Týmové akce 1 9 9 9

BOSKOVICE  30.4.-2.5. 1999
BLANSKO  29.8. 1999
ROŽMITÁL POD TŘEMŠÍNEM  17.- 19.9. 1999

Akce podle roků  1998 | 1999 | 2000  | 2001200220032004  | 20052006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |

BOSKOVICE  30.4. - 2.5. 1999


     Blíží se konec dubna. Naše čerstvě dokončené stroje FANOUŠ, GABRIEL, OSKAR a TONÍK prochází fází posledního dolaďování před tím, než vyrazí na celostátní prestižní akci, která se již potřetí koná v hadroletí metropoli Boskovicích.

     Laďa již od úterý nevychází z dílny, jelikož se ke svému miláčkovi dříve nedostal a chce mít na víkend všechno v richtiku. Všichni věříme, že se to podaří a tým tak bude kompletní.

    Já s Petrem jsme si naše stroje přivezli z Řeporyjí do garáže na Žižkov už ve čtvrtek, Pepa parkuje na Zahradním Městě.

    V pátek před třetí hodinou odpolední přijíždí ke mě na Žižkov Pepa s Álou a společně jedeme vyzvednout Petra do práce, kde už má svůj stroj připraven ke startu na Moravu.
 

U benzínky

Když to nestartuje, kamarádi pomohou

    Prahu bychom chtěli opustit co nejrychleji, ale nedaří se to. Je to ucpaný, v Úvalech je bouračka, jedeme asi 15 km krokem. Po šesté hodině zastavujeme v supermarketu v Kolíně, kde si nakupujeme jídlo na víkend. Místní občané nevěří, když si velké nákupní koše vezeme až k našim velorexům a začínáme je nakládat buřty, chlebem a salámem.

    Doposud jedeme bez potíží, neboť povolené výfukové koleno a bublinu před karburátorem nepovažujeme za poruchu. Ještě v Kolíně ale začal OSKAR popšoukávat a nakonec přestal zcela táhnout. Ponořujeme se do zapalování a zjišťujeme, že se povolil šroubek u odtrhu. Tento problém záhy odstraňujeme, pro jistotu seřizujeme celý předstih. Tento šroubeček jsme pak byli nuceni dotahovat ještě třikrát, než jsme dorazili do Lysic. Jinak stroje šlapou výtečně, ale i tak se do Boskovic na registraci dostáváme až před třiadvacátou hodinou. Fasujeme leták s pokyny a startovní čísla. I když nám odřekl stájový jezdec pro KRISTÝNU Pavel Pravda, věřím, že se tento náš první hadrák alespoň v neděli na sraz podívá, a tak i jí beru startovní číslo. Ubytováváme se na Cimrovce a docela rychle usínáme v očekávání zajímavého zítřka.

    Sobotní ráno probíhá ve znamení ladění strojů. Nejvíce se mi líbí strýc Laďa. Jakoby o dvacet let omládl. Chvíli pod hadrákem leží, tu ho zase obíhá, montuje, šroubuje a utahuje s vysokým nasazením. Zmiňovaný problém s oskarovým odtrhem řešíme přidáním pérovky a je po závadě.

    Těsně před polednem vyráží náš konvoj z Lysic směr Boskovice. Na programu je závod do vrchu. Velmi příhodné podmínky skýtá úsek do Újezda u Boskovic plný vraceček a strmého stoupání. Dříve se zde jezdily závody do vrchu i s opravdovými auty. Ve frontě na start je dobrá nálada, strýc Laďa poskytuje rozhovor tisku. Můžeme vidět například tzv. "holandský start" , to jest ostrý plyn s akčně puštěnou spojkou takovým způsobem, že řetěz opustí zuby na rozetě a pilot takového velouše má po startu. Stroje startují za  sebou v intervalu dvou minut. Jako na potvoru se přímo na startovní čáře udělala FANOUŠOVI zase bublina a já musím odložit start o dvě minuty. Petr vyráží první, potom já, pak Pepa a poslední strejda. Všichni jsme kopec  zdolali bez závad. Z údajů v cíli se zdá, že GABRIEL má výrazně lepší čas než FANOUŠ a TONÍK.

    Po závodech vyráží GABRIEL k domovu a my ostatní ještě jedeme nasávat atmosféru do Boskovic na parkoviště. Tam mám tu čest povykládat si s konstruktérem Velorexu¨panem Mojmírem Stránským. Při cestě domů se OSKAROVI zlomila páčka od táhla řazení co je na tisícihranu u motoru. Pepa bere Petra na lano a jedou pomalu do Lysic, já se vracím do Boskovic, abych se poptal po této součástce. Neuspěl jsem a po příjezdu do Lysic se dozvídám, že Pepovi najela do křižovatky Felicie a když ostřeji přibrzdil, nepatrně se do něj opřel o trochu hůře brzdící OSKAR. Až do večera jsme s drobnými pausami ladili stroje na nedělní defilé. Strejda samozřejmě páčku řazení zavařil a zase bylo po problému.
 

Parkujeme v Lysicích na dvoře

Jízda městem - Gabriel

   V neděli ráno jsme přesvědčili strejdu Honzu, aby se ujal pilotování KRISTÝNY. S problémy se to nakonec podařilo. A v kompletním konvoji  čtyř Velorexů a jednoho Oskara jsme se opět vydali k Boskovicím. Parkoviště je nacpáno k prasknutí. Dozvídáme se, že zatím se objevilo 129 strojů.  Motory burácí, hadráci se chystají na průjezd městem. Boskovice se v tuto chvíli zcela dostaly pod vliv malých tříkolových nesmyslů. Vracíme se na parkoviště, na řadu přijde vyhlašování výsledků.

     Příjemným překvapením je strýcovo umístění v závodech do vrchu. Laďové se se svým novým GABRIELEM umístili na 2. místě!! Za bouřlivého potlesku, který jsme vyvinuli jdou naši na bednu. FANOUŠ s TONÍKEM se pohybují kolem třicáté příčky. V eleganci je Petrův OSKAR na  pěkném 4. místě, bronz mu unikl o jediný hlas!

     Po návratu do Lysic obědváme, pak odvážím s Petrem KRISTÝNU do Černé Hory, Pepa s Álou uklízejí Cimrovku. Ve tři vyrážíme na Prahu. Cesta jde v pohodě, bez potíží.  Jen Petrovi došel 6 km za Lysicemi benzín. Po deváté máme zaparkováno v Řeporyjích a jdeme po náročném víkendu zaslouženě odpočívat.

 Tomáš Jaroň, 1999

 

BLANSKO 29.8. 1999

     Je poslední srpnová neděle. Stejně jako loni se ráno  chystáme na sraz do Blanska, který již po osmé pořádá Ivoš  Fajman. Očekává se větší účast než loni, neboť se dostaví  někteří účastníci v sobotu skončeného velorex čundru. Jediné co  nám nehraje do noty, je poměrně vytrvalý déšť. Ani to nevypadá,  že se to během dne probere.

     Náš Velorex tým není ve stoprocentním složení. Prezident  týmu Vladimír Ondra dal podle očekávání přednost myslivecké  schůzi. Ovšem Ladík jede jako Petrův spolujezdec v GABRIELOVI.  Já pilotuji FANOUŠE a jako spolujezdci se mě střídají Renča a  Honzík Chloupkovi. Pepa se z Prahy nedopravil, takže tentokrát  necháme KRISTÝNU odpočívat v Černé Hoře.

     Je 8:45. Startujeme stroje, do chodu je třeba ihned uvést  stěrače (ty se do návratu domů takřka nezastavily). Vzhledem k  počasí jsme se rozhodli vyměnit hladké sliky za "Schumacherovy  zmijáky" , aby jsme zlepšili odvádění vody přilnavost strojů k  vozovce.
 

Na náměstí v Blansku

Setkání s otcem Velorexu

     Chvíli po deváté dorážíme na náměstí do Blanska. Už tu  několik strojů je, včetně modelu Hoba 1, který pilotuje starší  pán z Brna. Přijíždí Ivoš. Všechno je v pořádku, nemá trabanta  ale svého povodňového obojživelníka. Přijíždí další stroje.  Vyrovnáváme se přímo na náměstí před bankou. I přes neslábnoucí  déšť se účastníci vydávají představovat své miláčky ostatním.  Za zmínku stojí model 16/350, který má motor chlazený vodou,  vepředu je instalován chladič ze škodovky, vozidlo disponuje  termostatem z Yamahy.

    Kolem desáté se objevuje červený Volkswagen Vento, ve kterém  přijíždí konstruktér Velorexu pan Mojmír Stránský s chotí. Pod  nedalekou stříškou si s námi povídá o hadroletí historii a  odpovídá na naše otázky.

    Poté se všech 21 strojů dává do pohybu a v koloně projíždíme  Blanskem. Lidí na ulici mnoho není, stále vydatně prší. Po malé  pause na náměstí se kolona přesouvá na kousek za Blansko na  Skalní mlýn, kde se pohybuje spousta výletníků, včetně cizinců.  Jako obvykle naše stroje budí zaslouženou pozornost. Odtud se  již jede na oběd do restaurace do Ráječka.

     Celou akci s námi absolvují reportéři z České televize. S  režisérem Kotlářem máme po obědě dohodnutý rozhovor. Chce si  také s hadrákem udělat nějaké akční záběry. Zdá se, že FANOUŠ s  GABRIELEM ještě budou slavné televizní hvězdy. Kousek za  Ráječkem se začíná filmovat. Stáváme se herci. Odepínáme plachty, odmontováváme dveře, sundáváme kola. Rejža je velmi spokojen.
Ukázka odstrojení pro kameru
 Po natáčení jedeme za ostatními na Klepačov do hospody, kde  se nejprve bude konat dražba součástek na Velorex a pak se  budou promítat videa z uskutečněných hadroletích podniků. Po  produkci se navzájem loučíme a pomalu razíme k domovům.

 Naše stroje šlapou bez nejmenších problémů. Jen GABRIELOVI  bylo třeba doladit lanko spojky a bude potřebovat nové  lanko nakopávání. Oba stroje prověřil déšť. Nepromokavost je vyhovující, jen oba potřebují bezbarvým silikonem upravit dolní rohy pod okenním těsněním, protože tudy voda kape posádce na kolena.

    Večer v Událostech se poměrně výrazně objevujeme s oběma hadrolety. Na obrazovce bychom se ještě měli objevit v pořadu  Tady a teď a nebo ve Faktech. Co dodat závěrem. Sraz se až na  počasí velmi vydařil, s příznivci tří kol se těšíme na setkání  na některém z dalších srazů.   Hadroletům zdar !
 

Tomáš Jaroň, 2.9. 1999

ROŽMITÁL POD TŘEMŠÍNEM 17.- 19.9. 1999

     V pátek 17. září se scházíme u Petra před domem. Do akce  vyráží TONÍK a samozřejmě FANOUŠ. Svoji srazovou premiéru bude  mít naše poslední, zatím bezejmenná dvěstěpadesátka. Je třeba  ji řádně prověřit, pilotovat bude Petr. Lysická část týmu  zůstává doma, protože prezidentovi se zdálo, že je to příliš  kilometrů, i když Ladík a GABRIEL měli jiný názor.

Popojíždění v zácpě   Nás čeká přibližně 100 km cesty. Vzhledem k pátečnímu  provozu volíme variantu menších komunikací. Stroje zatím šlapou  dobře. Přes Hrnčíře, Vestec a jiné vísky klesáme k Vltavě. V  Davli dvěapůla udělala z ničeho nic "ééé" a konec. Zdá se, že  nemá jiskru. Kabel k fajfce je troch volný, cívka je tam  původní, a proto měníme komplet díly cívka - kabel - fajfka.  Ještě to není ono. Zdá se, že ještě občas kostří dekl na  zapalování, protože když se povolí, jiskra je super. Dekl je  třeba napevno stáhnout šroubem. Řešíme to jednoduše: mezi  karter a dekl implantujeme nadvakrát přelomené dřívko od nanuku  a je po závadě!

     Pokračujeme vpřed, stroje šlapou, jak mají. Další problém  nastává až v Příbrami. Nikoli technického rázu, nýbrž  orientačního. Značení na Rožmitál je všelijaké, hlavně se tam  nachází složitá objížďka. Kroužíme Příbramí, už podruhé jedeme  kolem rozestavěného cirkusu. Máme podezření, že to celé  připravil Robert, abychom měli složitější příjezd. Asi po půlhodině bloudění jsme konečně trefili výpadovku na Rožmitál.

     Dvěstěpadesátka jede mezi TONÍKEM a FANOUŠEM, aby nemusela  svítit, jelikož nedobíjí. Petr je proto vybaven dvěma akumulátory, k dispozici má 150 Ah, což by mu mělo stačit.

    V Rožmitále problémy nejsou, cestu do rekreačního střediska  Kymevo jsme v pohodě našli. Tam je již velmi živo, posádky se  sjíždí z celé republiky, je tu hadroletář z Německa. Dostáváme  startovní čísla, ubytováváme se v chatkách. Start noční etapy  je plánován na 21:30. Tento časový rozvrh se ale nepodařilo  dodržet, neboť Robert musel celou trasu sám projet, aby vše  nahotovo připravil.

    Délka noční etapy je něco přes 40 km. Na startu dostáváme  papír, na němž jsou namalovány křižovatky nebo orientační body  společně s příslušným kilometrem, kde se toto místo nalézá. My  máme výhodu, protože si na našich palubních počítačích můžeme  vynulovat denní vzdálenost. Po trase se mají nalézat  fosforeskující světýlka, u kterých jsou vždy kódy, které mají  vcelku dát nějaký smysl. Asi v polovině je třeba absolovovat  střelbu na osvětlený terč. Náš tým doráží zpět do tábora v  0:15. Některé stroje dorážely až kolem jedné.

    Já s Petrm jsme ještě foukli do Rožmitálu, kde se nám  podařilo sehnat pár lahváčů na žízeň. Zdá se mi, že baterka ve  FANOUŠOVI poněkud zkomírá, vypadá to na nedostatečné dobíjení.  Když jsme se vrátili, vidíme, že už dojel Laďa Kostík z  Boskovic a kluci Staňkovui z Blanska. Po cestě prý měli trochu  problémy, ale jsou tu. Do tří do rána ještě diskutovala  skupinka hadroletářů kolem presidenta Šustra, a to poměrně  živě.

    V sobotu po ránu ještě někteří dolaďují stroje, asi od desíti  se startuje denní etapa. Značení cesty je na stejném principu  jako včera, po cestě je třeba se řádně rozhlížet, protože se  musí hledat místa s razítky, odpovídat na mnohdy nelehké otázky  a na kontrolních stanovištích je třeba ukázat schopnost odhadu, pevné ruky a různé jiné znalosti.
 

Dvaapůla

na trase plníme úkoly

     Stroje šlapou dobře. Dvěstěpadesátce jsme na trase prohodili  baterku a trochu doladili kontakty v eletrice. FANOUŠ taky  trochu zablbnul, když z ničeho nic nešel nahodit. Příčinou bylo  haprující dobíjení, včera ještě doražené noční etapou. Baterka  prostě vyplivla. Dali jsme ji do TONÍKA, který s ní "na žduch  blafnul" a začal ji tudíž pomalu dobíjet, zatímco FANOUŠ  zahájil pomalé vysávání baterie z TONÍKA. Je třeba seřídit  dobíjení na relé, již jsem domluven s machrem v tomto oboru,  Jirkou Šárou.

     Denní orientační etapu končíme něco před půl osmou. Večer se  sedí u ohýnku, opékáme buřty, debatujeme nejen na hadroletí  téma s ostatními kolegy velorexáři, trochu je znát únava z  celodenního ježdění. Kolem půlnoci již spíme.

     Je neděle ráno, budou se vyhlašovat výsledky. Naše stroje se  umístily na 10., 11. a 15. místě. Klání se zúčastnilo 46  velorexů, celkem se jich na srazu během víkendu objevilo 53,  což je velmi slušná účast. Hodnocení zakončil předseda velorex  clubu Láďa Šustr poděkováním Robertovi Němcovi za perfektně  připravený, po stánce náplně zajímavý a dobře zorganizovaný sraz. Pak se posádky začaly zvolna vydávat na cestu domů. My se  po cestě stavujeme u Pepy v Záhořanech na oběd a kolem čtvrté  jsme dorazili do Prahy.

    A jako obvykle na závěr: sraz se povedl, počasí bylo také  příjemné. S přáteli tří kol se těším zase někdy na shledanou.


Tomáš Jaroň, 4.11. 1999

 

Akce podle roků  1998 | 1999 | 2000  | 2001200220032004  | 20052006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |