BOSKOVICE 1.- 4.5. 2003
LIPNICE 1.- 3.8. 2003
EXPEDICE TOUR DE SUISS 15.- 24.8.
2003
TÝNEC NAD SÁZAVOU 26.- 28.9. 2003
VÝJEZD NA ORLÍK 1. - 2.11. 2003
4. ZIMNÍ VÝJEZDNÍ ZASEDÁNÍ 13.-
14.12. 2003
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000
| 2001 | 2002
| 2003 | 2004 | 2005 | 2006
| 2007 | 2008 |
2009 | 2010 | 2011 | 2012 |
A máme tu opět první květnový víkend, což už po sedmé pro velké nadšence do tříkolových nesmyslů nazývaných Velorex znamená velký svátek v podobě setkání v moravské hadroletí metropoli Boskovice. Celá akce je letos příjemně prodloužena jelikož na čtvrtek vychází svátek a tudíž mohli pořadatelé nabídnout něco více než obvykle. Ale nepředbíhejme a vezměme vše pěkně po pořádku.
Ve čtvrtek 1. května se scházíme po obědě v našich kyjských stájích. Nakládáme stroje a připravujeme se na první větší jarní cestu. Startuje po zimě napucovaný LUDVÍK se zpevněnou zadní kyvnou vidlicí, pilotovaný svým věrným Eryksonem, TONÍK, jenž jistě věrně a spolehlivě poveze Pepu s Věrkou a konečně FANOUŠ, který má opět čerstvě složený motor, neboť se mu vysypalo na podzim nové ložisko na klice (již podruhé). Věřím, že i FANOUŠ se přes tuto komplikaci bude co do spolehlivosti statečně držet. Mojí spolujezdkyní je Klára. Petr se svým strojem je i letos nepřítomen, tentokráte dal přednost divokým řekám v Itálii. Něco po třinácté hodině konečně vyrážíme. U benzínové stanice Petr tradičně bereme plné nádrže a vzhůru na Kolín! Po necelých třiceti kilometrech pohodové jízdy můj FANOUŠ zakuckal a přestal táhnout. Rychle kontroluji situaci, hledáme problém. Na volnoběh jede v otáčkách jde jen levý válec. Po chvilce je jasno: snad poprvé ve FANOUŠOVĚ historii se mu na svíčce objevila pecka. Všechno zlé je ale pro něco dobré, protože díky této pauzičce si mohl Pepa takřka v minutě dvanácté odskočit s papírem do křoví.
Pokračujeme dál po notoricky známé komunikaci. Cítím, že se FANOUŠOVI příliš nechce a že něco není v pořádku. Problém na sebe nedal dlouho čekat. Kus před Havlíčkovým Brodem se to přikouslo. Nechal jsem to malinko vychladnout, přičemž jsem zjistil, že při rozjíždění složeného motoru jsem dal do směsi nadměrné množství vzduchu. Obohatil jsem směs a od toho okamžiku jsem měl taky po problémech. FANOUŠ vyrazil, vpřed tak jak jsem zvyklý a už mu to také zůstalo nastálo. Bez komplikací to valíme dál. Nechybí ani tradiční zastávka na margotku a colu na benzince v Bystřici. V kopci kousek od Rozseče nad Kunštátem musí Pepa zastavit. Podařilo se mu zničit jeden list vrtule, čímž si vyhodil řemen. Po chvíli hledání jsme ho našli, Pepa flegmaticky odlomil protilehlý list a jelo se dál. Přes Lysice jsme to natáhli přímo do Černé Hory, kde jsme vyzvedli VALNÍK, který bude zítra sloužit jako servisní vůz při náročných závodech. Do Lysic ho pilotuje Pepa, TONÍKOVA volantu se ujímá Věrka. Za tmy přijíždíme do Lysic. Čeká na nás druhá část týmu, která dojela autem: Bohouš, Zuzka, Aleš a Šárka. Teta nás velmi dobře ubytovala a my jdeme celou zítřejší taktiku probrat na koupaliště do občerstvení. Po půlnoci už všichni spí v očekávání náročného zítřka.
Budík zvoní v 5:00. Bude slunečný den. V 5:30 začíná prezentace na startu velkého pátečního závodu, který nese název "Sedmá Mílova bota". Na vytyčené trase dlouhé 21,4 km budeme po dobu 13 hodin nepřetržitě kroužit. A kdo nakrouží nejvíc - vyhrál. Tento náročný podnik má samozřejmě svá jasná pravidla. Soutěží týmy, nechybí ani týmový servisní Velorex. Každý náš stroj má dva piloty. Závodit se bude v této sestavě: PEPA + VĚRKA = TONÍK, ERDA + BOHOUŠ = LUDVÍK, TOMÁŠ + ALEŠ = FANOUŠ. Z původních dvanácti přihlášených strojů se jich na start dostavilo šest. Libereckému týmu jsme museli povolit bezkontaktní zapalování z Trabanta a vodní chlazení. Úderem šesté to Libuna celé odstartoval.
Z počátku neroztrhaná kolona vyrazila poprvé do Valchováku. Kroužíme, různě se střídavě předjíždíme, minuty a hodiny plynou. Když jsem sledoval svůj rychlostní průměr jednoho kola, zjistil jsem hodnotu 61,7 km/h. Po několika odjetých okruzích jsem docela přesně znal každý detail i výmol na silnici. Chlapci s naším servisním VALNÍKEM přivezli na trať benzín. Každá posádka tankuje jindy. Během dne se střídají řidiči. FANOUŠ se pohybuje poměrně na čele závodu, ve vedení se střídá s brněnským týmem Mireček a s týmem libereckým. Pepa s Erdou kontrolují situaci ze zadu, vyčkávají, kdy vyrazit dopředu. Naše hadraplány se chovají vcelku spolehlivě na to, jakou zátěž podstupují.
V zásadě malé mušky se však objevily: TONÍK zlikvidoval další vrtuli, LUDVÍK od půle závodu vrčel na natvrdo propojené dráty (selhala spínací skříňka) a FANOUŠ potřeboval naladit odtrh ve chvíli, kdy střílel a zbavoval se tak víčka sání. Bohužel v pozdním odpoledni došlo k nečekanému předčasnému ukončení celého závodu. jedna z libereckých posádek nedobrovolně opustila silnici poté, co se jim roztrhla zadní pneumatika. Po čtyřech přemetech skončil jejich velouš v poli v podstatě bez čelního skla a s komplet utrženou střechou. Naštěstí nedošlo k žádnému vážnějšímu zranění. Pořadatelé akci urychleně ukončili protože na trase se objevila policie, sanitka i hasiči.. Rychle jsme zrušili depo a vše jsme v mžiku přesunuli na parkoviště ke Zlaté růži. Při příjezdu na parkoviště se mi povedla zaznamenání hodná věc. Jel jsem servisním VALNÍKEM, naloženým kanistry s benzínem, olejem a dalšími drobnostmi. Z hora odbočuji vpravo na parkoviště, jedu úplně krokem, když najednou cítím, že hadrák jde na dvě kola. Toto mé přepadávání zastavila až stará červená stodvacítka o jejíž zadní blatník jsem opřel levý bok. Za chodu motoru s prošláplou spojkou jsem VALNÍKA dlaní vrátil na tři kola. Také vzhledem předchozí nepříjemné události bylo třeba vše rychle vyřídit bez přítomnosti příslušníků., a tak jsme se s majitelem oné škodovky dohodli na pětistovce a bylo to. Příčinou této epizody byla únava materiálu, kdy se nepůvodní nezakalená osička jednoduše ohnula a celé levé kolo mi tak uhnulo pod hadráka. Odskákal to blatník, reflektor a dva rozdrcené turnikety dole na zadním boku.
Na dojetí jsem osičku za pomocí trubky narovnal, ale je to určitě na výměnu.Zevlujeme na parkovišti, povídáme si s kolegy. Právě dorazili Kotačkovi z Hluku. Na bicyklech se vrací dívčí část týmu. Je to neuvěřitelné, ale na stejném místě, kde jsme exhiboval s VALNÍKEM, se na kole vymázla Klára a odkulhala na lavičku! Ale to ještě není vše. Na tomto zakletém místě se ještě do třetice všeho dobrého večer srazili Jindra, Luděk a Vlastík! Je možné, aby to vůbec byla náhoda??? Pomalu se chystáme na přesun do Lysic. Cestou jsme se zastavili v Černé Hoře, protože jsem tam odvezl pochroumaný VALNÍK a zároveň si Bohouš se Zuzkou nafasovali ORIGINÁLKU, se kterou budou až do neděle jezdit. Také si od babičky odvážíme buchty, jenž budou třeba při sobotní soutěži. Za šera dojíždíme do Lysic. Chvíli po nás dojel od Boskovic zbytek nocležníků a my všichni jsme se mohli vydat rozebrat celý náročný den do útrob restaurace Na labuti, pod křídla paní výčepní Elišky, k pěnivému černohorskému moku.
Probudili jsme se do deštěm zalitého sobotního rána. Nikam nechvátáme, dokonale jsme využili kapacitu strejdova obydlí. Sestřenka Verča vaří kávu a čaj ve velkém, kapky deště pleskají do oken. V teple obýváku studujeme instrukce k závodu. Dnes se koná hlavní program celého srazu, a to pod názvem " Z pohádky do pohádky". Je dáno šest míst, které je potřeba postupně projet a splnit tam úkol dle obdržených propozic. Každý účastník startuje jinde, abychom se rozptýlili a moc se nehromadili najednou na nějakém prvním stanovišti. Lysické depo opouštíme po poledni. Na zvládnutí trasy máme čas do 18:00. Já s Klárou jedeme FANOUŠEM na Křetínku, kde probíhá disciplína "Plaváček". Spočívá v časově limitovaném ponoru do vody za přesně definovaných podmínek, co se oděvu týče. Šel jsem do toho naplno a doslova po hlavě za maximálních 100 bodů. Poté jsme popojeli do Boskovic, kde bylo třeba za pomoci buzoly a daných azimutů najít "Kašpárkův hrobeček". Přímo na parkovišti u Růže pak bylo třeba na čas konzumovat jablka a zapíjet to sedmi panáky limonády - disciplína Sněhurka a sedm trpaslíků. Dále jsme pokračovali na disciplínu "Popelka", jenž nemohla probíhat nikde jinde než na zámeckém nádvoří. Vše spočívalo v třídění matek M4, M5 a M6 na čas.
Nato následoval přesun do černohorského pivovaru, kde jsme od paní vrátné dostali opravdu záludnou soutěžní otázku: Kolik loupežníků měl Alibaba? Aby to nebylo stále tak fádní a paní vrátná musela trochu zapřemýšlet, odpověděl jsem jistě velmi vtipně - osmdesát děleno dvěma. Velmi milé bylo, že jsme obdrželi do značkové igelitky dva lahváčky. Potkali jsme se tu s Erdou a Renčou, a tak jsme zašli poobědvat ke Korcům. FANOUŠE teď čeká poslední štace do Holštejna na disciplínu Brunclík. Tady bylo třeba vzít Kláru na koníčka vyrazit jako kůň na krátkou trasu, během které musel jezdec na kopí navléct obroučku od reflektoru. Posádka nesměla na trase zastavit. Na louce to po dešti klouzalo, ty nejdivočejší Brunclíci byli pěkně od bahna. Narazili jsme tu na zbytek našich lidí (kromě Erdy, který se právě koupal na Křetínce). Vytvořili jsme konvoj a vydali se do Boskovic, abychom odevzdali výsledky. V Lysicích čepujeme olej a odpočíváme. Také jsme dali do chodu našeho týmového prcka 435.0 - FUNNY SIZE. Zkusíme ho zítra představit v Boskovicích, pokud tam dojede - něco v něm cuká a chcípe potvora. Dnešní večer byl řádně podchycen, u Elišky jsme si objednali celý saloon. Hodnotíme den, povídáme si o všem možném, bilancujeme. Trochu se hlásí únava, a tak když se na Labuti zavírá, i my jdeme domů.
Je pěkné nedělní ráno. Počasí je opět nádherné, svítí slunce. Na dvoře se balí, tankuje olej a kolem půl deváté budeme startovat směr Boskovice. Věrka vzala TONÍKA, Pepa s Klárou vyrazili FANOUŠEM a já jsem osedlal PRCKA. Ale nedojel jsem dál, než ke hřbitovu na konec Lysic. Nebyl čas něco ladit, tudíž jsem ho tam nechal stát v poli a pokračoval FANOUŠEM. U Růže se už pečlivě řadí kolona velorexářů. Bude odstartována kolona městem - záležitost pompézní, prestižní a velká.
Na náměstí se zastavuje na hromadné foto a pak se vracíme zpět na parkoviště. Vyhlašují se výsledky. Selhala technika, a proto si Libuna vylezl na dvoják a vše svým silným hlasem vyhlásil. Sedmá Mílova bota byla vyhlášena v tom pořadí, jaké bylo v okamžiku zastavění závodu. Ocenění byli všichni. Já s Alešem jsme skončili druzí, Erda s Bohoušem čtvrtí a Pepa s Věrkou pátí. V hlavní soutěži z pohádky do pohádky Erdovi uniklo třetí místo o neuvěřitelnou jednu sekundu, ale oceněn byl také pěkně.
Loučíme se s přáteli a vyrážíme zpět do Lysic. U hřbitova jsem vyzvedl PRCKA. Musíme to opravit, abychom ho nemuseli táhnout do Černé Hory na laně. Vyklízíme bydliště, nakládáme Velorexy na cestu domů. PRCKA jsme opravili - nešlo mu tam palivo přes fungl nový kohout! Loučíme se s dědou a jedeme uklidit techniku do Černé Hory. S PRCKEM jedeme raději zadem, abychom případně nedráždili příslušníky. Jede skvěle, táhne jako čert, ve vyšších rychlostech ovšem potřebuji celou šíři silnice. V "čéháčku" opět navštěvujeme nedostižného Korce stran naplnění už dost hladových žaludků. Pak se loučíme s babičkou a valíme na Prahu. Jízda jde hladce a bez závad. Nebylo možné vynechat zastávku v Bystřici, pak stavíme v Humpolci, kde se loučíme s Luďkem. Osiřelí dva nejlepší Orlíčáci opět oceňují, jak se jim s námi dobře jede a porovnávají to se zbytkem týmu vlastního. V Kolíně ještě stavíme na čůrání a benzín. Za tmy jsme spokojeně dobyli Prahu.
Na závěr této reportáže bych chtěl za oba spřátelené Velorex týmy Praha - Lysice a Orlík opravdu od srdce poděkovat pořadatelské Zlaté růži za skvěle připravený, zvládnutý, vtipný a zajímavý sraz. Mělo to nápad, jiskru i šťávu dohromady. Sami víme z Týnce a Lipnice, že je opravdu těžké vymýšlet pořád něco nového a zajímavého, obzvlášť pro takové množství Velorexů. A vám se to pánové povedlo, a tak za rok na shledanou!
K nahlédnutí jsou fotogalerie Pepy Synovce a Aleše Mátla
Tomáš Jaroň, květen 2003
Prázdniny se lámou ve své půli a to znamená, že nás čeká již čtvrté setkání na hradě Lipnice, které pořádá náš bratrský Velorex team Orlík. Tři čtvrtiny našeho týmu vyrážejí z Prahy v 19:45, jedna čtvrtina vyletěla z Hluku již v časném odpoledni. Takže v době, kdy z Prahy startují posádky LUDVÍKA, TONÍKA a FANOUŠE, byli Kotačkovi dávno na hradě. Erda do poslední chvíle ladil své CB, ale nakonec zůstalo nefunkční. Erda jede jako sólista, jediné co dnes má, je rádio. Protože je Věrka pryč, sehnal si Pepča do funkce spolujezdce kolegyni vodačku Kačku Novotnou a já si nakládám svůj "poklad" - Klárušu.
Pálíme to vpřed, projíždíme večerním Kolínem, stroje šlapou jak mají, prostě žádné problémy. FANOUŠ s čerstvě složeným sirovým motorem se hezky zajíždí. Naši minikolonu vedu a udávám tak tempo. Před Havlíčkovým Brodem klasicky uhýbáme na Habry. Ovšem ještě na hlavní, na obchvatu Golčova Jeníkova, kde kolektivně močíme, potkáváme kolegu z Liberce s manželkou, synem a PAVem 40. Během další jízdy až do Světlé nad Sázavou na něj třikrát čekáme - takto naložen našemu stylu jízdy prostě nestačí. Kolem půl jedenácté jsme dobili podhradí. Vítá nás Luděk, fasujeme patřičné materiály a startovní čísla. LUDVÍKA bylo třeba roztlačit, aby mohl dokončit cestu. (Později se ukázalo, že mu hořelo v křížáku.) Ubytováváme se ve V.I.P. cimře, určené pro naše dva týmy. Krčma je letos přímo v prostorách hradu, ještě sedíme u pivka a utopenců a plkáme s kolegy. Je tu také můj kolega z práce Ríša Junger s krásnou patinní hydrauličkou v původním stavu, kterého doprovází jeho bullteriér. S oběma je mimochodem velká sranda. Po půlnoci se odebíráme čerpat síly spánkem.
Slunné sobotní ráno předznamenává vizi příjemného dne. Postupně opouštíme hrad. Dle instrukcí je třeba najít start, což se nám samozřejmě daří. Mraka poznáváme už z dálky. A tam také máme první disciplínu - REKLAMY, jenž spočívá v doplňování slov do reklam z První republiky. Jsme si jisti, že nechybujeme. Máme hezky teplíčko, jedeme pěkně v klidu po trase, vstříc úkolům a stanovištím. Musím podotknout, že jeden z úkolů jsme objevili jen díky mojí malé závadičce. Chtěl jsem se rozjet, ale nešlo to. Po zařazení to zarachtalo a nic.Měl jsem ten řetěz pravda volnější a nenamazaný, ale nečekal jsem, že mi na rozetě spadne. Během okamžiku jsem to opravil. Také jsem zjistil, že mám pěkně očesané zuby. A tam kde se mi to stalo byl nápis, který jsme mimo jiné hledali. Další disciplína se jmenuje KRMIČKA. Řidič se drží střešní trubky a spolujezdec mu co nejrychleji cpe do úst puding. Nutno říct, že bryndák a voda na mytí byla k nezaplacení. Pokračujeme dál. Po grosmaním stanovišti je tu Jindrova CVRNKAČKA. Je tu potřeba přes spoustu překážek dopravit do cíle kuličku. Musím přiznat, že cvrnkání mi příliš nešlo, asi jsem v mládí málo trénoval.
Pod hradem
Orlík v motorestu obědváme. Setkáváme se tu s velmi
nepříjemnou servírkou a teplým nealko Radegastem, ale
prokousali jsme se. V místě loňského startu se nachází
disciplína ČICHAČKA. Úkolem bylo po čichu poznat
obsah pěti tajemných lahviček. Čtyři jsem bezpečně určil
(z našeho týmu nejlepší výkon), ale ta pátá byla
prokletá. A Kléma nechtěl napovědět ani za mák, tak jsem to
vzdal. Byla to normální limča z petky, jsem se nakonec
dozvěděl! Toto stanoviště bylo účastníky přímo
obsypáno, a proto jsme využili prostoj ke koupání v
nedalekém lomu. Pod hradem v pořadatelském stánku je cíl.
Tam nás čekala poslední záludná 
otázka:
Kolik železničních přejezdů jste na trase přejeli?
Správná odpověď zní čtyři. Já řekl tři, Erda pět a
Pepa se trefil přesně. V tuto chvíli bych rád zmínil, že se
Luděk rozhodl uspořádat, na základě nejrůznějších debat
na poradnách internetových stránek, srovnávací výstavu
sedaček do Velorexu. Vedle sebe ležel výrobek Rekův, výrobek
Červinkův a původní výrobek solnický. Každý si tak mohl
udělat vlastní obrázek o jejich provedení z jednotlivých
čalounictví. Poklidný večer na hradě nic nenarušuje, po
osmé začíná hrát pozvaná kapela. Popíjíme pivko a
debatujeme u ohýnku s kolegy. Také druhý večer se zvolna
nachyluje. Je teplá letní noc, a tak já s Klárou se jdeme
přikrýt hvězdami pod širé nebe.
Ráno mě budí ostré slunko. Posnídal jsem dva buřtíky. Schyluje se k vyhlašování výsledků. A teď nastává ten okamžik milého překvapení. První místo získává Pepa a Erda je druhý! Pepča si bere krom ostatních drobností sedačku, Erda vrtule. Gumy už od Luďka máme, a tak je kluci nechávají pro třetího a čtvrtého. Pomalu balíme a loučíme se - s pořadateli i s ostatními kolegy. Před polednem vyrážíme. Naši Hlučané na východ a my na západ.
Pepa osiřel, neboť si Katka udělala vlastní program s bývalým spolužákem, kterého tam potkala. Cestou se stavujeme na Stvořidlech. Erda s Pepou po jídle odjíždějí domů, já s Klárčou jdeme ještě na špacírek podél Sázavy. Při našem odjezdu jsme u vody spatřili zaparkované Kolíňáky. V ohromném vedru to pálíme domů. U Kolína jsme si zajeli za Veltruby do písečného lomu na koupačku. Po sedmé přistáváme v Kyjích. Je tu Erda, který vyndává z LUDVÍKA přední nápravu, jdou mu totiž čepy v silonech velmi stuha, což se neblaze projevuje na řízení.
A tak se skončil další sraz, který jsme dobře zvládli a zabodovali jak se patří. Objevilo se na něm celkem 81 hadroletů, staří známí i hadraplánní nováčci. My jsme tímto vykonali již tradiční soustředění před naší velkou plánovanou letní expedicí...
Tomáš Jaroň, srpen 2003
EXPEDICE
TOUR DE SUISS 15.- 24.8. 2003
Reportáž se vhledem k svému rozsahu nachází na samostatné stránce.
Tomáš Jaroň, srpen 2003
TÝNEC
NAD SÁZAVOU 26.- 28.9. 2003
A máme to zase tady! Začal podzim a my se loučíme s aktivní sezónou nejrůznějších jízd cestami, necestami a v neposlední řadě se loučíme s obdobím srazů. Místem, kde se ono poslední podzimní řádění koná, je již čtvrtým rokem Týnec nad Sázavou. Pořadatelský tým letos tvoří šest posádek Velorexů a velký Peugeot s Bohoušem.
Já s FANOUŠEM vyrážím ve dvě z Prahy. Připojil se ke mě ještě Ríša Junger se svým pejskem Hesinou. Po čtyřiceti minutách hladké jízdy jsme dorazili do Týnce. Stavíme stany a já se chystám na příjezd dalších účastníků. Asi za hodinu po mě přijel Petr se ŽLUŤASEM. Zjistili jsme, že altánky jsou k ničemu, neboť Petr nevzal rohové spojky. První posádky zvolna přijíždějí. Registrujeme je a vydáváme startovní čísla. Dalšími pořadateli, kteří dojeli, jsou Kotačkovi z Hluku v jejich OTÍKOVI. Skoro za tmy přijel Bohouš s J5 a nakonec Erda s Janou (kolegyně Věrky) v LUDVÍKOVI a Pepča s Věrkou TONÍKEM. Poprvé zaznamenáváme mezinárodní účast v Opelu Vectra se objevili starší manželé z Německa, kteří mají hadráka doma. Byli velmi nadšení, spaní jsme jim doporučili v hotelu v Bi-sportu.
A to už tu máme úplnou tmu a vyhrocenou atmosféru jako stvořenou k zahájení večerní disciplíny "STÍNADLA SE BOUŘÍ". Účastníci musí najít románskou rotundu a splnit v ní úkol - vyndat/zandat ježka z/do klece. Úlohu zadává tajemný Široko v bílé masce, kterého umělecky ztvárnili Ivan a Petr. Široko s ježkem vždy seskočil ze stromu přímo na na překvapeného hadroletáře. Poté jsme vyhlásili volnou zábavu. Opět nezklamali Grosmani, které v noci přitáhli na laně kdesi od Benešova. Za pořadatele v kempu v tuto chvíli zůstávají jen Ivan s Lenkou, my ostatní vodáci vyrážíme Peugeotem zpět do Prahy na svatbu jednomu kolegovi vodákovi. Zábava běžela výborně, spát se šlo asi v šest ráno.
Po hodině spánku jsem Honzovi Kučerovi doladil ANGLÁNA (měl uklepaný drát od křížáku) a vyrazili jsme zpět do Týnce, abychom včas rozjeli denní etapu. Do Peugeota nám přistoupily Klára s Denisou a my tak byli kompletní. Honza vezl ANGLÁNEM jednu známou Američanku, kterou večer vystřídá Dora. Po krátké poradě pořadatelů, co a jak, svoláváme předstartovní brýfink.Účastníkům, kteří přijeli až dnes, umožňujeme splnit včerejší úkol z ježkem. Přímo v kempu probíhá první disciplína - "6 RAN DO JARKY METELKY". Má ji na starost Erda s Janou. Figurína tohoto rychlošípáka v nadživotní velikosti, kterého umělecky ztvárnila Klára, je připevněna na stožáru elektrického napětí a do vyříznutého otvoru je třeba se trefovat ping-pongovými míčky. Není to nijak snadné a výsledky podle toho také vypadají. Dále je na trase úkol v netvořickém muzeu, nazvaný "A CO JAN TLESKAČ?", který šéfuji s Petrem, Denisou a Klárou. Na tamním OS-KARu 54 bylo třeba na čas odhalit co nejvíc neoriginálních zásahů. Jsme tu dvě dvojice, abychom lépe odbavili počáteční nápor, protože stroje se ještě nestačily rozptýlit po trase. Naproti muzeu je příjemná restaurace, kde obědváme. Také jsme si domluvili zkušební jízdy na vybraných strojích. V redakčním testu jsem zkusil novou Jawu 125 Chopper, Herkules 300 s wankelovým motorem a konečně dva sidecary Zundapp a ruský boxer na bázi Dněpru. Opravdu skvělý zážitek. Poté, co jsme odbavili posledního, vyrazili jsme dál po trase. Máme kameru a monitorujeme jednotlivá stanoviště. U Jílového potkáváme Grosmany, kteří jak jinak, než že zkoumají něco na Filipově motoru.
Další zastávka je za obcí Skalsko u "BEDNY JINDRY HOJERA", jenž mají na starost Pepa s Věrkou. V krabicích od bot jsou umístěny předměty, které se musí identifikovat pouze hmatem. Jedeme dále po trase měřící cca 85 km za Kostelec u Křížků na Bohoušovo stanoviště "DOPLŇOVAČKA MIRKA DUŠÍNA". Zdá se, že není nijak snadné doplnit deset chybějících slov do stránky ze známého komiksu. Počasí je velmi slunečné, což je ideální pro další velmi akční disciplínu u rybníka v Petříkově - "ČERVENÁČKOVU SKLUZAVKU". Komisi, která úkoly hodnotí, tvoří Jeník a jeho americká známá. Pro správné zvládnutí je třeba libovolným způsobem sjet do vody po staré rezavé skluzavce. Jsme svědky nejrůznějších individuálních výkonů, jezdí se na matracích, pet-lahvích, či igelitech. Excelentní výkony předvedli Ota Svačinka (telemark + salto) a hořící Jindřich (sjel to v kukle se zapáleným stromem v ruce). Plni dojmů a v dobré náladě jsem dojeli za Mirošovice, kde probíhala poslední disciplína "BUBLINA NA ÚTĚKU". Vlastní hubou nafouknutý balónek bylo třeba poslat co nejdále. Ivan vše měří a Lenka zapisuje.
Jinak po celou dobu trasy se plnila "RYCHLONOŽKOVA KOLEDA", jejíž smyslem bylo přivézt co nejvíce vyžebraného pečiva domácího. V kempu panuje čilý ruch. Robert tu má stánek s náhradními díly, kamarádi od tří kol čile debatují. Na Týnec zvolná padá tma a to je čas, kdy začínáme počítat výsledky v hospodě V Náklí. Nutno přiznat se na pořadatelích kumuluje únava, a tak usínáme, jako když nás do vody hodí.
Začíná krásné nedělní ráno. To počasí je letos opravdu skvělé. Přesně dle plánu úderem desáté přistupujeme k vyhlášení výsledků. Hodnotíme prvních šest míst a navíc udělujeme tři ceny individuální. Dvě se týkaly "skluzavky" (ocenili jsme jedinou odvážnou ženu, která ji sjela - Petru Motyčkovou a jedinečný telemark ing.Svačinky) a jedna byla pro nejstaršího účastníka srazu pana Kadeřábka (73 let), který nás požádal nás o slovo. Poděkoval všem , že tu může být s námi, ač patří cituji "do minulého tisíciletí", a s malinkou dávkou filosofie srovnal jeho a naši generaci, za což sklidil potlesk.
Celá výsledková listina byla k vidění nalepená na Peugeotu. Balíme tábořiště a na jedenáctou směřujeme skupinový odjezd do Netvořic, kde mámo dohodnutou prohlídku muzea. Rozloučil se s námi Ivan s Lenkou, kteří mají před sebou dlouhou etapu do Hluku. Řadíme kolonu, stroje startují, diváci se scházejí. Včele Petr se ŽLUŤASEM, následován Honzou s ANGLÁNEM. Erda vyrazil na před zajistit křižovatku na hlavní a z FANOUŠE se stal na chvíli kameramanský vůz s hlavní kameramankou Klárou. Pohybujeme se po celé délce kolony a filmujeme jedoucí dýmající stroje. Petrovi se podařilo zabloudit a v jedné z vesnic jsme museli otáčet. Každý si tak alespoň mohl prohlédnout kus kolony z protisměru. U muzea v Netvořicích jsme obsadili každé volné místečko. Po prohlídce stařičkých motorek se sraz končí a všichni se rozprchávají domů.
Srazem v Týnci nad Sázavou se tak uzavřela další velorexářská sezóna. Objevilo se tu celkem 54 hadroletů, závodilo 39. Se zdravou dávkou hrdosti jsem schopen prohlásit, že jsme vytvořili nejen týnecký početní rekord, ale i druhou největší kolonu hadraplánů v celé historii srazů (megaslet v Boskovicích překonat nelze). Všem zúčastěným děkujeme a těšíme se za rok na shledanou
Rovněž ze srazu vzniknul cca 40minutový videozáznam. Pro zájemce je tu možnost vytvoření kopie.
Velké poděkování patří všem našim sponzorům, jimiž letos byli:
MOTOR JOURNAL
MUZEUM
MOTOCYKLŮ NETVOŘICE
VELOREX
TÝM ZLATÁ RŮŽE BOSKOVICE
INFORMAČNÍ
CENTRUM PRO EVROPSKOU UNII
Tomáš Jaroň, říjen 2003
VÝJEZD NA ORLÍK
1. - 2.11. 2003
Začátek předposledního měsíce v roce začal pro nás být tradičně spojený s chotusickou burzou, po které vyjíždíme na společenskou akci na hrad Orlík. Jsme tu již po čtvrté, loni se nefotilo. Na burzu jsem jel ráno já, Erda a Denisa, naším řidičem byl kolega Zdeněk Vavřínek. Vrátili jsme se rozumně do Prahy (bez Denisy) a v podvečer vyrazili malým vw polo v pěti lidech po D1 směr Humpolec.
Večer jsme se všichni sešli, oheň plápolal a my grilovali maso - přesněji řečeno tři druhy masa. Zařídil to Luděk u místního řezníka, bylo to velmi dobré. Pohovořili jsme, popili dobrých nápojů a došlo i na kytary a muziku, kterou tak rádi provozujeme na naší amatérské úrovni. V příjemně rozehřáté baště jsme pěkně v teploučku přespali a druhý den posnídali zbytky buřtů a jiných dobrůtek, rozloučili se a vyrazili k domovu. Na zpáteční cestě jsme měli problém s novým vw polo - pokazila se mu lambda sonda a začala svítit kontrolka. To se Velorexu státu nemůže, inu v jednoduchosti je síla, málo platné!
Z Velorex týmu Praha - Lysice byli u toho: Tomáš & Klára, Pepa & Věrka, Petr & Denisa, Erda
Z
Velorex teamu Orlík byli u toho: Jindra &
Vlaďka, Luděk, Kléma, Mrak & Lída, Dejv & Pája,
Filip & Jana
Tomáš Jaroň, prosinec 2004
4.
ZIMNÍ VÝJEZDNÍ ZASEDÁNÍ
SPŘÁTELENÝCH
VELOREX TÝMŮ A KOLEGŮ
13.- 14.12. 2003
Vzhledem k tomu, že v listopadu pořádají "Orlíčáci" večer na hradě, je logické, že "Lysičáci" nezůstanou pozadu a pořádají v prosinci večer ve vinném sklepě. Jezdíme k našemu letitému známému na jih Moravy, starostovi obce, panu Jirkovi Klanicovi. Cesta je to z Prahy delší, ale už jsme si zvykli. Krom kolegů z Orlíku bývají tradičně přizváni kolegové z Moravy, se kterými se více stýkáme a rádi se vidíme. Vyrážím z Prahy Rapidem, jede se mnou Jindra a Vlaďka. Docela hustě prší, mám za sebou vozík, protože vezu ustájit na Moravu svůj nový stroj - Rykšu 175. Vytížený budu i cestou zpět, protože povezu z Černé Hory pivo na Silvestra. Náklad ukládáme s Jindrou do dobré společnosti v babiččině kůlně. Ta se už vůbec nediví, v podstatě je klidná, protože to není žádný hadrák.
Večer se scházíme ve sklepě. Topíme v myslivně, jde to rychle, protože tam měli místí v pátek akci a kamna byla ještě žhavá. Dokonce tu zůstal i naražený soudek piva. Ve sklepě panuje vynikající atmosféra, zábava se rozbíhá, mluví se o všem možném nejen o velorexech, ale především Mira Staník rozechvívá naše bránice neuvěřitelným způsobem. Jeho podání nejrůznějších historek se vyrovná Vladimíru Menšíkovi či Mirku Donutilovi. Jeho povídání je intenzivnější s každým dalším dopitým pohárkem.
Takový ruch ve sklepě dlouho nebyl, odcházíme z něj někdy po třetí hodině. Zábava velmi dobře plyne i na myslivně. Je tam naražené pivo a kazeťák. Zpíváme s rádiem, hrajeme si na kapelu. Kdo dosud spal, tak už zaručeně nespí. Mira Staník vjel do místnosti na kole. Když jsme mu ho odebrali začal zpívat a líbat Toma Nešpora. Smáli jsme se až do momentu, kdy chtěl líbat i ostatní. Myslím, že to byl jeden z nejpodařenějších sklípků, co jsem kdy zažil.
Za Velorex tým Praha - Lysice byli u toho: Tomáš, Petr, Ivan & Lenka
Za Velorex team Orlík byli u toho: Jindra & Vlaďka, Luděk, Vlasta & Kačka
Za ostatní: Zbyňa, Tom, Mira & slečna (nevydržela a brzy utekla spát než ji M. zase probral)
Tomáš Jaroň, prosinec 2004
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |