Týmové akce 2 0 1 3
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013
Kalendář akcí:
III. FILM FEST VELOREX -
PLUMLOV 22. - 24.2. 2013
CLASSIC SHOW - BRNO 15. -
17.3. 2013
JARNÍ SKALICE 19. -
21.4. 2013
XVII. BOSKOVICE 3.-
5.5. 2013
X. KRUŠNOHORSKÉ
VRŠKY 24.- 26.5. 2013
X.
BEROUN 28. - 30.6. 2013
III.
PODORLICKÝ SRAZ - BYSTRÉ 12.- 14.7. 2013
X.
PÁTEK V PÁTKU 9. - 11.8. 2013
EXPEDICE
HuBa 16.8. - 1.9. 2013
V.
SVOJKOVICE 6. - 8.9. 2013
XIV.
BUKOVANY 20.- 22.9. 2013
plánujeme účast:
PODZIMNÍ
SKALICE .10. 2013
XIV.
ORLÍK .11. 2013
V.
PLUMLOV .11. 2013
III. FILM FEST VELOREX - PLUMLOV 22. - 24.2. 2013
Rok se s rokem sešel a máme tu již třetí ročník akce nazvané Film Fest Velorex. Po prvních dvou ročnících, které proběhly v Blansku, se letos přehlídka amatérských video děl velorexářů přesunula dle loni stanoveného klíče na Hanou do Plumlova. Termín na konci února dává tušit, že se tentokráte nejede Velorexy, nýbrž běžnými "plecháči". Od pátečního odpoledne vítá přijíždějící účastníky letošní prezident FFV Zdeněk Palda Palíšek. Připravuje se sál, instaluje se plátno a technika. Večer u Pácla probíhá jako vždy vesele, pro nás vyhrazený salonek praská ve švech.
Hned v sobotu z rána přijíždějí ještě další a další účastníci, zahájení festivalu je plánováno na desátou hodinu. Na soutěžní soupisce je pro letošní rok přihlášeno osm snímků různých autorů. Jednotlivá díla jsou pak prokládána dobovými reklamami, či dokumenty, které jsou i po létech nesmírně zajímavé. Diváci mají jako v ročnících předchozích hlasovací lístek, kam píší své pořadí podle toho, jak se jim který snímek líbí. Oskara za třetí místo získali filmaři ze Starého Rokytníku za hranou retro reklamu na tříkolku Velorex. Stříbrnou sošku si za snímky Superlaminát a VSVS 2012 odvezlo domů Filmové studio Vinoř, ale nejvíce bodů a tím pádem Oskara za první místo získal hraný snímek Pozvánka na vojnu z dílny Filmového studia Haná. Znamená to, že se sem do Plumlova v roce 2015 festival znovu vrátí.
Po společném obědě následovala ještě avizovaná výstavka triček s motivem Velorexu. Nejvíce se líbilo vyšívané tričko s vozítkem OS-KAR, které přivezl ukázat Roman. Tím je oficiální program vyčerpán, ale většina zůstává. Na stolech se objevily talíře s cukrovím, byl i přípitek vermutem. Jak se ukazuje, prezident festivalu s námi dnes hodlá oslavit své kulaté narozeniny, kdy přechází z -cet na -sát. Večer se sedí u dobrého pití, pouští různá další již známá starší videa a do toho venku velmi hustě a sněží, prostě zimní atmosféra, jak má být.
Po návratu na zámek se ukazuje, že je
třeba dolikvidovat nějaká ta rozpitá lahvinka, a tak Palda
vyhlásil svoji oblíbenou hru Vyber si, s kým piješ.. Poté,
co jsme uklidili prázdné lahve, někoho napadlo jít postavit
sněhuláka. To se podařilo a dokonce nevznikl jeden, ale hned
dva sněhuláci, kteří zatarasili příjezd i výjezd na
zámecké nádvoří. Ráno jsme dostali od pořadatelů snídani
a pozvolna se rozjíždíme domů. Díky pořadatelům z
plumlovské stáje za pěkný víkend a nezbývá než se těšit
na další díla velorexářů, které si na příštím, již
čtvrtém ročníku v roce 2014, pod pořadatelským vedením
Filmového Studia Vinoř, promítneme ve Stříbrné Skalici.
(c) Tomáš Jaroň, 2013
CLASSIC SHOW - BRNO 15. - 17.3. 2013
V předjaří proběhla velmi příjemná akce v Brně, a sice třetí ročník s veteránskou tematikou - Classic Show. Zatímco první dva ročníky probíhaly relativně v sezóně a za tepla v areálu brněnského výstaviště, akce letošní proběhla za mrazu, ale v nádherných prostorách bývalé brněnské fabriky, které dnes patří ke galerii Vaňkovka. Velorex Club v AČR je pravidelným účastníkem Classic Show, a tak náš stánek nemohl chybět ani letos. Naprosto vyčerpávající informace o celé akci již podal Láďa Šustr a proto připojuji ještě nějakou další fotodokumentaci. Každopádně díky Kupkům a dalším organizátorům z hnízda okolo časopisu Motor Journal a za rok třeba nashledanou!
(c) Tomáš Jaroň, 2013
JARNÍ SKALICE 19. - 21.4. 2013
Další zima je za námi, příroda se začala probouzet a jaro nejen že o Velikonocích zaklepalo na dveře, ale pak i vešlo. Již druhým rokem jsme si kamarády naplánovali setkání na zahájení sezóny ve Stříbrné Skalici, tentokráte na předposlední dubnový víkend. Od pátku odpoledne v této malebné vísce nad řekou i městečkem Sázavou burácejí dvoutaktní motory, hadroleti parkují v Martinově haciendě a starousedlíci se chodí ptát, jestli už z nedalekých Konojed dorazil pan profesor Pirk.
Pátek sice vypadal trochu deštivě, ale počasí se postupně umoudřilo a než jsme v sobotu dopoledne vyjeli, bylo již dávno po dešti. Jako vždy trasu společné vyjížďky orientačně naplánoval Pavel. Malými silničkami, ale i kousek po velké silnici míříme směrem na Bukovany. Tam je naplánován oběd. Posádky šestadvaceti Velorexů bez obtíží zaplnily celou hospodu. Paní šéfová nás očekávala, jídlo bylo skvělé, jen někteří čekali o něco déle na jídlo, jelikož se polámal friťák a kuchyň musela improvizovat.
Cestou se tu a tam zastavilo, tu a tam se něco dotáhlo či zkontrolovalo, všechny stroje šlapou jak mají. Pochvalu zaslouží časově vytížený Paliza, který na setkání vyrazil brzy ráno s přívěsem, ale jeho americký automobil mu kleknul na D1. Situaci ale rychle řešil, přepřáhl vlek s hadrákem za fabii dojel do Skalice, skočil do hadráka a zastihl nás ještě v Bukovanech!
Tři kilometry od cíle a dojezdu na základnu jsme bohužel zastavili neplánovaně. Při jednom prudkém klesání v lese k řece selhaly brzdy Matuchovic čtyřkoláka, ale Tom s Martinou to vyřešili jak nejlíp mohli. Duchapřítomně zahnuli k jakési opuštěné chatičce a motorový vozík pro invalidy opřeli o shnilou bránu, která pohltila energii a všechno dobře dopadlo - lehkou opravu předku a hlavně těch brzd u Matuchů jistě rychle zvládnou!
Ve Skalici se chystá další program. Nejprve pan profesor pokřtil nově zrekonstruovaný stroj Martinova bratra Petra - zelená klasika z roku 1957 se jmenuje Svižník. Dále byl do party přivítán nový stroj z roku 1958 před rekonstrukcí, který patří Grýnovi. Jeho stav přítomné zapálené velorexáře tak zaujal, že se rozhodli spáchat pokus o jeho nastartování. Přítomné ženy jen konstatovaly, že v očích přítomných mužů létaly jiskřičky jako u hrajících si dětí. Základem bylo mít co zapálit a čím zapálit. A tak Kléma čistil karburátor, Jarouš čistil kladívka, Luděk Sedma a Jindra revidovali indučku, přinesli petku s benzínem a napojili dva kabely z baterie vedle stojícího Svižníka. A vida, po dvaceti minutách ruchu okolo stroje máme jiskru! Majitel se posadil za volant a škubnul pákou. Napodruhé ho to koplo a na třetí škubnutí to naskočilo! Byli jsme nadšení, že se start opakoval ještě dvakrát.
Posledním bodem oficiálního programu byla gratulace k půlkulatým narozeninám pana profesora Pirka, které vycházely přímo na dnešek. Gratulovalo se, předávaly se dárečky a šampaňské teklo proudem. Pan profesor krom demižonu bílého ještě přinesl z IKEMu dort s hadrákem a obrovského vyuzeného krocana. Večer promítalo letní kino na stěnu nad hadráky a zábava byla v plném proudu dlouho do noci.
Po snídani v neděli vyrážíme na oběd k Pirkům do Konojed, kam jsme byli včera pozváni. Jen paní Pirková o nás nevěděla, ale očividně ji to nijak nezaskočilo. Vezeme s sebou točenou limonádu, velký zbytek krocana, sekanou v podobě Oskara 54, kterou pan profesor včera dostal a chléb. To vše veze Bagr na korbě Déčka. Kolona důstojně zastavila u Pirků. Při likvidaci jmenovaných pokrmů prohlížíme moto veterány pana profesora a debatujeme nejen o Velorexech. A je tu loučení, s přáním šťastných doletů domů a úplný konec akce s heslem: Na viděnou v Boskovicích!
(c) Tomáš Jaroň, 2013
Ve
chvíli, kdy se nejstabilnější voličská základna setkává v Parku kultury
a oddechu Julia Fučíka v Holešovicích na prvomájové demonstraci, se my
pomalinku chystáme na výpravu na Moravu na sraz Velorexů do Boskovic.
Je to neskutečné, ale setkání jiné stabilní voličské základny, která
ovšem volí Velorex, se tu koná už po sedmnácté. Klobouk dolů před
pořadateli, že mají stále chuť a invenci něco vymýšlet a snažit se
neopakovat…
Naše
skupinka v Praze čeká na chvíli, kdy dorazí Blesk z Ostrova a pak se
přesouváme za Martinem do Skalice, kde dnes přenocujeme. Počasí se
trochu kazí, dokonce i ve čtvrtek ráno prší. Cesta je ale před námi,
odlétáme v pohodičce po snídani směr severovýchod. Naplánovali jsme
totiž trasu tak, že pojedeme přes Českou Třebovou, kde se hodláme
podívat, jak se daří velorexové expozici v tamním Městském muzeu. Před
tím ale zastavujeme nedaleko Luže pod hradem Košumberk. Bohužel bylo
zavřeno, prohlídka nebude. Už před obědem srážky ustaly, a tak se jede
docela dobře. V podvečer jsme se konečně dostali do okresu Blansko a
zakotvili na základně v Černé Hoře. Večer v Pivovaru byl moc fajn.
Je
pátek a my máme spoustu času. Jindy v tento den, mnohdy až večer,
teprve vyrážíváme z Prahy a teď jsme dvanáct kilometrů od Boskovic.
Ráno ale bohužel vydatně prší, s odjezdem nikam nechvátáme. Když déšť
malinko polevil, vyjeli jsme směr Moravský kras. Malými silničkami
směřujeme pozvolna k Hané až do Křenůvek, kde jsme trošku přepadli
Paldu s Marcelou. Konečně neprší. Poněkud pozdně velmi dobře obědváme
na Palíškovic doporučení v prostějovské Kolibě. Odpoledne si ještě v
nedalekých Vrahovicích plánovaně prohlížíme jedny „staré trubky“ a pak
přes Plumlov míříme na Suchý, do areálu na Athénu. Snad poprvé jsem
dojel na boskovický sraz za světla. Večer se setkáváme se starými
známými, sedí se do noci v hospodě, kde to zase jednou hučí jako v úlu.
Sedmnáctý
ročník inspiroval pořádající kluky od Zlaté Růže k tématu „Bylo –
nebylo 17.11.1989“ … Startujeme na parkovišti u Zlaté Růže. Po poněkud
nepolitické opičí dráze spojené se stříkáním hadicí na cíl musíme
porovnat za sebou všechny naše prezidenty od TGM po MZ a vyřadit
obličeje státníků zahraničních. Další dopolední úkoly se řeší opět na
Athéně. Nostalgicky jsem zavzpomínal na zpravodajství třiadvacet let
staré, které bylo třeba malinko učesat formou diktátu, ale také znát
fakta nebylo na škodu. Úkoly šly vcelku rychle, nepatrně déle jsme si
počkali u Bagra „na svíčkách“. Zapálit jich co nejvíc na dvě zápalky se
totiž časově zvrtlo poté, co někdo vymyslel, že se dá ohořelý pahýlek
od sirky namočit do vosku a byla z toho louč, která zapalovala desítky
svíček… Po obědě jsme se přesunuli za Drahany na tamní střelnici, kde
se pálilo na terče ze samopalů a házelo se dřevěnými kostkami na cíl do
pneumatik. Ještě jsem zapomněl na to, že soutěžící byli hned na začátku
rozděleni na demonstranty a „vébáky“. Na závěr na Athéně se obě
party potahaly za lano, které ač se přetrhlo, tak přineslo vítězství
demonstrujícím.
Neděle
je ve znamení kolony do Letovic na zámek, kde jako loni proběhne
vyhlášení výsledků srazu. Na zlato si letos sáhli naši – Kotačkovi, za
což jsme je pochválili. A je tu opět loučení a cesta domů. Dali
jsme oběd v Černé Hoře a vydali se jako obvykle v neděli po Boskovicích
směr Vysočina. Kdesi před Novým Městem na Moravě jsme dojeli opravující
jihlavský BRK, se kterým chvíli hovoříme. Luděk se odpojil před
Havlíčkovým Brodem a my zbylí to táhneme až na Prahu. V podvečer jsme
dojeli domů, zaparkovali stroje a v poklidu dorelaxovali zbytek neděle
už s vidinou pondělního zápřahu v pracovním procesu. Díky patří
pořadatelům, jak pěkně zase více než sto padesát vozítek Velorex během
víkendu odbavili a pobavili!
(c) Tomáš Jaroň, 2013
X. KRUŠNOHORSKÉ
VRŠKY 24.- 26.5. 2013
Krušnohorské
vršky jsou srazem, který na Blatenském Vrchu od roku 2005 pořádá známá
firma Blesk&spol. Klasických květnových srazů zde proběhlo celkem
devět, v roce 2009 se navíc v lednu konal sraz extrémní, zimní.
Bleskovým záměrem totiž bylo, aby desátý jubilejní ročník vyšel na jeho
padesátiny, a tak se musely v jeden rok konat srazy dva. A to byl tuze
dobrý tah, protože na sníh a mráz na srubu v Jelením dodnes rádi
vzpomínáme… Ale zpět do současnosti.
V
pátek odpoledne vyrážíme z Prahy. Beru do Krušných Hor poprvé Patiňáka
Standu, aby se na Vršky také podíval, kdyby to byly opravdu Vršky
poslední (čemuž já osobně nevěřím). Náš hlavní meteorologický skeptik
Sedma již celý týden varoval před nepěkným počasím. Nějaké oblečení
snad máme, tak uvidíme. Za Prahou tankujeme, padají drobné kapky deště.
Krom Klémy dáváme všichni střechy a frčíme. Cesta pěkně ubíhá, motorům
teplota vzduchu svědčí. Ve velmi dobrém čase míjíme Chomutov a v
Klášterci nad Ohří nabíráme výšku na hřeben v Měděnci. Znatelně se
ochlazuje, ale co hlavně znepříjemňuje cestu, je poměrně hustá mlha,
kterou by nám mohl závidět i samotný Rákosníček! Od Klínovce na Boží
dar z kopce jedeme krokem, není nic vidět. Na Božáku tankujeme, na
benzínku jsme ovšem pro špatnou viditelnost zahnuli na poslední chvíli.
Večer se postupně schází staří známí, postáváme u ohně s občerstvením
nebo se sedí ve velkém bílém „párty“ stanu. Dobrý spacák na noc je
opravdu výhra, jelikož teploty rozhodně nejsou nijak vysoké…
V
sobotu ráno naštěstí neprší. Dostáváme instrukce a můžeme vystartovat.
Desáté vršky budou ve znamení „Best of…“. Pořadatelé vybrali úkoly,
které tu už za ty roky byly a rozhodli se je zopakovat. Aby to více
odsejpalo, účastníci jsou rozděleni na dvě skupiny a každá startuje
jinde. Naše grupa začíná na Klínovci. Zde se bude kovat. Tentokrát
nikoli kramle, ale hřebík. Pěkný úkol, diváci i kovající se při něm
dobře baví. Vůbec všechny úkoly dnes budou na kopcích, a tak se
netřeba obávat některé z vodních disciplín, které proběhly především
loni… Pokračujeme dále v cestě, naším dalším cílem je Měděnec. Tady se
střílí na terče, na kterých jsou velké podobizny Bleska, Blanky a
Štíti. Střelbě ale předcházelo výtečné občerstvení u Šárky
a Zajdy, které dokázalo zasuplovat oběd. Měli jsme tu taky úkol, a sice
vykousat z lázeňské oplatky tvar hadráka… A křižujeme hory dál. Vracíme
se na západ a na chvíli opouštíme ČR, protože další úkol se koná na
německém Fichtelbergu. Vaříme vodu a musíme odhadnout, kdy je teplota
sedmdesát dva stupňů Celsia. Nejeden z nás už odhadl, že následující
vrchol na dobytí bude Plešivec. Zde si hrajeme na hasiče a v azbestovém
obleku rozmotáváme hadice a likvidujeme oheň. A to bude v terénu vše.
Poslední úkol se provádí přímo v cíli na Blaťáku v lese a je jím úkol
lezecký – nejprve v síti sbíráme zavěšené pytle a pak se zahákneme na
lano a projedeme se po mini lanovce.
Část
soutěžní končí, začíná část společenská. V „párty“ stanu se připravuje
skvělá kapela, kterou známe už z Bleskovy svatby. Celý večer je pak
hodně veselý, stan je nabitý k prasknutí, je tu útulno a teplo, na
rozdíl od venku. V pauzách kapely se mimo jiné Bleskovi gratuluje a
jsou mu předávány nejrůznější dary. Počasí se podobá tomu včerejšímu,
nikoho by asi úplně nenapadlo, co je všechno na konci května možné…
Na
nedělní ráno asi nikdo kdo tu byl, jen tak nezapomene. Sněží a sníh
drží! Balíme v regulérní květnové vánici, pořadatelé přehodnotili plán
a výsledky se vyhlašují ihned v „párty“ stanu. Sněžení nepolevuje, při
snídani se dokonce zpívaly koledy. Kolonu do Karlových Varů ale dát
chceme, a tak se vyráží. Stěrače Velorexů pracují naplno a shrnují
mokrý těžký sníh na stranu čelních skel. Náš hlavní meteorologický
skeptik Sedma měl dokonce poruchu stěračového motorku a tak stíral,
vším co měl… Až v Merklíně se sníh definitivně změnil ve vodu a na
Kolonádu jsme dokonce dojeli za deště jen mírného.
Kamarádi
se loučí, jedeme domů. Díky pořadatelům za tuto nezapomenutelnou akci,
ale chtěl bych zároveň poděkovat za všechny ročníky předešlé. Nemohu
jinak, než tichou vzpomínku věnovat Kimovi a Jirkovi Kaňkovi, kteří se
desítky na Blaťáku nedočkali… Celý sobotní večer jsme se vraceli k
tomu, co bude dál. Vyjádřili jsme naději, že na Bleskovy Vršky, by
mohly krásně navázat Štíťovy Spodky! Tak uvidíme…
FOTOGALERIE
(c) Tomáš Jaroň, 2013
Také
další sraz v Kalendáři akcí slaví desítku, neboť na Berounské medvědy
se jezdí už od roku 2004! Tak ten čas letí… Zdejší pořadatelé mají k
dispozici krásné okolí řeky Berounky, je tu spoustu zajímavých míst,
kam se dá zavítat. V předchozích ročnících jsme mimo jiné navštívili
Pavlův přívoz strejdy Proška v Luhu, Solvayovy lomy, přehradu Klíčava,
Výtopnu ve Zdicích a mnoho dalších míst. Jaká trasa asi bude letos?
V
pátek v podvečer jsme vyjeli z Prahy. Podobně jako loni jsme se přes ni
dostali jako nůž máslem, většina prázdninových jezdců už asi byla pryč.
Příjemnou cestou přes Hostivice a Unhošť klesáme do Berouna. Autokemp
Plešivec se pozvolna plní, přijíždí další a další stroje. Večer se
tradičně pohovořilo, tu a tam nějaký ten rum či becher na stole
přistál, aby se lépe spalo.
Ráno
neprší, ani není takové horko jako loni, tak to snad bude fajn. V
poklidu jdeme na první úkol, který se koná ještě v kempu. Jde o to na
čas dobře složit ovládání lankové spojky (tzv.spojkový trojúhelník).
Když jsme si disciplínu odbyli, vyrážíme na trasu. Stanoviště číslo dvě
nás čeká v Loděnici. Zde se vyšívá nití vzor na papíře, ovšem úkon je
ztížen tím, že je při něm třeba sníst celý suchý rohlík. Jedeme dále a
nabíráme výšku směr Mořina. Úkol nás čeká ve známém výletním místě
nazývaném Amerika. Mají tu kovový hlavolam, který by se měl po správné
pozici rozpadnout na dva kusy. Zdá se, že tento úkol je mimořádně
obtížný a jen málo kdo ho zvládne… Žaludek se hlásí, asi bude poledne.
Obědváme v odzkoušené restauraci u Berounky v Srbsku.
Pod
Karlštejnem pokračujeme dále na stanoviště ve Svatém Janu pod Skalou.
Tady nás čeká skládání pyramid z kuliček. Je tu spousta lidí, plné
parkoviště a to se stalo osudné smolaři dne – Kudrošovi. Při parkovacím
manévru, bez motoru, při posunu vzad si Kudroš spletl brzdový pedál se
spojkovým a opřel se do nárazníku auta za sebou. Nutno říci, že si
vybral nejdražší vůz zde parkující – Audi Q7, které patřilo zde
působícím pravoslavným popům. Kudroš vyřešil celou záležitost čestně a
správně, sepsaly se protokoly o škodné události a tím se celá epizodka
posunula na starost pojišťovnám a můžeme jet do tábora na úkol
poslední. Je tu Čaroděj, který soutěžícímu zakryl oči a nechal ho
kousek jít s ukazujícím prstem napřed tak, aby se trefil co nejlépe do
terče.
Lehce
jsme povečeřeli a následně Jirka vyprovokoval hru v ping pong. Večer se
nese ve znamení oslav dvojitého svátku Petrů a Pavlů. Oslavence bylo
třeba nejprve odhalit, protože zrovna Petrové a Pavlové jsou tu dobře
maskováni přezdívkami. Ne všichni totiž vědí, že Bagr je Pavel Jeřábek,
že Štíťa je Pavel Štětina, že Paliza je Petr Jaroš a Zajda že je Petr
Zajíček! Na večer byl do podniku také pozván jakýsi DJ, který se staral
do pozdní noci o hudbu, takže bylo zase veselo a ani nám nevadilo, že
trochu prší.
Nedělní
ráno je zase slunné, a tak kolona do Berouna na vyhlášení výsledků může
být na kabrio. Pořadatelé tentokrát provedli revoluční rozdávání cen.
Vše se otočilo, kdo byl první s nejvíce body tu byl hodnocen jako
poslední a ten kdo měl bodů nejméně byl vyhlášen jako první a dostal
nejvíce cen. Zajímavá změna, která nejen že se setkala s pochopením, ba
dokonce jsme se tomu i zasmáli. Akce končí, je třeba poděkovat
pořadatelům za hezký víkend. Necelé čtyři desítky posádek Velorexů se
loučí a vyrážejí k domovu. Naše skupinka tak jako loni zajíždí na
základnu na osadu Fort Adamson, kde obědváme. Odpoledne jsme v poklidu
dojeli domů, zaparkovali techniku, která ze opět opráší za dvanáct dní,
kdy vystartujeme do Orlických hor, kde je to také dobré, byť to
tentokráte to bude Bystré…
(c) Tomáš Jaroň, 2013
III. PODORLICKÝ SRAZ - BYSTRÉ 12.- 14.7. 2013
Počasí
v druhém červencovém týdnu je nejen letní, ale přímo kabrioletní, a tak
můžeme již potřetí vystartovat za našimi kamarády do podhůří Orlických
hor, kde se tentokráte v Bystrém (nikoli v Dobrém) koná už třetí ročník
Podorlického srazu. Z Prahy jsme vyjeli ve skupince na Poděbrady a po
staré hradecké silnici jsme také do Hradce Králové přijeli. Při
průjezdu městem jsme dojeli Míru Homolku z dálného Západu, který si
vezl hadráka na vleku. Míra a jeho posádka naši kolonu uzavřeli a jeli
s námi až na místo. Cestou jsme ještě dotankovali benzín v Opočně a pak
stavěli až v Bystrém. Areál je velmi pěkný, všude tráva, hospoda se
sezením venku i uvnitř, ani koupaliště tu nechybí. Začalo nepatrně
poprchat, ale to nám nevadí, stany stojí, registraci jsme taky zvládli,
tak asi nezbývá než posedět v šenku. Ti co byli u toho vědí, co byla
„mimořádná linka OK, Praha – Tokio“ … moc nechybělo a ve výčepu došel
rum…
Ráno
už neprší, naopak svítí slunce. Po výtečné snídani vyrážíme na trasu.
Aby se účastníci příliš nekupili na stanovištích, jsou rozděleni do
dvou skupin, které jedou proti sobě. Na prvním našem stanovišti čeká
Martin s farmářským testem znalostí. Je to velmi zapeklité, dost toho
tipujeme od pasu. Trochu vzruchu způsobil Kudroš, když mu začalo hořet
relé. Náš hlavní dobrovolný velo-elektrikář Martin ihned zasáhl a
Kudroš mohl pokračovat. Za Novým Městem nad Metují (nejen Matesem
nazývaným „Nováč“) absolvujeme další úkol na zdejším letišti. Je tu Rix
a Mates. Je třeba co nejoriginálněji složit palubní desku Velorexu
16/350 rok 1971, a to včetně šroubů a vrutů. Na hromadě leží fůra dílů
na zmatení co sem nepatří, tak je z toho pěkná ryze velorexářská
disciplína.
Obědváme
ve velmi příjemném podniku nedaleko Ratibořic, kde jsme se skoro
zamíchali do svatby jakési prostorově výrazné nevěsty a malého ženicha…
S plnými žaludky postupujeme vpřed na stanoviště k Hance a Peťasovi.
Ukázali nám na chvíli nákres krávy, kde bylo rozděleno, co je jaké maso
a my pak měli napsat co nejvíc částí, co jsme si zapamatovali. Z kopců
jsme sjeli do Náchoda a po hlavní silnici překročili státní hranici s
Polskem. Po chvíli jízdy uhýbáme na malou silnici a za chvíli jsme na
stanovišti u Milana, kde se přenášejí plastové brambory na čas do
jakési plechové nádoby. Jsme z Polska zpět v Olešnici u Berušky,
kde se plní úkol předposlední. Na řetězu visí několik rozličných zámků
a na zemi pak fůra ještě rozličnějších klíčů. Úkol je naprosto jasný…
Za Sněžným na kopci u krosové dráhy nás čeká Tatarix a spol. Je tu
třeba přebírat bobky na velikost a podojit kozu. Nastřižená gumová
rukavice jako vemeno nebyla vůbec špatná.
Jsme
zpět v Bystrém. Něco malinko večeříme a debata se znovu rozbíhá. Večer
a v noci v altánku vytáhl Luděk kytaru jako sólista „Br“ bez „Kota“.
Bohužel opodál ležel jakýsi kus betonu ve tvaru kytary a samozřejmě že
byl přinesen a hrálo se i na něj. To nejspíš dorazilo milého koncertu
chtivého Brťku, který se během této hudební produkce definitivně –
podpořen rumem od Joudy a Bagra – zortotraxnil.
Ráno
vstáváme do pěkného nedělního jitra, zpívají ptáčci, všude voní tráva a
les. U Brťkova ležení voní i jiné složky přírody…Po snídani balíme,
vyhlašují se výsledky a rozdávají se ceny. Velice bych chtěl poděkovat
pořadatelům za to, jak organizačně zvládli nápor cirka šedesáti posádek
nejen na trase, ale i v Bystrém, protože si vzali na starost jak kuchyň
tak i výčep, což bylo velice obětavé…A zase je tu loučení s přáním
šťastného návratu domů. Tož zase někdy příště v pátek, třeba v Pátku…
(c) Tomáš Jaroň, 2013
Prázdniny
se přehouply do své druhé půle, máme tu srpen a to taky už deset let
znamená, že kdo má chuť a čas, může navštívit sraz v Pátku u Poděbrad.
Už v pozvánce pořadatelé avizovali, že něco bude jinak než obvykle a
vyjádřili obavu, že je snad nesežereme pro tu změnu… V pátek večer jsme
do Pátku dorazili, stavíme stany na louce za hasičárnou. Na plátně běží
videa z ročníků předchozích - mnozí nostalgicky sledují, ketering je
opět výtečný. Takže to bychom měli zase jeden pohodový večer s
kamarády. I když večer nepatrně zapršelo, v noci už to bylo dobré a
dalo se pobýt u ohýnku.
Ráno
jsme zvědaví, co že to bude za změnu. Dostali jsme pokyn dojet do muzea
Jawy v Rabakově. Tak jsme učinili a přesunuli se na místo určení. Čeká
tu Červík s náročným a vtipným úkolem: naházet do vaničky několik
různých kačenek tak, aby plavaly tak jak mají, hlavou nahoru. Po
splnění první disciplíny jsme si prohlédli celé muzeum, kdo chtěl, mohl
se občerstvit limonádou nebo zmrzlinou. Bohužel se tu projevili naplno
naši zástupci Retard klubu, jelikož napřed Jirku pokousal pes v kleci,
který se tvářil příjemně a tak ho chtěl Jiří pohladit, což už se psovi
tolik nelíbilo a pak Martin si krvavě odlomil nehet na noze, když si na
něj najel předním blatníkem. Za přítomnosti odvracejících se diváků, si
jej umně doodtrhl přinesenými kombinačkami…
Jedeme
zpět do pátku, kde v táboře obědváme. A je to jasné, co bude za změnu.
Hadráci už neotočí kolem, následuje pochodové cvičení po šipkách po
obci. Nikdy jsem si neuvědomil, jak je Pátek vlastně veliký. Nejprve
jsme došli k jakémusi domku, měli tu písek a malé pytle používané do
ochranného valu při záplavách. Plnili jsme je na čas. O kousek dále na
dalším stanovišti bylo třeba hledat v pilinách korálky – rovněž na čas.
Nejdéle
jsme čekali na třetím místě u tajemné vily, kde na vchodu visela
podprsenka… Čekání v horku se rozhodně vyplatilo, úkol to byl vskutku
veselý. Každý kdo vyšel před námi z vily, se tvářil tajemně a
neprozradil ani slůvkem, oč jde uvnitř. Úkolem bylo z věcí, které měla
posádka s sebou a na sobě sestavit po místnosti co možná nejdelšího
hada. Na každém bylo, co všechno použije. Soutěžní duch ale většinu
strhnul na tolik, že ve vytvářených hadech nechybělo z oblečení posádek
vůbec nic…
Další
úkol byl zamotat se okolo kůlu a pak rychle a bez bryndání přenést vodu
v kelímku. Pak následovala disciplína hodně suchá. Na čas sníst deset
slaných tyčinek. Sucho v hubě o kus dál vystřídala klasická disciplína
mokrá – vyexovat lahváč. Okruh po Pátku končí, jsme zpět. V průběhu
večera proběhla ještě jedna soutěž, kdy se podle vzoru na obrázku měla
posádka navzájem nalíčit, což byla dost legrace. Večer sedíme a
diskutujeme, jak už tak na srazech chodí.
A
máme tady slunnou neděli, což je základ pro příjemnou jízdu beze
střech. Kolona do Poděbrad je plynulá, a tak jsme na náměstí u sochy
Jiřího co by dup. Tradičně jdeme na zmrzlinu na roh a pak se vyhlašují
výsledky. Vítězí mladí Matuchovi, stříbro získává Palyza s Ivou a na
třetím místě, světe div se, zase po dlouhé době na bedně, já s Líbou.
Program srazu je vyčerpán, loučíme se a jedeme domů. Cestou jsme se
dohodli,. že poobědváme až ve Vinoři, čímž jsme získali ještě celé
volné slunné odpoledne. Díky pořadatelům za milé setkání v Pátku a
těšíme se, jak odstartují druhou desítku svých srazů!
(c) Tomáš Jaroň, 2013
EXPEDICE HuBa 16.8. - 1.9. 2013
Palubní deník z této akce se vzhledem k rozsahu nachází samostatně.
Na reportáži se právě pracuje...
FOTOGALERIE
(c) Tomáš Jaroň, 2013
Na reportáži se právě pracuje...
(c) Tomáš Jaroň, 2013
Akce podle roků 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013