjel, jsem zvědav, jak se tady budu rozjíždět!" Samozřejmě to nebylo tak dramatické, ale policista se mi zmateně omluvil a že mě když tak strčí. Kontrola nato proběhla velmi rychle, dal jsem "za jedna" a ostrým startem jsem orgánovi zakouřil pod nos. Na hradě se vítáme s pořadateli a se všemi "brachy z mokré čtvrti". Sedíme, popíjíme a užíváme letního teplého večera. Erda s Petrem si ustlali u svých strojů, ostatní mají tradiční V.I.P. ROOM VTO+VTP-L.
Probouzíme se do krásného slunného ránka. Snídáme a připravujeme se na program dne. Dle určitých indicií je třeba najít místo startu. Abychom mohli odstartovat, museli jsme pořadatelům na startu dodat živého hlemýždě. Ten pak obdržel na ulitu startovní číslo a celý den se bude monitorovat, komu kam šnek doleze. Hned u startu se koná disciplína první - HLAVOLAM. Je třeba na čas složit jehlan ze tří kousků. Seřadili jsme si trasu dle mapy a vyrážíme. Cestou se hledají nápisy, hesla, data atd. jako obvykle. Disciplíny na trase nepostrádají vtip a nápad. RYBOLOV spočíval v trefení se magnetem na vlasci opravdového rybářského prutu do kbelíku asi 2m daleko, ve kterém byla plechová rybička, návnady lačná. Ovšem kolem se dalo ulovit spoustu jiných, nepříjemných záležitostí: hovno, škrpál, infekci anebo vlka. Na disciplíně ELEKTRO bylo nutno co nejrychleji zapojit blinkry velorexu - k dispozici byl malý model na stolku
FOUKANÁ se konala v Želivi u Kláštera. Trasou plnou překážek profoukal řidič kostku, která když dopadla na zem, uchopil ji spolujezdec, proskočil s ní hadrákem, podal řidičovi a znovu, po dobu dvou minut. Dal jsem se dohromady s Petrem, zvládli jsme to 9x! Poslední disciplína svým názvem napovídala, že se bude měřit něco zajímavého, ale co? Ukázalo se, že CHLASTOMETR spočívá ve zjišťování spotřeby velorexu netradičním postupem - vypne se benzín, nastartuje se a začne se jezdit ve vytyčeném kruhu a kdo ujede nejvíc, než to chcípne, je nejlepší. Na to jak můj FANOUŠ bumbá, dosáhl krásného výsledku sedmi kol. Od nás byl lepší jen ŽLUŤAS, který ujel ještě o půl kola navíc.
Před 18 hodinou jsme docela uondaní dobili cíl. Zjistil jsem, že můj šnek se ani nehnul a celou dobu nejspíš s odpuštěním prochrápal. Zlostně jsem jej odhodil do pole a smířil se s tím, že asi letos zase nevyhraju. Já a Ivan se vracíme rovnou na hrad, ostatní to berou ještě přes nedaleký lom, aby si trochu zchladili organismy. Na nádvoří je moc příjemně, dobře vychlazená jedenáctka z místního šenku hladce klouže do krku. Probíráme den, konstatujeme, že naše stroje jely stoprocentně spolehlivě. Večer bude na hradě hrát kapela. Já se dobře bavím s Libunou a spol, koštujeme jejich domácí hruškovicu. Večer nemá chybu, nálada je skvělá. Když už doba značně pokročila, odebrali jsme se spát.
Nedělní ráno je zamračené, dokonce sem tam kape. Nezbývá, než vyhlásit výsledky. Od nás zabodoval Petr, který skončil bramborový, přičemž bronz mu unikl jen o 3 body! Klima je neúprosné, musíme dát střechy. Loučíme se s kamarády a tradičně mezi posledními opouštíme hrad. Ivan vyrazil na Hluk a my ostatní nabíráme kurz Praha. Po necelé hodině jízdy jsme si našli pěkné přírodní koupaliště a koupeme se.
Cestou jsme se napojili na trasu našeho týneckého srazu a vytipovali místa na stanoviště. Petrovi se podařilo píchnout, ale narozdíl od Erdy kolo přední. Od místa napojení na trasu jsme dvě posádky jeli po trase a dvě v protisměru do startu. V Týnci jsme se sešli docela chronologicky. Cesta do Prahy je rychlá, smolný moment si ještě vybral Petr,když ve Vestci přetrhl spojkové lanko. Po 19 hodině jsme zaparkovali v garáži a dali našim velorexům zase na chvíli pohov.
Pozn.aut.: další naše fotografie se nacházejí v Pepově garáži u Vlastíka na stránkách.
Tomáš Jaroň, říjen 2004
SRAZ V ČESKÉ TŘEBOVÉ 27.- 29.8. 2004
Je konec prázdnin. Je konec Velorex čundru a leckterý hadroletář by se tím pádem mohl automaticky vydat na tradiční sraz do Blanska. Jenže tam letos nikdo není, letos se pořádá akce podstatně významnější...Tento víkend se totiž blanenský sraz přesouvá do České Třebové, kde místí pořadatelé samozřejmě ve spolupráci s Ivošem Fajmanem připravili více než sváteční setkání všech příznivců vozítek Velorex. Místní rodák, konstruktér tříkolek pan Mojmír Stránský slaví své osmdesáté narozeniny, jeho bratr František by se letos dožil devadesáti let a zároveň tomu je padesát let co tragicky zahynul ve svém vlastním vozítku. A tak každý správný velorexář, který chtěl vzdát hold Panu konstruktérovi nemohl jinak, než vyrazit se svým hadraplánem do Třebové...Pepa s Erdou se již od středy domlouvali, já byl ve velké nejistotě, neb jsem měl povinnosti v práci. Petr dal ve finále přednost vodácké akci na Vltavě, Jenda byl také někde mimo, ani Ivanovi to zřejmě nesedělo. V práci jsem usilovně působil na kolegu, kterého jsem systematicky nahlodával, aby za mě vzal sobotní směnu. Dobrá věc se podařila a za pomoci úplatkové lahve whisky jsem kolegu zlomil. Hlavní je sobotní program, v neděli už budu zase pracovat.
Pepa s Erdou startují z Prahy asi v 19 hodin. Chtěli jako obvykle dříve, ale jako obvykle se odjezd pozdržel. Já mám odpolední do 21 hodin, ale dokázal jsem si zařídit čas odletu z Kobylis na 20:00. Budu tedy s FANOUŠEM stahovat náskok LUDVÍKA a TONÍKA. I když jezdím výrazně rychleji než kolegové, náskok 60 minut stáhnout nedokážu, ledaže by se klukům vyskytla nějaká nečekaná technická nepříjemnost. FANOUŠ je od rána naložený a mám jej stále na dosah ruky. V práci se kolegové trošku divili, když jsem se v posledních minutách pracovní doby převlékl do overalu, nicméně v 20:03 spouštím burácivý dvoutakt a vyrážím. Poslouchám muziku, skrz trubky koukám na hvězdy a na plný plyn letím vpřed. Teplota a vlhkost vzduchu je dobrá motor jede hladce. Kolín je večer úplně volný ani moc neubírám na rychlosti, před Čáslaví uhýbám na Chrudim. Chci se co nejméně zdržovat čímkoli mimo jízdu. Na odskočení efektivně využívám vynucenou pauzu u spuštěných závor. Nejvíce lidí je v Hrochově Týnci, kde se koná pouť. Projíždím městem autobusů Karosa, cíl se stále přibližuje. Po rovné široké hlavní jsem dorazil do Litomyšle, kde si kupuji bagetu, kofolu a nádrž speciálu. Posledních dvanáct kilometrů vymyslela příroda převážně do kopce. Inu Podorličí! FANOUŠ jakožto spolehlivý držák jede bezchybně, prostě radost z jízdy. V České Třebové jsem myslím poprvé v životě, ale zcela náhodou jsem se trefil rovnou na areál letiště, kde leží náš tábor. Týmoví kolegové už tu jsou, sedí právě u prvního piva. Vzdálenost cca 190 km jsem zdolal za necelé tři hodiny. Sedíme u výčepu, griluje se maso. Po třech letech využívám pohodlí Erdova stanu, spát jdeme někdy po půlnoci.
Ráno se budím jaksi dříve, a tak se věnuji fotografování probouzejícího se tábora. Počasí nám bude přát, nebe je fantasticky jasné. Registrujeme se, po deváté hodině probíhá brífink s pořadateli. Stroje se řadí na letišti, projetím jednoho kolečka jsme se pěkně naskládali za sebe a vyrážíme na velkou slavnostní jízdu městem. Asi 80 motorů burácí v jindy klidných ulicích. Lidé vybíhají ze svých příbytků a mávají.
Po návratu na letiště začíná program. Jezdí tu kaskadér ve starém kadettu po dvou kolech, plocha je ozvučená, scházejí se lidé. Po letišti vozíme děti, zájem je neskutečný. Jediný způsob z jak celé jízdy pro veřejnost prchnout je odstavit stroj a vytáhnout bošák. Přesvědčil jsem Otu Filipiho, aby mi půjčil svůj Hondolet 400ccm. Bylo to velmi zajímavé svezení, výtečná akcelerace a účinné brzdy dávaly dohromady skvělý a jakýsi dosud nepoznaný pocit z jízdy v hadroletu. Je tu mezi námi i samotný pan Stránský.
S každým vlídně promluví, s každý se ochotně vyfotí. Musíme obdivovat jeho vitalitu, protože to, co on za tuto sobotu zvládne, by unavilo i mladého chlapa. Po chvíli debat a bloumání a prohlížení okolních strojů, jsme vyrazili pěšky na oběd do centra. Pojedli jsme v příjemném podniku a s plnými žaludky vyrazili na výstavu, věnovanou panu Stránskému a "jeho" Velorexu. Celá expozice byla velmi pěkně připravena, k vidění byl i zrenovovaný Velorex 16/350 z dílny bratří Kostíků, běžela tu i kazeta s filmy a pořady, kde vozítko účinkovalo.
Erda přesvědčil Věrku s Pepou, že je třeba ještě navštívit cukrárnu, ale já šel přímo na letiště. Stopnul jsem si Jirku Řezníka a poprvé jsem měl možnost jet Oskarem 54. Právě když jsme dojeli na plac, odjížděla (oproti programu výrazně dříve) expedice Maroko 2004 z Boskovic ve složení Vedoucí, Jouda a Libuna.
Přejeme jim šťastnou cestu a hodně zdaru - budou to na své cestě pouští určitě potřebovat. Pomalu se připravuje oficiální gratulace panu Stránskému. U pódia sestavujeme tříkolky do šiku a je domluveno, že hned po blahopřání všechny stroje zatroubí. Pan Stránský je spokojený, dostal dlouho připravovanou knihu, kde jsou zaznamenáni majitelé hadroletů se svými stroji a vše je seřazeno dle výrobních čísel. Kniha je opravdu pěkně tlustá. Je třeba říci, že můj a Petrův Oskar je evidován jako třetí a čtvrtý nejstarší. Oslavenec má také milou povinnost rozkrájet obrovská dort ve tvaru hadráku, který mu věnovala místní cukrárna. Na každého se dostalo v míře hojné.
Následuje beseda s panem konstruktérem, kterou moderuje kdo jiný než Ivoš Fajman. Odpoledne pokročilo, musím bohužel pomalu myslet na návrat domů. Posádka TONÍKA pojede také neb mají něco v neděli v Praze. Chvíli jsme uvažovali o variantě večera mezi hadroletáři a brzkém ranním odletu, ale to jsme nakonec zamítli. Zůstává Erda, ten pokračuje ráno na jejich chalupu do Orlických hor. Kolem osmé jedeme. Loučíme se s kolegy a vyrážíme na Prahu. Tandem TONÍK - FANOUŠ v zákrytu sviští rychle na západ. Nevím jak je to možné, asi je to zpět více z kopce, ale jsme ještě o deset minut rychlejší než při cestě tam. Před jedenáctou hodinou parkuji FANOUŠKA v garáži a odcházím spát, protože ráno vstávám do práce - zítra to už za mě kolega určitě nevezme.
Pozn.aut.: další naše fotografie se nacházejí v Pepově garáži u Vlastíka na stránkách.
Tomáš Jaroň, prosinec 2004
TÝNEC NAD SÁZAVOU 24.- 26.9. 2004
Rok se s rokem sešel a máme to tu zase! Je třeba důstojně ukončit sezónu pohybu v našich oblíbených vozítkách. Již po páté se tak stane v městě Jawy - Týnci nad Sázavou - poslední zářijový víkend. Celý týden sledujeme počasí, patrně bude mít letos vliv na účast, ale uvidíme. Příprava probíhala již od srpna, kdy jsme cestou z Lipnice projeli trasu, našli místa na stanoviště a připravili některé úkoly. Po předloňském Járovi Cimrmanovi a loňských Rychlých Šípech, se letošním tématem našeho srazu stává Jules Verne. Vše je připraveno a podchyceno, sraz může začít!
V pátek vyrážím FANOUŠEM z Prahy již před obědem. Jedu totiž ještě ke dvěma ze sedmi našich letošních sponzorů pro ceny. Na Konopišti také domlouvám parkování jak pro sobotní disciplínu, tak i pro nedělní defilé. Do týneckého tábora jsem dorazil někdy kolem druhé. Stavím stan a altánek, který mi ve větru neustále mění polohu. První účastník se objevil v 15:30, byl jím Ota Filipi z Prostějova ve svém Hondoplánu 400ccm. Počasí je všelijaké, ale naštěstí není zima. Dorazil také Ivan s Lenkou OTÍKEM a Erda LUDVÍKEM. Trousí se další a další stroje, sem tam prší, také se začíná stmívat. Notně nás překvapil minimálně netradiční příjezd Velorex teamu Beroun: objevil se totiž bílý mercedes táhnoucí velký přívěs, na kterém se pěkně vyjímala tříkolka mistra Svačinky a čtyřkolák Standy Holého. Za touto soupravou jela pěkná skříňová dodávka přivážející tříkolku rodiny Bláhovy. Inu, příjezd na sraz pěkně po holandsku! Postupně se objevuje ŽLUŤAS a TONÍK na palubě s Petrem, Denisou, Pepou a Věrkou. Volal Honza, že je velmi vytížen v práci a přijede až ráno s Dorou a Klárou. Věříme jim, neboť mají přivézt zbývající altány a pomůcky ke třem disciplínám na stanovištích.
Jeden stroj dojel také na laně. Kolegovi Martinovi Semerádovi se povolil šroub v sání, což mělo katastrofální následky: matka pod šoupátkem způsobila vysoký nekonečný volnoběh, horší byla ale podložka - ta se dostala do válce a značně rozlámala píst, až se to kouslo. Ve 21 hodin končí presentace strojů venku a přesouváme se za ostatními do místní hospody V Náklí, kterou celou obsazujeme. Zde jsme tedy setrvali do doby, než pan šéf definitivně zhasnul a my museli do zimy do stanů.
Sobotní ráno lze nazvat deštivým. Účastníci srazu postupně vylézají z kutlochů a chystají se na náročný den. Dorazil zbytek pořadatelského týmu a můžeme zahájit přípravu na start. Honza s autem ještě na přání Martina Semeráda roztahuje na laně jeho stroj, který má toho hliníku z pístu v klice asi tolik, že to nemá valného smyslu. Dokonce to vypadá, že se nebe nakonec vyjasní. A opravdu jedenáctá rozhoduje a ta nejtemnější mračna ustupují.
Ivan s Lenkou šéfují na startu a my ostatní razíme na svá stanoviště. Nejvíc naspěch mám já s Klárou, protože nám patří první stanoviště na Konopišti, kde proběhne disciplína 20 tisíc mil pod mořem. Spočívá v lovení předmětů z vaničky ústy potopeného v kombinaci s co nejdelší strávenou dobou pod vodou. Užili jsme si tu dost legrace. Náhodný chodec tak mohl spatřit neuvěřitelně se rochnícího Tomáše Matuchu, kouli plivajícího inženýra Svačinku, či Jirku Ježka s plnou hubou škeblí. Chvíli poté, co jsme odbavili posledního, přijel Ivan a společně pokračujeme po trase vpřed. Máme kameru, rádi bychom něco natočili.
Za Divišovem jsme narazili na Erdu a jeho disciplínu Patnáctiletý kapitán. Zde bylo třeba složit papírovou lodičku a projet s ní připravenou trasu co nejrychleji. Pohyb plavidla zajišťoval vzduch dodávaný obyčejnou hustilkou. Některé loďky dokázaly jet celou dobu po hladině, jiné cíl dobily už pod vodou. Slyšel jsem, že prý Vlasta Vávrů pumpu málem strhal, když foukal do šífu Luďka Brože. Pokračujeme dále. V Ježovicích jsem s Klárou navštívil jejich vzdálené příbuzné, během malé pausy u nich jsme pojedli párky a buchty. Před Ratajemi se nachází Petrovo stanoviště s disciplínou Ocelové město. Na hromadě zde leží několik dílů z velorexu a je potřeba postavit co nejvyšší stavbu, která bude sama stát po dobu 15 sekund. K dispozici je ku příkladu kolo, kyvná vidlice, doutník, svislý čep, řízení a také kousek přední nápravy. Nejlepší stavař je jednoznačně Honza Matl, jehož patvaru bylo naměřeno přes 220cm. Je třeba ocenit i našeho nejstaršího účastníka pana Kadeřábka (74let), který statečně tvořil, a přesto že mu svislák propadl zadním chytem motoru nevzdal se a na druhý pokus jej narval do doutníku. Při další cestě taky konečně trochu opravujeme. OTÍK začal jít na jeden válec. Hledáme příčinu, daří se - křížák. Tak jsme ho odstavili a pokračujeme. Při jednom z manévrů se Ivanova mokrá bota svezla z brzdového pedálu a on lehce "políbil" střechu FANOUŠE tak šikovně, že si jen sklopil zrcátko.U Sázavy v chatové oblasti je taky pěkně veselo. Pepa s Věrkou totiž nutí velorexáře k netradičnímu způsobu pohybu v rámci čtvrté disciplíny Cesta kolem hadroleta za 80 sekund. Posádka vytvoří trakař a počítá se počet kol zakroužených kolem TONÍKA za 80 vteřin. Vedoucí trakaře má na nohou ploutve a trakař zaslepené potápěčské brýle, takže jej ten druhý musí navigovat jen hlasem. Berouňáci jsou tak horliví, že velmi těsně řežou zatáčky. Dokonce jeden trakař urazil - asi hlavou - TONÍKOVI sklíčko levého blinkru. Závod se chýlí do svého konce, jenž nastává v Poříčí nad Sázavou. Je tu Honza s Dorou a poslední disciplína - Hroby dětí kapitána Granta. Na místním hřbitově se hledají určité náhrobky a pak se odpovídá, kolik je dětí kapitána Granta (tj. počet objevených hrobů), jak se jmenovaly (odhadnout z iniciály nebo znát jejich křestní jména) a s kým jsou pohřbeny (jméno ostatních nebožtíků napsaných na daném hrobečku). Většina hadroletářů si myslela, že jich je více než dvě a zbytečně dlouho hledali mezi hroby neexistující děti.
Dojezd do Týnce pokračuje volným stylem. Posádka FANOUŠE se stavuje na večeři v Nespekách. Potkali jsme tu i kolegu Zdeňka Kešnera. Večer v Týnci je ve znamení hospody. Sedí se a povídá, ale únava je znát, takže oproti včerejšku se lokál vyprazdňuje dříve. Pořadatelé počítají výsledky, aby bylo ráno co vyhlašovat. Jsme klidní, notoričtí vymetači prvenství -posádka Mangl&Špačková tu nejsou, takže zbývá "odstavit" jen jejich zdatné následníky Kynzla s Novákovou.
Ráno je konečně alespoň polojasné. Připravujeme letos opravdu bohaté ceny a v 10:04 vyhlašujeme výsledky. Bohužel jsme se při letošním srazu setkali s faktem, že někteří řidiči požívali v nevhodnou dobu alkoholické nápoje, dokonce to jeden i jasně přiznal. Uvažovali jsme chvíli v sobotu večer o diskvalifikaci, ale neměli jsme jasný důkaz a navíc jsme nedovedli stoprocentně označit všechny "výtečníky", tak jsme od tohoto kroku upustili. Příští rok se nejspíš bude namátkou dýchat do balónku jako v Boskovicích a pak už nebude co řešit.
Balíme rychle tábor a řadíme kolonu na Konopiště. Mastňáci z Berouna nakládají svá vozítka a odjíždějí plechovými vozy s topením. Seřazený zástup hadroletů se asi v půl jedenácté dává do pohybu.
Všechny stroje oněch 8 km zvládly na jedničku. Za přihlížení mnoha turistů se řadíme na Konopišti na hlavním parkovišti pěkně do jedné dlouhé řady a společně si jdeme prohlédnout místní muzeum motocyklů. Pak nastává loučení, velorexáři se loučí, těší se na další setkání a přejí si šťastný dojezd domů.
Přejeme všem hadroletářům plodnou tvůrčí zimu a na jaře zase na třech kolech nashledanou!
K nahlédnutí je tu kompletní VÝSLEDKOVÁ LISTINA.
Obrovské množství dalších fotografií a reportáže
z celé akce se nachází na stránkách VVV (VELOREXY VLASTY
VÁVRŮ).
Pozn.aut.: další naše fotografie se nacházejí v Pepově garáži
Rád bych závěrem opravdu srdečně poděkoval
všem sponzorům, kteří se podíleli na letošních cenách,
čímž se úroveň srazu zase o něco zvýšila.
MOTORJOURNAL je naším partnerem nejdéle - už třetí rok. Šéfredaktor pan Karel Kupka jistě udělal třem nejlepším radost v podobě předplatného tohoto pěkného a zajímavého časopisu.
MUZEUM MOTOCYKLŮ NETVOŘICE A KONOPIŠTĚ nám vyšlo vstříc již po druhé. Jeho majitel ing.Jiří Stibůrek je totiž příznivcem vozítek Velorex (sám čtyři exempláře vlastní a v Netvořicích jsou i k vidění), a tak nám věnoval nějaký textil s motivy Jawy a jako vloni nám zařídil velmi výhodné podmínky pro vstup do jeho muzea.
TOBEX nám dodal ložiska, gufera a katalogy. Velký dík patří hlavně řediteli panu Mgr.Miroslavu Kňažekovi, který bohaté ceny připravil, dokonce si dal práci s vymýšlením co komu dát a vymyslel to velmi hezky.
MIKULÁŠ MOCEK, keramik z Prahy poskytl do cen své stylové výrobky s motivy Velorexu. Lze od něj získat čajový servis, několik druhů hrnků, dózy a po dohodě i další keramiku, na které je stylově zobrazen král kol.
LIBOR FILÁK přispěl svými stylovými doplňky opět s motivem Velorexu. Pásek i tričko od největšího českého Jawamaniaka budou jistě své nové majitele upřímně těšit.
ČALOUNICTVÍ ČERVINKOVI vylepšili naše ceny o originální brašny na nářadí. Jsou přirozenými následovateli výroby solnické, tudíž výroby originální. Kromě sady plachet lze zakoupit u Červinků špičková originální sedadla, střechy, okénka, koberce a další komponenty.
ANTONÍN RŮŽIČKA, MOTO-R dodal pro velorexáře velmi potřebnou a praktickou cenu - zadní pneumatiku. Prodejna, ve které koupíte spoustu dalších náhradních dílů nejen pro hadráka, najdete otevřenou v Praze 10, V korytech 20 od pondělí do pátku v době od 9:00 do 17:00.
Tomáš Jaroň, červen 2004
Již se stalo tradicí, že náš tým se pravidelně setkává s přáteli VT Orlík. Už po několikáté jsme propojili chotusickou burzu s pobytem na hradě Orlík, kde se griluje, klábosí nejen o hadrácích a vůbec si tam užijeme spoustu legrace. Na burzu vyrážíme bavorákem v 6:00 ve složení Erda, Mrak a já. Ve druhém voze k Čáslavi míří Jindra, Kléma a Vlaďka, kteří vyrazili již včera a přespali u Petra v Kolíně. Ivan dojel v pátek večer k Luďkovi do H. Brodu. Všichni jsme se potkali po sedmé ráno na place při nákupech a lovu na cenné velorexí součástky. Vše probíhá jako obvykle, narazili jsme na skvělé ceny, dobré ceny, normální ceny, ale i na nesmyslné ceny. Za přední skrz na skrz prohnilé blatníky + volant bez středu + řízení chtěl jeden asi zoufalý prodejce 3000,-Kč!!! To by za to dal leda blázen. Po burze jsme tradičně navštívili jednu podzemní čáslavskou restauraci a dobře pojedli.
Začíná pršet. Ostrým tempem se přesouváme do Brodu, v supermarketu dokupujeme pivo a něco na zub a už hurá na hrad. Topíme v ohništi, připravujeme grilovací plochu. Ve svém velorexu dojel na hrad kolega Jirka Ježek. Vytrvale prší. Když už jsme najedeni a zima začíná být vlezlá, stěhujeme se do vytopené bašty. Ivan a Luděk hrají na kytary. Na otočku se objevil Vlastík. A přijel hadrákem! Musím přiznat, že celodenní pohyb na vzduchu v kombinaci s vytopenou baštou u mě způsobil rychlý přesun do říše Morfeovy. Co se dělo dál nevím, spal jsem jako zabitý.
Ráno už bylo jen mokré, nepršelo. Rozloučili jsme se s kolegy a vyrazili domů. Poslední naše společné setkání je naplánováno před Vánoci ve vinném sklepě na Moravě, kde vyhodnotíme uplynulý velorok, jaký byl, co se podařilo, co se nepodařilo a co nás především čeká do budoucna.
Fotografie a reportáž z akce pohledem Vlasty Vávrů.
Tomáš Jaroň, prosinec 2004
5.
ZIMNÍ VÝJEZDNÍ ZASEDÁNÍ
SPŘÁTELENÝCH
VELOREX TÝMŮ A KOLEGŮ
18.- 19.12. 2004
Blíží se Štědrý den a to je doba, kdy pořádáme již po páté naše oblíbené výjezdná zasedání na Jižní Moravě. Posádku našeho vozu tvoří krom mojí maličkosti Klára, Mrak a Lída. Vyrážíme v sobotu dopoledne z Prahy. V plánu máme návštěvu Brna, chceme se podívat po městě, na vánoční trhy a do centra vůbec. Z Prahy rovněž vyjel velký peugeot ve složení Pepa, Věrka, Erda, Petr, Jindra a Vlaďka. Jedou do Uherského Hradiště na florbalový turnaj a večer se připojí k nám. V Brně panuje dobrá předvánoční nálada. Dobře jsme pojedli v jedné dobré hospůdce s milým pravým vrchním. Za tmy moravskou metropoli opouštíme a nabíráme směr Vídeň. V Dolních Věstonicích se dozvídáme, že místo našeho spaní bude tentokráte jinde než obvykle. Máme luxusní privát - tři pokoje s deseti lůžky, ale nás tu bude kolem dvaceti. Postupně dojíždí další kolegové: Ivan s Lenkou, Vlasta s Kačkou, Luděk, Kléma ještě se třemi kamarády, Ivoš s Aničkou, Zbyňa, Tom Kostík, Zdenda Říha a svoji premiéru tady zažívá Roman Olexa.
Večer probíhá jako vždy, živě se debatuje. Tom vypráví zážitky z Afriky, prohlížíme fotky. Vína je dost, nálada se umocňuje s přibývajícími pohárky. Jen mohlo být více kytary, ale bohužel Luděk i Ivan přepálili začátek, nerozložili síly a nečekaně brzy odpadli. Ivan dokonce nechal ve sklepě bundu se všemi věcmi a ráno se nemohl dostat do auta.
Ráno kolem desáté se zase scházíme ve sklepě. Platíme a snídáme. Z Boskovic byla také přivezena světlá koženka, rozdávám ji zájemcům. Loučíme se, přejeme si hezké svátky a ujišťujeme se, že se určitě všichni sejdeme na jaře v Boskovicích. Naše posádka to bere přes Černou Horu, u babičky máme domluvený oběd. Odpoledne nabíráme kurz Praha a za deště přijíždíme domů.
Fotografie a reportáž z akce pohledem Vlasty Vávrů.
Tomáš Jaroň, prosinec 2004
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |