Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |
KRKONOŠSKÁ
KACHNA (KK1) 19.- 21.1. 2007
SCHŮZE
ZLATÝ ROŽEŇ 11.4. 2007
BOSKOVICE
4.- 6.5. 2007
KRUŠNOHORSKÉ
VRŠKY 25.- 27.5. 2007
VÝJEZD
DO MLÝNA 8.-10.6. 2007
LIPNICE
27.- 29.7. 2007
VIII.
BUKOVANY 21.- 23.9. 2007
VÝJEZD
NA ORLÍK 3.- 4..11. 2007
VIII.
ZASEDÁNÍ DOLNÍ VĚSTONICE 15.-16.12.2007
KRKONOŠSKÁ KACHNA 19. - 21.1. 2007
Pracuje se na textu a fotodokumentaci.
Pracuje se na textu a fotodokumentaci.
Pracuje se na textu a fotodokumentaci.
KRUŠNOHORSKÉ VRŠKY 25.- 27.5. 2007
Pracuje se na textu a fotodokumentaci.
Pracuje se na textu a fotodokumentaci.
Máme tady poslední červencový víkend a to je doba, kdy se žhaví motory a plaší se koně v nejednom trubkovém rámu. Účast našeho týmu na srazu, který pořádá bratrský Velorex Team Orlík, lze brát jako jasnou jistotu již od začátku tisíciletí. V týdnu před srazem probíhají domluvy po e-mailu, kdo kdy jede a jak se domluvíme. Marně lákal Ivan kamarády na sraz před odjezdem na benzínku v Uherském Hradišti. Zase vyrazil kupodivu osamocen. Z Prahy to vypadalo lépe. Po tzv. kolínské větvi vyráží s předstihem šedesát minut a 4,2mm Michal s 16/250 a po osmnácté hodině se podařilo vyjet Toníkovi s Pepou, Ludvíkovi s Erdou a Žužu a Fanoušovi se mnou. V obdobném čase z Jižního Města odlétají Erbani, Petr s Terezou ve Žluťasovi a Eda se Zorkou. To je tzv. kutnohorská větev. Naše skupina valí na kabrio souvisle až do Kolína, kde děláme malou přestávku na oblékání a Erda zapíná uvolněný zadní bok. Na obchvatu Čáslavi mi Fanouš zcela znatelně ztrácí výkon. Já přesně vím, čím to je: jezdím na neskutečně ojetých kladívkách a jezdím už v zásadě bez odtrhů. Vůbec zázrak, že to jelo, tak jak to jelo. Věděl jsem o tom, ale nenašel jsem si na tento servisní úkon čas. Kladívka jsem si s sebou vezl, plánoval jsem to udělat ráno na hradě. Ale bylo to neúnosné takovým způsobem, že jsem se do toho pustil na benzínce v Horkách. Chtěl jsem to udělat co nejrychleji, a tak jsem vyřešil pouze odtrhy. Bohužel se to ukázalo jako nedostatečné, neboť nová kladívka dokázaly velmi znatelně zničit celý předstih, a tak jsem ho ještě v Habrech při odbočení seřídil a už to jelo. Poměrně se zešeřilo a my se blížíme ku hradu Lipnice. Stoupáme vzhůru na náměstí a pak pod hrad na presentaci. Nyní následují už jen samá pozitiva - steaky a černohorské pivko od Zlaté Růže ze šenku a kolegové, se kterými je pořád co řešit. Tentokrát jsem si rozestlal přímo před hadrákem a spal jsem až do božího rána, jako by mě do vody hodili.
Jako vždy musíme ráno opustit hrad do 9:30. Počasí je zatím dobré, ani jsem na noc neměl střechu. Musíme dle obrázku nalézt místo startu. Místo to bylo docela známé z let minulých, tak to nebyl žádný problém. Z Prahy dojela ještě Věrka s malou Majdou a Synovcovými. Věrka pojede s Pepou závod a večer jedou na Moravu a Synovcovi vezmou hadráka zpět do Prahy. Hned na startu musíme napsat diktát a absolvovat první disciplínu Magnetovec. Jindra má jako vždy nápadité úkoly. Na jakousi veselou tabuli se zvířátky namaloval trasu a tu je třeba projet magnetem tak, že jeden stojí na druhé straně s kusem železa, který ho ovládá a druhý zepředu naviguje. Tudíž je třeba přehodit levou za pravou, aby to bylo z pohledu toho vzadu. Vtipné a nápadité. Jedeme dál po trase, kterou jsme si seřadili dle mapy. A to se ocitáme v lese, kde je nutno zvládnout Divokou řeku, kterou "zreguloval" Kléma. V modelu slalomové deblovky, kterou si posádka drží u pasu, je nutno na čas projet vytyčenou trasu mezi stromy. Některé brány se musí zvládnout pozpátku. Docela se nám daří. Další pouť nás vede do Světlé nad Sázavou na zámek. Tady čeká Mrak a disciplína Mašinfíra. Složit kolejnice do oválu a projet kolečko s archaickým vláčkem se zvládnutím tunelu byl úkol příjemný a klidný a navodil atmosféru času na oběd. Ještě před tím ale ve zdejším muzeu plníme úkoly, které vyplývají z expozice. Hledáme, kde se najíme. Snad jediný podnik ve městě jsme docela slušně zahltili jen naší skupinou. Přes hodinu nás trápili hladem, než jídlo donesli. Počasí drží, pokračujeme vpřed s plnými žaludky. Pěknými silničkami křižujeme zdejší oblast. Je třeba pochválit Luďka za to, že zvolil pro trasu silnice s vesměs kvalitním povrchem. Před námi je další větší město - Ledeč nad Sázavou. Zde vyjíždíme do starobylých prostor hradu, abychom absolvovali Jiříkovu disciplínu Domino. Skládáme z dřevěných kostek obrazce a pak je shazujeme a hodnotí se domino efekt i vzhled obrazce. Malá nešikovnost tady mohla způsobit předčasný pád kostiček a bylo "po ptákách" . Na nádvoří jsem se pokusil o napnutí řetězu, leč marně, protože jsem už ba konci šponování. Další cesta z Ledče vede pozvolna zpět k hradu. V dáli už vidíme rýsující se lipnickou dominantu. Ovšem je tu ještě Vlastík s Kačkou a jejich úkol, který nese název Ponožkárna. Jde o to, rozjet se ve velorexu zutý a spolujezdec nazuje ponožky řidičovi. Pochopitelně na čas. Je tu spousta legrace, kolikrát vznikaly situace přímo komické. Ale ještě komičtější to myslím bylo na posledním stanovišti, které řídila rodina Grosmanova. Jednalo se o disciplínu Kufr. Šlo o obdobu televizní soutěže, kdy jeden hádal a druhý předváděl pantomimu. Tady se zhlukovali také místní vesničané a mnohdy se za břicho popadali. Je konec, je tu cíl. Odevzdáváme propozice. Na úplný závěr ještě probíhá vyhodnocení celodenní průběžné doprovodné soutěže, kdy jsme sbírali všechny možné věci, jejichž název byl od písmen L, I, P, N, C a E a zároveň ty věci byly schopné propadnout chrochtákem. Po celodenní akci lehce unaveni vjíždíme do hradu a provádíme relaxaci, každý po svém. Pivo a steak od Kostíků opět bodnul. Je večer, bude se šeřit, ale ještě před tím tradičně začíná pršet, máme tu i bouřku. Rychle dávám střechu a přesouváme se do šenku, kde jsme před deštěm velmi dobře krytí. Klábosíme, řešíme a vůbec večer probíhá jako vždy k plné spokojenosti všech zúčastněných.
V noci myslím trochu pršelo, ale neděle vypadá dobře. Snad budeme moci jet na kabrio. Vzbudil jsem se velice brzy, a tak jsem šel fotit na nádvoří. Několik nespavců tu již bylo, nebyl jsem sám. Vše směřuje k vyhlašování výsledků. Věděl jsem, že s tím co jsem včera předvedl na medaili pomýšlet nemohu, ale z našeho týmu velmi dobře zabodovali Kotačkovi a dostali se na krásné třetí místo. Zlato vybojoval Eda se Zorkou. Je po všem, pomalu opouštíme hrad, jako vždy se s námi loučí pořadatelé na bráně. Naše trasa nyní bude Ledeč nad Sázavou, Uhlířské Janovice, Říčany, Praha. Počasí je dobré, na déšť to nevypadá. V Ledči bereme benzín, já pátrám po majiteli jedněch dokladů k Velorex. Což se mi částečně daří. Technika šlape výborně, začínáme mít hlad. Příhodný podnik se naskytl ve Zbraslavicích, kde jsem pravého (nikoli falešného) pana vrchního - hned na začátku, kdy jsme zasedli půl hospody - upozornil, že jsme skupina. přítomní rozumějí. Plné žaludky navozují chuť spánku. Uhýbáme proto ze silnice na romantické místečko u rybníka, které maličko kazí skládka. My z ní těžíme maximum - Vašek našel pěknou překližku a Michal staré lyže s nádherným Kandahárem! Během přestávky krom spaní také zkoušíme stoj na hlavě. Další cesta do Prahy je naprosto hladká a bez závad. Loučíme se u benzínky v Uhříněvsi a těšíme se na další akci s našimi oblíbenými tříkolkami.
(c) Tomáš Jaroň, srpen 2007
Pracuje se na textu a fotodokumentaci.
VÝJEZD NA ORLÍK 3.- 4.11. 2007
Pracuje se na textu a fotodokumentaci.
VIII. VÝJEZDNÍ ZASEDÁNÍ DOLNÍ VĚSTONICE 15.- 16.12. 2007
Každý rok před Vánocemi se s kolegy velorexáři scházíme ve vinném sklípku na Moravě. Letos ovšem našeho na první pohled akčního kolegu Honzu Matla napadlo, že pojedeme hadrákama. Prosinec, zima, není to úplně za bukem, prostě výzva. Honzu jsem hned z kraje podpořil, že do toho jdu s ním. Sledovali jsme vývoj počasí, na četu jsme rozebírali kudy pojedeme, kdy vyrazíme a neustále sledovali vývoj počasí. Jednu chvíli to vypadalo, že se přidá ještě Vlasta a Míla. Ale pánové nakonec vyměkli a co mě nejvíce zklamalo, pod vývojem počasí v pátek zradil i samotný iniciátor Honzík a já zůstal sám. Ale řekl jsem si, že je to o to větší výzva necouvnout a jet i sám. Věřil jsem, že počasí se udrží v rozumném stavu, abych trasu celkem přes 500 km zdolal bez sáňkování a bruslení.
V sobotu ráno jsem vyjel z garáže v Praze v 8:17. Cesta na Kolín ubíhala báječně, Fanouš letěl vpřed. Schválně jsem sledoval hodiny - dobyl jsem jej po 42 minutách jízdy a za dalších 34 minut jsem už zastavoval na burze v Chotusicích. Posnídal jsem klobásku, prošel plac, něco malinko pokoupil, posvačil trochu pečeného kolene a vydal se na další cestu směr Havlíčkův Brod. Rovné úseky, kdy držela rozjetá čtyřka jsem projížděl rychlostí 85 - 90 km/h, což mi bylo i potvrzeno z okolního automobilu, jehož řidič za mnou přišel, když jsem zastavil a ptal se, jaktože to tak rychle jede. U Haber jsem cítil, že se přece jen ochlazuje, ale Fanouše jsem si zadýchával pořád dobře. Na silnici bylo střídavě sucho a vlhko, naštěstí sníh či břečka nikde. Úsek z Chotusic do Jihlavy mi trval 69 minut. Cesta se od tohoto momentu začala trochu klikatit. Konečně to bylo o něco záživnější, než velké široké silnice. Všude kolem poprašek sněhu na poli, tu a tam srnka popoběhla, i jedno stoupání a klesání 14% bylo třeba projet. Na zdolání úseku Jihlava - Třebíč mi každopádně stačilo 33 minut. Fanouš jel jako čert, v tichosti, abych něco nezakřikl, jsem ho chválil. O hodinu později jsem si udělal pauzičku na jídlo v rodném městě Vladimíra Menšíka v Ivančicích. Odtud bylo co by kamenem dohodil do Pohořelic a to už vidím, jak se přede mnou tyčí pocukrovaná Pálava. Mám výtečný čas, je světlo, cesta ubíhala doopravdy rychle. Rozhodl jsem se, že si výlet maličko vylepším. Neodbočil jsem tedy na Věstonice, ale pokračoval dále do Mikulova. Ani tam jsem ovšem nezastavil. Zastavil mě až zírající celník na rakouských hranicích, prej kam s tím teď jedu, tak mu povídám, že na malý výlet, že se budu za chvíli vracet. Dojel jsem do Poysdorfu, nafotil zimní rakouskou krajinu a pozvolna se vydal zpět. Rakouský celník v zásadě nevěděl co říct, tak mě rovnou odmávnul. Za šera jsem dojel do Věstonic, začal topit v našem "hotelu" a čekal, až přijedou první čtyřtaktáři.
A to už se to začalo sjíždět a sklep se plnil. Postupně dojeli pánové Honza Matl, Míla Tůma, Ivan Kotačka, Tom Nešpor, Blesk, Kléma, Sedma, Luděk a Řezňa se Sojkou. Poseděli jsme, pojedli a popili až tu byla neděle.
Vstali jsme v klidu po deváté hodině, posnídali ve sklípku a pozvolna se vydali k domovu. Počasí je lepší než v sobotu, "kopnul jsem do vrtule" a valím zpět. Cestou jsem udělal jednu čtvrthodinovou pauzu v Havlíčkově Brodě na tankování a posezení na takové jedné útulné místnůstce... Z Věstonic jsem vyjel v 10:17 a u garáže jsem zastavil v 14:36. To je s pauzou 15 minut bez minuty čtyřhodinová jízda s mým Fanoušem. Trasa měřila 270 km, čímž mi vychází, že jsem si držel průměrnou cestovní rychlost 67,5 km/h. Byl jsem překvapen, že to tak rychle ubíhalo, musím svému Velorexu poděkovat, že mě spolehlivě odvezl tam i zpět.
(c) Tomáš Jaroň, prosinec 2007
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000
| 2001
| 2002
| 2003
| 2004
| 2005 | 2006 | 2007 | 2008
| 2009 | 2010 |
2011 | 2012 |