2. ZIMNÍ VÝJEZDNÍ ZASEDÁNÍ
4.- 6.1. 2002
BOSKOVICE 3.- 5.5. 2002
VÝJEZD DO MLÝNA 14.-16.6. 2002
SLET NA LETIŠTI HENČOV 19.- 21.7.
2002
VÝLET NA SLOVÁCKO 26.- 30.7. 2002
LIPNICE 2.- 4.8. 2002
EXPEDICE ALPSKÁ SEDLA 9.- 25.8.
2002
BLANSKO 1.9. 2002
TÝNEC NAD SÁZAVOU 27.- 29. 2002
3. ZIMNÍ VÝJEZDNÍ ZASEDÁNÍ
14.- 15.1. 2002
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000
| 2001 | 2002 | 2003 | 2004
| 2005 | 2006 | 2007
| 2008 | 2009 |
2010 | 2011 | 2012 |
2. ZIMNÍ VÝJEZDNÍ
ZASEDÁNÍ
SPŘÁTELENÝCH
VELOREX TÝMŮ A KOLEGŮ
4.- 6.1. 2002
Na základě úspěšného průběhu
podobné akce loni, jsme se rozhodli uspořádat druhý ročník.
Letos ovšem bylo vše mnohem propracovanější a také jsme
zařídili zajímavý program na sobotu...
V pátek jsme vyrazili z Prahy asi v 18:00. Naším cílem
byla Černá Hora, kde máme zajištěný nocleh, pěkně v
teple, žádná Cimrovka. Tady už na nás čekají kolegové z
Teamu Orlík a kolega Ivan. Večeříme, sledujeme aktuální
videozáznamy s Velorexy, jdeme na pivo, kde se řeč
samozřejmě točí hlavně kolem Velorexů a Oskarů. Obdivoval
jsem náš malý dámský doprovod, že vydržel tak dlouho
poslouchat naše monotéma. Před spaním naposled koštujeme
Ivanovu domácí slivovicu.
V sobotu ráno jedeme do Lysic, kde je třeba naložit kostru našeho podivného prototypu a převézt ji do Černé Hory. To neděláme jen tak pro nic za nic. Po poledni totiž přijede na kus řeči sám konstruktér našich tříkolek, pan Mojmír Stránský. Bude tu kameraman od Ivoše, který bude jeho povídání zaznamenávat. Na tuto akci se ještě přijel podívat Laďa Kostík z Boskovic. Kolem půl jedné se objevuje zelená felicie, ze které vystupuje spolu s kameramanem pan Stránský. Diví se, kolik nás tu je, že se bude filmovat a postupně je stále víc překvapen naším zájmem o Oskary. Povídá nám o jednotlivých fázích výroby, o technických provedeních a řešeních, co a jak se v těch padesátých letech vlastně v Solnici dělo.
Jindra má na papíru připraveno několik otázek, na které pan konstruktér ochotně odpovídá. Na konec je třeba poznamenat, že pan Stránský je vzhledem k svému věku (79) neuvěřitelně aktivní a má spoustu plánů do budoucnosti, což se projevilo v naší debatě. Stále měl tendence opouštět historii, která nás tak zajímá a sklouzávat do svých plánů se skůtry a karoseriemi z pet lahví. Nicméně naše asi dvouhodinové povídání bylo velmi příjemné a neslo se v přátelském duchu. Pan Stránský řekl, že se s námi zase rád sejde a my jsme mu naopak slíbili, že až bude nějaký náš Oskar hotov a zrenovován, rozhodně mu jej ukážeme, ale na to si budeme muset všichni ještě nějakou dobu počkat.
Opouštíme hadroletí stáj černohorskou a přesouváme se do boskovické garáže kostíkovské. Tam ještě chvíli diskutujeme o vyvložkování brzdových bubnů (k velkému zájmu děvčat). Za chvíli se začne stmívat, měli bychom vyrazit na jih. V Kuřimi se stavujeme na večeři a pak už jedeme rovnou do sklepa. Dorazili jsme tam kolem půl osmé. Postupně se setkáváme s dalšími pozvanými kamarády. Sedíme, diskutujeme, popíjíme vynikající víno Jirky Klanici. Všechny baví Míra Staník svými zážitky z prodeje vánočních stromků. Téma VELOREX je opět dominantní, teď už to přítomným děvčatům nevadí, baví se mezi sebou o svých tématech taky dobře. Sklep opouštíme až ve 3:15 a uléháme v blízké místnůstce u kamen.
V neděli někteří vstávají až v 11:00. Snídáme ve sklepě, jen řidiči jsou ochuzeni o pár ranních sklének. To nemůže říct Pepa, Vlastík a Jindra, kteří se na chvíli vrátili do večerního stavu. Před odjezdem dává šéf sklepa k lepšímu láhev červeného šampusu. Loučíme se s Jirkou a pokračujeme v nedělním programu. Nabíráme kurs Slovensko a zhruba po hodině jízdy parkujeme ve městě Hluk, kde bydlí náš kamarád Ivan. Čeká nás tu opět exkurze v garáži a také vynikající polévka a řízek s bramborovou kaší.
V poklidu dojídáme, odpočíváme v útulném obývacím pokoji a po šesté hodině vyrážíme domů. Cesta je suchá, ženu našeho červeného favorita vpřed, postupně vykládám pasažéry a v 23:15 padám do postele.
Akce se myslím opět velmi podařila,
měli jsme krásnou možnost poklábosit ve stylovém prostředí
atd., atd.
Víkendové akce se zúčastnili:
- za VT Praha - Lysice: Pepa Synovec a
Tomáš Jaroň
- za VT Orlík: Jindra Kynzl +1, Kléma +2, Luděk
Brož
- za VT Zlatá růže: Míra Staník a Laďa
Kostík (odpoledne v Č.H.)
- za ostatní: Vlastík Vávrů, Ivan Kotačka,
Ivoš Fajman +1, Zbyňa Huťa, Tom Nešpor +1
- v sobotu odpoledne s námi debatoval konstruktér Velorexu pan Mojmír Stránský.
Tomáš Jaroň, leden 2002
A máme tu zase jaro a začátek května, takže hurá do Boskovic! Poprvé po pěti letech bude chybět kolega Petr Kment, neboť musel v zůstat v Praze ze studijních důvodů. Naplánovali jsme start z garáže v Kyjích na 17:00. Přijel Pepa s TONÍKEM, Erda si naložil LUDVÍKA a já jsem si připravil na cestu FANOUŠE, který měl za sebou asi 200 km po GO motoru. Honza musí vyrážet se svojí spolujezdkyní sám až v 20:15. Opouštíme garáže s minimálním zpožděním asi v 17:20. Jenže po ujetí necelého půl kilometru jindy spolehlivý FANOUŠ přestal jet. Udělal jsem znovu zapalování, stroj perfektně naskočil. Vyrazili jsme podruhé. FANOUŠ bez komplikací ujel dalších padesát metrů a to samé. Znovu jsem vše zkontroloval a motor opět parádně naskočil. Vyrazili jsme do třetice. FANOUŠ jel jak pila asi třicet metrů a zase to bylo v háji. To už mi došla trpělivost a odebral jsem mu pro tentokrát důvěru. Když jsme přemýšleli, jestli ničit lamely LUDVÍKOVI nebo TONÍKOVI, objevil se náhodou kolega vodák Petr Novák se Škodou 130L, a tak mě na laně do garáže dotáhl on a velorexí lamely jsme mohli ušetřit. Během pěti minut jsem přeložil vše do ANGLÁNA, včetně rádia a repráků. Na čtvrtý pokus jsme konečně vyjeli se skluzem necelých devadesáti minut. Neprší, je vcelku teplo, ale dost fouká a po cestě na Kolín je to docela znát. Přímo v Kolíně to se mnou poměrně slušně hnulo. Za dalších deset kilometrů, u benzinky za Církvicemi, jsme potkali tradičně opravující Velorex team Orlík. Na výslovné přání Luďka a Dejva uvádím, že tou "brzdou" týmu byl výhradně pan Tomáš Klenar alias KLÉMA! Když to Kléma opravil, společně jsme pokračovali vpřed. Až do Habrů malý zákrok provedl jen Filip (jel na jeden válec). Orlíčáci vyměkli a jeli spát na domovský hrad, asi aby nemuseli jet v noci. Jsme ve spojení s Honzou, taky už vyrazil. Pereme to noční Vysočinou stále vpřed, je to paráda. Blížíme se okresu Blansko. Honza volá, že kousnul motor u Kutné Hory. Teď musí čekat, až vychladne. Po jedenácté hodině jsme projeli Drnovicemi. Zastavili jsme, abychom se poradili, co poradíme Honzovi, který opět volal, že mu to furt nejede a nedobrovolně tak tráví čas v Kutné Hoře. Když jsme chtěli dojet posledních 1500 metrů do Lysic na dvůr, Erda objevil, že má Pepa píchlé levé přední kolo. Je to velká díra, nedá se to ani na chvíli dofouknout. Tak jsme ho tam nechali a s Erdou jeli dál. Vjezd do Lysic jsem si k tomu všemu nepatrně zpestřil tím, že mi upadly komplet levé dveře v kopci v zatáčce u zrcadla a jen náhodou se jim Erda vyhnul. U dědy u vrat jsem sundal kolo Erda ho naložil a jel s ním zpět, aby na něm dojel i Pepa. U dědy už na nás čeká Ivan Kotačka s manželkou Lenkou. Když už dojel i Pepa, zaparkovali jsme na dvoře a Pepa píchlou duši hned zalepil. Odešli jsme do hospody Na Jáně, kde jsme si dali výborný bramborák a spláchli prach cest. Ještě hodinu a půl radíme vše možné Honzovi, který zkouší rozjet svůj stroj. Začínáme být pesimisté, jak to s ním dopadne. Ve dvě jdeme spát, ne na Cimrovku ale hezky k Ladíkovi do pokoje a končíme spojení s Honzou.
V sobotu ráno nás budí telefonem Honza. Asi ve čtvrt na čtyři ho na laně roztáhl nějaký taxíkář, chytlo to, a tak jel celou noc. Volal od Černovic (12 km od Lysic), že ho opustila spojka řetězu, ať ho jedeme vysvobodit. Hned jsem tam s ANGLÁNEM vyrazil, spojil jsem řetěz a Honza s Dorou tak konečně po dvanácti hodinách strávených na trase dobyli Lysice! Udělali jsme mu pak předstih, měl tam i devět milimetrů. Musí si taky koupit novou rozetu, aby mu přestal padat řetěz. Po snídani vyrážíme na registraci do Boskovic. Dostáváme čísla, plníme úkoly pohybujeme se na trase v netradičních oděvech.
Při jedné z disciplín jsme svědky překlopení hadráka na krovky. Obědváme v Knínicích. Před šestou se vracíme do cíle na parkovišti. Přesouváme se do Lysic, na dvoře probíhá servis, strejda Laďa lisuje Honzovi novou rozetu a mě ji zavařuje, protože jsem ji utrhl a viklala se. Také jako loni čepujeme olej Stihl. Večer jsou všichni unavení ze slunečného počasí, a tak jdeme na Cimrovku spát.
Nedělní ráno je podobně jako loni deštivé. Snídáme na dvoře. Honza se pokouší zahnat déšť tím, že k jídlu pouští z rádia "Best of KSČ" a dokonce to pomáhá. Velmi nás pobavila reakce sestřenčina přítele Dirigenta, který probuzen Internacionálou, začal na dvoře mávat do taktu. Ve tři čtvrtě na deset startujeme naši lysickou minikolonu. V obci budíme slušnou pozornost. Na parkovišti u Růže už se schyluje k tradiční koloně. Prší jen nepatrně, jedu bez střechy. V koloně ovládám jen pedály, volant má na starost Renča.
Po dojetí se vyhlašují výsledky, velorexáři se zvolna loučí a vyrážejí ke svým domovům. Kolegové z Orlíku budou startovat přímo z Boskovic, my ještě jedeme uklidit do Lysic. Nakládáme stroje a v dešti vyrážíme do Černé Hory zkontrolovat stáj a naobědvat se. Ve tři hodiny se definitivně vydáváme na cestu domů. Stěrače stírají od pneumatik cáká voda. V Rozseči nad Kunštátem se nám ztratil Erda, protože neodbočil na Bystřici a jel dál do Olešnice, kde svoji chybu zjistil a po chvíli se vrátil na správnou trasu. Jedeme dál serpenýnami směrem na Havlíčkův Brod. Zatáčky doleva mi nedělají dobře, jelikož se mi neustále překlápějí kanistry s olejem před pedály. Raději je nohou držím a řadím později, bohužel, když přijde kopec, zpomaluji a ztrácím rychlost. Kousek před Žďárem nad Sázavou jsme opět dojeli Team Orlík. Opět na přímou žádost Luďka a Dejva uvádím, že problém je výhradně u Klémy! Kléma má problémy se spojkou, ulomil kus jejího ovládání. Chvíli s nimi zevlujeme a pak pokračujeme dál. V Havlíčkově Brodě zahýbáme na Světlou, na Kolín dnes už nepojedeme. Tam také Erda začal obcházet svůj stroj, protože se mu zdálo, že něco vzadu cinká. Zjistil opravdu "vážnou" závadu: vyskočila mu zadní poklička brzdového bubnu. Po několika dalších kilometrech Pepa hlásí vysílačkou chod na jeden válec. Chvíli zkoumáme co se stalo, až jsme to objevili. Uklepal se drát od křížáku. Během slabých deseti minut je po závadě a my pokračujeme - teda chtěli jsme pokračovat. Do vysílačky hlásím pro změnu já, že mám problém. Na jeho odstranění potřebuji pět minut. Při sobotním servisu jsem zapomněl dotáhnout matky na napínáku řetězu u rozety a ta se za jízdy na osce postupně posunula tak dopředu, že se nedalo rozjet bez přeskočení řetězu a vznikl prohup minimálně 10 cm. Rychle jsem svoji včerejší chybu napravil a pokračujeme dál. V Ledči je nádherně slunečno, kvetou stromy podél silnice. Ve Vlašimi jsme pomočili areál továrny na patrony Sellier-Bellot, či jak se to píše. Cesta ubíhá bez obtíží dál a dál, za Jesenicí se loučíme s Honzou, který jede rovně, my zbylí jedeme směrem Hostivař a Kyje. Tam s Erdou parkujeme stroje a po zásluze odjíždíme domů do našich sprch a postelí.
Tomáš Jaroň, květen 2002
VÝJEZD
DO MLÝNA 14.- 16.6. 2002
Již třetím rokem se pořádalo opékání selátka u našeho kolegy vodáka Jakuba Matějky. Tato akce se koná ve velkém mlýně na Berounce, poblíž obce Hlince, asi 100 km od Prahy. My vodáci - hadroletáři tuto akci tradičně pojímáme jako týmový výjezd. Tam vyrážíme v pátek ve 20:00 z agipky na Jižní spojce ve složení: Já, Erykson a Honza Kučera se spolujezdkyní Dádou. Honza opět "vylepšil" svůj stroj o další zářivé samolepky. Po absolvování kolony na Spojce, kde působíme jako exoti a lidé si nás důkladně prohlížejí, to pálíme po dálnici směr Plzeň. Kousek za Berounem ovšem musíme nedobrovolně použít odstavný pruh, protože Honza kousnul motor. Po jeho vychladnutí pokračujeme dál. Sjíždíme v Bavoryni z "hájveje" a jedeme dál. Na Honzův návrh si jedeme prohlédnout hrad Točník, kde se měla údajně konat nějaká akce s Indiány. Ani jednoho Apače jsme však nenašli, a tak jedeme dál. Honza potřebuje benzín, ukecává proto pumpařku, aby mu ještě pustila kohout, i když má už zavřeno. Blíží se půlnoc. Jedeme serpentýnami vpřed. A v tom se to stalo!
Honza v jedné ze zatáček opustil silnici a "hópnul do rigolu" rovnou mezi kopřivy, aniž by se jemu a Dádě něco stalo. Příkop byl hluboký asi 150 cm. Přemýšleli jsme, jak dostat Velorex zpátky na silnici. Jako na zavolanou jel kolem kolega vodák s pasátem. Zajistili jsme silnici, připravili lano a zabrali. Po chvíli se stroj podařilo vrátit na asfalt. Honza má obrovské štěstí. Ten skok jeho hadráku vůbec neublížil! Nic se neulomilo, nerozbilo ani neohnulo - prostě neuvěřitelné!! Po tomto zážitku jsme kolem jedné hodiny v noci dobyli Mlýn.
V sobotu se peče prase, nejezdí se. Po obědě dorazili Pepa a Petr, jejichž cesta byla proti té naší naprosto nudná. Honza důkladně reviduje stroj, seřizuje motor. Užíváme si hezkého víkendu, prasátko voní, pivo se točí...
V neděli k večeru vyrážíme domů - kompletní pětivelorexová kolona. Za Zvíkovcem musíme čekat - Honza to má zase moc horký. Jenže ani pak to nejde nastartovat. Objevili jsme podfouknuté těsnění pod hlavou. Opravujeme a ladíme pak ještě odtrh a předstih.
Po opravě jedeme na místo Honzova skoku, kde jsme dodatečně nalezli Dádiny sluneční brýle. Rigol jsme si samozřejmě řádně vyfotili i za světla. Bereme benzín, kupujeme si občerstvení a postupujeme vpřed.
Pokračujeme dál, sem tam zastavíme a kontrolujeme teplotu Honzova motoru. Na kočičích hlavách v Řevnici podniká Honza další opravu - uklepal drát od cívky. Za tmy jsme dorazili do hlavního města, kde jsme se postupně oddělil Petr a Erda. Ve Vršovicích Honzův stroj asi 4 km od garáže, přestal jít do otáček a nikdo už neměl chuť něco opravovat, a proto byl odtažen na laně. Je třeba minimálně zkontrolovat elektriku a karburátor.
Tomáš Jaroň, červen 2002
SLET NA LETIŠTI HENČOV 19.- 21.7. 2002
Na tuto prázdninovou akci jsme vyrazili jedním velorexem ve dvou lidech - já a Petr. Do poslední chvíle jsme netušili, že se srazu zúčastníme, protože jsme byli pracovně vytíženi - oblékali jsme totiž tři hadráky za sebou. Začali jsme ve čtvrtek ráno a měli skončit v sobotu večer. Jenže my to stihli v pátek v noci a v sobotu ráno v 11:00 jsme již startovali u Jihlavy do závodu.
ŽLUŤAS šlape jako hodiny, jedeme a vzadu máme šicí stroj. Před startem odpovídáme otázky malého velokvízu. Pak si musíme namalovat několik fotek a ty místa pak na trase hledat. Samotný začátek závodu bohužel nebyl šťastný pro posádku bratrů Staňkových z Blanska, do kterých nabourala modrá felicia a znepojízdnila jejich výstavního krasavce. Čeká je spoustu práce, ale opravit to půjde. Hledáme s Petrem úkoly co to jde. Musím říct, že se nám daří jen průměrně. V cíli ještě střílíme ze vzduchovky a chodíme na chůdách. Poté následují tradiční večerní diskuse velorexářů. Sedíme s Orlíkem a Zlatou růží u stolu a podle toho to taky vypadá... Spíme pod plachtou mezi boskovickými stroji BOHOUŠEM a VENCOU. Libuna docela slušně chrápal.
V neděli ráno se všichni účastníci přesouvají na náměstí do Jihlavy, kde se vyhlásí výsledky a vše se ukončí. Jelikož se šel Jindra proletět a dovezou ho později, vyfasoval jsem jeho stroj a do Jihlavy jsem si jej zařídil i s Vlaďkou. Tak jsme zase nic nevyhráli, protože jsme byli šestí. Ale znalostní kviz jsme měli bezkonkurenčně nejlepší!
Po jedenácté hodině vyrážíme. Jedeme navštívit ještě jednoho pána za Jihlavu, který vlastní několik starých zajímavých motocyklů a pak obědváme. Do Havlíčkova Brodu s námi jede Luďek, dále pokračujeme na Prahu ve složení: Jindra, Grosmani a my. Spustil se liják, opravujeme Dejvův stroj - nechce jet. Grosmani se oddělují u Kutné Hory, do Prahy jedeme jen s Jindrou. V Kyjích nás dojel Luděk, ale autem, protože máme od 20:00 schůzi U střelce kvůli expedici Alpská sedla 2002. Závěrem zbývá říci, že sraz byl skvělý a můžeme se proto těšit na další ročník.
ohlas v Jihlavských listech ze dne 23.7.
(kliknutím zvětšte):
Tomáš Jaroň, srpen 2002
VÝJEZD NA SLOVÁCKO 26.- 30.7. 2002
V rámci testování FANOUŠE před náročnou zahraniční akcí, jsem vzal ještě Kláru a vyrazili jsme na malou jízdu po Moravě. V pátek večer opouštíme Prahu. Nabrali jsme kurz Černá Hora. Po cestě zastavujeme v Bystřici na tradiční Cola pauzu. Dovídáme se, že je třeba jet oklikou přes Vír a Olešnici, neboť u Štěpánova a Hodonína nedávná velká voda strhala mosty a silnice. Večer po desáté parkujeme v Černé Hoře na zahradě. FANOUŠ to zvládl na výbornou a za celý pátek ujel bez komplikací dalších 284 km.
Ráno po snídani u babičky jedeme dál. Projíždíme Moravský kras, navštěvujeme větrný mlýn a propadliště v Rudicích. Pak se přesouváme do Olšan na farmu Bolka Polívky a toho jsme tam také potkali. Z farmy se přesouváme na Mohylu míru a bojiště u Slavkova. Následuje úmorných 80 km do Uherského Hradiště. Panuje tropické vedro, celou dobu máme silný protivítr a navíc bylo třeba absolvovat dvě objížďky. V podvečer jsme dobyli Hluk a ubytovali se u našeho kolegy a kamaráda Ivana Kotačky.Večer se s Ivanem pěkně občerstvujeme a chystáme na zítřejší výlet. FANOUŠ dnes ujel "jen" 188 km.
Je krásný slunečný nedělní den. Poté, co jsme napnuli Ivanovi střechu, vyrážíme na Slovensko do hraniční vísky Javorina, kde se koná veliká pouť a jízda a následná výstavka veteránů, na kterou jsme přispěli i my dvěma tříkolkami.
Javorina je dost na kopci, stoupali jsme asi tak "čtrnáctku" . Ivan měl na posledních sto metrech potíž se spojkou, ale nahoru se dostal. Je tu spousta lidí a stánků. Nakupuje se za oboje koruny, kurz se zanedbává.
Jdeme se projít nahoru k vysílači, na podiu vyhrává cimbál. Zpáteční cesta probíhá hladce, je stále dost teplo. V Hluku jdeme po jídle a siestě na koupaliště a večer se opékají vynikající klobásky. FANOUŠ zdolal dalších 107 km.
V pondělí ráno opouštíme Hluk a
jedeme zpět. Navštívili jsme hrad Buchlov, poté jedeme do
Kroměříže. Dáváme si zmrzlinu, mají tu vedro a hezké
náměstí. Při výjezdu z města si odbývám jednu malou
premiéru - poprvé dostávám pokutu s hadrákem. Údajně jsme
projeli v centru nějaký zákaz vjezdu, ale nic takového jsme
nezaregistrovali. Nepomohlo nám nic, ten debil v uniformě byl
neoblomný a ještě si myslel, že je velorex chlazen vodou.
Začal na nesmyslných 2000,-Kč a nakonec došel na konečných
300,-Kč. No, co se dá dělat. Projíždíme Prostějov, u
Ždárné se koupeme. Další občerstvovací pauza je v
Boskovicích. Povídáme si s Kostíky a pak jedeme do Lysic. Tam
večeříme a jedeme se projet na motorce, protože asi máme
málo dvoutaktu za celý den nebo nevím. Skoro za tmy jsme zase
dobyli Černou Horu. FANOUŠ ujel 170 km.
Hned po ránu opouštíme babičku, jedeme se okoupat do Lysic a vzhůru na Prahu. Pro změnu ve velkém horku se přibližujeme k hlavnímu městu. To jsme odpoledne zdárně dobyli, samozřejmě po nezbytné pause v Bystřici. Fanouš ujel 264 km, celkově neuvěřitelných 1013 km. Natankováno asi 54 litrů benzínu. Spotřeba 5, 34 l / 100 km. Uvidíme, jak si tento stroj povede při dalších jízdách.
Tomáš Jaroň, srpen 2002
Již třetím rokem máme možnost trávit víkend v prostorách lipnického hradu. Stroje se tu od již od pátečního dopoledne sjíždějí jako vosy na meloun. Naše skvadra vyráží z Kyjí až před osmou. Erykson jede s LUDVÍKEM singla, TONÍK veze Pepu s novou spolujezdkyní Věrkou, jako stájoví jezdci s ANGLÁNEM startují Mop s Vandou a já s Klárou jedeme FANOUŠEM. Petr s Denisou se vracejí z Rumunska, kde jsou teď, to ví jen bůh.
Stroje šlapou dobře, jen ANGLÁNOVI v Kolíně ladíme zadní kolo, aby nejelo křivě. V Habrech uhýbáme z hlavní a přes Světllou nad Sázavou přijíždíme kolem jedenácté na nádvoří hradu. Pod hradem nás čekají pořadatelé, dostáváme instrukce,co a jak. Také jsme se dozvěděli, že Petr s Denisou překročili hranice a dnes v noci chtějí dorazit na sraz za námi. Ubytováváme se ve vyhrazené místnosti pro známé Velorex teamu Orlík. U ohýnku popíjíme pivko a speciální boskovický nápoj "bostonský škrtič", který Libuna a Kostíci přivezli. Kolem půlnoci opravdu dorazili poslední zástupci našeho týmu - Petr a Denisa - se ŽLUŤASEM. Po půlnoci jdeme spát, zítra se bude hodně soutěžit, musíme být odpočatí.
Ráno v poklidu snídáme, než vyrazíme na trať. Hrad je třeba opustit nejpozději v deset. Schéma srazu je velmi pestré a dobře vymyšlené. Na základě pár informací a fotky, je v okolí čtyř kilometrů třeba najít start. To se nám po chvíli přemýšlení a následné jízdy povedlo. Tam nás přivítal kamarád Mrak a rozdal další instrukce. Musíme si zapamatovat tři různé snímky, jejichž reál pak najdeme na trase. U takového místa si je potom radno zapamatovat každý sebemenší detail. Postupně potkáváme tři stanoviště, kde budeme plnit rozličné úkoly a zároveň se nás zeptají na něco z těch zkoumaných míst. Na prvním stanovišti čeká Jindra s Vlaďkou a my plníme první úkol: co nejrychleji sešroubovat různými šrouby různé plechy na plechový plášť tak, aby celá soustava stála. Ukázalo se, že bez konkurence je Ivan s Lenkou, druhý nejlepší čas jsem měl já s Klárou.
Na druhém stanovišti jsou Grosmani - musíme si vypustit vlastní přední kolo a to potom nafoukat přesně na 1,8. Hodnotí se, na kolik pokusů se to podaří. A konečně třetí stanoviště: od Klémy dostaneme starou vrtuli a tu pak musíme házet do bečky z vodou, každý má tři pokusy.
Na trase pracujeme s nákresy křižovatek a z údajem o kilometrech, dále musíme řadit obce podle mapy za sebe. Během celého okruhu je jako vždy nutno najít nějaké ty skryté úkoly - velmi náročné je například najít velkého šneka v zahradě. Cestou se stavujeme v motorestu na jídlo. Je tu pan šéf, který nás skoro všechny natáhl, jen Mop na to přišel včas a účet reklamoval. K večeru jsme dorazili do cíle, bez závad a spokojení. Po odevzdání patřičných listů pořadatelům jsme ještě odjeli na koupání do nedalekého lomu. Večer se sedí na nádvoří, popíjí se rozličné nápoje a klábosí se. Během noci odcházíme postupně spát.
Neděle bude slunečná. Na nádvoří kolem strojů je velmi živo.Redaktorce Radiožurnálu poskytuje Luděk rozhovor a cíleně do toho zatahuje i mě, tak mluvím taky - problémy mi to nikterak nečiní. V deset hodin pořadatelé vyhlašují výsledky, v rámci našeho týmu jsem s Klárou dopadl nejlíp - vybojovali jsme čtvrté místo a s ním duši 3,50x16 a nepromokavý overal, do kterého bychom se vešli oba dva najednou.
Pozvolna se začínáme loučit s kolegy a chystáme se k odjezdu. Ještě se projíždím na nákladní rikši ČZ, je to docela zajímavé. Opustili jsme hrad a vyrazili směr Praha. Na trase improvizujeme, nad Stvořidly na Sázavě stavíme na koupání. Kousek za Benešovem nasazujeme střechy, začíná kapat, v dáli před námi je dost černo. Další pauza se koná v Týnci nad Sázavou - Petr s Denisou a Mop s Vandou jdou na pizzu a zbytek do Náklí na klobásku. Mezitím se spustil velmi silný déšť. S deštníkem kontrolujeme míru promokavosti strojů. Výsledky jsou uspokojivé. Za nekonečného deště dobýváme večer Prahu.
Pro úplnost si můžete prohlédnout detailní výsledkovou listinu.
ohlas v MF Dnes ze dne 5.8. (kliknutím
zvětšte):
Tomáš Jaroň, září 2002
(fotografie dodal kolega Štěpán Němec)
EXPEDICE ALPSKÁ SEDLA 9.- 25.8. 2002
Reportáž se vhledem k svému rozsahu nachází na samostatné stránce.
Tomáš Jaroň, září 2002
Celá víkendová akce pro mě začíná v sobotu. Ráno vyrážím FANOUŠEM z Prahy, jsem domluven s Luďkem, že se sejdeme v Havlíčkově Brodě přímo na výstavě Velorexu ve Štáflově chalupě. Odtud pojedeme společně do Černé Hory (Luděk autem), kde přesedláme na dvěstěpadesátky. Náhodou tu potkáváme kolegu Jirku Gintera, který sám míří přes Brod do Blanska. Prohlížíme si vystavené exponáty i historické dokumenty ze Solnice. Kolem jedenácté se tu objevuje Petr s Denisou - mají batohy, protože si vyrazili na čundr. Do Blanska se jim ale s Luďkem autem nechce. Jirkovi kolegové z pardubického týmu změnili plány, a tak jede Jirka s námi. Bez poruch a zastávek v ostrém tempu přijíždíme do Černé Hory. Něco málo jsme pojedli a kluci mi potom pomohli Vyměnit zadní kolo u FANOUŠE, protože guma na něm už byla po expedici zcela bez vzorku a hrozilo proražení. Pak jsme vyjeli z kůlny ORIGINÁLKOU a VALNÍKEM a provedli přesun do Lysic. Zaparkovali jsme na dvoře a pojali plán, vyrazit k Elišce na pivo. V tom volá Ivan s Lenkou, že se blíží k Lysicím. Počkali jsme a na Labuť odcházíme společně. Vlastík volal, že teprve vyjíždí z Jižné. Probíráme vše možné, Eliška vesele čepuje. Spát jsme se rozhodli u dědy na zahradě, na Cimrovku se nám už nechce. Kolem půl desáté doráží Vlastík s Kačkou. Kolem půl noci odcházíme spát. Poprchá, zahrada padá, a proto jsme se uložili přímo u strojů v průjezdu a na verandě. Lenka spala zatočená do klubíčka na korbě VALNÍKA.
Ráno ještě s Vlastíkem u Chloupků tiskneme výsledky soutěže, které budeme dnes vyhlašovat. Po půl deváté se naše kolona pěti strojů vydává do Blanska. V Ráječku VALNÍK chcípnul - byla to pouze pecka na svíčce. Takřka na devátou přijíždíme na parkoviště v Blansku. Ivošovo rodinné balení se zase nepatrně rozrostlo, jelikož nakonec přijelo asi 46 strojů.
Tradičně probíhají vášnivé debaty mezi velorexáři, prohlížejí se stroje. Ani letos nechybí kolona městem. Společný oběd v restauraci Punkva podbarvuje video z předešlých velo-akcí. Poté jsme si společně vyrazili nad Blansko na rozhlednu. Stroje šlapou jak mají, žádná porucha. Luděk je unešen (stejně jako loni Vlastík) systémem dvojvačky. Na samý závěr srazu vyhlašujeme výsledky soutěže, která probíhala na internetu celé už od jara. Loučíme se s kolegy a vyrážíme pobalit naše věci do Lysic a uklidit stroje do Černé Hory. Ivan už jel domů přímo z Blanska. Vlastík si uřezává pár trubek v oddělení koster, které bude potřebovat. Potom už valíme domů. Do Havlíčkova Brodu jedeme společně. Kačka jede s Luďkem autem, aby ulevila Oskarovi, kterého Vlasta žene, jako nadmutou kozu. Nejrychlejší to má z kopce na neutrál - jede přes devadesát. Několikrát mu stroj přestává jet - zanáší se kohout od benzinu, je třeba ještě trochu čistit a vyplavovat nečistoty. V Brodu už skoro za tmy okukujeme Luďkova "krátkostřecháče" a pak už se vydáváme každý svou cestou domů. FANOUŠ jede jak čert, začíná pršet, ale střechou se nezdržuju. Kapky nejsou nijak prudké, aerodynamika hadroletu je skvělá - poprchá, ale na mě ne. V půl desáté jsem doma jak na koni. Taky Vlastík a Ivan dojeli dobře. Skončilo léto, teď nás čeká závěr sezóny v Týnci.
Tomáš Jaroň, září 2002
TÝNEC NAD SÁZAVOU 27.- 29.9. 2002
Končí září a náš Velorex tým již potřetí pořádá sraz v Týnci, u řeky Sázavy. Povodně naštěstí nijak nepoškodily zdejší tábořiště, a tak se celá akce vůbec mohla konat. Jen počasí by se mohlo zlepšit. Očekávané babí léto se zatím nekoná. V pátek odpoledne vyrážím sám FANOUŠEM na místo (Klára dorazí později). ANGLÁN jede taky, pilotuje ho kolega vodák Alíšek se spolujezdkyní Šárkou. Jedeme na kabrio, ale v Jesenici už je situace neúnosná, díky přeháňce nasazujeme střechy. Cesta šla rychle a bez problémů. Zbytek realizačního týmu dorazí později, zatím na to budu úplně sám. Stavíme stany, vymysleli jsme způsob, jak budou stroje parkovat. Systém hadrák, stan, hadrák, stan vytvoří nakonec jakousi podkovu. Jako první dojeli Ivan s Lenkou z Hluku. Mají to nejdál (necelých 300 km), ale jsou tu první.
Postupně přijíždí další stroje, začíná být jasné, že účast bude letos větší než loni. Dokonce na akci přijel i sám Ivoš Fajman, což úroveň srazu zvýšilo minimálně o 207 cm. Realizační tým je tu v 21:00 spouštíme noční etapu. Ta spočívá v libovolném dojezdu na Konopiště, kde proběhne první úkol v duchu Járy Cimrmana - běh s kufry v zimníku.
Po splnění se stroje vracejí do kempu a jde se do hospody. Otrlejší sedí venku pod altánky. Libuna svařuje víno a povídá se o všem možném. Je docela zima, předpověď na zítřek je milosrdnější, tak uvidíme.
Ráno je opravdu vidět sluníčko. Po půl deváté začíná předstartovní porada a výklad trati a úkolů. Čekal jsem, že nás hodí do vody za to, jak je to letos dlouhý (trasa měří 135 km), ale nikdo neprotestuje. Po desáté to začínáme startovat a naši lidé postupně vyrážejí na určené pozice.
Na trase je celkem pět stanovišť, kde se plní nejrůznější úkoly, které mají jedno společné - inspirace největším českým géniem Járou Cimrmanem. Soutěžící tak musí projevit všeobecnou znalost mistrova díla a života v malém testu, dělají Cimrmanovy kroky, hrají podle skleničnového zápisu, tvoří akustické konstanty. Atraktivní disciplína je "Kuplířka z Frýdlantu", kdy pilot musí co nejrychleji přivézt cizí osobu ženského pohlaví na stanoviště. Oceňuje se vysoký věk a jméno Růžena. Žádná se nesměla přivézt dvakrát. Poslední posádky měly již nejbližším Trhovém Štěpánově značně přebráno, a tak někteří dokonce hledali i na hřbitově.
Bylo přivezeno několik Růžen - dvěma táhlo na osmdesát, ale nejlepší výkon byla čiperná babička - nejstarší Trhová Štěpánovka, 92 let. Také byla přivezena manželka starosty, kterou podezíravý manžel doprovázel na stanoviště favoritem. Největší problémy byly s xylofonem. Bylo třeba identifikovat a zahrát Severní vítr z netradičně formulovaného notového partu. Posádky se nám vracely až za tmy, trasa byla opravdu delší, než je obvyklé. V altánku má své zboží vybaleno Robert Němec, zájem o náhradní díly je poměrně značný. Je zima jako hrom, sedí se v hospodě, ale i u ohýnku venku. Počítáme výsledky do půl druhé, pak jdeme spát.
Tábor se konečně probouzí do babího léta. U pořadatelského centra nabízejí své zboží také boskovičtí. Těsně po desáté vyhlašujeme výsledky. Petr veřejně přednáší nejzdařilejší básně s akustickou konstantou.
Poté se účastníci začínají postupně rozjíždět domů. My uklízíme tábořiště, prohlížíme a objednáváme fotky z léta a kolem druhé taky odjíždíme domů. Plynulou jízdou jsme v půli odpoledne zdolali brány Prahy.
VELKÁ FOTOGALERIE - PEPA
VELKÁ FOTOGALERIE - ERDA
VELKÁ
FOTOGALERIE - ALEŠ
VELKÁ
FOTOGALERIE - ŠTĚPÁN NĚMEC
Děkujeme našim sponzorům:
Prodej ND -
Tomáš Kostík a VT Zlatá růže Boskovice
Motorjournal
Tomáš Jaroň, září 2002
3.
ZIMNÍ VÝJEZDNÍ ZASEDÁNÍ
SPŘÁTELENÝCH
VELOREX TÝMŮ A KOLEGŮ
14.- 15.12. 2002
Tato naše poslední letošní akce vznikla naprosto neplánovaně, nečekaně a spontánně. Měl jsem domluvený sklep pro kolegy vodáky, jenže ti se na to úplně vykašlali. Rušit se mi to u Jirky nechtělo, a proto jsem obvolal kolegy velorexáře a na světě byla velká sobotní akce.
Vše začalo v sobotu brzy ráno, kdy jsme se zúčastili předvánoční burzy v Chotusicích. Nakupovalo se pěkně, vytěžili jsme z nabídky maximum. (Velmi si si ceníme nákupu dvou křížových přepínačů.) Na burzu jsem jel z Prahy s Petrem, který si pak ale přesedl k Ivanovi a jel na Moravu rovnou. Orlíčáci jeli Jindrovým Matchboxem (Peugeot 106) složitou cestou přes Náchod (jeli prohlížet jednoho Oskara) no a já jsem to vzal přes Prahu, kde jsem odpoledne naložil Kláru, Vlaďku a Pepu a kolem čtvrté jsme vyjeli na D1. V Brně na nás čekala Pepova Věrka v supermarketu. Pojedli jsme, nakoupili, Pepa si koupil oblek (na který ho Věrka upozornila) a před sedmou jsme vyjeli směr Věstonice. Tam nás čekalo velké překvapení, protože tam čekal Honza s Dorou. Přijel ze Švédska rovnou na zasedání velorexářů!
Utábořili jsme se v myslivně kolem kamen, Jirka je pořádně rozfajroval. Právě dorazil Tom a Zbyňa - VELOREXEM, čímž sklidili velký úspěch. Ve sklepě je super atmosféra, hraje se, povídá a zpívá dlouho, dlouho do noci. Dora přivezla basu, takže Pepa si vydatně zahrál, stejně jako Luděk a Ivan na Kytaru a Klára na flétnu. Z celé akce vznikla bohatá fotodokumentace, čímž děkuji za dodaný materiál Věrce a Ivanovi.
Další skvělé momentky najdete ve Věstonické fotogalerii!
V neděli po zaplacení se naší posádce nějak nechtělo nikam ze sklepa pryč. Zasedli jsme tam v 11:00 a odcházelo se v 15:15! Někteří byli veselejší než večer. Posádka zcela přetíženého Matchboxu odjížděla v poledne, Honza, Dora a basa po poledni. Já jako šofér jsem měl spoustu pochopení a své kamarády nikam nehonil. S Jiříkem se příjemně povídá, dopité džbánečky přibývají a nálada také. Po patnácté hodině jsme všichni společně usoudili, že nastal čas k odjezdu.
S Jirkou jsme se srdečně rozloučili a vyrazili bruslit na slepé rameno Nových Mlýnů. Tato činnost nám vydržela až do tmy.
Ve Strachotíně jsme vydatně povečeřeli a vyrazili k domovu. Akce se velmi podařila a líbila se, i když byla ušita velmi horkou jehlou. V nejbližší šikovné chvíli jistě své kamarády svoláme znovu.
Byli u toho:
- za VT Praha - Lysice: Pepa&Věrka,
Tomáš&Klára, Honza&Dora, Petr
- za VT Orlík: Jindra&Vlaďka, Kléma, Luděk,
Mrak
- za ostatní: Vlastík&Katka, Ivan&Lenka,
Zbyňa Huťa, Tomáš Nešpor
Tomáš Jaroň, leden 2003
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |