Týmové akce 2 0 0 1

1. ZIMNÍ VÝJEZDNÍ ZASEDÁNÍ  20.-21.1.2001
PRODLOUŽENÉ BOSKOVICE  4.- 8.5.2001
LIPNICE  3.- 5.8. 2001
EXPEDICE BOVEC 10.-19.8. 2001
BLANSKO  2.9. 2001
OLOMOUC 19.- 23.9. 2001
TÝNEC NAD SÁZAVOU  28.-30.9. 2001
VÝJEZD NA ORLÍK  20.- 21.10. 2001
EXPEDICE ZAHOŘANY 3.- 4.11. 2001

Akce podle roků  1998 | 1999 | 2000  | 2001 | 2002 | 2003 | 2004  | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |

1. ZIMNÍ VÝJEZDNÍ ZASEDÁNÍ
VELOREX TÝMU PRAHA - LYSICE

     Je zima. Mrzne.V teplých garážích se dá pouze renovovat nebo dělat údržba na našich miláčcích. To by ale nebyli hadroletáři, aby si nevymysleli záminku, jak se i v tuto dobu sejít. Zorganizovat zimní schůzi nebyl pro nás žádný problém.

A kde že jsme se vlastně sešli? U našeho spojence pana starosty Jirky Klanici na Jižní Moravě v Dolních Věstonicích, ve vinném sklepě.  

A kdy že jsme se vlastně sešli? V sobotu 20. ledna 2001 v 18.00.

A kdo že se tam vlastně sešel? Pozvaní kamarádi, se kterými se náš tým vždy rád vidí :

Za Velorex tým Praha - Lysice se zúčastnili : Tomáš, Petr a maskot Béda (Pepa s Eryksonem omluveni)

Za Velorex tým Orlík se zúčastnili : Jindra +1, Kléma + 1, Luděk +0, Grosmani + 2, Mrak + 1

Za Velorex tým Zlatá Růže se zúčastnili : bratři Kostíci a bratři Staňci

Za nezávislé velorexáře přijali pozvání : Ivoš Fajman, Zbyňa Huťa a Tom Nešpor

A co se tam vlastně dělo? Příjemně jsme poseděli, probrali naši velorexí situaci v novém miléniu a v neposlední řadě jsme zkonzumovali větší než malé množství bílého a červeného vína. V oblíbené hře "červení proti bílým" večer a v noci zvítězila červená koalice s lídrem Tomem Kostíkem. Měli disciplínu a šli do toho opravdu, ale opravdu nadoraz. Jenže v neděli dopoledne se situace zvrtla ve prospěch bílých, jejichž comeback do hry řídil Petr Kment, který s Bédou, Jindrou, Luďkem a Vlaďkou nejen srovnali krok s červenými, ale dokonce je přepili o džbánek! Mě jako řidiči bylo opravdu líto, že jsem své bílé spolubojovníky nemohl ráno podpořit.

A jaký že byl z tohoto setkání dojem?  Akce se líbila, a proto bude opakována.

A pár fotografií z celé akce:
(račte si kliknutím snímeček zvětšit)

situace ve sklepě mezi 18:00 - 20:00

situace ve sklepě mezi  20:00 - 22:00

situace ve sklepě mezi  22:00 - 00:00

situace ve sklepě po půlnoci a v neděli dopoledne

Tomáš Jaroň, únor 2001

PRODLOUŽENÉ BOSKOVICE 4.- 8.5. 2001

    A už je tu zas ten velký den! Po zimě, kdy jsme někteří prováděli pečlivou údržbu, někteří nedělali nic a někteří z gruntu svůj stroj zrenovovali, je tu jaro a to znamená, že se v Boskovicích koná veliká hadroletářská akce. Erykson poslední týden ani nechodil moc domů, po nocích jen pracoval na svém stroji, až mu narostly vousy. Ale jeho LUDVÍK bude jistě skvělý stroj.

pátek 4. května

    Pepa provádí letmou údržbu před startem, ostatní stroje byly už jakž takž připravené. Z Prahy Kyjí po malém zpoždění startují tyto posádky s těmito stroji:

1, ANGLÁN - pilot Tomáš Jaroň
2, FANOUŠ - pilot Ludva Chmelař (stájový jezdec a potencionální Velorexář)
3, ŽLUŤAS - pilot Petr Kment
4, TONÍK - pilot Pepa Synovec, navigátor Ála Vobecká
5, LUDVÍK - pilot Erykson

    Hned na prvním čerpadle dobíráme pohonné hmoty, ale zároveň se dostáváme do zácpy. Prahu opouštíme dost po devatenácté hodině. Naše stroje bez potíží šlapou. Eryksonův syrový motor musíme před Kolínem znovu seřídit. Myslím, že Erda může být spokojený, s každým kilometrem mu to jede líp. Projíždíme obchvat kolem Čáslavi. Před námi začíná hřmět, lítají hromy blesky, chvílemi je vidět jako ve dne. Jedeme pořád bez zastávky. Někde kolem Golčova Jeníkova jsme se rozhodli, a jak se později ukázalo - správně, nasadit střechy. Za okamžik jsme totiž vjeli do průtrže mračen. Na benzince před Havlíčkovým Brodem jsem už i já nasadil obě boční okna. Naštěstí déšť polevil a jeden z nejhezčích úseků cesty - serpentýny do Žďáru jsme zase jeli po suché cestě. Čas neúprosně běží, nevím, jestli stíháme presentaci v Boskovicích. Po telefonu jsem se dozvěděl, že na místě už na nás čekají Luděk Brož s Ninou a Ivan Kotačka - další dvě posádky, které s námi budou bydlet v Lysicích na Cimrovce. Projíždíme noční Žďár nad Sázavou. Psychologická hranice cesty je tu, protože míjíme první ceduli s nápisem "BOSKOVICE 62 km". Po dešti už ani stopy, nicméně střechy znovu nesundáváme. Jedeme ostře vpřed. Zrovna když jsem chtěl ANGLÁNA přišlápnout, aby se mi líp vyjížděl protikopec v Novém Městě na Moravě, uviděl jsem u místní pumpy tři známé stroje. Ano, opět jsme dojeli   Jindru Kynzla s Vlaďkou, Dejva Grosmana s bratrancem Pavlem a Filipa Grosmana s Janou. Mají s sebou doprovodnou Oktávii. Chvíli s nimi konverzujeme a protože Dejv ještě nedopil kávu, vyrazili jsme vpřed. Na tým Orlík jsme počkali až na benzince v Bystřici. Zde si z pověrčivosti vždycky musím koupit Coca Colu. Tak se stalo i dnes. Je něco málo po třiadvacáté hodině. Jako na potvoru musíme před Vírem absolovovat nepříjemnou objížďku po těch největších prdelích, kde nechybí ani patnáctiprocentní stoupání. V Rozseči nad Kunštátem se rozhodlo, že do Boskovic pojedeme až ráno. Ivana s Luďkem posílám do Lysic. Půlhodiny po půlnoci to začalo ve spících Lysicích burácet. Deset velorexů najednou určitě muselo být alespoň trochu slyšet. President našeho týmu Laďa Ondra dělal vrátného a vpustil nás na dvůr, kde už čekal na ranní odjezd jeho sršeň GABRIEL. Vykládáme stroje a pozvolna se přesouváme na Cimrovku. Cestou se stavujeme na koupališti spláchnout prach z cesty. Po druhé hodině ranní všichni zaslouženě usínají.

sobota 5. května

    Ráno vstáváme v nekřesťanských 6:45. Na dvoře se sundávají střechy, někteří hledají cihly (podmínka soutěže). Pomalu vytlačujeme stroje před dům. V 7:40 je už náš jedenáctistrojový konvoj na cestě do Boskovic, presentaci do osmi stíháme, i když jsme se už v Lysicích roztrhli, protože méně znalá část vyrazila přes Drnovice. Dostáváme startovní čísla. Já a Petr jedeme s Tomem Kostíkem a Tomem Barou na kopec do Újezda, kde budeme pomáhat s organizací. První stroje přijíždějí o půl desáté, poslední v šest večer.

    Sem tam je třeba něco opravit a to jak nahoře, tak i dole. Během dopoledne dorazili do naší skupiny ještě Kléma s Janou, kteří svým hadraplánem vyráželi ráno z Prahy.  Ke konci akce už to na tom sluníčku bylo trochu unavující, ale vydrželi jsme to. Ostatní "naši lidé" absolovovali celý okruh bez větších potíží, se svým strojem má trochu problémy Ivan. Zazlobilo zapalování a bylo třeba měnit těsnění pod hlavou. Po sedmé večer se sjíždíme v Lysicích. Někdo jde do hospody na jídlo, já, Petr, Luděk s Ninou, Ivan a Jindra jedeme do Černé Hory vyzvednout VALNÍKA a KRISTÝNU, aby i tyto stroje mohly vyrazit na nedělní defilé. Akorát nám to vyšlo, ve zprávách sledujeme reportáž z Boskovic.Už docela za tmy se vracíme do Lysic. Všichni vyrazili do hospody. Já s Petrem ale ještě jdeme k Brodeckým seřídit Lukášův hadrák, kterému jsem dělal motor. U babičky si dáváme chleba se špekem, jdeme se osprchovat. Pak jdeme za ostatními na Liďák. Zase jsme přelomili únavu a ještě jdeme na koupaliště, kde probíhá pokus o diskotéku. To se ale místnímu DJ moc nedaří. Snad jen Dejv byl spokojen, neboť si zatančil s mladou Bulharkou, jak jsme se později dozvěděli. Spát jdeme zase po půlnoci.

neděle 6. května 

    Hodiny ukazují 8:30. Vítá nás nechutně deštivý den. Je to opravdu nejhorší počasí, co kdy na boskovickém srazu pamatuji. Opět vytlačujeme ven celý náš vozový park. V tomto okamžiku ale jako by zapracoval velorexový bůh. Déšť ustal, obloha se protrhla  a začalo svítit sluníčko! Do Boskovic jsme dojeli akorát. Jedu VALNÍKEM, Bohouš si bere ANGLÁNA a FANOUŠE pilotuje Ála. Chvíli po našem dojezdu se dala do pohybu tradiční kolona, letos čítající 184 strojů. Lidé mávají, fotí si nás, vyptávají se. Volí se Miss Velorex.

Po poledni se vyhlašují výsledky. Z naší sestavy zabodoval Jindra s Vlaďkou, protože získali bronz za sobotní závod. A sraz je oficiálně u konce. Loučíme se s kolegy "od fochu". Naši sestavu opouští Filip s Janou, kteří musí vyrazit na Prahu. Dojedou určitě, v zádech mají doprovodný vůz. My ostatní se vracíme do Lysic. Jede s námi ještě Vláďa Mangl, protože se bude rozdělovat nakoupených 55 litrů oleje Stihl. Nejprve se ale jdeme naobědvat na Liďák. Pomocí kohoutu jsme "narazili" olejový sud a začali čepovat. Jiní mezitím uklízeli Cimrovku. Teď se s námi rozloučil Ivan a vyrazil domů, taktéž   nová posádka Erykson - Ála. Provádíme drobnou údržbu jako mazání řetězů, já měním zadní pneumatiku. "Orlíčáci" vyrazili dřív, protože se chtějí někde vykoupat. Náš tým ještě jede uklidit stroje do Černé Hory a pak taky startujeme směr Dolní Věstonice, vinný sklep našeho kamaráda Jirky starosty. Podařilo se nám opustit Horu těsně před  18:00. Při průjezdu Brnem hlasí Petr do vysílačky, že bude muset seřizovat předstih. Zastavujeme u Agipu. Po chvíli pokračujeme. Jenže došlo k dalšímu problému. Petr opět přestal táhnout a zrovna v Pisáreckém tunelu! Horko těžko ho vydýchal na dvojku. Kontrolujeme karburátor. Ludva s Pepou vyrazili napřed koupit uhlí a kuřata na večer do sklípku. Já s Petrem jsme vyrazili za nimi. Ale netáhnoucí motor se stále opakoval. Při další pauze jsme oizolovali dráty u kladívek, při další pauze jsme vyndali špuntíky z výfuků. Nic. Nakonec a myslím, že jsem to byl já, koho to napadlo, jsme sundali celé víčko od dynamáku a už to jelo! O půl deváté jsme se sešli všichni u sklípku. Za chvíli přišel Jirka, stroje jsme zaparkovali v zahradě u našeho "hotelu". Sklípek to byl veselý, povídalo se. Posezení jsme ukončili někdy kolem druhé ráno a spokojeně jsme odešli spát. Ne všichni mohli hned spát. Takový Luděk například ještě chvíli hlídal venku, aby jsme mi ostatní mohli pokojně chrupkat.    

        pondělí 7. května

Než budu pokračovat v líčení našich dalších  dobrodružství, můžete se podívat, co vyšlo v pondělních Lidových Novinách:

A honem zpátky k naší expedici...

    ...zvolna se probouzíme po desáté hodině. Někteří mají radost z toho, že v Rakousku je povoleno malé množsví alkoholu v krvi. Zamykáme za sebou náš Grand Hotel a v koloně osmi strojů si jedeme vyzvednout pana starostu na radnici. Jirka si nás fotí a my si fotíme jeho, samozřejmě v hadráku. Pak pan starosta usedá do Anglána a celý konvoj se vydává vpřed ke sklípku. Celé dění zaznamenává kamera. Pan starosta chvilku ve Velorexu stojí a zdraví své spoluobčany   Platíme, loučíme se s Jirkou a zvolna se připravujeme na start.

    Po poledni opouštíme naše staré dobré Věstonice. Máme hlad, začínáme hledat příhodný podnik. Ten se objevil až v Mikulově, dáváme si polívku a pořádné jídlo, kdo ví co se bude dít v zahraničí a nedá se říct, že bychom zrovna měli šilinky. Za zmínku stojí Klémova příhoda, kdy dal blinkr a vyskočilo mu vzadu sklíčko lampy. Asi má nějaké impulzívní patnáctiwatové žárovky. Kontrolujeme, zda máme všichni po ruce pasy a doklady. Všichni mají všechno, hurá na čáru. První jede Kléma s Janou. Je tu nejprve česká pasová kontrola. Celníci se usmívají, koukají jen tak lehce do pasů, nedělají žádné potíže. Nikdo nezjistil, že dva stroje mají falešné doklady. Za budkou se hned fotíme, máme radost, ale ještě nás čekají rakouské úřady. Bezcelní zónou projíždíme kolem náklaďáků, řadíme se do pruhu PKW. Marně jsem hledal pruh "Dreirad" . Všichni Rakušáci z okolí celnice se sbíhají kolem nás. S úsměvy formálně kontrolují naši kolonu, opět fotíme. Petr byl nucen lehce konverzovat, když se ho celník zeptal: "Das ist Skoda?" . Petr pohotově odpověděl: "Nein, das ist Velorex" a zamával užaslému úředníkovi techničákem na rozloučenou. 

    Naše výprava se směle vydává na rakouské silnice. Obloha je mírně zamračená, sem tam vysvitne sluníčko. Jedeme směrem na Poysdorf. Ve vysílačce se ozývá Kléma, že netáhne. Stavíme na pravo, co nejvíc to jde. Zdá se, že se Klémův nový motor  lehce kousnul. Děláme pauzičku a po chvíli pokračujeme s cílem dobýt hrad Falkenstein. To se nám zcela nepodařilo, protože jsme k němu minuli odbočku. Nicméně kousek od něj zastavujeme v kopci na vyhlídkovém parkovišti. Kléma zjišťuje, že má trochu vůli v kole na levé osce. Jet se s tím ale dá, patřičné futro musí udělat stejně až doma. Luděk lehce dolaďuje motor, přičemž ho opustí startovací lanko, takže od tohoto okamžiku ho musíme vždy roztlačit. Malými vesničkami jedeme dál po ose Laa an der Thaya - Haugsdorf - Retz. Občas když nevíme kam dál, využívám na čele kolony kruhových objezdů k přemýšlení. Do malých rakouských konzervativních sídýlek jsme určitě vnesli trochu rozruchu tím, že za plného provozu začalo na kruháči kroužit osm hadraplánů najednou. Jednou už Dejv křičel do vysílačky: "Už dost nebo nás zavřou" . Pozorujeme, že na rakouském venkově není skoro ani noha a když, tak samí dědečkové a babičky. Po obcích jezdíme předpisově, a tak si naši kolonu může každý prohlédnout. Jedno s posledních sídel v zahraničí na naší cestě je malebné městečko Retz. Ještě než jsme najeli na místí historické náměstí, čekáme na Klému, kterému spadl řetěz a samozřejmě, že jeho spojka se už nenašla. Naštěstí máme jinou, Kléma nasadil a pokračujeme. Na náměstí fotíme sebe, stroje i památky. Také se dovídáme, že kousek odtud se nachází větrný mlýn. Vlaďka nás přesvědčila, že i když už není nejlepší čas, tak ho musíme vidět. Vyrazili jsme úzkou asfaltkou přímo k němu. Prohlédli jsme okolí, vyfotili jsme se.

    Je po šesté večer, startujeme. U mlýna je nádherný písek, kdo by si nezkusil malý smyk. Petrovi se to trochu kouslo a chvilku jel po dvou, ale vše dobře dopadlo. Zase se blížíme na hranice. Na zpáteční cestu jsme vybrali opravdu malý přechod západně od Hatí - Hnanice. První jel tentokrát Pepča. Přišel k němu oněmnělý rakouský celník. Obešel jeho stroj a nevěřícně kroutil hlavou. Když ji zvednul a viděl dalších sedm strojů, chytil se za čelo a prostě řečeno nechápal, nevěřil, co se to děje. V tom se objevili další celníci, včetně našich a začali se vyptávat, co je to, kolik to má koní, jak rychle to jede a podobně. Jeden celník dokonce zakroutil Jindrovi s volantem. Kousek za hranicemi zastavujeme na benzince. Kupujeme benzín, bagety, kolu kafe atd. Užaslá pumpařka koukala, když vyslechla Dejva, která s vážnou tváří tvrdil, že by v tom Turecku nevydržel ani o den dýl. Teď se potřebujeme dostat do Znojma a pak směr Jihlava a do Humpolce a do cíle dnešní etapy - na hrad Orlík. Naše první časové odhady nevyšly, protože za Znojmem nás čekala nechutná objížďka po těch nejhorších prdelákovech, po otřesných cestách necestách, po lesích, polích a hájích. Náhodou jsme se ocitli v Lesné u Znojma, kde jsme stihli navštívit museum motocyklů. Byly tu k vidění i dva Velorexy. Fotky našich strojů si pořídil a nám zaslal tamní šéf, pan Holcmann.

Už se dost stmívá, máme hlad. Děláme malinkou přestávku, Dejv uklepal kabel od cívky. Jsou slyšet žáby. Ovšem najít tady podnik, kde se vaří, bylo nad naše síly. Nakonec jsme zkončili 20 km od Jihlavy na benzince, jak jinak než u baget. Mezi tím bylo třeba nasadit střechy, protože se spustil lijavec a můj palubní počítač ukazoval osm stupňů. Projíždíme Jihlavu, kde je už zase sucho. Mávají nám veselí vojáci cestou z restaurace, jsem obdarován půllitrem s logem Jihlavského ježka. U Větrného Jeníkova se ocitáme v mlze, Pepa jede pomalu první, děláme pauzu, čekáme na Klému. Po půlnoci slavnostně dojíždíme do Humpolce. Vyzvedáváme klíč od hradu. Mezi tím se nám opět povedlo Klému ztratit. Myslím, že jsem zaslechl ve vysílačce, že je na místě a jede rovnou ke hradu. Naše kolona vyrazila taky vzhůru. Jedu první. Chci to vypálit nahoru pěkně v otáčkách. Ale kousek před cílem vidím Klému, jak tlačí svůj stroj mimo cestu. Nesmím zastavit, jinak taky zkončím. Našel jsem mezírku mezi Klémou a mezkou v lese a přidal jsem plyn. Teréní vložka vyšla, chvilku jsem byl na dvou kolech, ale už jsem u brány. Ostatní taky vyjeli, některým jsme lehce pomohli. Pro zatížený stroj po čerstvé GO to není nic moc. Topíme v baště, otevíráme si lahváče a ještě chvilku si povídáme a pak plni dojmů usínáme.

     úterý 8. května

Jindra nechal velmi takticky zavřené okenice, a tak, světe div se, ke vstávání došlo až kolem půl poledne. Pomaličku vylézáme z pelíšků, venku je vlhko a mlžno. Padala rosa. Kdo má ještě něco k jídlu, snídá. Zvolna balíme, provádíme drobnou údržbu, někteří si ladí předstih. Jedeme na oběd do motorestu pod hradem. Ve tři odpoledne startujeme na Prahu. Loučíme se s Luďkem a Ninou, kteří jsou už doma. Posledních sedm strojů pokračuje směr Světlá nad Sázavou. Jedna křižovatka stačila k tomu, že se Bohouš vydal zcela špantým směrem. Petr ho začal stíhat, bylo z toho malé zdržení. Ještě že svítí sluníčko, kulíme to na Kolín. Ve městě dvou legendárních medvědů a jednoho kapelníka se loučíme s Dejvem, Pavlem, Klémou a Janou. Jedou zaparkovat k Dejvovi na chalupu a pak pojedou jedním strojem a Golfem dál do Prahy. My ostatní jedeme ještě za Kolín okouknout jednu kostru a nakonec jsme to taky dokulili do Prahy. Oficiální konec celé akce je v Kyjích u našich garáží. Máme najeto mezi 800 - 1000 km, podle toho co kdo najel v sobotu a v pátek, bez vážnějších problémů. Jsme spokojeni. Celou akci patrně zbilancujeme ve čtvrtek na schůzi Velorex clubu. 

Tomáš Jaroň, květen 2001

SRAZ NA LIPNICI  3.-5.8. 2001

    Prázdniny se přehouply do své druhé poloviny a to také znamená, že na starém hradě u Havlíčkova Brodu mají své druhé setkání naše oblíbené Velorexy. Já vyrážím z Lysic ANGLÁNEM, Petr a Pepa jedou od Prahy svými ŽLUŤASEM a TONÍKEM. Petr navíc přiváží Kláru, která s námi celou akci absolovuje. Z Moravy jsem se rozhodl nejet sám, ale přidal jsem se do minikolony teamu Zlatá Růže Boskovice a několika dalších individualistů. Mám s nimi sraz v Kunštátě ve 13:00. Odjezd je opožděn, jelikož čekáme na kolegu Brťováka. První pauzu děláme v Rozseči na kopci, protože Tomovi Barovi spadl řemen chlazení a Brťovák špatně odbočil. Další větší pauza je na benzince v Bystřici, kde čekáme na Brťováka, který se ztratil na objížďce před Štěpánovem. Zkoumáme, proč Tomovi Barovi chroupe v zadním kole. Bylo to ložisko v rozetě. Pak to valíme bez přestávek na Žďár a Havlbrod. Asi 5 km před Brodem přestal Tomovi Kostíkovi dobíjet jeho Božetěch. Měníme relé a uhlíky, ale nepomáhá to. Už to musí dojet a oprava se uskuteční až na hradě. U Okrouhlic se mi ještě podařilo nepatrně zabloudit, ale to už vjíždíme na nádvoří hradu Lipnice. Dostávám startovní číslo 25.

    Přijíždějí další a další stroje. Potkávám staré známé.  Pepa s Petrem dorazili chvilku po nás. Nádvoří se plní. Pořadatel Luděk Brož začíná být trošku nejistý, jestli se mu to sem všechno vejde. Jako loni, tak i letos se spouští pořádný lijavec. Jsme ukryti pod střechou, debatujeme přičemž popíjíme Kostíkovu slivovicu. Ještě v noci přijíždějí další stroje. Robert, který taky dojel v noci, vyprávěl, jak jel v bouřce na jedničku, jak na silnici stála voda a měl strach, že když zastaví a chcípne motor, už se nerozjede. Po půlnoci odcházíme spát do rozlehlých hradních prostor.

    Ráno neprší, technika na nádvoří osychá. Start orientační jízdy je naplánován na 9:00. Ještě přijíždí další a další stroje. Zdá se, že účast bude opravdu velká. Pohromadě vyrážíme do akce. Přidává se k nám náš kolega Ivan Kotačka. Pomalu postupujeme vpřed, hledáme nápisy, čísla a vůbec se snažíme plnit úkoly na trase. Pomalu se nám papír plní. Ke konci etapy nasazujeme střechy, neboť sílí déšť. V restauraci Stará pošta plníme žaludky. Přijíždíme zpět na hrad, kde je třeba vykonat identifikaci hradů a hodit papírovou vlaštovku co nejlíp. Pak ustává déšť, a tak zapalujeme oheň. Na stánku se točí pivo, opékají se buřty, velorexáři klábosí, všude je pohoda. Na nádvoří je možné slyšet kromě kytary také jedinečnou harmoniku a jedinečného harmonikáře.

    Poslední den v týdnu nás vítá opět deštěm. Vyhlášení výsledků, které se má konat v 10:00, je přesunuto do prostor hradu. Vyhlašují se výsledky, každý si může koupit triko, mikinu a nebo třeba keramiku s motivem Velorexu. Trochu se vyčasuje, vylézá sluníčko, někteří opět sundávají střechy. Velorexáři se zvolna vydávají domů. Náš tým vyráží před polednem na Prahu.

    V malé vesničce stavíme na jídlo, kolemjdoucí okukují naše stroje. Kousek před Prahou přestávám dobíjet. Měním relé, ale nepomáhá to. Jednou, když jsem přejel železniční přejezd, kontrolka zhasla. Tipuju to na některý z uhlíků, ale tím se budu zabývat až doma, teď už to dojedu takhle. V Praze se rozjíždíme každý do své garáže, ale nebude to trvat dlouho a zase se sejdeme na další, ale mnohem větší akci...

Tomáš Jaroň, srpen 2001     

EXPEDICE BOVEC 10. - 19.8. 2001

Reportáž se vhledem k svému rozsahu nachází na samostatné stránce.

Tomáš Jaroň, srpen 2001

X. SRAZ VELOREXŮ V BLANSKU 2.9.2001

   Zase končí prázdniny, a to je čas, kdy se velorexáři sjíždí do Blanska. Do Lysic jsem přijel už ve čtvrtek. Anglána jsem nechal odpočívat, a proto jsem vyrazil FANOUŠEM. V sobotu dorazil Petr, z Černé Hory jsme vytáhli 250tky ORIGINÁLA  a VALNÍKA. Ten bude kočírovat Vlastík Vávrů, náš kolega z alpské expedice.

    Ráno jsme dorazili na blanenské náměstí na devátou. Povídáme si s kolegy, zveme je na sraz do Týnce. Ivoš tu má kameramana, prohlížejí se jednotlivé stroje. Jízda městem jako vždy následuje. Při stoupání na Klepačov Vlastíkovi nějak zahaproval VALNÍK, a proto jsem taky zastavil. Nic to nebylo, hned jsme pokračovali. Jenže než jsme se nahoře otočili, podařilo se nám ztratit zbytek kolony. Chvíli jsme jezdili po Blansku, než jsme je zase našli. Následuje oběd v restauraci Punkva. Dáváme si smažáček a svíčkovou.

    Od dvou hodin probíhá na vedlejším náměstí burza náhradních dílů. V budově nádraží si povídáme s konstruktérem Velorexu, panem Mojmírem Stránským. Jeho zážitky jsou velmi poutavé. Během celého odpoledne probíhá promítání videa, na kterém jsou sestříhány pasáže z filmů, ve kterých se objevuje Velorex. Dále na Klepačově probíhá burza náhradních dílů, draží se hever, chyt baterie a jiné věci. Té se příliš neúčastním, protože je třeba spravid u VALNÍKA vývod řazení. Pak se vyhlašují výsledky internetové soutěže Velorex Kurýra. Musím se skromně pochlubit, že jsem vyhrál 1. místo a tím i sedačku do Velorexu. Ta přišla pro FANOUŠKA jako na zavolanou. Na závěr srazu jsme se podívali na pietní dokument z pohřbu Františka Stránského, ve kterém se objevuje množství starých krátkostřechových Oskarů. Po páté hodině odjíždíme domů. Já a Petr to máme asi nejdál. V Černé Hoře parkujeme 250tky a Vlastík s Katkou valí autem domů. Já a Petr startujeme FANOUŠEM  na Prahu po půl sedmé. Před Čáslaví jsme ještě na benzince potkali kolínskou skvadru. Do Prahy jsme dorazili v čase 3:29 s průměrnou rychlostí 60,1 km/h bez poruch, když nepočítám výměnu pojistky pro zadní světla.   

Tomáš Jaroň, září 2001

AUTOSALON  OLOMOUC  19.-23.9.2001

   Už podruhé budou naše tříkolky aktivně učinkovat na olomouckém výstavišti! V září 1998 jsme si jich nechali hned třináct přeskočit terénním motocyklem, letos budeme Kostíkova Bohouše plnit pivními plechovkami. Navíc v pavilonu A vytvoříme expozici Velorexů.

    Vše vypuklo ve středu odpoledne, kdy bylo třeba přistavit stroje do pavilonu. Pro naši ORIGINÁLKU 16/250 to je velká čest, být na výstavě. Krom ní tu bude stát Božetěch Toma Kostíka z Boskovic, precizně zrenovovaný stroj Petra Staňka z Blanska a HOBA 1 Mirka Staníka z Brna. Ve čtyři hodiny mám sraz s klukama na Růži v Boskovicích. I když jsem vyrazil stopem z Prahy a vyzvedával jsem stroj v Černé Hoře, byl jsem na místě první. Pak dojel Kostík a jako doprovod a dopravce zpět posloužil Libuna (Libor Kronek, člen VT Zlatá Růže). Cesta probíhala hladce, bez přerušování. Jen jednou Tomáš zastavil, aby se podíval, jestli mu nespadl klíňák, neboť se mu zdálo, že to jede nějak líp. Nespadl. Já jsem měl taky minutovou opravičku - v zatáčce v Plumlově mi spadl řetěz z rozety. Hned jsme ho nahodili a pokračovali. V Olomouci se po chvíli objevili kluci Staňkovi, kteří svůj naleštěný klenot přivezli v Tranzitovi. Mira Staník dojede později. Stroje jsme napřed omyli a pak naaranžovali v pavilonu. Lesk plachtám nakonec dodala trocha silikonového olejíčku. Po tmě jsme opustili areál, Libuna nás v pořádku dopravil do Boskovic.

    V sobotu ráno vyrážím sám z Lysic, a to strejdovým GABRIELEM. Mám sraz s Tomem Kostíkem v Boskovicích, ještě s námi jede Tomáš Bara. Máme to do Olomouce 67 km, naprosto bez potíží jsme vzdálenost zdolali v čase 1:03. V Protivanově v trafice jsme sehnali včerejší Blesk, ve kterém byl z Olomouce tento článek:

    Na místě už je několik dalších kolegů, kteří se rovněž přijeli podívat, co se tu bude dít. V pavilonu kontrolujeme naše exponáty, vše je v pořádku, zájem návštěvníků je značný. U Staňků si lze prohlédnout naleštěný motor, ve 250tce zase interiér.

    V 11:00 začíná tvorba českého rekordu. Kostíkův Bohouš bude naplněn co největším množstvím pivních plechovek. Diváci si budou tipovat, kolik jich použijeme. Ceny pro tři nejlepší odhady jsou jedno, dvě a tři plata piva Starobrno. Plníme předek, prostory kolem sedadla, zadní koš až po střechu. Plechovky jsou samozřejmě prázdné a nesmí se zmačkat. Nakonec jsme jich tam "nasázeli" 2124 ks. Potom jsme se prošli po areálu, okoukli konkurenci a pak jsme vyrazili k domovu. Tomovi se po cestě přetrhlo lanko plynu a mě vyskočil bošák ze spínací skříňky. Na Růži ještě chvíli hodnotíme celou akci.

A jak jsme postupovali uvidíte teď. Toto je sestřih Libunova fotoseriálu:
(prohlížej si po kliknutí na jednotlivé obrázky)

       V neděli odpoledne jsme do hanácké metropole vyrazili naposled. Nás řidiče Velorexů opět veze Libuna. Tentokrát je ale dost škaredě a prší. Na místě jsme kolem šesté. Pavilon se začíná pomalu ale jistě vyprazdňovat i my sjíždíme po rampě dolů. Mira Staník mě oznamuje, že mi visí řetěz na zem. Je to tak, spojka řetězu je pryč úplně! Trochu jsem se tomu podivil a pak jsme vyrazili na těch 60 m, co jsme urazili od pavilonu, hledat spojku. Podařilo se najít jen tu největší část, co se prostrkává. "Osmička" a pojistka tu ale nejsou. Musel jsem už do Olomouce dojet bez těchto dílů. Samozřejmě, že zrovna teď sebou tu spojku nikdo nemáme. Tma, déšť, jsme v Olomouci, co dělat, na lano se mi vůbec nechce... Řešení přišlo takřka samo.

    Tomáš Kostík náhodou potkal kolegu motorkáře, který sedl do auta a spojku přivezl ze své garáže na druhé straně města. Ale bez pojistky. Tak jsem tam namotal drátek a vyjeli jsme. Musíme pomalu, strašně leje, nevidíme, skoro nestíráme, jsme pořád oslňováni, jedeme podle bílé čáry. V Prostějově u Tesca kontroluji řetěz a dáváme si párek v rohlíku. Do Boskovic jsme dojeli před desátou bez sebemenších poruch. Chvilka občerstvení na Růži a pak už naši ORIGINÁLKU 16/250 parkuji mokrou do Černé Hory.

Tomáš Jaroň, září 2001     

TÝNEC NAD SÁZAVOU 28.- 30.9. 2001

    Rok se s rokem sešel a je tu zase konec září, což znamená, že proběhne náš II. ortotraxní sraz Velorexů v Týnci. V pátek je svátek, a tak jsme se sjeli na místo už ve čtvrtek večer. Na místě byl první Mrak, pak jsem dojel já s Klárou ANGLÁNEM, vzápětí se objevil Petr s Denisou ve ŽLUŤASOVI, po nich Jindra s Vlaďkou a o něco později dojel Vláďa Vokřínek čtyřkolkou. Jako překvapení nás na tábořišti čekalo postavené šapitó cirkusu Marcel. Ale vejdeme se všichni. Sedíme v Náklí, probíráme všechno možné. Ještě čekáme z Boskovic Toma Kostíka, Libunu a Miru Staníka. Po desáté zvoní telefon a Kostík oznamuje, že Libuna musí na lano, které nemají. Tom za chvíli přijel, vzal si lano a pak zase odjel, aby mohl přijet zpět na laně s Libunou, jejich soupravu uzavírala Hoba s majáky. Zítra jako atrakce bude půlení motoru a oprava.

    V pátek vstáváme s rozumem, žádný kvalt. Během dopoledne přijíždí Pepa v TONÍKOVI a Erykson s Kamčou v LUDVÍKOVI. FANOUŠ je taky využit, jede s ním kolega vodák Pavlík Pravda se svojí kolegyní.

    Stavíme altánky, natahujeme elektriku. Libuna začíná pod dohledem připravovat svého Vencu na vyjmutí motoru. Všechny potřebné věci a náhradní díly jsme si nechali dovézt z Prahy. Postupně přijíždí další a další účastíci. Pracujeme na Libunově stroji, stále je dost diváků. Máme rozpůleno, porucha je jasná. Zlomila se mu tyčka, co se prostrkává vidličkama v převodovce.

    Začíná se stmívat, na 20:00 je naplánován start noční etapy. Trasa měří 25 km, je potřeba projet vesnice dle itineráře. Dvě kontroly, kde se budou plnit úkoly, jsou označeny výstražným trojúhelníkem. Na prvním úkolu se tlačí hadraplán na čas, na druhém stanovišti je třeba přečíst co nejvíce textu po dobu jedné minuty. Stroje se vrací do cíle, Libuna stále opravuje. Máme oheň, pivo, buřty....

    V sobotu proběhne hlavní závod. Je to klasická jízda po okolí, je třeba se dívat, hledat a zapisovat. Trasa měří 85 km. Libuna dokončil opravu a vyrazil směr Boskovice. Na to, že dojel na čtvrteční večer, se pěkně zdržel. Stroje vyrážejí, počasí nám přeje. Po dojezdu čeká každého dovednostní úkol. Spočívá v navlečení gumové ochrany na hlavu a nafouknutí nosem do prasknutí. Je u toho docela sranda.

    Mnohem jednoduší je silová disciplína - hod ráfkem. Dáváme si v dohromady podklady, pod lampou v altánu počítáme výsledky. Laďa Kostík se nás pokouší uplatit domácí mandarinkovicí. Zbytek večera tráví každý podle svého. Vyhlášení výsledků je ohlášeno na neděli 10:00.

    Ráno vyhlašujeme výsledky a rozdáváme ceny. První tři dostávají upomínkové holby třech velikostí, které dodal mistr keramický, pan Ladislav Zápařka, k tomu se rozdělily vrtule chlazení, sada brzdových lan a uhlíky a nakonec každý dostal sérii pohledů s velorexí tématikou. Stroje odjíždějí, účastníci se loučí, sezóna ježdění na srazy zvolna končí a přechází  v sezónu garážovou, opravovací až generálkovací. Balíme altány, prodlužováky, stany. Uklízíme lavičky, vracíme vypůjčené stoly. Po cestě do Prahy jsme ještě dojeli Mraka, kterýžto je naprosto nezaměnitelný pro jeho kostru ověšenou oškubanými husami a jinou havětí (atrapy z gumy samozřejmě).

    Celý program dokázalo absolovovat 23 strojů i když se jich v Týnci celkem objevilo mimo 4 pořadatelských ještě dalších 5 nebo 6 (celkem 33 Velorexů). A kam příště na sraz? No, nejspíš do Boskovic!

Výsledková listina

Tomáš Jaroň, říjen 2001

VÝJEZD NA ORLÍK  20.- 21.10. 2001

    Tak jsme zase po roce zorganizovali akci u našich blízkých kolegů z Velorex teamu Orlík, kde jinde, než na hradě Orlík. Během sobotního odpoledne jsme se všichni sjeli nahoře na hradě. "Orlíčákům" chyběl Kléma, u nás měl omluvenou absenci Erykson. Dojel i Honza Kučera se psem Baksem. U kolegů z Orlíku budil velkou pozornost jeho jedinečný Velorex. Až za tmy dojely stroje ŽLUŤAS a TONÍK. Všichni ostatní dojeli ve vozidlech plechových. Pečou se kuřata, zpívá se u ohýnku, čepujeme humpolecký Bernard. Honza má narozeniny v neděli, Ála v sobotu, a tak to trochu slavíme. Není úplně teplo, ale u ohně v závětří se to dá vydžet. Během noci postupně odcházíme nocovat do postavených přístřeší. 

    V neděli vstáváme až po desáté. Honza řešil, proč mu nejde do stroje žádná elektrika. Už se chystal koupit novou baterii, ale když tu "špatnou" začal odpojovat, kontrolky najedou začaly svítit a bylo po poruše! Hned potom odjel za kamarádem někam do Čáslavi. Pro dnešní den si ale velorexový rarach vybral Petra. Už včera přijel s poškubáváním. Pak ráno zjistil, že má utržený kondenzátor. To opravil a vyjeli jsme.

    S Klárou a Mrakem jsme ve favoritu kryli klukům záda. V Humpolci všichni dofukujeme kola a jedeme vpřed. Kus od Světlé Petr ladí karburátor, protože se mu zdá, že to netáhne. Ale potom zase zastavuje, je to moc špatný, zkusíme vyčistit karburátor. Pak jsme pokračovali dál, zdá se, že Petr jede. Ale po deseti kilometrech zase stojíme. Petr mění cívku. Ovšem záložní cívka je špatná, jde jen pravý válec. Stmívá se, začíná pršet. Denisa spěchá do Prahy, a tak přesedá k nám do favorita a valíme do Prahy. Večer mi zavolal Pepa, že to Petr nakonec doklepal pomalu do Prahy. Doma si to jistě v klidu opraví. Akce se celkově podařila, tak třeba zase za rok.

Tomáš Jaroň, říjen 2001

EXPEDICE ZAHOŘANY  3.- 4.11. 2001

    Je časná sobotní noc. Čas 5:48. Erykson právě vyzvedává Tomáše na Žižkově, vyrážíme totiž na burzu do Chotusic. V 5:56 přibíráme do vozu Mraka - kolegu z VT Orlík. V 6:10 na Jižním Městě přisedá Petr. A konečně jako pátý završuje sestavu červeného favorita Pepa, který nastupuje v Hostivaři v 6:15. Před půl osmou jsme na místě, hledáme, sháníme, nakupujeme. Počasí takřka nemá chybu, jasně vidíme modré nebe. Po návratu nás na Zahradním Městě opustil poslední Mrak.

    Po zastávkách v Kyjích a Hostivaři jsme se sešli na Žižkově, odkud vyrážíme. Máme totiž na programu, plánujeme, chceme totiž, máme v úmyslu, uskutečnit patrně pravděpodobně poslední podzimní společný výjezd našimi tak oblíbenými textilními oři. Jelikož nebylo možno poctít návštěvou kolegu vodáka Heřmánka Tátu netátu (tak to chtěl zapsat Pepa), objednali jsme se v Zahořanech, v rezidenci u Synovců. Vyrážíme v hadrácích v sestavě: Erda s LUDVÍKEM - ale sám, Pepa s TONÍKEM - ale taky sám a Tomáš s ANGLÁNEM - rovněž sám.

    Jediný, který nakonec kardinálně zklamal, je Petr se ŽLUŤASEM (ŽLUŤAS za to nemůže). Navzdory tomu, že celou akci nejprve neustále osobně protěžoval a vymyslel, zinicioval a zinscenoval, bezostyšně vyměnil jím osobně neustále protěžovanou a vymyšlenou, ziniciovanou a zinscenovanou akci za jakýsi pochybný, s přítelkyní na telefonu narychlo zosnovaný "náhradní program" (chm,chm,chm...). Jeho výmluvy na možné problémy se strojem se pak jeví jako příliš průhledné. Proto jsme ho dále nepřemlouvali a se sluncem v duši jsme ho ponechali ve spárech Dé. Eš. a jako blesci jsme ze Žižkova vypálili směr Strahov k Erdovi domů, kde bylo třeba naložit panýlek od jeho radia Sony. Poté jsme už nabrali kurs Zahořany.

    U Aralu dobíráme pohonné hmoty a navzájem si myjeme čelní skla. V putování pokračujeme po ose Zbraslav - Měchenice - Davle (vlevo Vltava). V poslední jmenované prdeli světa objevujeme nóblovou hospodu, kde pozdně obědváme (15:15). Během nenucené konverzace při čekání na zasloužený pokrm neustále doznívají naše rozpaky z Petrovy volby onoho "náhradního programu". V tomto směru Pepa prohlásil: "Píp, píp, píp." , což jsme všichni souhlasně kvitovali. Přibyvší hmotnosti našich trupů po chutné krmi navzdory, ladně zdoláváme nástrahy přírody a silničářů na serpentinózní klikaté pouti k vytouženému cíli. Zkrátka jedeme v duchu hesla z etikety v Davli zkonzumovaného nealko piva Rallye - "čistá jízda s čistou hlavou". Po absolovování infarktových 61 kilometrů jsme konečně spatřili ceduli s názvem cílové obce. Vzhledem příkladné připravenosti našich strojů a dobrovolné eliminaci potencionálně nejslabšího článku se žlutými blatníky, nebyla naše cesta nikterak narušována ni sebedrobnějšími problémy technického ani jiného charakteru.

    Po krátkém pobytu u Synovců nás přepadla žízeň, a proto jsme se odebrali k našemu dobrému známému Pepíčkovi na Obecní Úřad (je spojený s hospodou). Během zasedání, na kterém jsme hodnotili právě uplynulou sezónu, byl zvolen expediční výbor ve složení:

předseda : Erykson     tajemník : Pepa     zapisovatel : Tomáš

    Poté, co se předseda vymočil, započali jsme s hlavním bodem programu - hodnocením uplynulé úspěšné tříkolové sezóny. Z počátku bylo jednání opakovaně narušováno hrstkou zvídavých spoluobčanů (tří) slavících předchozí, současné a budoucí narozeniny. NA TO se situace stabilizovala a my mohli nerušeně hodnotit:

    Období do srazu v Boskovicích se neslo ve znamení mohutných renovací nejednoho stroje (dvou). Důstojně absolovovaný boskovický sraz poté gradoval pompézní invazí do sousedního Rakouska.
    Od Prahy i od Lysic vyrážíme hledat Haška na Lipnici.
    Višničkou na dortu celé sezóny se jeví uskutečnění odvážné expedice tam a zpět za deset dní.
    Naši zástupci nemohli vynechat příkladně zvládnutou 10th Phayman´s Sunday.
    Týnec = super nad speciál aneb k čemu nám je natural.

ZÁVĚR :
Výbor, bez ohledu na svévolnou neúčast zbývajících členů Týmu, hodnotí sezónu 2001 jako úspěšnou, velmi úspěšnou a nad míru úspěšnou.
Strojům našim sláva, čest,
příští rok zas chcem se svést!

poznámka zapisovatele:  Od začátku textu až po sem disponujeme těmito jednacími náklady:

Jakékoli pozměňování, či kopírování a nedovolené šíření tohoto textu je trestné!

společně sepsali T.Hanuš, J.Synovec a T.Jaroň, Zahořany 3.11. 2001

   V neděli dopoledne jsme na Pepově stroji odzkoušeli všechna na burze nakoupená relátka a pak jsme se vydali domů. Cesta opět proběhla hladce. V Chuchli jsme udělali pauzičku na ochutnání koňských a jiných uzených specialit a poté jsme se na Jižní spojce rozdělili, rozloučili a opustili.

Tomáš Jaroň, 4.11. 2001

Akce podle roků  1998 | 1999 | 2000  | 2001 | 2002 | 2003 | 2004  | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |