Týmové akce 1 9 9 8


BOSKOVICE  1.-3.5. 1998
BLANSKO  30.8. 1998
OLOMOUC  19.9. 1998

Povídka " Infarktový květen "
Báseň " Mému Hadroletu "


Akce podle roků  1998 | 1999 | 2000  | 2001200220032004  | 20052006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |


BOSKOVICE 1.-3.5. 1998


    Na tuto prestižní akci jsme přijeli s čerstvě poskládanou a oblečenou KRISTÝNOU. Měli jsme s ní najeto slabých 100 km, což není zrovna mnoho. V pátek 1.máje jsme se u pořadatelů řádně zaregistrovali. Naše startovní číslo je 32. Dostáváme program srazu, který řádně studujeme. Vracíme se na noc do Lysic, KRISTÝNA jede bez problémů.

    V sobotu ráno vyrážíme na start rychlostní časovky Boskovice - Černá Hora. Na startu cítím, že se mi u pedálu uvolnila zarážka na spojkovém lanku. Po startu jsme chytili závory ve Skalici, a tak jsem stihl spojku provizorně opravit. Mnohokrát jsem si říkal, že nesmím jet naplno, protože nemám žádné zkušenosti. Musím přiznat, že jsem se nechal dokonale unést atmosférou a jel jsem, co to šlo. Na státní v kopci se mi podařilo předjet i dvě třistapadesátky.

     Z černohorského pivovaru jsme vyrazili na na orientačně-poznávací závod. Dle pokynů pořadatelů jsme měli připravený itinerář, jak postupovat k cíli. Myslím, že úkoly jsme plnili svižně a stále více jsme se přibližovali k cíli. Osm kilometrů před Boskovicemi jsem chtěl přeřadit na trojku, ale najednou to nešlo. Zjistili jsme, že nám vypadl klínek mezi motorem a packou táhla.Ten naštěstí zůstal v deklíku, a tak ho vracíme zpět a jedeme dál. Na začátku Boskovic jsme nuceni nasadit střechu, jelikož se spustil lijavec. V podvečer, po pauze na boskovickém parkovišti se vracíme domů do Lysic.
 

Na stupních vítězů

Větrný mlýn a jak jinak hadráky

    V neděli se do hadroletí metropole sjíždí naši známí a příbuzní. Bude slavností jízda v koloně, přehlídka strojů a vyhlašování výsledků. Skupina sta Velorexů se dává do pohybu. Měřáky emisí ve městě, kdyby tam nějaké byly, by jistě ukazovaly  naprosto šílené hodnoty. Za chvíli je náměstí plné. Lidé chodí sem a pak tam, diví se, smějí se, kroutí hlavami, hodnotí a žasnou. Mají také možnost hlasovat v akci Volba velorex-sympaťáka.

    Vyhlašují se výsledky. Velmi překvapeni se z úst Ladi Kostíka dozvídáme, že v soutěži elegance se na druhém místě umísťuje stroj číslo 32, tedy MY ! Jdeme na "bednu" , přebíráme ceny, pijeme Rychlé špunty.

    Musím říct, že jsme spokojení :  - sprint Boskovice- Č.Hora                 54. místo
                                                     - orientační závod                                13.místo
                                                     - Velorex sympaťák                              2.místo
                                                     - CELKEM                                    6.- 9. místo ze 100, což je velmi slušné, napoprvé.

    Kalich hořkosti jsme si vypili po cestě do Prahy, protože nám přestalo těsnit těsnění pod hlavou a předstih šel do řiti. Také jsme použili lano.  ( Je třeba poznamenat, že teď by jsme si s takovou banalitou hravě poradili.)

Tomáš Jaroň, 1999

BLANSKO  30.8. 1998


    Na tuto akci jsme s KRISTÝNOU vyrazili za drobného deště v 9:00 z Lysic. Nápad, jet ještě v holé kostře GABRIELA s akumulátorem na dva dráty, u strejdy neprošel. Na náměstí v Blansku stály "už" dva stroje. Sice to je proti Boskovicím akce poněkud komornějšího rázu, ale ještě někdo by snad přijet mohl.!
 

Krystýna v obležení

Sraz

    Dopadlo to dobře, sjelo se devět strojů a trabant Ivoše Fajmana. Udělali jsme dvě projížďky městem a na náměstí každý majitel předvedl do detailů svá řešení na stroji a podobně.

    Poté se jelo serpentýnami na Klepačov, kde se v místní restauraci sledovala různá hadroletí videa. Pak se náš mini konvoj pomalu přesunul do Lažánek, kde jsme výtečně poobědvali v místním podniku. (Měl jsem svíčkovou se šesti). Jízda v koloně pokračovala čarokrásným okolím Macochy, až na parkoviště před Balcarkou, odkud jsme se rozjeli do svých domovů.

    KRISTÝNU  parkujeme v suchu v Černé Hoře, kde ji necháme odpočívat do další akce.

    Má-li nějaký nadšenec zájem o sestříhaný akční videozáznam  z celého podvětí, může se obrátit na tel: 604 794 027

Tomáš Jaroň, 1999

OLOMOUC  19.10. 1998


    Do hanácké metropole bylo na jednu říjnovou sobotu naplánováno hned několik pokusů o rekord v rámci autosalónu na místním výstavišti. Jistý Jan Froněk, motokrosový to jezdec se rozhodl, že se pokusí přeskočit co nejvíce hadroletů v řadě. Akce je pojištěná, benzín proplacen. Vše organizují bratři Kostíci. V Boskovicích máme sraz v šest ráno. V konvoji dvanácti strojů jedeme přes Prostějov do Olomouce. Tam se k nám přidává ještě další skupina hadroletářů. K našemu potěšení KRISTÝNA  jde jako hodinky.

    Skokan si na zahřátí poroučí za nájezdovou rampu postavit nejprve 7 velorexů. Rozjezd. Skok. O.K. Pak si poroučí další tři, ty přeskočí a pak ještě dva - to je dvanáct. I s tímto počtem si poradil. Z Froňkova výrazu z poza helmy je znát, že ještě není konec. Za usilovného povzbuzování ukecaného moderátora s mikrofonem se rozjíždí a letí. Majiteli posledního hadráku se zvyšuje srdeční činnost. Ale vše dobře dopadlo, jen vlaječka na blatníku se zachvěla.

    Zde je třeba zmínit další kuriozitu, kterouž je produkt olomoucké cukrárny Mamka. Tito cukráři dle papírového modelu z ABC upekli 200 kg těžký dort ve tvaru Velorexu v poměru 1: 2. Celý víkend jím pak byli krmeni návštěvníci výstaviště.
 
 

Dort ve tvaru hadráka

Pokus o přeskok chroustů na motorce

    Cesta domů probíhá v poklidu, KRISTÝNA  jede jako drak. Za zmínku stojí srážka  nižšího Velorexu pick-up našeho pardubického kolegy se srnou. Vše dobře dopadlo, stopy na velorexu takřka žádné, na srně těžko říct, neboť se námi - narozdíl od hadráku - nenechala zrekognozkovat..

    Parkujeme v Čéháčku a jak jinak, než že se těšíme na další výjezd.

 Tomáš Jaroň, 1999


  POVÍDKA  - INFARKTOVÝ KVĚTEN

     Na podzim roku 1997 jsem totálně propadl kouzlu malých  tříkolových nesmyslů a vše došlo až tak daleko, že jsem se se  svým kamarádem Petrem rozhodl Hadráka si opatřit a dát ho pěkně dohromady. To se podařilo a za rozumný peníz jsme pořídili  kostru a motor o obsahu 250 ccm.Vše jsme si pěkně naplánovali a  byl-li volný víkend pracovali jsme na naší tříkolce ve strejdově dílně od rána do večera. Každopádně jsme chtěli  stihnout 2.jarní slet v Boskovicích. Víkend před srazem jsme v  noci dokončili plachty a podařilo se nám najet skoro sto  "vychytávacích" kilometrů, což není až tak mnoho. I za cenu  nevyzkoušeného, čerstvě sestaveného stroje jsme hodlali  absolvovat celý program v Boskovicích.Zdá se,že vše funguje,je  pátek první máj, všech Hadroletů čas a my jsme vyrazili do  Boskovic. Na parkovišti jsem předpokládal maximálně deset vozítek,ale byl jsem mile překvapen, protože už jich tam bylo asi čtyřicet. My jsme obdrželi startovní číslo 32.

     V sobotu ráno jsme vyrazili na parkoviště a čekali na start  časovky. Ten se zdržel skoro o hodinu, neboť na startu se  registrovali nové a nové stroje. Pořadatelé už museli vyrábět  namísto plátěných, papírová čísla.Někteří kolegové stále ladili  stroje.Jedna posádka dokonce ještě měla venku motor. V okamžiku kdy jsem popojížděl na start časovky do Černé Hory, se mi povolila zarážka spojkového lanka, a tak jsem musel alespoň do cíle časovky zapomenout na spojkový pedál. Naštěstí jsem za pomoci automatu a pomalého pouštění páky dojdel do cíle.V cíli, na dvoře černohorského pivovaru, jsem si lanko opravil.Pak jsme  vyrazili na orientační časovku. Získali jsme plný počet bodů za  razítka i za odpovědi. Náš stroj šlapal nečekaně dobře, až jsem  tomu věřit nechtěl.A když jsme na předposledním úseku potkali i  Bloudivého hadráčka, od kterého jsme získali razítko v hodnotě  osmi bodů, začínal jsem věřit, že bez problémů dorazíme do cíle  v Boskovicích.To jsem se ale přepočítal!Za Kunštátem jsem jel v  pohodě na čtverku, ale když jsem potřeboval dát trojku, páka se  jen volně hýbala a nic. Zastavili jsme a začali zkoumat  příčinu. Byl to vypadený klínek, který fixuje táhlo řadící páky  u motoru.Naštěstí ho Petr objevil zapadený ve víku. Závada byla  odstraněna během chvilky.Už jsme se ani nezdržovali nasazováním  řemenice k chlazení a pokračovali jsme odkrytou plachtou. Za vydatného deště na posledních třech kilometrech jsme projeli  cílem. Poměrně unaveni po celodenním ježdění, jsme bez problémů  usnuli.
 
    V neděli jsme se oblékli do stylového oblečení, nedbale si  přehodili bílé šály kolem krku a začali se těšit na  slavnostní defilé na náměstí. Kdyby nějaký ekolog umístil do  Boskovic měřák emisí, zhrozil by se. Sto nastartovaných  dvoutaktních motorů se nutně muselo projevit. Naše fára zabrala  téměř celé náměstí. Lidé chodili, filmovali,fotili a podivovali  se kdečemu. Nastává volba Velorex sympaťáka. Ani mě ani Petra  vůbec nenapadlo, že by jsme mohli pomýšlet na nějaké lepší  umístění. Nedbale až laxně jsme poslouchali vyhlašování.Když se  z megafonu ozvalo, že jako druhý se umístil stroj s číslem  32, zalapal jsem po dechu. Ani nevím, kudy jsem došel na stupně  vítězů. Podobné pocity měl i Petr.Opojeni úspěchem jsme ani moc  nepochybovali, že cesta do Prahy se nějak zvládne. Ovšem i tady  platí:jednou jsi dole,jednou nahoře...

     Naplánovali jsme si přesně cestu přes Českomoravskou  vysočinu. Tento itinerář jsem předložil taťkovi,který hodlal po  mých stopách vyrazit přibližně o tři hodiny později. Náš Velouš  šlapal bez nejmenší chyby skoro dvacet kilometrů, když jsme  zjistili, že nám spadl řemen od chlazení. Nacvičenými grify a  hmaty jsme během deseti minut měli opraveno. Celých dalších  šedesát kilometrů nás nepotkalo nic nepříjemného. Pak ale  hadraplán udělal hep, hep a zastavil, aniž mi bychom chtěli. Po  chvilce jsme odhalili příčinu. Ucpaný benzínový filtr. Jelikož  jsme neměli další,nezbylo, než ho odoperovat z palivové hadice.  Benzín tekl, a tak jsme mohli jet dál. Zrovna když jsme se  bavili,jak se nám daří vychytávat chybyčky, které se dříve nebo  později vloudit musí, Velorex najednou ztratil tah frkal a  střílel a jindy bezvadný volnoběh byl ten tam.Byli jsme právě v  Čáslavi. Aby jsme to neměli tak příjemné, začalo hustě pršet.

     Zaparkoval jsem na chodník a začali jsme zjišťovat,co se stalo.  Objevili jsme trochu ucpanou trysku v karburátoru.Nic.Motor šel  stále špatně. Pak Petr zjistil, že máme v horní části ulomenou  svíčku. Začal jsem věřit,že to je právě příčina špatného chodu.  Samozřejmě, že jsem nenašel jinou, i když jsem si ji chystal  s sebou. V tuto chvíli mě dojel taťka. Celý mokrý jsem nasedl a  jeli jsme k benzince pro svíčku. Po výměně se ukázalo, že ani  takto jasná záležitost není pravou příčinou. Zničeně jsme  svěsili ramena. Pršet nepřestávalo, spíše naopak. Vytáhli jsme  lano a za chvíli si to Hadrák pálil padesátkou bez motoru  vpřed.Smířil jsem se s faktem, že vše budu odhalovat až hezky v  suchu a teple naší garáže. Když ale přestalo pršet, dojeli jsme  kolegu velorexáře, kterého jsem znal. Naznačil jsem taťkovi i  druhému Hadroletu, aby zastavili. Jindra ,který už do Velorexů  nějaký ten pátek dělá, se bez velkého pobízení ponořil do srdce  celého hadroletího organizmu.Objevil rozhozený předstih, a to o  dost. Stržený šroub u nastavování také nebyl bez viny.Po chvíli  seřizování se podařilo nastartovat a Splašené trubky skutečně  uháněly vpřed. Odpojil jsem lano a s tátou za zády jsem  pokračoval na Prahu. Ne dlouho. Po dvaceti kilometrech se zase  potvora šprajcnul. Byl jsem unaven, tma na krku, vytáhli jsme  znovu lano. Do Prahy jsme si to dofrčeli ve čtvrt na  jedenáct. Byli jsme odhodláni příští týden koupit součástky do  zapalování a vše pěkně opravit. Pozitivní zážitky z dopoledního  úspěchu přece jen převažovaly. Zaparkovali jsme u nás v domě na Žižkově na dvorku pod střechou. Je tam útulno a pěkně  čisto, vždyť dům je čerstvě opraven.
 
    V úterý jsem navštívil Mototechnu a těšil se na středu, jak  dám do stroje nové součástky. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné. Když jsem se ve středu odpoledne chystal na  dvorek ke svému tříkolovému oblíbenci, ozvala se strašná  rána. Stalo se něco, co bych nečekal ani v nejhorším snu.Zřejmě  vinou špatné technologie se přímo na chudáčka malýho zřítil  strop i s izolací. Nešťastný a rozčílený jsem ho vyhrabal a  skoro vynesl ven z rumiště. Na první pohled jsem viděl odřený  blatník,potrhanou střechu,natrženou přední kapotu a pravý zadní  bok.Správce domu cítil se mnou a naprosto nekompromisně řekl,že  nové plachty dostanu proplacené. Nedá se nic dělat, Solnici  objednáme poškozené plachty a vyměníme je. Budeme mít alespoň  dva dny co na práci. Jedno je jisté - zítra bychom se v soutěži  o Velorex sympaťáka nechytli.
 

BÁSEŇ - MÉMU HADROLETU 

 FRČÍM SI TO LETEM SVĚTEM,
 SÁM, JEN SE SVÝM HADROLETEM
 
KRAJINA SE KOLEM VLNÍ,
 MOTOR SVOJI PRÁCI PLNÍ
 
TROCHA PLYNU,PEDÁL SPOJKY,
 NEMOHU SE DOČKAT TROJKY

 HADRÁK NENÍ ŽÁDNÁ HERKA,
 DO KOPCE SE CHYTÁ ČTVERKA

 OSTRÁ TOČKA HOLA,HOLA,
 POSTAVÍM TĚ NA DVĚ KOLA

 A KDYŽ SJEDU ZE SILNICE,
 ZAVOLÁM SI DO SOLNICE

 NOVÁ PLACHTA,ŠRÁMY ZATŘÍT,
 K HEZOUNŮM ZAS BUDEŠ PATŘIT

                                                                                                    Tomáš Jaroň 11.4. 1999

Akce podle roků  1998 | 1999 | 2000  | 2001200220032004  | 20052006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |